luculi komentáře u knih

Rozjezd druhé knihy byl neskutečně pomalý. Neustále se probíraly popisy různých míst, měst a života jejich obyvatel. Kultura a zvyky. To mi přišlo zbytečně detailní až otravné, protože mě především zajímal osud hlavních postav z jedničky, jejich charaktery a vývoj, pokračování toho, co už jsem znala a především magie. Navíc se s každou kapitolou do toho chumlu přidávaly nové postavy, takže toho bylo moc.

Úvod byl tudíž absolutní vycpávkou informací, které si čtenář v takovém množství a najednou stejně nemá šanci pamatovat. Těžko si představit, že si někdo ihned uloží do hlavy rozdíly mezi místy, lidmi a polohami na mapě, detaily o tom kde a jak žijí. Ocenila bych postupné dávkování v průběhu celé knihy nebo spíš vsuvku na úvod s popisem jednotlivých oblastí mimo hlavní dějovou linku.

Jak jsem postupovala dál, neměla jsem pocit, že bych objevila nějaké zásadní momenty děje. Stálé putování a k němu se vždy přidala nějaká nová neznámá příšera, kterou bylo nutné zabít. Ale bohužel jsem nechápala, jaký význam to vlastně má. Prokousávala jsem se dál, abych pochopila, o co vlastně jde, kromě faktu, že se probouzí magie a spolu s ní i zlo, nebezpečné bytosti a jakási temnota. Ale zůstávalo příliš mnoho otázek. Do konce jsem však nedorazila.

Přestože je jazyk dobrý, autorova představivost velká a dokáže moc hezky psát, tak je kniha spíš přehršel popisů, myšlenek a informací, než aby se pořádně něco dělo. Tento pozvolný styl vyprávění mi moc nevyhovuje. Bylo to pro mě jen takové tlachání a momentů, které by mě bavily a lákaly ke čtení mnoho nebylo. Pokud bych měla přemýšlet nad tím, co se tam doposud stalo, dalo by se to shrnout pár stranami. Což mě vážně mrzí, protože jsem se na to vážně těšila. Kdyby celá série plynula v duchu první poloviny prvního dílu (ať už dějem, čtivostí, akčností či zaměřením na určité postavy), rozhodně by to bylo o něčem jiném a dokázalo by mě to oslovit mnohem víc. Ale ty zbytečné popisy, u kterých šlo asi o zkrášlení, byly spíš na škodu. Někdy je méně více a tady to platilo obzvlášť. Mám ráda dlouhé a vleklé fantasy, nevadí mi podrobné pitvání, ale vážně potřebuji zajímavé postavy a spoustu akce, abych tu pozornost udržela.

29.05.2024

S povídkami je to těžké. Mám je ráda i nemám. Často doplňují příběh o drobná dobrodružství, která se obvykle dějí mezi jednotlivými knihami a vždy je dobré zjistit o postavách a konkrétním světě další drobnosti. Na stranu druhou jsou ale krátké a vychází ve sbírce, kde často povídky patří mezi rozdílné díly, takže buď si sbírku přečtete celou nebo skáčete tak, aby to odpovídalo chronologicky.

A tak jsem to tentokrát udělala i já. Přečetla jsem si "Předehru k válce" a po ní se pustila do klasického dílu Nabodnutý. Dokud jsem měla v hlavě ty vysvětlující detaily pro nový příběh a dokud si nepřečtu zbytek povídek, abych v tom neměla guláš. Teprve poté jsem se rozhodla dočíst zbytek, který časově pasuje až za osmým dílem.

Následující dvě povídky jsou už z pohledu Oberona, což je druidův vlkodav. Právě díky němu a jeho dialogům s páníčkem vzniká nejvíc humorných chvilek. A tady asi poprvé dostává ještě ke všemu hlavní slovo. V mezičase, než budou hrdinové řešit další velké maléry na Zemi a mezi sférami, přišel autor s něčím menším. Obě kapitoly jsou ve formě detektivního pátrání a pro změnu se řeší jen problémy smrtelníků, takže se nezapojují žádní bohové ani jiné bytosti.

Tahle část byla taková trošku nudnější a méně výraznější, protože přece jen si Attika spojuji spíše s tou mytologií a podobně. Nicméně na takové osvěžení, než vyjde pokračování, to ušlo.

21.05.2024

Zbožňuji, když si někteří autoři uvědomují, že mezi jednotlivými knihami můžou být několikaleté rozestupy, a že ne každý čtenář má možnost přečíst celou sérii na jeden zátah. A právě kvůli tomu stvoří úvodní shrnutí. Sice je to jen na čtyři stránky, ale krásně je tam vidět základní linka od prvního dílu až k tomuto osmému.

Donutilo mě to i sepsat chronologické řazení všech dílů a doprovodných povídek, abych se jednou, až to budu číst znovu, zorientovala časově a neměla v tom zmatky. Tuhle sérii dávám dohromady a čtu už devět let a musím přiznat, že ty mezery v paměti prostě jsou...

Atticus už není jediným druidem na světě. A jelikož tohle "povolání"znamená jen samé potíže, rozšířením svých řad se jaksi znásobily. Moc mě bavilo sledovat ty jejich eskapády, které z počátku řešili odděleně v různých částech světa. Měli své vlastní úkoly nezávisle na sobě do doby, než se museli sejít.

Našla jsem tu pouze dvě věci, které mi trošku neseděly. A to, že Owen, který je de facto starší než Attik mluví až moc jako dlaždič. A za druhé, že v podstatě má téměř totožný humor jako on. Tak trochu charakter jako přes kopírák, i když samozřejmě nejsou úplně totožní.

Jinak to byla zase výborná dobrodružství, jelikož se toho stalo mnoho, než došlo na závěrečnou zteč. Spousta humoru, vtipných hlášek, ale i smutných momentů. Protože, i když jde o sérii zaměřenou na vtip, tak je plná bojů a ty vždy pro někoho skončí špatně. Po těch letech už je to taková nostalgie, a i když se těším na zbývající dva díly, bude to smutné loučení.

20.05.2024

Nechala jsem se zlákat touto českou fantasy, příběhem založeným na tom, že ze světa zmizela magie. Ta představovala v rukou lidí většinou zlo a tak ze strachu a bolesti přišel obří převrat a magie byla vymýcena. Ale jelikož byla součástí světa dlouho, vždy zůstala šance, že se vrátí, což se teď po několika staletích pravděpodobně děje.

Příběhem provází hned několik postav v různých částech světa. Z počátku se začíná na více místech, aby nakonec docházelo ke scházení a rozcházení lidí, podle toho, jaké dobrodružství zrovna začalo. Moc mě to chytlo hned od začátku, sympatičtí hrdinové, zajímavé charaktery, dobří i zlí, v každém z nich od obojího část. Velký slib něčeho velkého, budoucnosti, co se teprve stane. Navíc autorův styl psaní byl výborný, až jsem nevěřila, že jde o první knihu.

První polovina knihy byla poměrně svižná, aktivní, mnoho věcí se dělo a rozjíždělo. Načalo se několik témat, která slibovala veliké dobrodružství. Vše proběhlo tak rychle, že jsem stejné tempo a napětí z objevování očekávala po celý díl. Hodně mě to nadchlo a těšila jsem se, co se všechno stane, protože vývoj směřoval dost zajímavými cestami.

Nicméně v druhé polovině vyprávění, přesněji od části, kde se podruhé jako čtenáři vydáváme do jednoho lesa, jsem se začala trošku ztrácet. Bylo to zbytečně dlouhé, méně svižné a popravdě mě osobně tak protahované popisy onoho momentu příliš nezajímaly. Najednou se tón příběhu lišil a energie se hodně pozměnila a dost počátečním pozitivním pocitům uškodila. V druhé polovině jsem z nějakého důvodu měla problém se začíst. Pořád se jen mluvilo, rozebíralo se všechno možné, emoce, minulost, myšlenky a pocity, dobro a zlo, lidskost, co ostatní čeká v budoucnu (prostě až moc filozofování), a děj jako takový ustrnul a téměř vymizel.

To podle mě hodně uškodilo. Slibný začátek se proměnil v suché vyprávění, které se stalo jen neskutečnou výplní před druhým dílem. Přestože mě to poměrně zklamalo, pokračovat budu. Přece jen zvědavost je silná.

1 17.05.2024

Druhá kniha navazuje přesně na první. Víc se tu dozvídáme o minulosti určitých postav, které se nejvíc zasloužily o momentální dění. Některé informace byly řečené už dříve nebo částečně nakousnuté, ale velká část z nich byla teprve nyní překvapením.

O akci rozhodně nebylo nouze, protože se v podstatě neustále něco dělo. Nicméně ne vždy mi to přišlo tolik uvěřitelné a věrohodné. Jakože se někteří lidé pohybují městem, přestože se po nich pátrá a zdržují se na místech, kde by je snadno objevili. Při čtení jsem nikdy neměla pocit, že by město mělo být tak velké, aby se tam dokázali skrýt. Jejich odvetné akce byly rychle naplánované, pocitově zjednodušené a zvládnutelné s minimem účastníků. Což bylo trošku divné.

Přes hodně originální svět (plný mixu magie a technologií) a celkovou tématiku jsem občas bojovala s pojmy orichalk, adamant, živazur a dalšími. S jejich využitím a vlastnostmi. Někdy jsem měla pocit, jakoby si některá tvrzení o těchto věcech protiřečila. Ale možná to byl jen můj dojem, protože jsem ve vlastní hlavě tyto předměty nedokázala dostatečně zpracovat. O to víc mě mrzí, že mám pocit, že tomuto světu úplně nerozumím. Ani samotná magie mi nešla do hlavy. Mohou ji používat kdykoli a jakkoli nebo k tomu potřebují ty pečetě, které zmiňují? Mám takový dojem, že asi tak polovinu fungování daného světa prostě nechápu.

Nicméně druhá kniha bylo rozhodně lepší, zajímavější, akčnější. Zvratů nebylo málo, celý děj plynul hezky a každý detail hezky zapadl na své místo. Spousta z toho byla neskutečně provázaná. Se závěrem a dokonce i epilogem jsem byla vskutku spokojená a zakončení celého příběhu tak udělalo pěkný dojem celistvosti s nádechem toho, že by přece jen ještě konec být nemusel.

08.05.2024

Nový fantasy příběh, který se odehrává ve městě vystavěném v několika úrovních. Od těch nejchudších až po nejbohatší, nejvyšší úrovni kouzelníků. Toto město je jimi chráněné. Ale jako v každé společnosti i zde žijí lidé bažící po moci a bohatství. A pokud čekáte, že kouzelníci díky své moci budou společenství prospěšní a bude se všem díky nim dobře žít, jste na omylu. Život na spodních liniích je zrovna moc netrápí.

Postavy odpovídají svému věku. Tudíž mladí se chovají jako puberťáci. Studují, přátelí se či naopak šikanují ostatní. Jsou impulzivní a pořád se nějak předvádí. O to víc je pak úsměvné, když jim někdo srazí hřebínek. Arka má třináct, něco už zažila, umí se o sebe postarat, ale na druhou stranu je lehce negramotná a trošku línější na učení. Jak se říká, má spíš školu života. Lastyanax má devatenáct. V den ukončení studia zemře jeho mistr. Tudíž se stává mistrem on a navíc musí zastoupit i jeho křeslo v radě kouzelníků. Je příliš mladý na tolik povinností, ale má v hlavě. Jenže politika a intriky nejsou jeho silná stránka. A je tu samozřejmě spousta dalších zajímavých lidí. Nicméně žádní hrdinové, nepřemožitelní, zachránci světa. Prostě jen obyčejní smrtelníci.

Fantasy tu připomíná víceméně jen používaná magie (a to ještě minimálně). Po celou dobu neopustíme město. Hlavní slovo má politika, intriky, boje o moc a občasné zmínky o dění za hranicemi města a v nějakých koloniích. Díky tomu si nikdo ani nemůže pořádně udělat představu o tomto světě. Někde daleko probíhají boje a válečné manévry. Občas autorka zmíní Amazonky, Themiscyru a další místa, ale to je tak všechno. Jako dopravní prostředky tady používají želvy, což mi přišlo trochu uhozený. Objeví se třeba i gryf a další neznámé potvory. Do světa magie trochu zasahuje i technologie a vynálezy. Takže to celé působí tak trochu jako mišmaš. Postavy jako takové jsou dost neosobní a ploché, jako čtenáři nemáte pocit sounáležitosti, pochopení, tudíž si nemůžete ani nějakou více oblíbit.

Kniha mi přišla taková slabší. Plula hodně po povrchu a působila jako děravý ementál, kterému chybí spousta informací. V mnohém se nešlo do hloubky a občas jsem postrádala i nějakou logiku. První polovina textu dost nudná. Druhá lehce živější. Rozhodně neurazí, ale ani nadmíru nenadchne. Prostě taková obyčejná fantasy. A musím říct, že tentokrát mě zklamalo i množství chyb v textu.

1 06.05.2024

Dostala jsem se k dalšímu dobrodružství s Mercedes Thompson. Tentokrát se ale opravdu dějí věci. A navíc se mění i spousta životních osudů a momentů a dochází k velkým změnám. Tedy, alespoň já bych řekla, že jsou zásadní, což ovšem potvrdím až dalším čtením :-D

Je s podivem, že Mercy dokázala tak dlouho přežít. Ale na druhou stranu, jak sama často v knize přímo zmiňuje, její život se obrátil naruby teprve před rokem. A za tu dobu stihla tolik průšvihů, potyček, zachraňování kůže své i ostatních. A v tom asi nejvíc vězí ten problém. Mercedes si dělá spoustu přátel (nepřátele nebudeme komentovat) a obvykle je ochotná pro ně hodně riskovat a to taky dělá. Proto maléry na sebe nenechají dlouho čekat. Díky tomu vzniká opravdu nepřeberné množství možností, co všechno se může pokazit.

V minulém dílu, jak jsem v předchozí recenzi zmiňovala, došlo k nějakým těm vztahovým peripetiím a tady naštěstí už byly nějaké náznaky a dokonce bych řekla, že i konečné potvrzení, že tato situace bude rozlousknuta. Takže naštěstí žádné otravné protahování, jak to bývá zvykem v jiných knihách. Tedy alespoň doufám, přece jen mě čeká ještě pár dílů :-D.
Jinak stále platí to, že kniha byla čtivá, akční, napínavá, stále měla co nabídnout. Moc jsem si to užila, pro mě jsou to obvykle jedno či dvou denní jednohubky, takže nic náročného, co by čtenář musel neustále analyzovat. Takže vesele pokračuji a jsem zvědavá, co autorka nabídne i nadále...

03.05.2024

Ve této knize je hlavní zápletka trošku zamotanější. Ze začátku se to jeví jako naprosto banální věc, než se zvrtne ve spoustu nepříjemností. Na světlo vypluje hned několik zajímavých drobností, navíc tu velkou část zabírá boj mezi partnery a bývalými partnery (což místy působilo dojmem, že určitou osobu byste nejraději smetli z povrchu zemského) a ke konci se to ke všemu ještě dokonale vyvrbí. Autorka si dokázala vymyslet tolik překážek a naprosto nového nepřítele, že jsem celou knihu doslova hltala. Navíc jsem poprvé měla i strach. Jediným záchraným lanem pro mě bylo, že vím, kolik dílů mě ještě čeká a tak jsem si říkala, že je určitě všechny nezmasakruje, ale i tak ve mě docela hrklo. Co a jak se stalo, neprozradím, ať si to napětí užijete i vy :-).

Opět tu bylo krásně předvedeno, že i po tolika dílech je stále co vymyslet. Ano, některé momenty jsou jako opakovací páska a drží se určitého standardu, jako zachraňování jednotlivých lidí i smečky, jako zranění, skryté intriky a podobně. Přesto se stále bavím a alespoň mám pocit, že se vracím do svého oblíbeného prostředí mezi přátele :-D.

03.05.2024

Spálená mrazem stále dokáže udržet svou čtenářskou základnu a má co nabídnout. Tentokrát se objevuje jakoby problém v problému, takže až do posledních stránek je to lehce zamotané, zmatené a padouch je odhalen na závěr. Je to díky tomu dostatečně napínavé a pomalé vyšetřování akorát udržuje čtenáře ve střehu. Navíc tento díl ukazuje jakoby malou temnotu do budoucnosti, protože by životy všech, ať už lidí nebo nadpřirozených osob, mohly být ohroženy. Je tedy otázkou, jak dlouho chce autorka udržovat tento příběh a jak dlouho ho nechá žít, než přijde opravdová 'bomba'.

1 03.05.2024

Povídky mám obvykle ráda. K daným sériím si ráda totiž doplním informace, které se do nich nevešly. Nebo lépe poznám postavy, které nedostaly dostatek prostoru. Díky tomu si pak můžu na daný svět utvořit lepší náhled. Problémem však obvykle bývá, že některé z povídek mohou být méně záživné nebo naopak končí v tom nejlepším. Což je škoda. V této sbírce je k dispozici hned několik kousků, z různých míst, s různými hrdiny. Ať už je autorka psala jen tak nebo do sbírky příběhů spolu s dalšími autory, jedno mají společné. Nikdy neopouští svůj svět plný vlkodlaků, upírů, čarodějů, fae a dalších bytostí...

Stříbro - Tato povídka se věnuje minulosti Samuela a Brana. V podstatě se může jednat o vznik vlkodlaků, o tom kdo je stvořil a proč. I když to je možná jen moje domněnka. Vysvětluje tak některé detaily, které byly jen povrchově naznačené dříve. A nesmím ani zapomenout na další důležitou postavu. Ta zatím neměla dostatek prostoru, ale poznáváme mocnou Arianu a samozřejmě i společnou historii její a Samuela. Povídka sice není moc dlouhá a informací není pro fanouška dostatek, přesto to rozhodně doplní mezery.
Vílí dary - Tuhle část jsem příliš nepochopila. Jednak nedokážu zařadit postavu jménem Thomas, zda se někdy v sérii mihla, nebo jde jen o povídku jako takovou, bez širší návaznosti na hlavní příběh. A také jsem zmatená z toho konce. Ale nevadí. I tak to bylo zajímavé zpestření.

Šeď - Třetí povídka se zabývá upíry. Vyskytují se tu opět nějaké postavy, jejichž existenci či zmínku o nich si z dřívějška nepamatuji. V úvodu sama autorka zmiňuje, že jde o povídku psanou pro nějaký tvůrčí kurz. Už dříve jsem četla, že když psala nejrůznější povídky a texty do soutěží a podobných věcí, obvykle se zaměřila na svůj oblíbený svět s upíry, vlkodlaky, fae atd. Tudíž začalo vznikat takové universum různých postav z různých míst, ale z jednoho světa...

Vodicí pes - Příběh o bílé čarodějce Moiře a vlkodlakovi Tomovi. S oběma jsme se mohli potkat už během čtení Mercy, kde pomáhali při jednom pátrání. Tady však zjišťujeme, za jakých okolností se ti dva setkali.

Alfa a Omega - Nevím, jak vypadalo první vydání stejnojmenné série, ale v mém je tato povídka součástí a je takovým úvodem. Ale než se tak stalo, byla samostatným počinem, že kterého nakonec vznikla série...

Davidova hvězda - Vánoční povídka, která se točí okolo vlkodlaka Davida, Adamova známého, se kterým jsme se též mohli setkat během čtení série s Mercy. Jako vždy se vyskytne nutný problém k řešení. Ale na pozadí je i temná minulost, která to ovlivňuje. Nicméně by nešlo o vánoční povídku, kdyby neměla dobrý konec.

Růže v zimě - Jde o povídku věnovanou Kaře, mladé vlkodlačici, kterou někdo proměnil už v deseti letech. Nějaká zmínka proběhla už během čtení série, pamatuji si, že něco takového padlo. Každopádně zde žije v Branově smečce a snaží se ovládnout...

V rudé s perlami - Pokud už jste s Mercy začali, znáte vlkodlaka Warrena. V knihách je obvykle popisován jako sympaťák a velký přítel Mercy. V tomto případě dostal nějaký prostor navíc, abychom ho poznali lépe. Odehrává se v době, kdy už je soukromým vyšetřovatelem a tak se vydává pátrat po vrahovi.

Vykoupení - Do záře reflektorů se dostává Ben, britský vlkodlak, samotář, neruda a osoba s neskutečně plným slovníkem sprostých slov. Z počátku měl v sérii spíše málo prostoru a byl popisován jako tak trochu antisociální. Ale došlo k nějaké změně a nakonec si ho musí každý oblíbit. A kousek z jeho života se promítne i do této povídky, kdy se budete opravdu smát :-).

Díra, Scéna vystřižená ze Stříbrné relikvie a Nocí zlomené - Tři poslední povídky už jsou opět o Mercy. Jde tedy už o nám známé prostředí. A myslím, že není třeba to probírat dopodrobna :-)

Tohle mě bavilo, osvěžilo a přineslo pár zajímavostí. Byly chvíle, kdy bych z nějakého příběhu měla ráda rovnou celý díl, ale bohužel, zatím k tomu nedošlo. Nicméně to bylo takové obohacující, přesto průměrné.

03.05.2024

Jiskřičky v popelu navazují přímo na první díl. Po velkých problémech, které nastaly ke konci prvního dílu, musela většina obyvatel Mizeonu změnit své působiště a přesunout se na jinou planetu. Jejich předci a dávní nepřátelé se totiž probudili a začali zuřit. I tady musím zmínit přirovnání k řeckým bohům a polobohům a jejich předkům Titánům... Je to hodně podobné, ale v tomto případě okořeněné ještě prvky sci-fi, jinými světy, démony, magií a spoustou věcí, kterým jsem ani pořádně nerozuměla.

Kniha je docela náročná, co se týče všech těch pojmů. Některá jména jsou už tak dlouhá, takže si je čtenář musí pamatovat, ale do toho se míchají nejrůznější pojmy na neznámá stvoření, fyzikální jevy, věci z historie a podobně, takže vzniká docela dost hluchých míst, kdy jsem ani nevěděla co čtu, protože moje představivost tolik věcí nedokázala zpracovat. Prostě na stránkách, kde bylo až moc cizích názvů, jsem tak občas ztrácela přehled, o čem je vlastně řeč. Na jednu stranu je fajn, mít celý stvořený svět plný vlastních věcí (slovník je na konci knihy, takže lecčemu pomůže), které tak působí hodně fantaskním dojmem, ale na stranu druhou, spousta autorů využívá pro lepší představu nějaké základy z našeho reálu. Nebo by byly nápomocné mapy, či kresby a podobně. Malý vizuál často pomůže víc než kdejaký popis.
Spoustu postav jsem si oblíbila, především z rodiny Arci-Quinnů, protože ti jsou nejvíc na popředí a řekla bych, že mají tak nějak hlavní slovo. Většině z nich docela fandím a čekám, jak se všechno vyvrbí. Co postava, to jiná povaha a o to víc mě pak baví sledovat veškeré situace, které nastanou. Často se totiž stává, že autoři používají velké množství osob a přitom je nedokáží povahově rozlišit a pak všichni působí jako z jednoho těsta. Tady naštěstí jsou rozličné charaktery. Ani ženské hrdinky nejsou zrovna z cukru a tak je o zábavu postaráno. A k mé velké radosti se v této knize docela vyskytují i samotní draci. Doufám v nějakou zásadnější roli pro další knihu ;-).

Rozhodně se mi líbí příběh a celý ten nápad, protože je o čem číst. Je to zajímavé, napínavé a neotřelé. O akci není nouzi a to už nemluvím ani o jedné komplikaci za druhou, přičemž některé jsou přímo úsměvné, protože vznikají díky arcidémoní paličatosti a aroganci, takže se jako čtenáři budete občas divit. Je to zamotané, divoké a plné nečekaných zvratů. Druhý díl mi přišel o něco slabší, protože byl docela protahovaný a zásadní věci se děly jen v menším měřítku. Očekávám tedy, že trojka bude hodně napínavá s velkým závěrem. Tato kniha mě opět bavila, i když jsem měla potíže se prokousávat všemi těmi pojmy a vedlejšími scénami.

03.05.2024

Třetí autorův počin, který se ke mně dostal. Díky tématu a náznakům v průběhu vyprávění, jsem v něj hodně vkládala naděje, že mě zaujme nejvíc, ale opak byl pravdou.

Autor má svůj svérázný styl, kdy čtenáři předkládá nejrůznější fakta a domněnky, náznaky a drobnosti, kterými čtenáře svádí k mnoha domněnkám a nechává ho tak díky vlastní fantazii vymýšlet teorie toho, co se stalo. Náznaků je opravdu hodně a často táhnou k určitému místu, dění či situaci, ale nakonec stejně nikdo nedostane konkrétní odpovědi. To je asi základní prvek, který se u jeho knih opakuje.

V této knize tak při čtení získáte dojem jasných faktů, že na horách přistálo ufo a něco tam tajně provádělo. Skupince lidí totiž vypadl z paměti týden událostí. A je teď na lékařích, jestli díky různým vyšetřením a psychickým úkolům, dokážou dostat z jejich mysli pravdu. Jde to dost pomalu a bez větších pokroků. Navíc bylo trošku zvláštní a nezvyklé číst takové téma z naší domoviny, dějící se u nás. Jsem tak zblbá ze všeho toho zahraničního čtení, že je podivné potom pozorovat české postavy :-).

Kniha byla v tomto ohledu dost dlouhá a vytrvalá. Vyšetřování se táhlo a závěr, ostatně jako vždycky, skončil a vyplynul do ztracena. Moje pozornost tak v průběhu často odpadávala. Je jen na každém čtenáři, jak si to nakonec přebere a vysvětlí, čemu chce věřit. Aby uplatnil vlastní představivost...

03.05.2024

No, tohle byl spíše slabší díl. Takový průměr. Docela mi lezlo krkem, o co se vlastně Hugh snažil. Takový trapný záměr jak z nějaké harlekýnky, to bylo ubohé a vůbec se to k ději nehodilo. Chtělo to nějaký 'ušlechtilejší' záporácký cíl...

Navíc jsem měla pocit zmatku v některých chvílích. Jakože po záchraně Kate následovaly určité dějové zápletky, které se staly příliš rychle za sebou a tak nějak jsem ztrácela logickou návaznost...

Čtení mě bavilo, ale tentokrát to bylo opravdu o ničem, nic úžasného. Jediné, co se mi zalíbilo, tak konec. Konečně nějaký jiný, než se v tomto typu knih stává. Otázkou zůstává, co bude dál. Nicméně mám teď jiné resty, takže si od Kate dám chvíli pauzu...

03.05.2024

První pocity z knihy byly především rozporuplné. Popisy děje byly strohé, celkem bez života. A hned na začátku je na čtenáře vysypána hromada pojmů a jmen, takže se zaručeně ztrácí. První dojem tudíž kniha nemá nejlepší.

Ve jménech postav jsem se později vcelku orientovala. Horší to bylo s názvy míst a oblastí. Myslím si, že hlavní myšlenka nebyla špatná, spíš to chtělo lepší zpracování. Vzhledem k tomu, že jsem nedávno četla třeba Píseň krve, jsem nucena tyto dvě knihy tak nějak srovnávat. A je mezi nimi hodně velký rozdíl.

Hlavním námětem je válka, jak jinak. Příběh se odvíjí v různých místech, chvíli jsme s jednou postavou a v další kapitole zase s jinou. Tudíž se nám vyprávění střídá. Co se mi na tom asi nejvíc nelíbilo, byl text přeplněný nadávkami a sprostými slovy. To mi do fantasy příběhu moc nesedne. Neřeknu pár slov, ale tady toho bylo opravdu hodně.
Kladnou věcí je již zmiňované střídání kapitol, kdy příběh je doplňován z více úhlů. Je to díky tomu zajímavější. Námět knihy byl dobrý, bavil mě, ale zpracování už méně. Vůbec mě ke knize nic netáhlo a neměla jsem potřebu ji přečíst co nejdříve, abych věděla jak dopadne. Příběh neměl žádné napětí a tak mě to bavilo opravdu jen průměrně. Bylo těžké se rozhodnout, jak knihu hodnotit, protože pocity jsem měla kladné i záporné. Jelikož půl hvězdičky nedávám, kniha dostane tedy tři hvězdy, ale je to spíše tři slabší.

03.05.2024

Šestý díl s detektivem Strikem a jeho partnerkou Robin. Bylo pro mě trošku překvapením, že tato kniha přesně navazuje na konec předchozí. Většinou totiž autorka o nějaký kousek poskočí, nicméně tady pokračuje oslavou Robininých narozenin.

Trošku mě děsil počet stránek, alespoň do doby, než jsem došla k chatům lidí, které jsou dost rozsáhlé a nejspíš díky tomu zabírají mnoho stránek. Už dřív jsem četla příběhy, jejichž součástí byly různé komunikační kanály, e-maily a podobně, což mi vůbec nevadí. Spíš mi to přijde jako takové zpestření. Tady bohužel ale nakladatel moc nevychytal způsob rozdělení do sloupců, protože se navzájem míchají chaty, člověk v tom bloudí a je zmatený, neustále se musíte vracet tam a zpátky mezi stránkami a číst shora dolů. To je hodně špatně řešené.

Celá ta technická část, tweety, komentáře a podobně krásně vykreslují dnešní dobu (je to teda nevýhoda pro lidi, co se nepohybují mezi sociálními sítěmi, protože si dokážu představit ten zmatek a nepochopení). Myslím, že je to částečně autorčina kritika, ke které bych se s chutí přidala. Dnešní doba je prostě hnusná, lidi jsou kritičtí, nepřátelství, totální hejtři. Nechápu, kde se v některých bere ta drzost nadávat ostatním nebo se navážet do cizích životů, radit jim co mají dělat, jak se chovat a podobně. Jakoby všichni spolkli největší inteligenci a moudrost světa a mohli to tímhle dokázat ostatním. Bohužel je to nemoc moderního světa a já často lituji, že jsem se do tak technologické doby vůbec narodila. I v knize je to hodně očividné a přímo do očí bijící.

Narozdíl od předchozích dvou dílů mě tento neskutečně bavil. Celá ta anonymita internetu i to, jak lze lidi vypátrat. Vyšetřování, pátrání po vrahovi. Když už jsem myslela, že se okruh podezřelých zúžil, tak se všechno obrátilo a já neustále skákala mezi nimi tak a zpět. Kdo by to zatraceně mohl být? Některá vodítka jako vždy byla slepá a tak jsem všechno zjistila samozřejmě až na konci. Nicméně tohle je po Ve službách zla druhý nejlepší díl. Napětí od začátku do konce, pořád jsem čekala, co se stane dál, protože v podstatě bylo nebezpečí všudypřítomné. Tohle se hodně povedlo. Kde mám pokračování?

6 29.04.2024

I tentokrát jsem zvolila román. Melanie je kvůli životu své matky dost uzavřená a antisociální, dalo by se říct. Žije jen pro práci, nemá přátele a dokud nepřijde bomba v podobě nežádoucího dědictví, má dojem, že jí nic nechybí.

Po smrti její pratety má zdědit její dům a obchod. Musí proto zajet do jednoho malého městečka, spíše vesnice, ve které kdysi strávila dvě léta. Nejenže musí zjistit, jak naložit s dědictvím a se svým životem, navíc znovu potkává lidi ze svého dětství, což ji dost ovlivňuje.

Zjišťuje, co všechno jí v životě chybí a tak má pár týdnů na rozhodnutí o své budoucnosti. Oproti předchozí knize, kterou jsem nedávno četla, jsou tu krásně vykresleny rozdílné charaktery postav, i když ty přátelské duše jsou tu samozřejmě opět přemnoženy. Jakoby v dnešní době stále znamenalo maloměsto jednu velkou rodinu. Nicméně jsem se dočkala i toho, že Melanie je dost komplikovaná osoba a nenechá se jen tak ovlivnit a změnit. V podstatě jsem do poslední stránky netušila, jak se nakonec rozhodne ohledně své práce a místě bydliště. Misky vah byly dost vyrovnané po celou dobu.

Líbilo se mi, jak drobné změny v jejím chování a názorech přicházely velmi postupně, takže to budovalo i trochu napětí. K tomu krásné maloměsto, idylka, čtyřnohý psí parťák s občasnými vlastními průpovídkami, vývoj vztahu Alexe a Melanie (samozřejmě seznámení jasné od začátku) atd. Bavilo mě to, bylo to čtivé, nebylo to tak naivní, ale hvězdičky strhávám za ten epilog po třech měsících. To mi přišlo příliš rychlé. I když chtěla Melanie změnit sama sebe a svoje rozhodovací procesy, tohle bylo až moc.

1 22.04.2024

Každý občas potřebuje na čtení něco obyčejného a jednoduchého a tahle kniha se jeví jako ideál. Směr příběhu a obsah odhadnete už během prvních pár stránek, což autoři tohoto stylu dělají poměrně často. Mě přijde, že jsou to příliš rychle vyložené karty na stůl, ničím nevybočují z řady, ale co už.

Nicméně i o nějaká překvapení, především těsně před koncem, nebude nouze. Ale musím se přiznat, že to na mě bylo celé příliš přeslazené jako med. Čekala jsem trochu komplikací, temné myšlenky, nějaké negativní lidi, něco, co by více přiblížilo situaci hlavní postavy Lauren. To, že často mluví o svých pocitech a myšlenkách ještě neznamená, že ta správná emoce z toho dýchá.

Právě naopak, všechny postavy jsou tak strašně optimistické, přátelské a pozitivní. Tak nějak nepřirozeně. Sice někteří mají za sebou dost těžká období a nesou si vlastní pomyslné jizvy, ale kromě zmínek těchto lidí, to během čtení jinak nepocítíte. Což však neznamená, že žádné emoce z knihy nevytřískáte, právě Lauren a pár závěrečných stránek se o to zasluhuje nejvíc.

Pro čtenáře, který čeká trochu dramatu a překvapení, tato kniha asi nebude úplně dobrou volbou. Ale pro milovníky románů, romantiky a vztahů, to bude určitě dobré čtení, které potěší...

1 20.04.2024

Nový detektivní případ se točí okolo zmizelé ženy a pohřešované téměř čtyřicet let. Na jednu stranu bylo zvláštní a zajímavé sledovat takto starý případ, znovu se probírat stopami a výpovědmi, ale na stranu druhou jsem nechápala, jak po tolika desetiletích si někteří svědci pamatují takové drobnosti. Já si nepamatuji ani snídani předchozího dne. Takže to mi přišlo tak trochu nereálné.

Navíc tento případ je hlavním bodem zájmu, o dalších agenturních pracích se sem tam postavy zmíní, ale hrají pouze druhé housle. Vyšetřování starého zmizení je opravdu dlouhé, což se dá očekávat po tolika letech, nicméně by mohlo být něčím okořeněné, aby nepůsobilo tak protáhle a lehce nudně. Sice jsem s tím počítala, zvlášť když jsem zjistila, kolik stran kniha má, ale vždycky bych byla raději za něco svižnějšího.

Hodně se začíná klást důraz na vztah Cormorana a Robin. Na to, jak to mezi nimi je a není. Stává se to docela častým aspektem k řešení. Nicméně v mých očích, vzhledem k tomu, jak se jejich charaktery odhalují, si myslím, že se k sobě stejně moc nehodí. Takže jsem zvědavá, jak to dopadne, ale moc jim nefandím. A pokud to vyjde najevo v následujících dílech, tak prosím nespoilerovat :-D. Mimo to, mám pocit, že v této knize autorka dává i více prostoru k diskuzím o rodinných vztazích. Nejen v případu, ale i u hlavních postav. S každou knihou se odhaluje více a více.

Přijde mi také trochu stereotypní opakování prvku, kdy si Robin a Strike nadhazují poznatky, ona na něco kápne (míra důležitosti je různá), ale popostrčí tím kolegu a ten vlastně všechno vyřeší. A to je v každé knize. Možná bych ocenila změnu, že nějaký případ konečně rozlouskne spíše ona. Tak možná příště. Kniha byla hodně zdlouhavá, v tomto případě bych ocenila mnohé proškrtání, protože čtení začínalo být příliš únavné.

8 19.04.2024

Tentokrát se nebudu rozepisovat. Styl těchto knih je víceméně pořád stejný, takže nemá smysl se v tom hlouběji nějak vrtat. Za mě byl tento díl trošku slabší, hodně roztáhlý a především nudnější. Jakoby autorka měla původně v záměru detektivní práci stočit na něco jiného než stále na vraždy, ale nakonec si to rozmyslela. Většina knihy totiž podsunuje jen nezáživné a nedůležité informace. Jen pár zmínek se nakonec ukáže jako zásadní.

Nicméně je to stále podle stejné šablony. Co člověka baví, kromě vyloženě posledních kapitol, kde se skládá celkový obraz z množství důkazů a odhaluje se pachatel, tak především vývoj postav, jejich minulost, vzájemné vztahy. Bez toho by to bylo poměrně úmorné dlouhé čtení. Jsem ráda, když se do toho vloží i osobní život hrdinů, protože je to hned takové lidštější a uvěřitelnější. Že i když jsou v práci opravdu výborní a úspěšní, nemusí to znamenat výhru kdykoli a kdekoli jinde...

5 08.04.2024

Další případ detektiva Cormorana Strikea. Opět jeden ze zamotaných a zapeklitých kousků. Tentokrát však hodně blízko Strikeovy minulosti. Velký prostor dostávaly náhledy do jeho mládí a informace o matce, které dosud nebyly tak obsáhlé. Dříve padlo pár zmínek o jejím životě, ale spíše to bylo z většiny zakryté tajemstvím. Tady se však odhaluje mnohem více. Dokonce se rozpovídala i Robin o tom svém.

Tento díl je věnovaný sériovému vrahovi a zatím šlo asi o nejbrutálnějšího vraha. O smrt jde už od prvního dílu, ale tady to bylo hodně krvavé, hnusné, temné. Navíc díky kratším kapitolám z pohledu vraha, i tak trochu s náhledem do choré mysli. Po celou dobu byly ve hře tři podezřelí, ale ani na chvíli nebylo zcela jasné, který z nich to bude. V některé momenty jsem si dokonce říkala, že to nebude ani jeden z nich, že musí být ve hře i někdo další. Autorka poskytovala mnoho nápověd, které pokaždé nějak zaonačila, takže jsem vždy svůj tip na pachatele musela změnit. Netušila jsem, kdo to bude. A pravdu jsem odhalila až během posledních pár stránek.

Samozřejmě v této sérii nejde jen o zločiny, ale dochází i k vývoji vztahů mezi postavami, odhalování minulosti, zapeklitostem běžného života. Na řadu přichází mnoho komplikací, nějaké náznaky k možným změnám. Od začátku do konce tak budete napnuti nejen kvůli šetření vražd, ale kvůli tomu, jaká budoucnost na hrdiny čeká.

Bylo to napínavé, velmi čtivé, občas humorné (nejlepší momenty s Kudlou a Prcinou), překvapující, tajemné... Detektivní práce od píky, kdy od začátku nejsou žádné stopy, přes první krůčky, až po závěrečné spojování detailů. Dlouhá úmorná práce. I třetí díl se ukázal jako výborné čtení.

6 02.04.2024