LimedkaMikki komentáře u knih
Svěží kniha, která se surovým humorem popisuje svět žen a jak se cítí. Pro některé muže (ano, opravdu tím myslím osoby s penisem) by to mělo být povinné čtení, aby se jim rozšířil pohled. Autorka o všem píše narovinu. Nic nenaznačuje, jak tomu často v podobných knihách bývá. Přiznávám, že občas jsem z toho byla trochu zaražená, ale velmi brzy si to vykompenzovala něčím dalším.
Někdo v komentářích tu píše, že to bude bavit ženy, které rády kydají na chlapy hnůj, a ženy které jsou schopné se zasmát sami sobě, to s odporem odloží. Pisatelka to asi spletla a napsala obráceně, protože Moranová nic takového nedělá. Nenadává na chlapy (ne víc, než kterákoliv jiná žena). A naopak, ženy které se baví a jsou inteligentní, se pobaví i u této knihy.
Příběh není špatný, naopak, hodnotila bych ho velice kladně. I jejich střídavý pohled byl osvěžující. Ale měla jsem problém se do toho začít. Nějak mě to prostě nechytlo. Dočetla jsem to hlavně proto, abych věděla, jak to dopadlo.
Radši ani nechci vědět, jak by dopadlo, kdybych k něčemu podobnému byla přinucena já :D Knížka vás vtáhne, ale dá se od ní odpoutat. Občas mi to přišlo už trochu divné a moc, ale jinak doporučuju.
Na tuhle knížku jsem se těšila, až si jí k maturitě přečtu. A byla jsem velmi zklamaná. Do děje jsem jen těžko začítala, nudila mě a bylo opravdu, opravdu těžké ji přelouskat. Dost mě to mrzí, protože příběh je to krásný. Jen špatně napsaný. Nebo minimálně stylem, do které jsem se nemohla začíst.
Stále nemůžu uvěřit tomu, že tohle dílo napsal nějaký 15letý kluk z venkova. A snad i možná proto je to tak skvělé. Přiznávám, že jsem četla jen první dva díly, protože tou dobou třetí ještě vydaný nebyl a pak už se nějak nenašel čas. Možná je to troufalé prohlášení, ale myslím si, že do určité míry, stejně jako LOTR a Harry Potter, dokázal změnit chápání fantasy světa. A stejně jako zmíněné knihy, i přes svou tloušťku je to dílo, od kterého se těžko odtrháváte.
Krátké povídky, které v jednu chvíli pobaví a v druhé chvíli zamotají hlavu. Navíc nekončí očekávaně, nebo naopak skončí přesně tak, jak byste čekali, ale zároveň je to jisté překvapení, protože proč by to končil, tak očekávaně? Jak se píše v anotaci, svérázný, jemný humor bez násilí a sexu. Co víc by si člověk přál? Snad jen aby bylo takovýchto knížek napsáno víc.
Jestli mi něco dokázalo změnit pohled na druhou světovou válku, pak právě tato kniha. Člověk, který to nezažil si jen těžko dokáže představit to utrpení, kterým si museli lidé projít. Zvláště s japonskou mentalitou. Pokud chcete nějakou knihu z období druhé světové války, pak tohle dopručuju všemi deseti. Po jejím přečtení jsem měla takový ten pocit, "k čertu s Adolfem a tou válkou".
S Haruki Murakamim mám tak trochu osobní problém. Ne že bychom se znali (zajímavá představa :D), ale on nepíše japonsky. Japonská literatura je velmi specifický žánr. Ale ta se moc neprodává. Kdežto Murakami ano. On totiž píše západním stylem.
Spousta lidí tvrdí, že Norské dřevo je dílo odlišné od toho, co píše klasicky. A to je nejspíš ten důvod, proč se mi to celkem líbilo. Je těžké být objektivní, když máte nechuť k autorovi samotnému, ale dílo je to vcelku povedené. Dobře si tam vyhrál s pozadím Japonska i pocity postav. Přesto ale raději zůstanu věrná klasické literatuře.
Kdybych si nepamatovala některé ty příběhy, co do délky by to byly ideální pohádky na dobrou noc pro děti. Jinak ale nemám nic moc proti, co bych řekla. Je to dobrý dobrý doplněk, který nám umožní zase o kousek nahlédnout do toho magického světa Harryho Pottera.
No, sice je to oceněno nějakou tou super cenou, jestli ale zaslouženě, toť otázka. Už z podstaty věci nemám ráda, když se o něčem tvrdí, že je to nej. Nemůžu říct, že bych se při čtení nudila. Naopak, bavilo mě to. Že bych ale padala smíchy ze židle, to zase ne. Četla jsem to na dovolené u vody a myslím si, že z toho důvodu se mi to líbilo víc, než by tomu tak asi bylo v jinou dobu. Ale patří k těm lepším, dala bych tomu tak tři a půl hvězdičky.
Její poselství jsem pochopila. Nebo si to aspoň myslím. Když jsem ji četla prvně, byla jsem nadchnuta. Když jsem ji ale později "četla" jako audioknihu, příběh i poselství bylo sice neméně podbízivé, ale snad s větší zralostí a více zkušenostmi v životě jsem to už neviděla tak černobíle. Kniha může někomu pomoct najít cestu, ale jinak je to ryzí průměr.
Málo co hodnotím plným počtem bodů, jestli si to ale něco zaslouží, pak je to právě tato kniha. Jedná se o romantický příběh, to sice ano. Přesto se tam romantika umě proplétá s dobrodružstvím, špetkou tajemna a zároveň i trochou historie. Pro člověka, který si rád přečte něco romantického, ale přitom se mu klasická červená knihovna protiví a zajídá, je tohle ideální.
Je to kuchařka, jsou to povídky? Je to obojí. Ať už milovník receptů nebo příběhů, oba si přijdou na své. V ideální kombinaci. Příběhy jsou povedené a různých žánrů, na konci každého z nich je recept vycházející z příběhu. Ne všechny recepty sice budu zkoušet, ale některé z nich určitě.
Černý humor mám ráda. I ten lehce brutální. To všechno se tu vyskytuje. Přesto asi nebudu úplně cílová skupina, protože mě to nijak výrazně neoslovilo. Člověk si to přečte a to je asi tak všechno.
Prvně se mi kniha dostala do ruky hlavně kvůli pěknému obalu. Po přečtení jakéhosi obsahu jsem si ji rozhodně vzala z knihovny domů. Po několika málo stránkách mě tato kniha dokonale pohltila. Když jsem ji musela na chvíli odložit, objevili se u mě typické příznaky absťáku :D Tohle je rozhodně moje top kniha, co jsem zatím četla. Kdyby se mě někdo zeptal, co mě na jí tak táhle, tak nedokážu úplně odpovědět. Prostě ta myšlenka, styl napsání? Sama nevím. Je to jako láska. Taky někoho milujete, prostě protože ho milujete. Nemá to nějaký konkrétní důvod. Samozřejmě má taky několik věcí, které se mi tak úplně nelíbili, především trochu delší začátek, než se stane něco pořádného. Sice to tam je nutné jako uvedení do děje, stejně jako popisování, kdy se hlavní hrdina učí věci na hon, ale tohle může být důvod, který některé z potenciálních čtenářů odradí. Avšak jakmile se to rozjede, ani nevíte jak, hodina a 3/4 knížky jsou pryč.
Po tom, co jsem jí dočetla, vlastně už v průběhu, jsem věděla, že tuhle prostě musím mít doma!
Pokud se jí rozhodnete číst, doporučuju si na to vynahradit celé odpoledne, kdy vás nebude nikdo rušit. Některé sice nezaujme, ale pokud ano, nejde se od toho odtrhnout. I když jsem jí četla už asi desetkrát, pokaždé je to stejné. Nemůžu se od ní odtrhnout a po dočtení si musím jít zahrát nějakou ze zmíněných her, nejčastěji pac-mana :-)
Osobně jsem v hotelu byla nanejvýš v restauraci, takže to bylo zajímavé podívání se do jeho pozadí. Mám tenhle typ nového pohledu ráda, protože sama vím, že často mají lidé dost zkreslené podvědomí o tom, jak to v nějaké práci funguje. Spousta typů, které se dají použít i obyčejnými lidmi a není na to potřeba nic víc než odvaha. Jediná nevýhoda je, že to bude asi fungovat jen v amerických hotelech a ještě trochu luxusnějších :-)
Knížka vyloženě cílená na mladší čtenáře. Zatímco původní Harry Potter dokáže pobavit čtenáře napříč generací, u tohodle Trottla to úplně nefunguje. Není to sice tak strašné, dokonce jsem se občas i pobavila, ale myslím, že by se to dalo napsat lépe. Jen by mě zajímalo, nakolik se česká verze liší od té anglické, když tady moc úspěch nemá, ale v Anglii podle všeho ano.
Nemyslím si, že si tahle knížka zaslouží tolik hanění. Netvrdím, že všechno, co je v knížce napsané bych jedla. Ani, že mě nepolil studený pot, když jsem viděla jak dělá rajskou z džusu, nebo se nám snaží podstrčit suši z toustového chleba. Ale zase ne všechno je tam úplně na odpis. Třeba zemlbába z tousťáku je skvělá vychytávka pro někoho, kdo to nechce jíst tři dny a bydlí sám.
A hlavně je nutné si uvědomit, že on tohle nevymýšlí! Tohle jsou recepty, které mu poslali lidi! Tudíž, že to skutečně někdo dělá. Na internetu je spousta podobných receptů, ale u toho ani nekváknete, protože to přece nikomu nevadí... Jenže Češi jsou národ rejpalů a nedá se jim zavděčit ani levnýma surovinama, ale ani když se to vaří z kvalitních a drahých surovin. Protože to je moc drahé a na to ten chudý chudinka zase nemá.
Stejně by bohatě stačilo, aby tuhle knížku, nebo tyhle recepty propagoval nějaký věhlasný šéfkuchař a většina z vás by to baštila a ještě si to pochvalovala jako lahůdku. Třeba ony banánové placičky jsem viděla asi o měsíc později dělat jednou známou anglickou kuchařkou. Jenže on to propagoval reportér z Novy a to je ten největší důvod, proč to tak nesnášíte. Nic jiného v tom není.
Tohle je jedna z mých prvních setkání s ženskými romány. Vlastně jsem to četla dřív, než romány pro teenagery :D A možná i pro to zůstane v mém srdíčku. Whitney je jedna z mých neoblíbenějších hrdinek červené knihovny.
Jsem velmi ráda, že jsem na tenhle román narazila. Hlavně i proto, že mě uvedl do celé série Bridgertonů. Kniha je svěží a nejedná se jen o nudný a fádní třístránkový popis knoflíčků na rukavičce. Mezi Anthonym a Kate probíhá hašteření, které mám ráda a je dobře a vtipně napsané.