Luciluc komentáře u knih

Knížka čtená dceři. Krátký a hezký příběh o tom, co Liška Šiška prožila během jedné noci ve školce, po tom, co ji tam zapomněla holčička Adélka. Kniha je pěkně graficky zpracovaná, příběh se dobře čte a má spád, téma je zajímavé - oslava narozenin ledního medvěda, její příprava, pečení dortu a následná zábava. U nás měla Šiška úspěch a těšíme se na to, co zažije u doktora a v cukrárně. Doporučuji k přečtení.

1 08.01.2023

Knížka čtená dceři. Dceru zaujala obálka a název knihy. Je to kratičký příběh, který přečtete za pár minut. Ilustrace jsou docela povedené, stránky ozvláštněny různými průstřihy/okénky, to děti s velkou pravděpodobností zaujme. Pro mě jako dospělého je příběh sám o sobě docela o ničem, hlavní myšlenka knihy je o tom, že měsíc se nedá sníst...ale moji malou čtenářku kupodivu zaujal a chtěla ho číst několikrát. Jsem ráda, že máme jen půjčeno z knihovny a můžeme zase vrátit.

1 08.01.2023

Film Lví král (scéna, ve které umře Simbův táta) spustil u dcery otázky na téma umírání. A tak jsem sáhla po knize Smrt od nakladatelství Svojtka z edice Moje malá proč. Téma je v knize zpracováno velmi dobře, citlivě a jednoduše (kniha je pro děti od 4 let), doplněno hezkými ilustracemi. Moc se mi líbí, že kniha nedává jen jeden pohled, ale nabízí alternativy (setkání s Bohem x po smrti není nic x duše a znovužití v těle někoho jiného, rakev x urna). Uvádí věci tak jak jsou, nebalamutí (smrt není daleká cesta nebo dlouhý spánek). Jsou zde dobře popsány i emoce, které se se smrtí pojí. Za mě opravdu povedený pomocník, když chcete dítěti vysvětlit toto (obzvlášť pro malé děti) těžko uchopitelné téma, pomocí příběhu. Doporučuji!

1 05.01.2023

(SPOILER) Knížka čtená dceři. Knihu jsem měla na seznamu k přečtení poměrně dlouho a musím přiznat, že mě její koncept překvapil. Nenašla jsem pro jak staré děti je kniha určena, ale i menší děti si z ní můžou něco vzít, přiměřeně jejich věku. Dceři nejsou ještě ani čtyři roky, takže otázky a úkoly pro děti na konci každé kapitoly jsme dělaly spíš okrajově, hodně jsem zjednodušovala. Líbily se mi ilustrace i nákres vesnice Sedmi dubů na deskách knihy. V knize se setkáte s medvědem Dobrákem, tchořicí Lilií, králíkem Skokanem, veverčími sourozenci Viktorínem a Sofií Sečtelou, myškou Alenkou Přítulkou a dikobrazem Bodlináčem. Každé zvíře má svoje záliby a charakteristiku. Dceři se nejvíce líbila kapitola Jak se veverčák Viktorín nudil.
Spoiler:
V knize se dočtete o těchto návycích:
Návyk 1 - Buďte proaktivní, odpovědnost máte vy
Návyk 2 - Začínejte s myšlenkou na konec, plánujte
Návyk 3 - To nejdůležitější dávejte na první místo, nejdřív práce, potom zábava
Návyk 4 - Myslete způsobem výhra-výhra, každý může vyhrát
Návyk 5 - Nejdřív se snažte pochopit, potom být pochopenu, nejdříve naslouchejte, potom mluvte
Návyk 6 - Vytvářejte synergii, společně dosáhneme více
Návyk 7 - Ostřete pilu, nejlepší pocity přináší vyrovnaný a vyvážený život
Konec spoileru.
Ne, že bych se vším na 100 % souhlasila, ale jako "návod" k zamyšlení, inspirace jak věci dělat jinak, je to fajn. Jsem ráda, že jsme knihu přečetly a doporučuji.

2 03.01.2023

Knížka čtená dceři. Je určena pro děti od 5 let, ale myslím, že zaujme i mladší. Na knihu jsem narazila náhodou, byla uvedena v seznamu knih pro děti na blogu Děti jsou taky lidi, tak jsme na zkoušku půjčily v knihovně a určitě nezůstaneme jen u tohoto dílu. Příběh je krátký (vydržel nám asi na tři čtení na dobrou noc), srozumitelný, milý a má opravdu krásné ilustrace, které do detailu odpovídají textu. Ty mě osobně nadchly snad ještě více než příběh samotný :-) Dceři se čtení o Fiškusovi a dědovi Pettsonovi z pera švédského autora Nordqvista moc líbilo a mě také, takže vřele doporučuji.

3 31.12.2022

Knížka čtená dceři. Velký oblíbenec, četly jsme už několikrát. Kniha je určena pro děti ve věku 4-7 let, dcera ji dostala kolem tří let od mojí kamarádky jako dárek a hned si ji oblíbila. Příběhy nenásilnou formou seznamují děti s různými tématy: dny v týdnu, abeceda, počítání do 20, barvy, rodinné vztahy, vánoce a zvyky, tvary, orientace v prostoru, roční období a měsíce, jak to chodí v divadle, v knihkupectví apod. Na konci každé kapitoly jsou otázky/úkoly, které se vztahují k tématu dané kapitoly. Součástí jsou i dvě hry, které jsou na deskách knihy. Hezké ilustrace, kapitoly trošku delší na udržení pozornosti u menších dětí. Určitě doporučuji k pořízení.

3 27.12.2022

Knížka čtená dceři. Vánoční dárek. Hodně mě zaujala anotace, proto jsem chtěla mít knihu doma. Musím vyzdvihnout ilustrace Emilie Dziubak, ty jsou moc krásné. Ale příběh samotný mě docela zklamal. Mohl být aspoň dvakrát delší, knihu jsme přečetly tzv. na jeden zátah, i dcera se divila, že už je konec. Je určena pro děti 3+, pro tuto věkovou kategorii mi přišel příběh "zbytečně jednoduchý" a konec takový nijaký. Čekala jsem více.

2 26.12.2022

Knížka čtená dceři. Početní úloha v příběhu, sčítání a odečítání do deseti. Opičák Gogo slaví narozeniny a postupně k němu na oslavu přichází/odchází zvířecí kamarádi. Knížku jsme si půjčily v knihovně na doporučení paní knihovnice a četly/počítaly několikrát, protože dceru, která má "číselné období" moc baví :-) Ilustrace jsou zajímavé. Celkově podařené, doporučuji pro děti, které baví počítání.

2 26.12.2022

Knížka čtená dceři. Příběh se zimní tematikou. O tom, jak se v nebi porouchal stroj na sníh, který pohání kouzelný bílý tulipán. Když vykvete, stroj začne sníh vyrábět. Tentokrát ale tulipán nerozkvetl...A holčička Klárka se sněhovou vílou Belou se pokusí zimu zachránit.
Příběh je poměrně čtivý, jednoduchý, kapitoly tak akorát dlouhé, aby i menší děti udržely pozornost, když jim předčítate (knížka je ale určena pro děti od 6 let). Kniha má opravdu krásné ilustrace od Ivony Knechtlové. Řešení problému pro menší děti asi nebude úplně uchopitelné, je to takový "zahradnický fígl" :-) Ale k přečtení doporučuji, nám se s dcerou (necelé 4 roky) líbila.

2 26.12.2022

Knížka čtená dceři. Na první díl jsem narazila náhodou v knihovně a nakonec jsme přečetly všechny tři díly (O Květušce a tesaříkovi, Květuška hledá tesaříka a Květuška se vrací), protože dceři se čtení moc líbilo. Knihy mají pěkné ilustrace, jsou psány jednoduše a srozumitelně, kapitoly jsou tak akorát dlouhé a navíc se nejen děti dozví zajímavosti z hmyzí říše nenásilnou formou. Na deskách knih je pak výběr hmyzu/hub/rostlin s jejich popisem, což je zajímavý detail. Mě osobně se nejvíc líbil první díl, ale celkově sérii vřele doporučuji k přečtení.

2 01.12.2022

(SPOILER) Obsahuje SPOILER.
Po předešlé knize, s jejíž četbou jsem se docela trápila, se tohle četlo tak lehce :-) Stránky ubíhaly jako nic, a to jich bylo 720! Posledních zhruba sto stran mělo největší spád a napětí, ale celkově se kniha četla velmi dobře a nebyla v ní žádná "hluchá místa". Už je to hodně dlouho od doby kdy jsem četla Dvůr křídel a zmaru (duben 2018, první díl v květnu 2017), takže jsem musela dost pátrat v paměti. Autorka ale naštěstí i dost věcí sama připomněla, takže jsem se zorientovala poměrně rychle. Moc ráda jsem se vrátila do světa, který Sarah J. Maas stvořila, na Noční dvůr, do Velarisu. V předchozích dílech jsem Nestu zas tak moc nemusela, ale teď mě o ní číst vyloženě bavilo. Líbil se mi její vývoj i vojenský výcvik, snaha stát se valkýrou, to, jaký "vztah" měla s Domem, přátelství s Emerie a Gwyneth, její záliba v čtení knih. Ráda jsem poznala i Cassiana, i když jsem vždy měla o něco víc ráda Aze. Rhys mi v tomto díle přišel takový zvláštní..Cassian měl s Nestou velkou trpělivost a ty jejich sexuální scény...Obřad krve a výstup na Ramiel, to bylo něco, dost brutální, ale hodně dobře a napínavě popsáno. Na závěr velký happy end: Feyre, Rhys a Nyx, Nes a Cass jako druh a družka a to, že si Nesta dokázala odpustit a našla chuť žít.
"To je ten klíč, že ano? Uvědomit si, že temnota nikdy nepomine, ale záleží na tom, jak se k ní rozhodneš postavit a nakládat s ní..To je na tom důležité. Nenechat se jí pohltit. Soustředit se na to dobré, na věci, které tě naplňují úžasem. ...Stojí za to s temnotou bojovat už proto, abys mohla takové věci spatřit." (str. 608, kap. 61)
Jestli autorka napíše další díl, s radostí si ho přečtu. A tento díl určitě doporučuji k přečtení.

2 20.11.2022

Knížka čtená dceři. Spisovatelku Astrid Lindgrenovou mám spojenou především s knihou Děti z Bullerbynu, kterou jsem v dětství měla moc ráda. Chtěla jsem dceři tuto autorku "představit" a tak jsme si v knihovně vypůjčily Pipi dlouhou punčochu a Skřítka Nilse. Kniha mě upoutala obálkou a pěknými ilustracemi uvnitř. Obsah pro mě byl už ale zklamáním. Nejvíce se mi líbil hned první příběh, podle kterého je pojmenována celá kniha. Myslela jsem, že jednotlivé kapitoly budou o Nilsovi, nebo s ním budou mít spojitost, ale každá kapitola je o něčem jiném, jsou to samostatné příběhy. Celkem jich je v knize devět (i když v anotaci se píše o osmi) a většina z nich mi připadala zvláštní..ani u dcery jsem neměla pocit, že by ji kniha zaujala. Snad to bude s Pipi lepší.

2 20.11.2022

Knížka čtená dceři. Vybraly jsme ji v knihovně hlavně kvůli názvu, protože jednoho malého Olíka máme doma :-) I ilustrace na první pohled zaujaly, celkově se kniha graficky povedla (stránky v různě barevných odstínech, i hezký styl písma s hvězdičkami na koncích vět místo teček). Ale jinak mě kniha docela zklamala. Byla zdlouhavá, mohla mít klidně o polovinu méně stran. Rozebírala hodně i emoce, což mi nevadilo, ale celé to mohlo mít větší spád. Přátelství chlapce Vilíka a jeho nejoblíbenější hračky, plyšového medvídko-zajíčka Olíka, který měl místo srdce rolničku, bylo hezké, parťáci jak se patří. Jako protipól zde vystupoval šašek Zozo s partou superpříšerek, který byl plný nenávisti. Superpříšerky Vilíkovi ukradly Olíka, a jak by řekli sami hlavní hrdinové, dobrodrůžo, začalo.
Je to trochu "jiná" dětská kniha, taková více "filozofičtější" a možná se bude líbit o něco více hloubavějším dětem. Ale těžko říct, přece jen to hodnotím dospělýma očima :-)

3 12.11.2022

Třetí díl se mi bohužel nelíbil. Pořád se jen přesouvali z místa na místo...docela nuda. Davijci, ohnivý Drhač, svět stínů a ohně a vše kolem toho pro mě bylo takové "neuchopitelné", nebavilo mě to, vleklo se to. Po prvních dvou dílech, které se mi líbily, zklamání. Jelena působila jako "paní dokonalá", která má vždy plán, řešení..a když ho náhodou nemá, pomůže magie. SPOILER: Ona i Valek "nesmrtelní". Scéna, kdy si Jelena myslí, že je Valek po smrti ve mě nevyvolala žádnou emoci..tak nějak jsem předpokládala, že se z toho zase nějakým způsobem dostane..a to jeho věčné podřizování se Jeleně a "ano, lásko", mi už taky lezlo na nervy. A že by Jelena fungovala jako prostředník mezi Ixií a Sitií, to mi moc nepřipadalo..Ale ať nekončím negativně: co mě bavilo byla Opál a její zvířátka ze skla, Kiki, a to, že Jelena našla smysl v tom být Hledačkou duší. KONEC SPOILERU.
Slabé tři hvězdičky. Snad bude Studie stínů lepší.

3 27.10.2022

Moje nejoblíbenější kuchařka :-) Souzním s autorčinými názory a obecně to, jak se staví ke stravování dětí se mi líbí. Ocenila jsem rozhovor s Margit Slimákovou v úvodní části a že ho autorka zařadila i přes to, že se v některých "výživových názorech" neshodnou. Kuchařka je velmi hezky graficky zpracovaná, recepty rozděleny do přehledných kapitol (Základní recepty a postupy, Snídaně, Obědy, Večeře, Mlsání a svačinky s sebou). Ze začátku jsem si jen musela trochu zvyknout na hovorovou češtinu, kterou je kuchařka psaná. Jinak je to ale kuchařka plná inspirace a zatím vše co jsem z ní vyzkoušela bylo super :-) Určitě doporučuji!

1 17.09.2022

Jsem introvertka. Vdaná introvertka. A můj manžel je (převážně) extrovert. Takže jsem si tuto knihu nemohla nechat ujít :-) I tady jsem, stejně jako v předchozí knize, našla situace, s kterými jsem se úplně ztotožňovala (například strany 61, 107 a 144)...ač jich bylo tentokrát méně. Bylo to opět pohodové čtení a prohlížení, nad některými situacemi jsem se i zasmála, (třeba strany 85, 86 a 97 mě pobavily). Hodnocení bych dala o něco málo horší než Introvertce v hlučném světě, ale stále je to super oddechovka, kterou doporučuji. Debbie Tung zkrátka umí - jak kreslit, tak vystihnout radosti a strasti života introverta.

7 17.09.2022

"Je naprosto v pořádku dávat přednost myšlení před mluvením."
Na seznamu knih k přečtení jsem měla Introvertku v hlučném světě celkem dlouho. Nedávno jsem zaslechla, jak se po knize ptá jedna slečna u nás v knihovně, tam ji ale bohužel k půjčení nemají...a já to brala jako znamení, kniha se mi takto připomněla. Měla jsem štěstí a sehnala ji na stránkách knižního bazaru.
Nejsem fanda komiksů, ale tahle knížka se mi moc líbila. Jakožto introvert jsem se v mnoha situacích poznávala a nad některými obrázky jsem se musela až zasmát :-) Líbí se mi strana 26 "skvělý společný večer", plně se shoduje i s mojí představou ideálního večera :-) Myslím, že 100% extrovert tuhle knihu asi nepochopí. Pro introverty je to ale super oddechovka.

15 03.09.2022

(SPOILER) "Výchova tkví v příkladu a lásce, v ničem jiném." (str. 181)
Obsahuje spoiler.
Potřebovala jsem žánrovou změnu a biografický román o životě Marie Montessori, na který jsem náhodou narazila v knihovně, se mi tzv. strefil do noty. Od narození prvního potomka se zajímám o různé "výchovné styly", takže mám povědomí i o Montessori metodě. Ale přímo o zakladatelce a jejím životě jsem toho moc nevěděla. Mrzelo mě, že příběh pokrýval jen krátké období Mariina života (1894-1902), příběh začíná v době, kdy je Marii "už" 24 let a má blízko ke konci studia medicíny. Na začátku četby jsem čekala, že kniha bude o celém jejím životě, resp. hlavně o její pedagogické činnosti. Zajímalo by mě i její rané dětství, pohnutky, proč šla studovat zrovna medicínu, jak byla ke studiu přijata (když ženy v té době medicínu nestudovali) apod. Doslov autorky byl přínosný, čtenář se i na posledních stránkách dozvěděl zajímavé informace.
Doba to byla pro ženy velmi nepříznivá. Až mě někdy překvapovalo, co všechno se smělo, resp. spíše nesmělo (to, jak Maria musela být doprovázena do anatomického ústavu mužem, jak nemohla mít hodinu anatomie s ostatními studenty, ale sama, příchody a odchody z přednáškového sálu - jako poslední vstoupit, jako první odejít, zákaz projevování fyzické náklonnosti na veřejnosti apod.). Někdy na mě ale Maria působila "až moc dokonale". Obdivovala jsem však její odhodlanost jít za svými sny, řečnické nadání a schopnost přesvědčit lidi pro svou věc.
"Samotná skutečnost, že byla ženou, stačila na to, aby se muži cítili uraženi jejími úspěchy." (str. 16)
Dějová linka osmiletého Luigiho v ústavu pro choromyslné (byť byla smyšlená) byla smutná. Hned první kapitola a člověku se stáhlo srdce, jak se s "jinými" dětmi zacházelo...aspoň, že to dobře dopadlo.
Vztahu s doktorem Montesanem jsem fandila, na tu dobu to byl pokrokový muž, který dokázal "snést" Mariiny úspěchy, škoda, že jim to nevyšlo.
A získal si mě i tím, že se hlásil k dítěti.
Knihu určitě doporučuji k přečtení, čte se lehce a rychle. Mě zaujala natolik, že se chci dozvědět o životě Marie Montessori více. :-)

4 30.08.2022

(SPOILER) "Nikdy nemít strach znamenalo nikdy nemít naději. Nikdy nemilovat. Nikdy nežít.
...
Když něco máte, je součástí strach, že to ztratíte.
Když něco tvoříte, je součástí strach, že to rozbijete.
Když začínáte, je součástí strach, že skončíte.
Strach nikdy není volba. Ale můžete si zvolit, jestli ho necháte, aby vás ovládl." (str. 515).

Obsahuje SPOILERY.

Na třetí díl jsem se těšila a poměrně dlouho na knihu čekala než ji pořídí do knihovny. A nakonec mi tento díl připadal z trilogie nejslabší. Prvních sto stran jsem se pořád nemohla začíst, nejvíc mě naopak bavila část, kde se vyskytoval Mrak Corleone, a líbily se mi i ty části, kde byli bývalí gladiatii a jejich dialogy. Ke konci, když se Mia vydala sama hledat Korunu Měsíce, jsem se v četbě zase trochu zasekla a moc mě to nebavilo (hlavně scéna s Cleo), ačkoliv to mělo být velké finále.

Bylo mi jasné, že všechny kladné postavy asi nepřežijí. Začalo to smrtí Bryn a Vlnotvůrce, pokračoval Řezník a Naev...a Zatmění! :-(
Alespoň, že sympaťák Sid byl ušetřen. Když se Ashlinn loučila s Miou, skoro mi až slza ukápla (mrcha Pavoukobijka).
Byla jsem ráda za postavu Trica, kterého jsem si oblíbila v prvním díle a k Mie se mi prostě hodil víc než Ash. Dvě kapitoly bonusové části, to už bylo "přitažené za vlasy", jsem ráda, že se autor držel při zemi a scénu v příběhu vystřihl.

"Polibek plný zármutku a lítosti nad vším, co mohli mít, polibek z lásky a toužení po tom, co všechno měli, polibek z radosti z toho, co všechno mají, přímo v tu chvíli. Navždycky svázaní krví a inkoustem, součásti příběhů jeden druhého ve vyprávění starém jako sám čas.
..."Sbohem, done Tricu."
"Sbohem, Bledá dcero."
"Pamatuj si mě."
"Navždycky." " (str. 486)

Jonnen byl postava, ke které jsem si za celou dobu neudělala žádný vztah, ani kladný, ani záporný. A Julius Scaeva se nakonec ukázal jako větší nebezpečí než jsem na úplném začátku čekala.

Říkala jsem si, jestli autor prozradí pravé jméno Mraka Corleona, a prozradil..:-) A potěšilo mě, že se Bonifazio stal Králem ničemů.

Celkově se mi série líbila a jsem ráda, že jsem se do její četby pustila.

"Žít v srdcích těch, které tu necháváme, znamená nikdy nezemřít. A vypálit si do paměti vzpomínky na své přátele znamená nikdy se nerozloučit." (str. 583)

2 07.08.2022

Po přečtení Najděte si svého marťana jsem si chtěla přečíst i další autorovy knihy. U této mě zaujal název a Jsi tam, brácho? na mě čeká v knihovničce, aby doplnila trojici. Máma není služka, máma je dáma má formát "tak akorát do ruky " a vejde se i do kabelky, takže je to i "čtení na cesty". Kniha obsahuje krátká zamyšlení na různá témata, příhody z autorova života, které na sebe nijak nenavazují, takže lze číst i po částech a s časovými rozestupy. Stejně jako u Marťana s některými věcmi souhlasím a s některými nikoli. Ale asi každý si v tom něco svého najde. Je to oddechové čtení, u kterého se zamyslíte a občas i zasmějete :-)

5 19.07.2022