luculi komentáře u knih

Slabší odvar předchozích dvou knih. Na rozdíl od počátku, kdy to bylo všechno nové a zajímavé, tady se příběh poněkud vlekl. Přibylo dalších nebezpečných stvoření, objevili se zaklínači, hromady magie a nepřirozeností. Děj byl pro mě zbytečně dlouhý. Většinu doby se hlavní hrdinové protloukají divočinou. A jejich cesta, která se průběžně mění, než dosáhnou pravého cíle, se neustále prodlužuje.

Jediným pozitivem tohoto dílu pro mě bylo konečné odhalení pravdy ohledně Magieřiny minulosti. Sice to nebylo zrovna překvapivé, tak nějak to bylo postupně naznačováno, takže jsem to vlastně čekala. Ale konečně jsem aspoň věděla, že už to tak opravdu na sto procent je, měla jsem to potvrzené. Ani ten epilog nebyl šokující. Autoři s napětím zrovna dvakrát pracovat neumí. Teď jsem zvědavá, o čem bude pokračování...

30.12.2023

Narazila jsem na tuto fantasy s upíry. Kromě zmínek o magii a dalších nadpřirozených bytostech, jsou zde netradičně i elfové. Což si nejsem jistá, zda jsem v takové kombinaci někdy četla. Příběh pojednává o ženě, která teprve objevuje, co je vlastně zač. Dosud nevěděla, kdo je její otec a tak neměla tušení, co jí koluje v žilách. Jejími společníky jsou půlelf a hodně zvláštní pes.

No a samozřejmě potom jsou tu ti upíři. V této knize vystupují jako bytosti, které existují v různých stádiích krvelačnosti, ale každopádně všichni kvůli své potravě vraždí. Někteří výjimečně a obvykle nechtěně, jiní se v tom vyloženě vyžívají. A tak je potřeba konečně s tím něco dělat. Na řadu přichází lovci.

Nicméně povědomí o upírech do této doby bylo víceméně ve formě pověr a teprve se dostává pravda do světa. Hlavní hrdinové se s tím musí vypořádat poprvé. Ale díky řečem, které už budou kolovat světem, určitě ne naposledy.

Vzhledem k tomu, že jsem mnoho neočekávala, byla jsem mile překvapena. Žádné sladké řečičky a romantická představa upírů, konečně něco realističtějšího, za což jsem ráda. Aspoň nějaká změna. Myslím, že se tam toho do budoucna ještě mnoho stane a já budu ráda zjišťovat co...

1 28.12.2023

Za nálepkou fantasy se skrývá obyčejný historický román. Jediné, co fantasy připomíná, tak zmínky o říši či magii (o kterých se mnoho čtenář nedozví). Ve skutečnosti jde jen o příběh plný intrik, lstí, špehování, o vztazích, kdo a s kým. O nenaplněných láskách.

Přiblížení daného světa zoufale chybí. Jediné, co se řeší, tak boj o moc nebo výhodné sňatky. Samozřejmě kromě svateb i milenky a milenci. Jak na někoho zjistit co nejvíc špíny a mít tak danou osobu v hrsti. Mužské postavy jsou téměř všechny příliš "hodné" až zženštilé. Žádní hrubiáni, drsní vojáci, neurvalí chudí burani. Všichni strašně společensky na úrovni, chovající se k ženám vzorně. Příliš citově založení, s dobrým chováním, a to mi nesedělo.

Děj nebyl příliš komplikovaný. Ne, že by nedocházelo na zásadní zvraty, ale měla jsem dojem, že většinu čtenářů bude především zajímat vztahová linka, která má největší slovo. Například už od začátku do očí bijící dvojice Omden a Namia (jak z nějaké telenovely), nebo budoucí král a jeho manželka. A mnoho dalších. A všechna ta politika okolo je jen takovou vatou na zpestření. Intriky probíhají na dvou místech, v rodišti Oma a Nam a pak přímo v královském městě. Což mi přišlo zbytečné, protože jedno nakonec naprosto uhnulo druhému. Měla jsem dojem, jako bych četla vyloženě ženský román okořeněný prvky vymyšleného světa. Kdyby to rovnou bylo vedeno jako historický román, celkově bych to i jinak brala. Jenže já se těšila na vykreslený fantazijní svět.

Postavy mi přišly dost charakterově podobné, bez větších odlišností. Zářným příkladem byl Runel, který navenek působil určitým dojmem, ale ve skutečnosti byl nakonec jako jiní muži z knihy. Namia mi docela vadila. Vzhledem k svému věku byla příliš vyspělá, chytrá a všeználek, dokonalá osoba ve všem. Co se týče děje, všechno co mělo být komplikované, bylo rychle a snadně vyřešené, záhady odhalené a osudy postav jakoby pořád pozitivně laděné. Většina z hlavních představitelů měla nějak moc dobré štěstí ve svých pozicích...

Kdybych prostě nečekala naprosto něco jiného, byla bych spokojenější. Kniha je skvěle psaná, jazykový styl výborný (kromě podivného střídání spisovného a nespisovného jazyka) a z větší části mě dokázala docela nadchnout a zaujmout. Hlavně konec se docela hustě rozjel. A k závěru to byla jedna nečekaná zrada za druhou. Na románový debut rozhodně překvapení. Ale u mě se prostě nadšení nekoná.

2 21.12.2023

Přesně jak jsem očekávala, šlo o jednohubku s romantickým koncem. Typické téma při svátcích o vánočních zázracích, splněných přáních, o spojení rodiny a přátel. Pojednání o tom, jaké by to přes svátky mělo být. Idylické období, které by si nakonec každý přál po celý rok.

Ale aby to mohlo nastat, musí se k tomu každý dopracovat. A cesta nemusí být lehká a jednoduchá. Nicméně dokáže otevřít lidem oči, popožene k pochopení vlastních chyb a může tak zlepšit budoucnost. A to potřebuje jak chladný Jack, který vyrůstal bez matky, nebo plachá Belle, která by se přetrhla v pomoci ostatním, přičemž sama ji neumí přijmout. Příběh plný nesplněných tužeb, tajných přání, odhalování pravd, uvědomění si, co je důležité, na čem záleží a podobně.

A v této knize toho dostanete z vánoční atmosféry vlastně všechno. Předvídatelný konec ale nebrání tomu, aby si čtenář příběh vychutnal. Přece jen je to hlavně téma nejvhodnější pro toto období. A tak se mi líbil celý ten nápad svátků na hradě skotské vysočiny, všude hory sněhu, lidé z vesnice, kteří se navzájem znají a pomáhají si. Naruší to příjezd velkoměšťáka, aby bylo o zábavu postaráno. Celé je to spíše jako pohádka, protože mnoho překvapení v tom nenaleznete, ale lidi potřebují i nenáročné čtení, které zvedne náladu. Kéž by to podle toho příběhu tak fungovalo i ve skutečném životě. Za mě hodně očekávatelné pohodové čtení, které vyloženě ničím neohromí, ale bude bavit a potěší.

5 13.12.2023

Od autorky jsem už četla Sucho a Sílu přírody, které mě tedy bavily více. Už si na to nevzpomínám detailněji, ale alespoň to ve mě něco zanechalo. Bohužel tato kniha mě nebavila vůbec. Nudná a vleklá, příliš dlouhá. S těžkým odhodláním jsem došla do poloviny a druhá půlka byla další boj.

Nešlo o zrovna akcí nabité dílo. Chápu i to, že každé vyšetřování má své tempo a pravda se odhaluje hodně pomalu. Že je potřeba klást stále ty stejné otázky a procházet stejné detaily, protože pokaždé to přinese něco nového. Jenže tohle bylo napsáno tak nezáživně, že jen stěží jsem udržovala pozornost a měla chuť pokračovat.

Zajímavý byl jen pohled na maloměsto, život lidí na kraji divočiny, divokou přírodu, prostě jiný život. Na návrat ke kořenům. Vzpomínky, které pomalu odhalovaly skryté věci. Kdyby to bylo napsáno poutavěji, nějak napínavěji, aby se čtenář vždycky těšil na další otevření knihy, bylo by to prostě jiné a lepší. Takto mi to v podstatě nic nedalo. Dočetla jsem to jen kvůli konci, abych věděla, co se stalo, proč a kdo za tím stojí.

2.5*

2 10.12.2023

Na začátku knihy je krátké shrnutí děje předchozí knihy. Což oceňuji snahu, ale i tak to pro mě bylo hektické a zmatečné. První kapitoly se tedy nesly v duchu těžkého rozpomínání. Chvíli mi trvalo, než jsem dokázala zařadit jednotlivé pohledy různých postav a přiřadit je ke správným skupinám.

Díky hektickému závěru roku jsem si knihu skrz nabitý harmonogram nedokázala dostatečně užít. Nicméně se mi líbilo pomalé tempo vyprávění, které vyloženě křičí, že jde o rozsáhlou ságu. Příběh je vleklejší, plyne pomalými krůčky, pluje po povrchu a občas se lehce ponoří hlouběji, ale i tak působí bohatě. Slibuje mnohé zvraty, které se občas i splní, ale hodně toho čtenář objeví až s dalšími díly, to je jasné. Líbilo se mi, jak se občas některé skupiny postav minuly nebo dokonce střetly. Bylo to plné akce, bojů, dokonce i ztrát. Většinou kniha působí tak, že jsou ty postavy snad nesmrtelné, ale není tomu tak. Autor v tomhle dokáže dost překvapit.

A překvapená jsem byla i já. Přestože první díl pro mě byl takovým průměrem, tohle se mi hodně líbilo. I přes počet stránek a moje strašně pomalé tempo, mě celkově kniha docela dost nadchla a už teď se moc těším na pokračování. Autor na mě působí dost slibně a pokud bude takto psát i nadále, nebo dokonce lépe, dostane se do mojí topky, zaručeně...

2 04.12.2023

Jsem ráda, že jsem si třetí recenzák nechala na konec. Tahle kniha mě docela zbourala. U Horkých vaflí a ledových koupelí jsem nechápala, jak může někdo tvrdit, jak to bylo emotivní. Pro mě to byl obyčejný průměr, který ve mě nic nezanechal. Pokud to mám srovnávat s touto knihou, tak to úplně bledne...

Z počátku jsem měla obavu, jak to celé zvládnu dát dohromady, protože kniha je psaná zvláštním způsobem. Dva pohledy ze současnosti - Georgie a Noah, mají vždycky na začátku kapitoly jako úvod dopis z minulosti. Ta se týkala dalších dvou pohledů - Scarlet a Jamesona, Georgiiných praprarodičů. Jejich vyprávění začíná během druhé světové války, kdy se seznámili a zamilovali. V této části je docela jasné, kam to zhruba směřuje, protože díky dopisům a nějakým utržkům z rozhovorů v současnosti, dává autorka určité indície.

Co se týče současných postav, tak tam je docela typické seznamování hlavní dvojice, které rozhodně ničím nepřekvapí, je to přímo do očí bijící. Ale drama tu vzniká díky jiným věcem, například nezodpovědné matce mrše, která Georgii celý život láme srdce. Nebo její bývalý manžel, který jí taky dal emočně co proto. Tuto dějovou linku drží vznikající vztah mezi postavami a taky dopisování nedokončené knihy Georgiiny prababičky, což byla vlastně taková biografie z jejího života.

Potíže mi z počátku dělalo to, že se tu píše stále o babičce, ale ve skutečnosti to byla prababička, takže mi chvíli trvalo, než jsem pochopila posloupnost jednotlivých generací. To totiž autorka odkrývá pomalu po troškách, takže to může působit trošku zmatečně. I když současná linka byla romanticky klišoidní, vůbec mi to nevadilo. Největší váhu nesla minulost, která stejně jako nějaká záhada, napínala moje nervy k prasknutí. A když jsem došla na konec a zjistila veškerou tu opravdu, zůstala jsem jen hledět, protože to jsem prostě a jednoduše absolutně nečekala. Emoce sršely všemi těmi dobami, postavami, smutkem z války, z nepochopení rodiči, zklamáním z nedostatku lásky a důvěry. Ale přes veškerou tu romantiku tu byla i velká nespravedlnost, která dokáže ubíjet... Tohle si rozhodně zaslouží plný počet...

1 26.10.2023

Já osobně mám nejrůznější životní příběhy ráda. Osudy postav, které se musí s něčím vyrovnat, něčemu se postavit, znovu začít žít, změnit se a tak podobně. Je v tom vidět síla člověka jednat a bojovat. A to si občas ochotně přečtu.

Je tedy jasné, že už jsem jich pár zpracovala a tohle je další z nich. Musím však říct, že zde jsem tolik ohromená nebyla. Sice se to četlo výborně, potíže jsem měla akorát s těmi švédskými názvy, ale jinak mi to přišlo takové suchoprázdné. Bez pořádných emocí, které to obvykle vyvolává.

Helena je skoro padesátnice, která opouští svého manžela kvůli nevěře. Nejdřív změní místo působení, potom začne přemýšlet o práci a budoucnosti. Neustále vzdychá nad minulostí, což je sice pochopitelné, ale točí se v kruhu stále stejných myšlenek, což je škoda, když jejich manželství trvalo skoro třicet let. V knize se akorát řeší její černé myšlenky, tečou litry kafe a občas se něco uvaří a upeče. Spousta věcí, které už udávají nový směr, který čtenář pochopí dřív než samotná hrdinka.

Po tematické stránce nic nového, takže by bylo lepší, kdyby to zpracování bylo hlubší. Sice se o emocích stále píše, ale nějak jsem to v tom necítila. Navíc veškeré ty změny, které nastanou během několika měsíců jsou povrchové a díky pomoci Louise takové pohádkové. Nemůžu si pomoct, ale v tomhle tématu mi třeba taková Lucy a hotýlek v Bretani sedla stokrát víc...

2 24.10.2023

Již třetí příběh další z žen v této sérii. Každá z nich pochází z jiné společenské vrstvy, každá má jiný život, jiné problémy, přesto jsou přítelkyněmi, a všechny určitým způsobem bojují za ženská práva.

V této knize se příběh točí kolem Hattie, které se po jedné neuvážené chvilce otočí celý život vzhůru nohama. A na rozdíl od předchozích dvou knih, je tentokrát hrdinka nemilosrdně vhozena do manželského svazku s cizím mužem. A jak už to tak bývá, z počátku je mezi nimi docela nepříjemná atmosféra. Sbližování a pochopení je mezi nimi pomalé, až se zdá, že nikdy nenastane.

Samozřejmě dochází k různým zvratům. A jelikož se ve vedlejší lince probírá život ve skotských nížinách mezi dělníky kutajícími uhlí, je tu velký prostor pro problematiku chudých lidí pracujících za almužnu a každý den riskujících život. Vše se vzájemně proplete a popravdě to dobře funguje.

Jde o typického zástupce historického románu, kde jde obvykle o dobývání, romantiku, dobové předsudky a mnoho dalšího. Oddechová jednohubka pro nenáročné. U konce jsem byla trošku překvapená a docela jsem myslela, že to dopadne nakonec jinak, ale bez menšího dramatu by to nejspíš nešlo. Nicméně mě to bavilo a těším na čtvrtou přítelkyni z dané skupiny. Otázkou je, jestli s tím autorka skončí nebo ještě něco vymyslí. I přes tu romantickou naivitu tehdejší doby je to dobré čtení...

3 21.10.2023

Co se tohoto dílu týče, tak to pro mě byla už taková sladkobolná vycpávková vata a docela zbytečná. Uzavřel se v podstatě akorát osud Cat a Bonese, ale na ostatní autorka dost zapomněla. A co se týče Katie, přišlo mi to zbytečné a přehnané a asi bych jí přála jiný osud už jen proto, aby to nepůsobilo tak divně ukončeně. Navíc, po všem co všichni zažili a museli přestát, to bylo takové pohádkové, s minimálními ztrátami. Bones začal být až moc nepřemožitelný a to nemluvím o dalších detailech, které se mi příčily. Jakoby autorka rozehrála příliš velkou hru a pak si to rozmyslela a zkrátila.

1 18.10.2023

Po několika dílech konečně změna a hlavní zápletka se točí okolo vyřízení jednoho dost nepříjemného poltergeista. Což bylo docela osvěžující. Celou dobu jsem totiž čekala, jak ho vlastně hodlají eliminovat. Škoda jen, že ten důležitý konec byl tak useknutý... Ale pro mě asi nejzajímavější díl zatím... 3,5*

17.10.2023

Tak tohle byl zatím nejblbější díl. Ty neustálé rozchody a znovuchození je fakt úlet. A celá ta zápletka s Gregorem totálně trapná. Tohle už bylo těžce od průměrem, očividně došly dobré nápady...

16.10.2023

I druhý díl se nese v podobném duchu, i když mě hned na začátku překvapilo, že se děj posunul o rovné čtyři roky. Čekala jsem zdlouhavé popisy změn v životě postav, ale autorka se rozhodla to rovnou přeskočit. Ne, že bych si zrovna stěžovala. Tohle mi asi víc vyhovovalo.

Jak jsem řekla, postavy jsou zase o kus dál. Jak v časové rovině, tak ve svém vývoji. Cat se od začátku neskutečně změnila a opravdu dostála toho, že má v sobě upíří polovinu, protože je z ní docela děsná mrcha. Bones se v podstatě nezměnil, což se dalo čekat. Na povrch vyplulo hned několik nových překvapivých skutečností, něco se zkomplikovalo, něco vyřešilo. Takže takový ten běžný koloběh věcí.

Jsem zvědavá na další knihu, zvláště na to, o čem chce autorka psát. Ještě těch dílů zbývá hodně. Nicméně pro mě je to stále stejný průměr, příběh s běžnými záležitostmi, které člověk četl několikrát. Ničím výjimečný. Občas nechápu logické myšlení a postupy postav, jak k nějakému závěru došli, nebo když vymysleli nějaký plán, jak v tom mohli vidět souvislost, ale to nehodlám příliš řešit. Stále je to dost vulgární, občas bych to výrazivo mírnila, zvlášť jeho opakování, a někdy je to dost silné kafe, ale zvědavost mě žene kupředu. Tak uvidím, jestli zvládnu dojít k poslední knize.

14.10.2023

Tohle už bylo o trošku lepší, i když první díl je spíš takový průměr. Klasická zápletka, která příliš nepřekvapí a je jasná od první minuty, kdy se hlavní dvojice potká. A to, co následuje se dá taky dobře odhadovat. Jediné napětí, které by se tu dalo zvážit, tak pomalé a postupné odhalování zapletených osob do toho svinstva, které se tam dělo.

Catherine je docela milá, v pohodě, i když její proměna povahy byla dost rychlá a rázná, ale to se dalo čekat. Vzhledem k tomu, že je ovlivněná charakterem Bonese. Ten mi bohužel tolik nesedl. Sice je to upír a má to být drsňák, ale někdy je až moc brutální na to, jak tvrdil, že on není ten špatný. Navíc mě štval tím neustálým oslovováním. Jako chápu, že jí říká kotě kvůli jejímu zkrácenému jménu Cat = kočka, ale nikdo normální nemá nutkání druhou osobu v dialogu stále nějakým způsobem oslovovat. Takže po nějaké době to těžce leze krkem.

Zápletka jako taková byla obyčejná, ničím výjimečná a ani na chemii hlavní dvojice nebylo nic úžasného. Trochu jsem nepochopila, jak může Cat stíhat přes den studovat na vysoké na výbornou a v noci lovit upíry, když pak musí přes den dohánět spánek. Nějak si nedovedu představit, že by to časově stíhala.

Je to takové obyčejné čtivo, které je vyloženě na oddech, kdy člověk chce vypnout hlavu a prostě jen číst, protože to takto funguje. Je to prostě jednohubka a nijak náročná. Konec byl docela zásadní změnou, takže v případě této série se nevzdávám a pokračuji dále...

1 13.10.2023

Myslím, že kdyby se autorka zaměřila na erotickou literaturu, udělala by mnohem lépe. Protože kolik toho byla schopná vložit do jedné knihy, to by člověk nevěřil. A zvlášť do urban fantasy, kde se jinak docela zbytečně snaží přenést pozornost k jiným tématům, přestože jim moc prostoru nedává. Asi osmdesát procent knihy je o sexu a zbylých dvacet o problémech nelidí a podobně. Neříkám, že by o tom neměla psát vůbec, ale bylo toho prostě moc.

Vlkodlaci jsou popsáni jako totální nadržení maniaci, kteří skočí po všem, co se hýbe, upíři jsou tak protichůdní, co jedinec, to něco jiného. Děj jako takový je dost chabý, nudný a nelogický. V knize je i spousta chyb. Když už jsou upíři chladní nemrtví, jak může tedy dotek jednoho z nich hřát? Jak v staré plechové boudě v pustině můžou pracovat s počítačem (a předpokládám, že i na internetu), když ta bouda tak tak stojí? Navíc jsou tam údajně krávy a majitelé odjeli pryč. Tak kdo ty krávy chodí denně dojit?

Hlavní zápletkou je samozřejmě nějaká zkažená korporace, která vyvíjí klony a hybridy. Takže nic moc originálního. Rozhodně mě ani nebavily některé 'verze' nelidských druhů jako upíří vodní muž nebo gryfoni. To už na mě bylo vážně moc. Pátrání malé skupiny, která chtěla odhalit pravdu a zkorumpované jedince za tím stojící, taky nebylo nijak lákavé a pochopitelné. Nedávalo to rozum. Prostě celkově v rámci urbanek dost slabé kafe a nedotažené. Hrozná slátanina.

1 11.10.2023

KNIHY JSEM ČETLA ZÁROVEŇ, TAKŽE BUDE STEJNÝ TEXT U OBOU...

Obvykle se těmto knihám, s nějakým tím párem, na obálce vyhýbám. Očekávám totiž nějakou těžkou romantiku nebo erotiku, což není zrovna četba v mém zájmu. Sem tam trochu romance zvládnu, ale spíše ve formě historického románu, než abych četla lechtivou literaturu. Nicméně tady jsem po přečtení anotace udělala výjimku.

I když tu samozřejmě jde i o vztah a ty (ne)postelové scény tu jsou a ne málo, tak se příběh věnuje i jiným tématům. Porter a Charlotte v životě zažili peklo. Každý v jiném duchu, ale oba to značně poznamenalo. Když se ale potkají, je tu určitá naděje na uzdravení. Jenže život není jednoduchý a všem obtížím není konec.

Hodně se tu probírala temnota a světlo. To, jak si je každý nese v sobě životem, jak každý s nimi bojuje jinak. Někoho to zlomí, někoho posílí. Někdo ztratí naději, někdo se nevzdává. Oba dva hrdinové v sobě nachází útěchu, ale i další bolest. Není to jednoduché, tak jako samotná existence.

Nečekejte to příliš obyčejné. Ano, děj sice není nijak složitý, ale ty neustálé změny nálad byly jako na horské dráze. Nikdy nevíte, jestli už je to konečně všechno, nebo se zase něco nepokazí. Jedna velká emoční jízda. A když jsem v jednu chvíli čekala, že díky vývoji jejich vztahu, to už musí být jen dobře, vzápětí jsem byla vyvedena z omylu a druhá kniha byla jako chodit bosky po střepech.

Občas už to bylo trošku silné kafe, ale je fakt, že ve skutečnosti by to bylo hotové peklo, které si nedovedu představit. Chvíli se budete smát vtipným pasážím, které následně přerostou ve vztek, beznaděj, smutek a nevěřícnost, až zase zpátky k radosti a humoru a pořád dokola. Docela mě to dostalo, i když přesně nedokážu říct čím. Každopádně na závěr můžu jen říct, že oba díly zvládnete přečíst za dva dny, ti rychlejší za den. Odtrhnout se nedalo...

1 10.10.2023

KNIHY JSEM ČETLA ZÁROVEŇ, TAKŽE BUDE STEJNÝ TEXT U OBOU...

Obvykle se těmto knihám, s nějakým tím párem, na obálce vyhýbám. Očekávám totiž nějakou těžkou romantiku nebo erotiku, což není zrovna četba v mém zájmu. Sem tam trochu romance zvládnu, ale spíše ve formě historického románu, než abych četla lechtivou literaturu. Nicméně tady jsem po přečtení anotace udělala výjimku.

I když tu samozřejmě jde i o vztah a ty (ne)postelové scény tu jsou a ne málo, tak se příběh věnuje i jiným tématům. Porter a Charlotte v životě zažili peklo. Každý v jiném duchu, ale oba to značně poznamenalo. Když se ale potkají, je tu určitá naděje na uzdravení. Jenže život není jednoduchý a všem obtížím není konec.

Hodně se tu probírala temnota a světlo. To, jak si je každý nese v sobě životem, jak každý s nimi bojuje jinak. Někoho to zlomí, někoho posílí. Někdo ztratí naději, někdo se nevzdává. Oba dva hrdinové v sobě nachází útěchu, ale i další bolest. Není to jednoduché, tak jako samotná existence.

Nečekejte to příliš obyčejné. Ano, děj sice není nijak složitý, ale ty neustálé změny nálad byly jako na horské dráze. Nikdy nevíte, jestli už je to konečně všechno, nebo se zase něco nepokazí. Jedna velká emoční jízda. A když jsem v jednu chvíli čekala, že díky vývoji jejich vztahu, to už musí být jen dobře, vzápětí jsem byla vyvedena z omylu a druhá kniha byla jako chodit bosky po střepech.

Občas už to bylo trošku silné kafe, ale je fakt, že ve skutečnosti by to bylo hotové peklo, které si nedovedu představit. Chvíli se budete smát vtipným pasážím, které následně přerostou ve vztek, beznaděj, smutek a nevěřícnost, až zase zpátky k radosti a humoru a pořád dokola. Docela mě to dostalo, i když přesně nedokážu říct čím. Každopádně na závěr můžu jen říct, že oba díly zvládnete přečíst za dva dny, ti rychlejší za den. Odtrhnout se nedalo...

4 10.10.2023

Poslední díl série všechno hezky uzavřel. A když říkám hezky, myslím tím, že se to opravdu podařilo. Tentokrát jsem byla hodně potěšená, že jsem dokonce dokázala přejít všechny ty věci z ya, které mě obvykle vytáčí.

Kromě klasického klišé ve vztazích typických pro ya a pro tuto autorku, se tu tentokrát v mnohem větší míře příběh točí okolo démonů, zrádné Tatiany a dalších věcí, které se postupně uzavírají. Ale hlavně kolem rodiny a přátelství, na kterých je to především postavené. Vznikají nové vazby, některé se obnovují, jiné zase více zpevňují. Je hezké pozorovat, jak konečně dílky zapadají na své místo.

Samozřejmě dochází k vrcholu a hlavnímu vyústění děje, velké bitvě, rozuzlení, vyřešení vztahů, budoucnosti... Trošku mě mrzí, že alespoň v tomto boji nedostali více místa Will, Tessa, Magnus a jiní. Chápu, že je série především o jejich potomcích, ale aspoň v závěru jsem čekala něco epik, kde by předvedli svou sílu a moc lovci stínů pohromadě. Nicméně i tak to bylo výborně sepsané a nápadité. Žádný cukrkandl a příliš sentimentality. Bylo to tak akorát.

Jsem ráda, že se věci konečně vyřešily, i když bych si někdy přála, aby to netrvalo tři díly. Aspoň nějaké páry by mohly být šťastné hned od začátku, aby pak nepůsobilo příliš divně a hekticky, uměle, že se všichni dají dohromady až na samém konci.

Jediné, co bych vytkla nejvíce, tak Cassandřino zaměření na homosexuály v tomto příběhu. A to především kvůli tomu, že když člověk před lety četl Nástroje smrti, bylo z toho cítit, jak v naší moderní době lovci stínů nenávidí své lidi, kteří jimi jsou. Celkově bylo nepřijatelné být homosexuál, chtít žít s civily nebo podsvěťany. Úplně z toho sálalo to nepřátelství a bylo tím vysvětleno spoustu věcí okolo Aleca. Ale tady, dvě století zpátky, jsou s tím většinou všichni nějak smíření. Neřeknu mladé generace, kdy mezi přáteli jsou tolerantnější. Ale i ty starší? Jejich rodiče a lovci starší než jejich rodiče? Podle mě jí to v tomhle ohledu dost ujelo.

Bylo to občas dost napínavé, v jednu chvíli depresivně temné, ale byla to příprava na závěr. Naivní, plné lásky, jako vždy s tématem toho, že dobro a láska všechny překážky přemůže. Svět lovců stínů mám ráda. I přesto, že musím bojovat se zařazením ya, ke kterému patří určité stereotypy. Někdy mě příběh a jednání postav neskutečně vytáčí. Ale někdy je to tak výborně napsané, že jsem ochotná přivřít oči. Budu doufat do budoucna, že Cassandra v tomto světě zůstane, ale pokusí se zvednout laťku tím, že by napsala příběh se staršími postavami pro starší čtenáře.

08.10.2023

Poslední kniha, cíl mojí cesty po více jak měsíci. Štreka to byla dlouhá a trošku náročná, protože text jako takový byl spíše syrový, obyčejný a nenapínavý. Trošku jsem si připadala jako v hodině dějepisu, kdy profesor mluvil nezáživným tónem, u kterého třída usínala.

Velkým mínusem knih bylo, že děj působil jednoduše a neuvěřitelně nereálně, všechno bylo příliš snadné. Člověk z toho necítil ty potíže, strasti, bolest, ztráty. Postavy fungovaly tak nějak jakoby bez emocí, všechno bylo jako suchoprázdné komentování, kdy čtenář jen stěží uvěří, že je nějaké jednání přimělo něco cítit. Jednoduché plynutí příběhu a málo detailně vyvedené scény znamenaly i méně informací k postavám, válce, zvěrstvům, co se děly a tak dále. Stále mám pocit, že v této sérii nešlo o děj, lidi ani nic podobného, ale o nějaké poselství zaobalené do fantasy příběhu. Válka byla ústředním tématem a vedle ní hned náboženství, slepá oddanost a manipulativnost davy. Jak je jednoduché někoho přimět k něčemu a ještě mu to logicky zdůvodnit. Jak lidé ve jménu dobra dělají neskutečné skutky. Jak si to omlouvají. Jak čekají, že jedinou záchranou mohou všechno špatné smazat a tak podobně.

Válka začala jako boj jedné strany v podstatě proti celému světu, aby se nakonec přetvořila, kdy neexistuje žádná strana, jen společný nepřítel, který všechno zinscenoval. Nejvíc k promýšlení určitě stojí i celá ta záležitost s pravdou a to, že i když dva lidé mohou mít pravdu ohledně stejné věci, každý může mít jiný pohled i jinou cestu k ní. Takže mají i nemají pravdu oba. Takový paradox. Proto si myslím, že tentokrát to opravdu bylo o něčem mezi řádky a o ničem jiném. Ale to už si musí odvodit každý sám, pokud najde odvahu se do toho pustit.

1 03.10.2023

Předposlední díl jsem pokořila a přestože jde již o čtvrtou knihu, můžu říct, že autor ve svém stylu vyprávění neprovedl ani jednu změnu. Je to stále stejné a ani o trošku lepší. V některých pasážích mě rozčilovalo zmiňovaní určitých faktů, které z nějakého podivného důvodu neustále opakoval a zbytečně. Příběh není ani o krapet zajímavější nebo napínavější. Prostě si stále jede to svoje zažité a jisté.

Každopádně se podíváme o něco dál. Celé to vlastně, než o postavách či jiných věcech, místo detailů a vývoje charakterů, pojednává o vývoji války. Co tomu předcházelo, jak se spustila, jak se rozšiřovala a proč. K tomu se přidal druhý pohled, kdy se tato válka každé straně jeví jinak. Každý se jí účastní z jiného důvodu. Kde je pravda a kde lež, to je otázka. Obojí do sebe splývá a když se k tomu ještě přidají fanatické postavy, je o problémy zaděláno.

Z postav mě momentálně nejvíc baví asi Marcus a Clara. On sice stále naříká nad osobní tragédií starou přes deset let, nicméně jako objevitel Inyse a osoba s příslibem velké role, mě zajímá a ona jako žena převzala dost důležitý a zásadní úkol a vzhledem k jejímu dřívějšímu postavení se z ní vyklubala statečná "hrdinka". Za to Cithrin mě neustále štve, protože ve svém věku je příliš vyzdvihována, přestože nemá urozenou krev, je moc mladá na svou moudrost a pohled na svět, a jedná arogantně. Všichni se k ní chovají jako k někomu nadřazenému, kdo spasí svět. A ona jen prostě má v hlavě, je chytrá, ale neposlušná a tak obyčejná. Nechápu, proč z ní každý padne na zadek...

V každé knize mě bohužel nejvíc zaujme až závěrečná kapitola, která je takovou verzí epilogu, protože jako jediná mě překvapí a navnadí. Zbytek knihy je pro mě stále obyčejným průměrem, příběhem s velkým potenciálem, který autor nezvládl povznést na vyšší úroveň.

25.09.2023