luculi komentáře u knih

Musím uznat, že co se týče hloubky příběhu, rozhodně je o co stát. Všechny události, postavy, vývoj. V co se veškeré věci přetváří. Jak je na tom vidět, jak jednotlivec může svým jednáním ovlivnit svět, že není dobré dát na první dojem. Hlavně v případě Gedera, který sice působí jako ňouma a zakřiknutý chudák, ale je v skrytu duše nebezpečný tyran s očividně chorou myslí. Nikoho nelze podceňovat. A to se mi právě líbí, ta nepředvídatelnost této série.

Velkým mínusem pro mě stále zůstává to, že kniha není tak čtivá, aby mě pohltila a nepustila. Což mě mrzí. Protože mě neskutečně baví to, co je psáno v podstatě mezi řádky, to poselství. Ale není to nic, co by mě polapilo a bralo dech. U některých postav stále jen tápu, protože z nějakého důvodu se autorovi nechce jít do hloubky. U některých vidím posun, ale například u Marcuse stále téměř nic. A válka, i když je hlavním tématem, tak také nepůsobí autenticky, nezanechává žádné dojmy. Tedy kromě Suddapalu, možná.

Děj je takový okrajový, především s náznaky a prostorem k vlastní fantazii a představivosti, ale po třech dílech už jsem si na to docela zvykla. I díky tomu z toho nejsou tisícistránkové bichle. A to je asi dobře. Banka se stále řeší a občas jednání jejich zástupců nechápu, nicméně už se tomu tolik nikdo nevěnuje. Naopak se řeší jiné věci, více se odhaluje bohyně a především epilog v této knize mě nadchl. Takže se strašně těším, co nastane nyní. A doufám, že díky tomu bude mít Marcus a Kit více místa, protože mě zajímají rozhodně víc než vyšinutý Geder, nestabilní Cithrin nebo Clara...

14.09.2023

Začíná to být čím dál víc zajímavější. Na jednu stranu je to pomalé a příliš to neplyne a zároveň na stranu druhou se rozvíjí tolik věcí, které slibují mnohem větší změny. Jsou části knihy, které jsou spíše jako obyčejný nudný běžný život, funkce banky, výběry peněz, smlouvy, řešení intrik a zrad. Ale zároveň se odvíjí velké napínavé věci, jako válka, změny stran a vliv na zbytek světa. Jediné, co mě mrzí, že autor rozehrává velké věci a naznačuje důležité zvraty a přesto neumí jít do hloubky. Takovou bitvu odbude na jeden dva odstavce, žádné detaily, nic konkrétního, jen malé zmínky a skok k jiné scéně. Jakoby to nebylo nutné, nechtěl strhávat pozornost na takové věci nebo neměl potřebu čtenáře vtáhnout hlouběji do příběhu, aby daný moment doslova prožíval.

Postavy se o něco vyvíjí a mění. Některé méně, některé více. U některých si nejsem jistá, kam to vlastně povede, protože jim byl dán určitý směr a já s tím tak nějak počítala i do budoucna, ale byla jsem nemile překvapená. Nicméně přituhuje a je čas se pomalu i s některými rozloučit, což jsem taky nečekala, protože doteď na mě styl vyprávění působil spíš tak nějak lehce dětsky optimisticky. Sice už v první knize došlo k dost děsivé události (bez větších detailů samozřejmě), ale dosud v podstatě jediné. Nicméně už to očividně nebude platit dál.

Jsem tedy zvědavá, jsem to povede. Jaká hra se rozehraje. Každá postava dostává nový směr a nový cíl. Marcus potřeboval otevřít oči, aby pochopil co vlastně chce. Yardem mě překvapil. Cithrin je chytrá, ale občas šlápne vedle a už si na ni začínám zvykat. Geder mě štve a překvapuje víc a víc a od něj ještě dostaneme co proto. Teď jsem však zvědavá na Kita... Uvidím, čeho se ještě dočkám.

04.09.2023

Sérii jsem měla v merku nějakou dobu, postupně jsem si ji dala dohromady a nějaký čas mi trvalo, než jsem se do ní pustila. Vždycky mám obavu z nového, ze zklamání. Ale našla jsem sílu a první díl mám za sebou.

Z počátku hodně zmatené čtení, protože autor pozapomněl přidat nějaký přehled, který by čtenáři pomohl v orientaci. Popisuje totiž několik ras, které obývají daný svět, ale je to tak zmatené a nejednoznačné, že ani na konci nevím, kdo je kdo. Samozřejmě kromě lidí, kterým říká prvokrevní. Taky jsem si na mapě musela označit, v jakém místě který vypravěč začíná, abych pochopila, kdo je na které straně.

Kniha samotná je taková komorní, nudná, nic neříkající. Moc se toho neděje a hlavní linka se točí okolo dvorských intrik, války a neválky, bankovnictví (nejnudnější část) a tak podobně. O postavách vím úplné minimum. Nejvíc bych si asi oblíbila Marcuse, ale má tak zoufale málo prostoru a navíc s tak málo odhalenými charaktery nevím, co si myslet. Cithrin je na svůj věk příliš chytrá a schopná, až jí to prostě nedokážu uvěřit. Geder je chvíli totální hlupák a chvíli vychytralý slaboch. Hodně protichůdný. A zbytek postav mi taky toho moc nedal. Nicméně jsem přesvědčená, že autor si všechno nechává na další knihy, aby to mohl servírovat děsným hlemýždím tempem.

Nejvíc mě dostala poslední kapitola, která odhalila totožnost odpadlíka, který knihu vlastně odstartoval. A to jsem vůbec nečekala. Jediný moment, který mě dostal, což je smutné. Kniha to byla průměrná, slabší, s dějem, který toho člověku moc nedal. Jsem tedy zvědavá na pokračování, protože další díly jsou lépe hodnocené, takže předpokládám, že to bude lepší. A nechápu srovnávání s Hrou o trůny. Taková blbost. Tady není ani žádné pořádné zabíjení, řezničina a brutalita. Intriky neprobíhají na každé stránce. Postavy nemají tak propletené osudy. I odhalování zrádců zní jako pohádka na dobrou noc...

2.5*

28.08.2023

Typický zástupce tohoto žánru, který však nikdy neurazí. Zvlášť, pokud člověk potřebuje nenáročnou literaturu bez velkého přemýšlení a hloubání. Nebo po tom, co dlouhou dobu čte jeden žánr a pak potřebuje změnu. Jednohubka na den, dalo by se říct.

Opravdu jde o klasickou osnovu, kdy jedna z postav si projde nějakou špatnou životní situací a obrátí se jí život naruby. Pak je potřeba, aby se něco stalo, co tuto osobu vyvrhne do úplně nové éry, díky které otevře oči a spoustu věcí si uvědomí. A to je přesně tento případ.

Ruth se rozejde s přítelem dost nepříjemných způsobem a ze začátku z toho viní jen jeho. Až když přijde nabídka doprovodit jednu starší ženu přes celou zemi za jejím synem, a jak postupně se seznamuje s touto ženou a jejím životem, zjišťuje, že všechno není jen černobílé a pravda je vždy mezi. A na to, aby se něco pokazilo, jsou obvykle potřeba dva.

Kniha nepřinese nic převratného. Téměř po celou dobu jsou karty odhalené a je víceméně jasné, co se bude dít. Přesto jsem se nasmála mnoha vtipných i trapným chvilkám, sledovala jsem jejich dlouhou cestu a dobrodružství a stejně mě to bavilo. Ruth někdy až moc přemítala sama o sobě a omílala stále stejné myšlenky a pocity. Ale na konci, i když odhalitelném, jsem byla částečně překvapená, protože tentokrát příběh skončil jen naznačením, popostrčením určitým směrem, přesto trošku otevřeně.

2 20.08.2023

Tentokrát jsem se přesunula k poslednímu restu a to k povídkám se Simonem. Deset příběhůz doby, kdy studoval na akademii. Příběhy jsou ozvláštněné i nějakými návraty do minulosti nebo vyprávěním dalších postav. Moc se mi líbilo, jak je všechno provázané. Dokonce tu byla zmínka o Kodexu lovců stínů, což je další kniha do tohoto universa.

Čtení jako takové bylo fajn, příjemné. Trochu tomu chybělo něco, co člověka vtáhne, tak jako u klasického příběhu, který se vleče celou knihou. Tím, že je to rozkouskované, tak to prostě působí jinak. Určitě doporučuji před každým čtením kontrolovat pořadí knih, protože jsem si některé věci, které se tu dějí, vyspoilerovala jinými sériemi, tudíž jsem někdy měla o překvapení méně...

Ale bylo to fajn čtení. Často i docela humorné. Navíc z pohledu Simona, kdy jako civil, vidí svět jinak než mnohdy až fanatičtí lovci stínů. Našel zde nové přátele a budoucí spojence, posunul svůj život dál a mě moc bavilo, že autorka opět přenesla dění k někomu dalšímu. Jen občas některé části působily trošku zmateně, ale to je možná tím, že tyto povídky nepsala sama, ale s dalšími lidmi... Jinak spokojenost.

18.08.2023

Nejstarší kletby jsou fajn návratem do světa lovců stínů a to i především díky tomu, že jsou tu pevně dané struktury ve vztazích. Alek a Magnus, Clary a Jace, Simon a Isabella. Což je neskutečný oddych, když čtenář ví, na čem je, a může se soustředit na děj. Za to jsem vděčná.

Tentokrát se všechno točí kolem Číny a Šanghaje, kde probíhá hlavní problematika. Takže došlo i na změnu prostředí a trošku čerstvější oživení. Dostane se nám i vysvětlení, jak a s kým čínští lovci jsou pokrevně spříznění, což mi přišlo lehce vtipné. Jen číst ty čínské názvy a jména mě trošku zpomalovalo. Nicméně došlo na zmínky o lovcích stínů a démonech, kteří vystupovali v nedávno čtené sérii Poslední hodina a takové provázání mě neskutečně baví...

Bohužel ale po dočtení mám pocit, že se toho zase tolik nestalo. Děj uplynul vcelku rychle, k nějakému tomu boji taky došlo, ale nemám pocit, že se z toho vytřískalo maximum, protože autorka zvládá napětí mnohem lépe. A tady jsem napnutá ani nijak překvapená nebyla. Humor někdy působil na sílu a navíc jsem díky tomu měla pocit jako bych četla Ricka Riordana. Vtipný démon mi tam moc nesedl. Asi jde prostě o vycpávkový materiál pro třetí díl, jinak to nevidím.

2.5*

13.08.2023

Musím říct, že tato kniha se mi četla lépe a rychleji. Moje zvědavost byla veliká, takže jsem se tím prokousala v maximální možné rychlosti. Rozhodně jsem byla spokojenější než u prvního dílu, protože tentokrát měla autorka všechno tak krásně vyvážené, přesně podle mojí chuti.

Tedy do té doby, než se přiblížily poslední kapitoly. Opět. Moje nadšení začalo opadat a já si musela říkat, proč má autorka tak škodolibou a krutou radost, když svým postavám pořád dělá ze života peklo. V každé knize je to naprosto to samé, stále nějaké nedorozumění, oddalování té šťastné chvílky. Jakoby bylo zapotřebí, aby to čtenář získal až v poslední knize na posledních stránkách. Nebylo by o tolik lepší, kdyby tam to štěstí plynulo postupně už během děje? Je opravdu potřeba všem těm postavám odpírat lásku až do konce, protože je to údajně napínavější?

Bohužel není. Je to trapné a ubohé, protože vždycky když naznačí vznik nějakého páru, tak to během pár dalších stránek naprosto zničí a já nerozumím tomu proč. Tentokrát opravdu nebyl šťastný konec vůbec pro nikoho a to mi dost zkazilo náladu.

Jinak část týkající se boje s démony opět výborná. Tentokrát trochu jak detektivka s Jackem Rozparovačem. I když je zřejmé, odkud zhruba vítr vane, stejně bylo napínavé sledovat to pátrání, sbírání střípků informací až ke konečnému zúčtování.

Takže opět moje nadšení kleslo. Posledními stránkami se můj názor změnil a z plného počtu je to opět polovina. A je to škoda. Protože ne každý prostě stojí o to, aby přes tisíc stran četl o neustále zlomených srdcích a momentech, když už byla pravda téměř vyřčena, aby se všechno zase oddálilo. V mých očích je to nudné, otravné a především trapné... Na tohle jsem už vážně stará a to dobývání alá telenovela mě nebaví. Očividně je načase tento svět opustit, dokud mám hezké vzpomínky.

1 10.08.2023

Lovce stínů čtu už mnoho let. Vždycky se mi strašně líbil daný svět, ten nápad s lovci, runami, démony a dalšími bytostmi. Časem jsem však tomuto žánru a především zaměření ya odrostla, nicméně autorka zůstává mezi mými výjimkami, které i tak zkouším číst dál.

Z počátku byla kniha na rozjezd zmatená díky všem těm jménům a rodinným vazbám, protože je autorka chrlila jak přehrada vodu. Dost jsem se ztrácela a myslím, že ani do poslední stránky jsem některá jména nedokázala na první dobrou zařadit. Každopádně se mi start líbil a navíc dobové zařazení na začátek dvacátého století mi maximálně vyhovoval.

Prostřední část byla vynikající, plná akce, zvratů, tajemství, ale i nějakých těch vztahových lapálií, které jsou u těchto knih běžné. Pořád to bylo v takové mírné úsměvné míře, protože to přece jen knize sedělo. Jenže pak přišel závěrečný běh, kde jsem jen smutně sledovala, jak ta akční jízda končí. Důležitý problém s démony se vyřešil, alespoň prozatím a najednou se všechno točilo jen kolem postav. Jejich nevyslovené citové problémy, náznaky, že všichni jsou vlastně nešťastně zamilovaní do někoho, kdo o tom neví, se začalo šířit jako mor, až bylo trapné sledovat, že se toho účastní všichni a vznikají takové šílené propletence. Jako proč proboha? Nehledě na fakt, že v dnešní době se lgbt strká opravdu všude a tady budete mít pocit, že tu prostě třetina postav musí být homo, třetina hetero a třetina bi... A ty náznaky, kterými se autorka všechno snaží značit jako hrozně napínavé, jenom ten dojem kazí, protože nejsou.

Po příběhové stránce jsem byla spokojená, i epilog byl potěšující, návrat postav z různých předchozích sérií taktéž. Co už méně, že zaměření od příběhu padlo hlavně na postavy a lásku, což snesu jen do určité míry. Ke konci jsem chtěla už přeskakovat stránky, jak mi to přišlo trapné a ubohé. Kdyby se to týkalo jen jedné dvojice, ještě bych to snesla. Ale takhle jsem měla dojem, že všichni ti strašně blízcí přátelé si vůbec nic nesvěřují a jsou zamilovaní do sebe všemožně navzájem, ať holky či kluci. A to mi přišlo prostě už moc a celý dobrý dojem ze čtení mi to zkazilo. A taky situace s Grace mi od určité stránky pila krev. Takže spokojenost nečekaně hodně klesla...

Právě díky těmto momentům mám strach si ostatní knihy přečíst znovu, přestože jsem všechny série četla pouze jednou, protože si nechci kazit vzpomínky na to, jak mě to dřív bavilo, teď už by to nemuselo totiž platit...

2 08.08.2023

A je to tady, moje nenáviděné konce sérií. Dočetla jsem poslední díl a je to horší než prve, protože tentokrát vím, že už opravdu další příběhy nejsou. Přestože úvod série nebyl moc lákavý (strašně pomalý a nudný průběh), tak od druhého dílu se to dějově začalo rozjíždět lépe.

Samozřejmě ti, kteří četli Noční běžce, měli částečně spoiler. I samotná anotace hodně prozradí, přesto existuje tolik možných odboček a konců, kde to celé může skončit. Poslední knihu jsem četla jedním dechem, spousta věcí se konečně začala rychleji vyvíjet, některé zapeklitosti vysvětlovat a celé to působilo úplně jinak než z počátku. A samozřejmě šlo o velké finále. Jsem ráda, že jsem tento příběh neodsoudila jen kvůli výhradám, které jsem měla u Dítěte proroctví, byla by to škoda.

Lituji akorát toho, že autorka se i nadále tomuto světu nevěnuje, protože bych tam mohla zůstat navždy. Tolik možností, co by mohla ještě vymyslet, s těmi jejími sympatickými postavami. Vždycky u ní mám pocit, že dobro zvítězí, i když je potřeba i nějakých těch obětí. A i když se vyžívá v protahování děje, tak umí psát zajímavě a poutavě, pokud se tedy nenechá příliš unést. Jen ten závěr mohl být více dořešený, ne tak odbytý, po tom všem...

04.08.2023

Tak tohle už bylo o poznání lepší. Sice to velkou část stále zdržovalo pozvolné tempo jako u prvního dílu, kdy se toho zase tolik nedělo a pomalu se příběh posouval vpřed, ale na druhou stranu konečně došlo k větším zvratům.

Z počátku jsem měla obavu, že ke zlepšení nedojde a i tato kniha bude jen nudným pojednáním o kdysi utkaném kouzlu a jeho následcích. Jenže moje zvědavost mě táhla i přesto dál a já vytrvala a byla odměněna. Od určité části totiž autorka už začala v ději skákat po větších časových úsecích, probíhala roky a věštba se blížila ke svému vykonání. Začala jsem se do toho dostávat a pokračovala jsem.

Sice to stále postrádalo jiskru Nočních běžců, ale byla to taková změna, za kterou jsem byla ráda, že jsem brala za vděk každým drobečkem, který naznačoval, že se velká změna blíží. Druhá polovina knihy začínala být už hektičtější a akčnější. Konečně.

Chápu, že autorka se pouze snažila pořádně vysvětlit věštbu, kouzlo, všechna ta hoře, co to způsobilo, a charakter Tobina, který je opravdu důležitý (ke konci možná až moc nečekaně vyspělý, po takové době). Jen se u toho nemusela tak rozvášnit a brát to do takových detailů. Alespoň, že od určitého bodu se dokázala vrátit do nějakých svých zajetých kolejí, které konečně příběh oživily. A teď už je potřeba jen zdolat závěrečnou štafetu a proběhnout cílem. Hurá na to, protože i když konec znají všichni, co četli předchozí sérii, stále zůstává hodně neznámého a já doufám, že to bude nejlepší díl série...

02.08.2023

Dlouho jsem si nechávala tuto trilogii odloženou, protože Noční běžci pro mě byli suproví a já je jednak potřebovala rozdýchat, ale za druhé i dostat z hlavy. A proto jsem si dávala načas, než se do tohoto světa vrátím.

No, návrat to rozhodně není takový, jak jsem čekala. Přestože je tato trilogie psaná až po prvních třech knihách běžců, měla jsem pocit, jakoby šlo o prvotinu. Podivně psané trhané odstavce, neustálé skoky sem a tam. Navíc celý děj působí jako jeden dlouhý nekonečný úvod do celého příběhu. Zatraceně dlouhý úvod. Bylo to nudné, často otravné, občas nepříjemné. Jako nějaká nepovedená duchařina s děckem v hlavní roli.

Díky mému vysokému očekávání v tom vidím spíš zklamání. Vůbec mě to nebavilo a do čtení jsem se vyloženě nutila, především proto, že mě zajímá ten vývoj, který se konečně rozběhl v posledních asi dvou kapitolách. Navíc očekávám, že autorka dokáže dohnat to, co tady dost zazdila a co předvedla dříve. Alespoň tomu budu věřit. A přestože nadšením nehýřím, budu pokračovat, vytrvám a snad i budu odměněna...

31.07.2023

Už od začátku vám musí být jasné, že ti dva (přestože když se potkali a měli blbý den, na první dojem se špatně posoudili) stejně na sebe znovu narazí a bude to jiskřit. Jak jinak. I to, že autorka se bude snažit tam vecpat jiné lidi a překážky v zoufalé snaze zmást čtenáře, ale naprosto zbytečně.

Bylo úsměvné sledovat velkoměstskou holku na maloměstě. I když samozřejmě prostředí nemělo tolik prostoru jako spíše postavy, nějaká ta tajemství a podobně. Jak už jsem řekla, chemie mezi hlavní dvojicí byla jasná jako facka, v tomhle moc utajování ani prodlužování nebylo. A samozřejmě konec jsem uhodla během posledních stran, protože jinak to ani dopadnout nemohlo.

Hlavní hrdinka je trochu rozervaná, takže jde i trochu o to, aby poznala sama sebe, pochopila své problémy, nechala minulost minulostí a konečně se vydala vpřed do lepšího života. Chvíli jí trvalo, než otevřela oči a pochopila, že má problém. Ale naštěstí má sestru a samozřejmě jeho... Když nad tím člověk víc přemýšlí a odstaví vztah postav, tak je tam hodně i ta emotivní psychická stránka, tak trošku dobře ukrytá...

Jde o stokrát ohraný film, který se snaží malými detaily odlišit, je to stále stejné. Ale jsem ráda za prostředí, za pohled do obou světů (popis života v New Yorku, ale i na venkově, protože každé místo má něco), za seznámení s různými lidmi... I za tu romantickou linku, kterou jsem hravě zvládla (v čemž se moc nevyžívám)... Největším tahounem bylo i téma knih, které hrálo důležitou roli. S touto autorkou jsem spokojená, ale myslím, že Alex a Poppy mě bavili o malinko víc...

4 08.07.2023

Hlavní zápletkou knihy je rozdělení elfů, část jich kdysi po válce odešla do podzemí a část zůstala na povrchu. Ti v podzemí si říkají sivové. Podle anotace mě to docela navnadilo, i když moje zažitá představa elfího národa je spíše pohádkovější a určitě by mě nenapadlo, že spolu bojují. Ale člověk zkusí objevit i něco nového.

Ve vypravování se střídají dva pohledy. Ten méně častý je přítomnost, kdy došlo k nějaké bitce či přepadení (což se teprve postupně odhaluje) a vystupují zde jen dvě osoby - sivský princ a neznámý muž. A druhý pohled je jako vzpomínka, princovo vyprávění o putování ven z jeskyní, což zabralo přes sedmdesát stran. Neskutečně mě to nudilo a nebavilo a přišla mi ta délka naprosto zbytečná. Pak, když se dostal k tomu, jak byl na povrchu, už to bylo zajímavější, ale stejně mě to tolik nezaujalo.

Autorka se spíše než na děj soustředí na podrobné popisy, jako kam kdo zabočil, jak probíhal boj, jak používali magii, všechny otočky a seky mečem a podobným zbytečnostem. Což zdržovalo čtení. Lepší by bylo věnovat čas hloubce příběhu a postavám. Jakmile totiž sledujete, jak ty stránky mizí, uvědomíte si, že se toho tolik vlastně nestihlo stát, že obsah je opravdu obyčejný.

Děj jako takový nepřinesl nic světoborného, působil dojmem nějakého románu pro mládež. Navazování vztahů bylo podivné, příliš rychlé, naivní a odbyté. Chyběl mi pořádný vývoj postav, charakterů a především právě to objevování cesty k někomu dalšímu, když šlo o znepřátelené strany. Tohle bylo narozdíl od těch dlouhých popisů příliš rychlé. Kniha si mě vůbec nezískala a bohužel mnoho kladného jsem opravdu nenašla.

2 26.06.2023

(SPOILER) Tento typ knížek mám moc ráda. Jednoduché, oddechové jednohubky. Příběhy ze života, obyčejné, plné humoru, ale i těžkostí běžného bytí. S trochou nepřehnané romance (jako skeptik v lidských vztazích na lásku až za hrob moc nevěřím :-P), která nepůsobí jako pohádka nebo naopak červená knihovna. Všeho tak akorát a vyváženě.

Ano, konec sice je hodně uzpůsobený, aby vypadal dobře a to i navzdory tomu, že došlo na nějaké smutné i tragické chvíle, ale tentokrát jsem ochotná to překousnout a hodnotit knihu plným počtem, což obvykle za tu romantickou naivitu nedávám. Ale knížka si mě hodně získala a nutila mě pokračovat. Pro zdatnější čtenáře nebude překážkou ji přečíst za jediný den.

Lucy je sympatická téměř padesátnice, které se život v jeden okamžik úplně zbortil. A tak začíná úplně od píky, bez peněz, práce a bydlení, a to rovnou v úplně jiné zemi. Začátek knihy velmi dobře popisuje její první dny v nové práci a v novém životě. Menší emocionální kolaps a především postupné opravy budoucího hotelu. Ty byly relativně detailní a bavilo mě rekonstrukci sledovat. Úplně jsem se viděla, jak bych tam sama žila... :-D

V následující části knihy už se přechází na jiné téma. Stále v pozadí svou roli hraje hotel, jeho existence a práce v něm i s ním, ale je načase taky nějakým způsobem vyřešit vývoj v Lucyině životě. A tak se spousta věcí mění. Jelikož jde o tento žánr, tak je to hodně předvídatelné. Ale jak říkám, autorka nešetřila ani smutkem či tragedií, takže o nějaké překvapení nepřijdete. Prostě za mě můžu doporučit...

1 20.06.2023

Příběh jako takový mě opravdu bavil. Autor má určitou představu o svém světě, i když ne vždycky to dokázal dokonale sepsat. Ale nápad, dění samotné i postavy mě lapily. Ze začátku byl boj se zorientovat, co kapitola, to jiný pohled. A někdy se pohledy střídaly příliš rychle. Takže mi chvíli trvalo, než jsem jednotlivé lidi dokázala zařadit do různých království...

Samozřejmě mám spoustu výhrad. Už od samotné myšlenky toho, že si všechny postavy tykají (snad to není překladem). Ale jsou určitá postavení, ze kterých by byla cítit větší hloubka a úcta k těmto osobám, kdyby se jim spíše vykalo, především co se týče králů, šlechty a podobně. Téma šikany se hodně omílalo a opakovalo. A věrnost mezi postavami? No nevím, ale k přátelství je většinou potřeba více než jednodenní známost. Nebo ochota položit ihned život za prince, kterého sotva poznal... V některých chvílích jsem skrz tu naivitu měla pocit, jako bych četla fantasy pro mládež.

Potom jsem trošku ztrácela přehled v případných skocích z jedné scény do druhé. Občas měl autor tendence nakousnout nějakou informaci třeba dvěmi větami a hop, byl zase někde jinde třeba o pár hodin. Od začátku knihy se časově posouváme o měsíce až roky. Někdy je náročnější úseky sledovat, jelikož ne vždy je to vyloženě zmíněno. Důraz je spíš kladen na děj a vývoj postav a samozřejmě pozvolné vysvětlování, co se odehrává, proč a kam to zhruba směřuje.

Velice oceňuji, že autor nehloubá nad bitvami, kterým by měl potřebu věnovat desítky stránek. Sepíše to hlavní, aby čtenář pochopil jednotlivé události, ale věnuje se hlavně pokroku a vývoji situace.

Co autor zatím moc neumí, tak budování napětí. V podstatě hned v momentě, kdy čtete o nějakém momentu, o zvratu a podobně, hned víte na čem jste nebo to na sto procent dokážete ihned uhádnout. Žádná překvapení, tedy téměř, postupné odhalování, nic. A to mě občas zamrzelo, protože by hned kniha stoupla o hvězdičku výš. Konec to možná celé i vynahradil, s odpočtem posledních stránek budete netrpělivě čekat, co ještě stihne sepsat.

Kniha má mnoho vad na kráse. Je spousta prostoru na vylepšení. Ale musím se přiznat, že když jsem nad ni vážně sedla a vydržela číst, tak mě bavila a dokázala udržet při čtení. Autor rozehrál strašně moc linek, některé se postupem času spojily, jiné se teprve projeví. Promyšlené to má opravdu hodně a jeho plány musí být ještě větší. A to, co dělá chudákům postavám... Poslední stránky už jsem bojovala, ale jen kvůli tomu, že nemám pokračování.

18.06.2023

Tato tenká knížečka obsahuje dvě novely ze světa Kostičasu. Je to jen takové miniaturní rozšíření k tomu, co už čtenáři četli a zároveň je to spíše takové uchlácholení, než se dočkáme dalších plnohodnotných dílů, což bude ještě trvat. Takže na jednu stranu kniha kdekoho potěší, na stranu druhou bych byla raději, kdyby autorka věnovala čas sérii, abych ji dočetla, než se dostanu do důchodu...

První novela se zabývá šestnáctiletou Paige a jejím vstupem do Jaxonova gangu. Proč tam vlastně přišla, počáteční týdny a především její úplně první nelehký úkol, kterým ji šéf testoval. Text je hodně krátký, přesto je to příjemné zpestření, které klidně mohlo být součástí první knihy.

Druhá novela se odehrává ve dvou časových liniích. První je o tři roky později, kdy Bledý snílek skončí v 'táboře' Refájců a plánuje vzpouru. Druhá linka je o další rok později, kdy je spolu se Strážcem v exilu v Paříži a zotavuje se po dalším věznění. Více prozrazovat nebudu kvůli spoilerům.

Oba příběhy jsou opravdu jen letmým doplněním. Po obsahové stránce to příliš mnoho věcí neosvětlí, podle mě to jen více objasní charakteristiku Paige, její myšlení a chování. Aby ji každý mohl lépe chápat. Nicméně určitě za to bude spousta lidí ráda. Jediné, co mě mrzí, tak velké časové úseky mezi jednotlivými knihami, protože poněkud ztrácím tu návaznost a nepamatuji si vše. A to by nás měly čekat tuším ještě tři díly do konce série...

2 23.05.2023

Nechala jsem se zlákat touto sci-fi novinkou. A jak se ukázalo, budu ji potřebovat do své sbírky v papírové verzi.

Jaké to asi musí být, když člověk podstoupí uspání ve stázi, aby zabránil své smrti z důvodu nemoci? A co když v tomto stavu zůstane déle, než mu slíbili? Přesně to se dozví hlavní hrdinka, která procitne do světa v naprosto jiné podobě, než jak ho znala. A dost těžce se snaží přizpůsobit jak změnám, tak tomu, komu vlastně věřit. Adeptů na záporáky není zrovna málo.

Nejzajímavější na knize byly dvě věci. Jednak děj neustále čtenáře postrkává určitým směrem, díky všem poznatkům a náznakům. Pokaždé si budete myslet, že už asi chápete, o co půjde a kam to směřuje, aby se příběh nakonec stočil někam jinam a tematicky se zaměřil na jiné části. Takže musíte dumat dál. A za druhé musíte obdivovat tu představivost lidské postapo budoucnosti. Moc se mi líbily popisy technologií, vymožeností jako například domácích asistentů, bioroidi, lednice mě moc pobavila, omezení futuristické populace a mnoho dalšího.

Určitě budete porovnávat ústřední dvojici a v tomto směru i autorčin postup oproti té z Devíti dnů. Netvrdím, že okusíte převratné dílo, jaké ještě nikdo nečetl, to se v dnešní době špatně shání. Ale je to výborně napsané, čtivé, chvílemi vtipné, emotivní, zajímavé... Třičtvrtě knihy jsem slupla na posezení a teď mi zbývá jediná otázka. Dostaneme pokračování? A kdy?

5 21.05.2023

Jakmile jsem si přečetla fantasy detektivka, chtěla jsem to zkusit. Taková netypická kombinace žánrů zněla dost zajímavě a já byla zvědavá...

Vypravěčem je devatenáctiletá Helena, která pracuje jako písařka. Velkou část knihy jsem nechápala, proč se celý příběh odehrává zrovna z jejího pohledu. Je to v podstatě její vyprávění ze starších let, zapisované asi jako deník, vzpomínky, vrací se zpět do minulosti a občas promlouvá přímo k čtenáři. Podle mě není zrovna ideální průvodce, protože je mladá, nezkušená, docela slabá, nerozhodná a hlavně hodně ubrečená a uslzená, což mě často štvalo.

Helena doprovází justiciára Vonvalta, něco jako soudce a šerif v jednom a jeho pomocníka Bressingera. Ti dva by byli rozhodně lepšími ústředními postavami než ona. Všichni jsou roky na cestách a vykonávají spravedlnost po celém císařství. Jedna z cest je však zavede do města, kde se děje něco nekalého. To však postupně odkrývají až při vyšetřování vraždy... Samotné pátrání je docela zdlouhavé, zmatené a neucelené, ale to jen proto, aby se všechno spojilo při soudním přelíčení, kde to v souhrnu dá konečně význam. Jenže věci nejsou jen o tomto případu, vše se zvrtne a opět přichází odstavce plné polovičatých věcí.

Jako fantasy detektivka to nebylo špatné. Z počátku je kniha dost kostrbatá, takže trvá se do ní začíst. Detektivní linka byla o něco lepší, i když řádné vyšetřování bych si představovala trošku lépe rozvinuté a probírané, s více logickými a chytrými tahy hlavních hrdinů. Postavy jsou dost neosobní a sympatie k nim taky zrovna mít nebudete. Autor není schopný je ani představit v dostatečném světle, abyste si udělali obsáhlejší obrázek o charakteru, vzhledu, věku atd. Těch informací bylo zoufale málo. A já obvykle potřebuji hlavní postavy poznat co nejvíce. Většina zmíněných mi většinou lezla na nervy svojí umanutostí, umíněností, dokonce i hloupostí. Celá kniha, hrdinové i další věci mi přišly holé, suchoprázdné a nedokončené. Při popisech se skákalo sem a tam, jen velice povrchově a tak celkový obraz působil spíše jako kostra příběhu než jeho plné vyznění. Kniha by potřebovala ještě hodně práce, aby mě opravdu přesvědčila... 2.5*

14.05.2023

Young adult knihy už cíleně nevyhledávám nějakou dobu, nicméně mám své oblíbené autory, u kterých udělám výjimku. A jednou z nich je svět bohů a polobohů od Riordana. Sice při čtení máte pocit, jakoby to bylo spíše pro děti než mládež, ale příběhy dokáží být napínavé, akční, ale i plné humoru. A já si to užívám...

V tomto případě jde o takové malé doplnění dvou sérií a to Percy Jacksona a Kronik Cartera Kanea. No, je to střet dvou světů, po popravdě. Jde o tři povídky, které na sebe navazují, s nějakým časovým rozestupem a vzájemně propojí řeckou a egyptskou mytologii. Jde tedy spíše o takový malý návrat a nostalgii. Povídky nikdy nedokáží nahradit plnohodnotný příběh a ani tady tomu není jinak. Není se čemu divit, kniha má pouhých sto sedmdesát stránek.

Moc jsem se bavila a slupla jsem to velmi rychle. Pro rychlejší čtenáře je to jednodenní záležitost. Přesto to bylo příjemné. Sice hodně uspěchané, bleskurychle vyřešené, ale staré známé postavy mě vrací do mých mladších let. A tak jsem ráda, že jsem měla možnost si tento styl příběhů zase trošku osvěžit...

1 10.05.2023

Dostala jsem se k další knize dobrodružství Holmese a Watsona. Z této série, kterou tvoří více autorů a knihy lze číst v jakémkoli pořadí, protože jsou pouze součástí universa a vyloženě na sobě nezávisí, patří tento díl k těm lepším.

Tentokrát je případ takový trošku zamotaný. Jejich klientem je soudce, který hledá svou ztracenou dceru. Jak brzy vychází najevo, ta je zase na stopě zmizení své nejlepší přítelkyně. Což jí zavedlo do sídla jedné zvláštní sekty. A jak už to tak bývá, na první pohled se na tomto místě zabývají ušlechtilými cíli a nápady, ale skutečnost je někde jinde. A hodně nebezpečná. Stačí jeden "chorý mozek" nebo šílenec, pomýlený názor a celá idea dostane špatný spád. Soudcova dcera se brzy stane Holmesovým špehem a tím to celé začíná.

Kniha nemá mnoho stránek a tak děj pátrání plyne v podstatě docela rychle. Pohled detektivů je vždy na chvíli oživen dopisem "agentky", která na místě činu hledá důkazy. Přičemž časem dochází k problému a akce začíná. Osud přítelkyně zůstává do poslední chvíle utajen, i když je v podstatě jasný, i přes občasný pocit naděje. To samé platí i o padouchovi. Tedy o osobě či osobách, na které je potřeba veškeré trable hodit. Vodítka byla dost okrajová, takže jsem stále čekala, kolik lidí o tom všem ví.

Celá kniha se mi výborně četla, dopisy byly někdy trošku delší než by mi vyhovovalo a úkoly, které na konci čekaly H a W taky nemusely být až tak táhlé, ale trošku hbitější. Za tyhle zdržující pasáže strhávám hvězdičku. Jinak to bylo příjemné počtení...

08.05.2023