Luciluc komentáře u knih

Dlouho jsem váhala, zda si knihu přečíst, moc se mi do ní, ani nevím proč, nechtělo. Nicméně, řekla jsem si, že jsem od Moriarty už dvě knihy četla a obě se mi líbily, tak určitě neudělám chybu, když si přečtu i Tři přání. Měla jsem poslechnout svůj instinkt..:) Bohužel jsem se vůbec nedokázala do hlavních hrdinek vcítit a tudíž jsem s nimi neprožívala jejich dramata. Ani jedna ze sester mi nebyla sympatická, a vlastně ani žádná z postav vedlejších. Cat mi byla chvílemi až nepříjemná, vždy dokonalá Lyn působila "uměle" a Gemma, přemýšlela jsem, jestli je opravdu tak mimo nebo to jen předstírá. Vztah mámy Max k trojčatům mi přišel zvláštní, dost chladný. Nemůžu knize upřít, že se rychle a dobře četla, ale v podstatě se v příběhu "nic moc" nestalo a to byla škoda. Za mě tentokrát Moriarty zklamala.

10 20.12.2017

Tak to bylo něco! :) Dvůr mlhy a hněvu na plné čáře převálcoval Dvůr trnů a růží. Bylo to nabité akcí, ani na chvíli jsem se nenudila, postavy se pořád vyvíjely, jejich pocity byly popsány věrohodně. Tamlin mě dost zklamal...a Rhys, byla jsem hodně překvapená, jaký ve skutečnosti je ("Pokud znají pravdu lidé, na kterých mi záleží, je mi jedno, jak se na mě dívají ostatní."). Azriel, Cassian, Mor a Amren si získali moje srdce od první chvíle. Illyrijští válečníci s křídly...a Velaris, tam by snad chtěl žít každý..:) Miluji tenhle svět, který Sarah Maas stvořila. Závěrečné stránky jsem přímo hltala, až se mi chvílemi tajil dech (a ne jen obrazně). Nejvíce se mi líbila třetí část knihy Dům mlhy, obzvlášť pak kapitola 54. Moc se těším na třetí díl, jen škoda, že si na něj budu muset nějakou dobu počkat. Prozatím se budu v myšlenkách vydávat na Noční dvůr a snít.

9 26.11.2017

Kde začít..asi tím, že se mi dostalo trochu jiného příběhu, než jsem původně čekala. Chtěla jsem si oddechnout od fantasy knížek a těšila se na dobrý thriller. Po dočtení jsem z toho trochu zklamaná.. Snad 80 % celého děje tvořily popisy prostředí a Nořiny vzdechy nad Andreasem (její, někdy až nelogické, chování k němu mi lezlo na nervy, navíc se v některých situacích chovala naivně a jako malá). Střídání dvou hlavních dějových linek (Nořin osobní život a vyšetřování případu) na mě působilo nekontinuálně - začetla jsem se do toho, jak Sandová pokračuje v rozklíčování případu a bum, zase se řeší, proč Andreas tohle a Andreas tamto..Co se týká stylu psaní, četlo se to dobře, v jistých místech to mělo spád (posledních cca 70 stran) ale znovu si tuto knihu určitě nepřečtu.
V medailonku autorky se píše, že se děj knihy opírá o skutečné události, hrozná představa, že se něco takového dělo ve skutečnosti...

7 10.11.2017

Ze začátku mi trvalo, než jsem se do knihy začetla, připadalo mi, že se nic moc neděje. Bylo to pro mě hodně popisné... i když popis slavnosti v Terravinu byl hezký, a silně na mě zapůsobila i scéna, kdy se Lia loučí s Waltherem. Příběh mě více pohltil ve chvíli, kdy Lia opustila Terravin. Lia mi byla sympatická hned od prvních stránek, stejně tak Pauline, její věrná kamarádka, která myslí na všechno. Co se týká mužských hlavních postav, po dlouhé době mají mé sympatie rozdělené fifty fifty, jak Kaden, tak Rafe, oba mají něco do sebe :) Těším se na pokračování, snad bude oproti prvnímu dílu akční hned od začátku.

3 29.10.2017

No..páni, tak takový konec jsem opravdu nečekala! Tento příběh asi budu ještě nějakou dobu vstřebávat. Trochu mi při hodnocení došla slova.. :) Čtivé, promyšlené, překvapující. Rozhodně stojí za přečtení!

5 04.10.2017

Úžasné! :) Moje první kniha od Mortonové a rozhodně ne poslední. Obálka knihy mě zprvu odrazovala, ale jsem ráda, že jsem nesoudila podle obalu. Ani chvíli jsem se při čtení nenudila, děj vyprávěný z pohledu mnoha postav vám postupně odhaluje střípky minulosti a skládáte tak obrázek života Rose Mountrachetové, Elizy Makepeaceové, Nell a Cassandry. Nápad se zakomponováním pohádek se mi líbil, příběh to ozvláštňovalo. Ocenila jsem i mapku na začátku knihy. Zahradu skrytou za bludištěm bych ráda navštívila :) Stejně tak domek Na Útesu skrytý před světem. Z postav jsem si nejvíce oblíbila Elizu, za její odvahu, kuráž, fantazii, přátelství a lásku (k Rose a Sammymu). Nathaniel Walker a zahradník Davies byli sympaťáci, zato Linus a Adeline...škoda slov. Zapomenutá zahrada rozhodně stojí za přečtení! Na konci do sebe všechno zapadne, vše je čtenáři vysvětleno.Dostane se vám propracovaného příběhu, u kterého se vám bude tajit dech a zanechá ve vás stopu.

7 11.09.2017

Jedno se této knize nedá upřít, a to je její čtivost, strany přirozeně plynou jedna za druhou. Jelikož jsem Korunu četla asi osm měsíců po dočtení Dcery, ze začátku jsem musela trochu víc zavzpomínat..Eadlyn mě už neštvala tolik jako v předchozím díle. A i když se to dobře četlo, chtěla jsem původně hodnotit jen 2 hvězdičkami, protože mi připadalo, že se v podstatě nic moc neděje, ale za konec ještě jednu hvězdičku přidávám. Tip na vítěze jsem měla a strefila jsem se. Koruna je oddechové nenáročné čtení a je možná dobře, že tímto dílem série už končí :)

3 19.08.2017

Moyesová mě ani na podruhé nezklamala. Kniha byla příjemnou oddechovkou. Děj přirozeně plynul, hezky se to četlo (baví mě vyprávění z pohledu několika postav), mělo to spád, pořád se něco dělo a o překvapení nebyla nouze (hlavně od Martyho). Všechny hlavní postavy mi byly sympatické, k srdci mi hodně přirostla Tanzie (a její láska k matematice a psu Normanovi) a Nicky (hlavně vztah Nickyho k Tanzie byl skvělý), Ed Nicholls si mě získal až časem, ale i jeho jsem si hodně oblíbila, a Jess Thomasovou jsem obdivovala za její nezdolný optimismus a energii. Hodně mě pobavila scénka, kdy Ed kupoval Tanzie brýle před olympiádou :) Konec byl takový, jaký jsem si přála, jsem spokojená. "..v zásadě jde o to, že někdy se prostě nesmíte vzdávat."
"Silná emergence značí, že celek je víc než pouhý součet jeho částí."

10 08.08.2017

Na Řeky Londýna jsem se moc těšila. Kniha mě na první pohled upoutala krásnou obálkou, zajímavým názvem a po přečtení komentáře na obálce "Co by se dělo, kdyby dospělý Harry Potter začal pracovat u policie." jsem si říkala, že tuto knihu nemůžu vynechat, ale..bohužel jsem skončila už na straně 70. A představa, že mě čeká dalších 200 stran..je mi to líto, ale po hodně dlouhé době odkládám knihu nedočtenou. Vůbec mi to nesedlo. Hodně špatně se mi to četlo, vlastně jsem se celou dobu nemohla začíst, nic mě na knížce "nelákalo", vždy jsem přečetla jen pár stran, pak knížku na dlouhou dobu odložila a pak se zase dlouhou dobu přemlouvala, abych ve čtení pokračovala, nemělo to spád, pro mě to bylo moc popisné, což mě místy až nudilo..možná jsem se do knihy pustila v nesprávný čas.. možná by mě to neoslovilo i někdy jindy..
Jedna hvězdička za obálku.

2 02.08.2017

Poměrně dlouho jsem se rozmýšlela, zda si knihu koupit. Nakonec jsem ji dostala jako dárek k narozeninám od mého bratra a jsem ráda, že je knížka moje, že není jen vypůjčená, protože se k ní chci vracet. Čtu i blog autorky, ale kniha je zkrátka kniha :) Navíc s moc pěknými ilustracemi a povedeným konceptem.
Moc se mi líbila část "pošli to do vesmíru". Zastávám totiž stejný názor, že zákon přitažlivosti funguje a vesmír neslyší NE.
U kapitolky "Jak jsme jeli nomádit do Chorvatska" jsem se dobře pobavila. Ne, že bych se smála tomu, jaké měli Anie s Lukášem peripetie, ale líbilo se mi, jak to bylo celé podané - lehce a vtipně, i když jim to v tu chvíli asi moc zábavné nepřipadalo. "Ať děláte cokoliv, nevzdávejte to, jednou to vyjít prostě musí."
V kapitole "mám strach" jsem se doslova ztotožnila s jedním odstavcem, jako bych ho psala já.. "Víme, že duše nemůže umřít - protože prostě nemůže." ..:)
Kniha byla příjemným relaxem, zamyšlením, inspirací, radostí, tak "Žijme teď a tady, protože to je to jediný, co je momentálně jistý." Jo!

7 01.08.2017

Tak toto byl povedený příběh! :) Kniha se mi moc líbila. Od Liane Moriarty jsem četla i Sedmilhářky, a i když byly obě dvě knihy čtivé, Manželovo tajemství se mi líbilo více, jak námětem, tak tím, že pro mě měl příběh větší spád, dělo se tam více věcí, byl pro mě "akčnější". Ohledně postav, líbí se mi, že Moriarty ve svých příbězích využívá hodně vedlejších postav (ze začátku je to někdy trochu matoucí, ale po pár kapitolách se člověk zorientuje). Cecilie, Tess i Rachel mi byly sympatické, byly to uvěřitelné postavy, a byly mi bližší než Madeline, Jane a Celeste v Sedmilhářkách. Jediné, co mi na příběhu "vadilo" bylo to, že to nakonec odnesl někdo, kdo s tím neměl vůbec nic společného. Kniha pro mě byla napínavá až do poslední stránky (obzvlášť Epilog se mi líbil) a mám v plánu si od této autorky přečíst knihy další.
Život je souhra náhod zapříčiněných tajemstvími :)

7 15.07.2017

Kniha mě na první pohled zaujala obálkou a poté názvem. Po přečtení několika prvních kapitol jsem si myslela, že to bude nezáživné čtení, které mě nebude bavit, kde se nic moc neděje, že je to předvídatelné a tak trochu klišé.. Ale pak.. pak se to přehouplo do fáze, kdy jsem se rozhodla dát o jednu hvězdičku víc než jsem měla původně v plánu. Příběh mě vtáhl a já četla se zájmem, jak to vlastně celé dopadne. A dopadlo to skvěle (i když záleží z jakého úhlu se na to díváte), já jsem však za takový konec ráda a právě kvůli němu knihu hodnotím kladně. Některé části byly obzvlášť poutavé, líbila se mi např. část, kdy Sadie mluví s Henrym o lásce (kap. 25). Láska, bolest, smutek..dle mého byly emoce v knize popsány přesvědčivě, uvěřitelně, člověk se do pocitů hrdinů dokázal vcítit. Líbí se mi jméno Grace, takže jsem ocenila, že autorka pro hlavní ženskou postavu zvolila právě toto jméno. Kdybych měla Grace Townovou charakterizovat několika slovy, byla by to: hluboká láska, život, prázdno, smutek, oddanost..Henry Page byl milý kluk, nic mi na něm nevadilo, na druhou stranu jsem si ho ale ani nijak zvlášť neoblíbila - i když za hlášku "Hink připomínal čerstvě narozenou gazelu, která se ještě pořádně nenaučila chodit" u mě získal plusové body a nemůžu mu upřít, že některé situace dokázal popsat vtipně. Murray a Lola byli skvělé postavy, kamarádi jak se patří (ujetí, ale stojící pevně za vámi).
Tato kniha je pohled na první lásku trochu jinak.
"Mám tě rád jako místa, která sotva kdo tuší. Skrytá v tajnosti, mezi stínem a duší."

2 24.06.2017

Konečně kniha o vílách, která mě bavila, a moc. Líbil se mi celý tenhle nový svět a ocenila jsem mapu Prythianu, která se nachází na začátku knihy. Tamlin si získal mé sympatie hned od začátku, k Feyre jsem měla neutrální vztah, Luciena jsem ze začátku moc nemusela, ale nakonec jsem si ho oblíbila (jeho dějová linka byla zajímavá), stejně tak jako Nestu, která mě nakonec velmi mile překvapila. Rhys je záporák, který však má své kouzlo a jsem zvědavá, jak se to s ním bude vyvíjet dál (jaké následky bude mít slib, který mu Feyre dala), Amarantha byla dobrá mrcha. Celá kniha se dobře četla, mělo to spád, jen občas ty překlepy v českém překladu..Jediné, co mě zarazilo bylo to, že Feyre trvalo tak dlouho než vyřešila hádanku. Děj byl místy dost předvídatelný, ale nijak zvlášť mi to nevadilo, čekala jsem, že to dopadne dobře. Těším se na pokračování.
P.S. Při čtení této knihy jsem si vybavila Temnou hrdinku od A. Gibbs.

9 11.06.2017

Knížka mě zaujala názvem a je to první kniha od Backmana, kterou jsem četla. Ze začátku jsem z ní ale nijak nadšená nebyla. Na to, že mám ráda fantasy, Miamas a vše kolem něj mi nějak nesedělo a občas jsem se v tom i ztrácela. Pak ale nastal zlom, a když se do příběhů, které Else babička vyprávěla začínaly prolínat reálné příběhy, začalo mě čtení bavit. Co mě ale zarazilo bylo to, že Elsu ve škole šikanují a nikdo s tím nic nedělá.. Postava Elsy mi byla sympatická, byla to taková vševědka :) Babička mi přišla někdy až moc bláznivá, sprostá a lehkovážná, ale i tak jsem oceňovala, co všechno byla schopná pro Elsu udělat. Trpělivost Elsiny mamky bych chtěla mít. Vztah Elsy s worsem byl úžasný, stejně tak s Příšerou. Osudy všech postav byly zajímavé, ať už šlo o Alfa, Černou sukni, Kenta či Britt-Marii (ta mi tedy lezla na nervy, někdy jsem ji až nemohla vystát). Elsin biologický táta byl zvláštní tvor, George mi byl jako táta milejší. Postavy a jejich osudy byly zajímavé a dobře propracované. Překvapila mě také "současnost" příběhu - wikipedie, Harry Potter, X-meni atd., to jsem při čtení anotace nečekala. V knize najdete humor, ale i smutek, pohádky i realitu, ale hlavně lásku, tu rodinnou.

3 03.06.2017

Kdybych měla porovnat 40 dní pěšky do Jeruzaléma a Pěšky mezi buddhisty a komunisty, je mi první zmiňovaný titul mnohem bližší. Neříkám, že mě čtení o cestování Nepálem a Čínou nebavilo, ale oproti předešlé knize mi v ní něco chybělo (možná větší lehkost, s kterou je první díl psaný). Druhá část knihy (Čína) mě bavila o trochu více než první, líbilo se mi, že bylo vyprávění o jednotlivých státech barevně rozlišeno, ilustrace se také povedly. Nasmála jsem se sice méně, ale nasmála („Kluci, chcete říct vtip?“ zvolal jsem česky na celou místnost. „Víte co dělá panda, když hoří les?“ Pozorně mě sledovali, ale mlčeli. Nikdo nevěděl. „Hoří taky,“ řekl jsem a začal se hlasitě smát. Muži pochopili a připojili se…Čínská zdvořilost totiž velí na chválu odpovídat její negací. Napadlo mě, zda Číňané reagují stejně, když jim někdo pochválí potomka. „Ale kdepak, není to hezké dítě. Vždyť se podívejte, vypadá jako zrůda.“) Uznávám, je to drsnější styl humoru, ale do Ladislavova vyprávění mi to sedí. Má můj obdiv za to, s jakým klidem přistupuje k řešení rozličných ošemetných situací („Věci se dějí. Problém z nich uděláš, až když se jimi necháš naštvat“). Zibura je každopádně velmi zajímavou osobností, která dokáže člověka inspirovat, rozesmát a přimět nebrat věci tak vážně.

7 29.04.2017

Příjemné a oddechové čtení. U některých Ladislavových zážitků jsem se musela zasmát i nahlas (oslava, při které tančil za zvuku výstřelů ze zbraní a "vylepšovák" ve formě dámských vložek do bot), jeho humor je mi blízký a styl psaní mi také vyhovoval. Někdy jsem si říkala, jestli se tolik vtipných okamžiků a "nehod" může stát jednomu člověku při jedné cestě. Moc se mi líbily Ziburovy úvahy a postřehy (obzvlášť začátek kapitoly Den 38), ilustrace knihu navíc příjemně ozvláštňovaly. Má můj obdiv, že takovou pouť podnikl a těším se na další zážitky z cest při čtení Pěšky mezi buddhisty a komunisty.

3 17.04.2017

Obsahuje spoiler!
Easy? jsem měla v hledáčku už delší dobu. Na první pohled mě zaujala pěkná obálka. Celý děj byl napsán velmi čtivě a hlavní postavy mi byly sympatické - hlavně tedy Lucas/Landon, toho jsem si velmi oblíbila (ať už kvůli jeho tajemné povaze, chování, tetování či břišním svalům :) ), ale i Jacqueline byla fajn. Kennedy na mě působil jako frajírek a Erin byla kámoška na pravém místě. Hlavní téma (sexuální násilí) do příběhu "zapadlo" a jsem ráda, že autorka dokázala skloubit tak vážné téma na jedné straně s romantikou na straně druhé. Šťastný konec jsem tak nějak očekávala, ale vůbec mi to nevadilo, Jacqueline a Lucas zůstali spolu, Buck byl potrestán, vše jak má být :)

3 11.04.2017

Sedmilhářky mě mile překvapily! Od Liane Moriarty je to moje první kniha a s velkou pravděpodobností si od ní ještě něco dalšího přečtu. Co se hlavních postav týká, Madeline, Jane i Celeste mi byly sympatické, nejradši jsem měla Madeline. Celý příběh byl napsán čtivě a poutavě (líbily se mi komentáře na koncích kapitol), mělo to spád a napětí, momenty překvapení, závěr knihy se mi líbil. Rozuzlení příběhů Jane a Ziggyho a Celeste a Perryho pro mě bylo překvapující. Některé matky mě svým chováním "šokovaly", snad se s tímhle gangem šílených ženských nikdy v reálu nesetkám :) Možná někdy kouknu i na seriál, ale trochu se bojím, abych si nezkazila dojem z knihy, který je rozhodně kladný.

3 19.03.2017

Po knize jsem sáhla, protože jsem nejprve viděla film, který se mi líbil. Překvapila mě forma knihy - vyprávění pouze prostřednictvím dopisů, chatů, pozvánek a oznámení. Bylo to čtivé a milé. Líbilo se mi, jaký vztah spolu Alex a Rosie měli, jejich přátelství bylo úžasné. Ruby byla dobře trhlá kamarádka a vztah Rosie-Katie a Katie-Alex byl moc hezký. Nejméně mě bavily pasáže internetové diskuze "Rozvedení Irové v pohodě". Z hlavních hrdinů jsem měla o trošičku raději Alexe. Další muži v Rosiině životě mi asi ani nestojí za komentář... Ačkoliv jsem věděla, jakými peripetiemi hlavní hrdinové projdou, některé události mě i tak překvapily - např. že měl Alex dvě děti.. ale to už moc porovnávám s filmem. Kniha byla fajn oddechovka se šťastným koncem.

2 11.03.2017

Komentář obsahuje SPOILER!

Veronika se rozhodla zemřít je první kniha, kterou jsem od Coelha četla. A po přečtení musím říct, že nejspíš i poslední. Coelho je poměrně propagovaný autor, mé dvě dobré kamarádky ho mají v oblibě, tak jsem si od něj chtěla také něco přečíst. Styl psaní nebyl zas tak špatný, ale obsah mě vůbec neoslovil. A to jsem podle názvu a anotace čekala zajímavé počtení. Možná jsem knihu četla ve špatný čas, kdybych ji četla v jiné době, možná bych na ni měla jiný názor.. a nebo taky ne :) Posledních cca 60 stran jsem četla z donucení, chtěla jsem knize dát šanci a udělat si názor až po úplném dočtení. Tak nějak jsem tušila, že dr. Igor Veronice lhal a že nakonec přežije, takže ani závěr pro mě nebyl nijak překvapující..a asi jsem úplně nepochopila smysl této knihy. Abych žila naplno a vážila si života, musím žít ve strachu, že za pár dní umřu? Každý přece ví, že jsme na světě omezenou dobu, každý jednou dříve nebo později zemře.. Veroniku jsem vnímala jako znuděnou holku, která neví co chce. Mě tato kniha bohužel opravdu nic nedala.

2 19.01.2017