LimedkaMikki
komentáře u knih
Ubulená hromádka štěstí
Sarah Andersen
Jen málo která knížka vystihuje váš život. A takhle to dokáže ve skoro 100 %. Vtipné a pravdivé.
Zátiší s kousky chleba
Anna Quindlen
Tohle je knížka pro "starý". Ne že by bylo určena vyloženě jen lidem, kteří už jsou buď v důchodu, nebo jim do něj zbývá jen pár let, ale sama za sebe můžu říct že ne - už bych po ní znovu nesáhla. Když si odmyslím místy nepochopitelné pasáže (safra, vždyť to na nich nenavazovalo, jako kdybych v jednu chvíli řídila auto a v té druhé vařila svíčkovou z polenty), celkově se nedokážu vcítit do té osoby, o které se to povídalo. Nic z toho mi to neříkalo a spíš jsem na tím krčila nos.
Obálka krásná, název líbivý, ale věkový průměr čtenářek je po padesátce. Pokud jste mladšího rázu, běžte si svůj smysl života raději hledat v nějaké jiné knize.
Jako v ráji
Julia Quinn
No, prvně jsem četla druhý díl - noc jako ta dnešní a musím říct, že ta se mi líbila víc. V tomhle je to všechno takové, jak to říct, nedoslazené. Vlastně se nic moc nestane a ty dvě hlavní postavy se do sebe jen tak náhodou zamilují a jinak víc nic.
Co se mi ale hodně líbí, jsou odkazy na další její knihy. Ne že by to bylo nějak zásadní, ale když už máte za sebou asi desátou knihu a pomalu s Julií rostete, ty jemné narážky jsou o to lepší :-)
Aristokratka ve varu
Evžen Boček
Po jistém zklamání prvního dílu, který se mi sice líbil, ale rozhodně nebyl tak strašně moc vtipný, jak se inzerovalo, jsem druhý díl pořád odkládala a odkládala. A jsem za to jedině ráda, protože kdyby na to neměla tu správnou náladu, skončilo by to mnohem víc zhejtované. Takhle bych to považovala za příjemnou oddechovku, u které se rozhodně nebudete lámat smíchem pod stolem, ale ani to není vyloženě špatné. Místy to i nutí k tomu lehkému pousmání a mírnému pobavení. Ideální kniha na prázdniny a na dovolenou.
Jediné co, tak mi, oproti prvnímu dílu, ten konec přijde takový dost neukončený. Je vidět, že si to chystalo půdu na další díl.
Kdo jinému jámu kopá... sám do manželství padá
Alena Jakoubková
(SPOILER) Ne ne ne a ještě jednou ne. Každý druhý béčkový román má víc nápaditosti než tahle autorka. Je to už několikáté setkání s ní a tohle byla zatím nejhorší z toho, co jsem od ní četla. Zatímco ostatní hrdinky jsem s trochou snahy dokázala pochopit, tuhle bych nejraději vzala pánví co pět stránek.
Jinač, docela by mě zajímalo co si kompenzuje tím množstvím a "nápaditostí" jídla, hromadou dětí a množstvím svateb, protože toho je tam vážně nepřeberně. Jen v této knize jsou na konci minimálně čtyři svatby.
Pokud budete od ní někdy něco číst, připravte se na slovo "umatlala", v této knížce i haranti (opravdu nechápu, proč je tak nazývala, milé oslovení to zrovna není), dvě až tři kamarádky, hromady jídla, které tam je snad ještě víc než řešení chlapů a manžela, se kterým se hl. postava rozvede, následně na tvrzení, jak nikdy už nikoho nechce jen aby se cca kolem půlky knihy s někým seznámila a ke konci pak dala dohromady.
Všechny důvody světa, proč běhám
The Oatmeal (p)
Jak se mi líbila jeho kniha o kočce, tak tohle bylo takové nemastné neslané. Ano, bylo to fajn počtení, hlavně se mi líbilo, že o běhání nic nepředstírá. Že netvrdí, jak je to super-bájo-úžasná věc, ani že od té chvíle se začal život jen zeleninou a na cukr se podívá maximálně na obrázku. Prostě předkládá to, co si myslí každý druhý.
Deset důvodů, proč tě miluji
Julia Quinn
Pokud si chci přečíst román z "historie anglie", je Julia prakticky sázka na jistotu. Dílo patří k jejím slabším kouskům, oproti jiným jejím knihám, tak znovu bych si to nepřečetla, ale i tak to bylo příjemná kniha.
Je mi třicet a jsem single
Ilona Kleníková
Pěkná a rychle čitelná. A i přestože je obal růžový (mívám z ní kopřivku), nelituju své odvahy, díky které jsem po ní sáhla. Knížka předkládá na několika stránkách přesně to, jak to vypadá, když jsme single v dospělosti - platíme nájem, trpíme soucitnými pohledy a přemýšlíme, jak slušně poslat lidi do háje, když se zeptají, kdy si někoho najdeme/bude svatba/děti.
Romeo a Julie
William Shakespeare
Strašný sladkobol. Příběh jistě pěkný, a kdysi jsem o něm smýšlela taky jinak, ale teď když už jsem životem protřelejší v tom vidím, jen nesmyslnou pěknou pohádku pro puberťáky. Nicméně tím nechci znehodnocovat dílo jako takové - Shakespeara uznávám jako výborného autora a souhlasím s tím, že by to mělo být v povinné literatuře. Však se z toho čerpá a dělá milion filmových adaptací.
Cagaster 2
Kachou Hashimoto
Pěkná kresba a zajímavý příběh, jsem celkem zvědavá, jak to bude pokračovat, i když mám takový nemilý pocit, že to brzy sklouzne do zajetých kolejí (on osoba bez citu, ona naivní a že ho změní, zamilují se do sebe, jí něco skoro zabije, on se změní v osobu s city a máme tu happy end), jen doufejme, že se to nestane příliš brzy.
Zloděj životů
Barb Hendee
No, jedním z důvodů, proč nehodnotit knihu hned po přečtení, je to, že časem dozní ta chuť. Zatímco těsně po přečtení bych dala hvězdičky 4, teď po víc jak týdenním odpočinku to kleslo na pouhé 3. Trochu jako by mi to zanechávalo pachuť v puse. Jsou tam dobré scény a jsou tam momenty, kdy si říkáte WTF v tučném písmu a s pěti vykřičníky. Největší problém jsem měla s Magieřinou myšlenkou - Leesil ať mi říká všechno, co ho trápí, ale já mu své problémy sdělovat nebudu a ještě se diví, že je mezi nimi napětí. Možná štěstí, že jsem ji musela dočíst ve značně zrychleném tempu, možná by se její hodnocení ještě snížilo. Teď nezbývá nic jiného, než naděje, že zbylé díly budou lepší.
Dhampir
Barb Hendee
Upírská tématika mě fascinuje a miluju elfy. Tady je obojí. A ještě je to dobře napsané. Jsem zvědavá, jak to bude pokračovat.
Jak poznat, že vaše kočka touží po vaší krvi
The Oatmeal (p)
Super knížka a hlavně krásně nakreslená, protože kulaté věci jsou cool :D Rozhodně pobaví i lidi, kteří nemají doma kočku. A ti co tu kočku doma mají se dost možná stanou víc schizofrenní :D I když ten strip s Bobama bylo pro mě osobně docela nudné. Mnohem lepší pak už bylo přirovnání zdánlivě obyčejných kočičích gest k výcviku zabijáka.
Všechno, co by měla znát každá žena
Alanna Kalb
Několik dobrých typů, přesně jak píše anotace. Stojí to za přečtení.
Kni-ha-ha povídek z prášku mezi ušima
kolektiv autorů
Zajímavá knížka. Jedná se o autorovu prvotinu. Něco bylo dobré, něco zase ne. Bohužel skvělý začátek a většinu dobrých příběhů zabil hned tím prvním, který, jakkoliv byl myšlen, nebyl dobrý. Co se mi líbilo bylo dost netradiční číslování stránek.
Knihovna na Černohůrce
Scott Hawkins
Knížka je zvláštní. Nedá se říct, jestli v tom dobrém, nebo ve špatném smyslu. Prostě zvláštní. Svá. Četla se pěkně, jen ten konec byl takový, celou dobu jsem měla dojem, že jsem asi někde přeskočila kapitolu, nebo několik stránek. Tohle je typický příklad nespolehlivého vypravěče (pokud to někomu něco říká), kdy si nastaví nějaká pravidla, někam směřuje, ale vzápětí je to úplně jinak. Je tam několik překvapivých okamžiků a asi nic pro slabé povahy, neboť se to tam mrtvolami a jejími různými částmi jen hemží.
Celkově ji ale musím hodnotit kladně.
To: Knihomlok2015 - hádám, že mělo jít o ten kontrast brutálního válečníka a růžové baletní sukýnky, což je něco pro křehké dívenky a rozhodně něco, co by si žádný chlap na sebe dobrovolně nevzal.
Holka divoká
Monika Henčlová
Popravdě, knížka mě celkem nudila. Příběhy sice byly zajímavé, ale zároveň tak nějak nudné. Nejvíc se mi asi líbily ty fotky na konci knihy. A co je taky dobré, většina "kapitol" je tak půl stránky, což oceňuju hlavně proto, že jsem hledala knížku na krátké cesty šalinou a něco na zabavení před hodinou.
Hvězdičkové hodnocení je trochu omezující, protože je to akorát tak na 50 %.
Pekelný dům
Steve Jackson
Ááá, musím na toto jen nostalgicky vzpomínat. Tohle byl můj první gamebook, díky kterému se odstartovala asi dvouletá éra herní knihy. Přiznávám, že jsem vždycky podváděla, když jsem to začínala hrát, nechápala jsem totiž, jak mám nějakou staminu a umění boje počítat.
Tuším že toto, citadela chaosu a ještě jedna byly snad jediné gamebooky tohoto typu, jenž se mi podařily úspěšně dohrát až do konce. Jinak jsem vždy dřív nebo později skončila ne zrovna příjemnou smrtí. (Zajímalo by mě, jestli vůbec někdo někdy dohrál všechny, nebo aspoň většinu úspěšně do konce.) A teď po těch letech se k nim zase s láskou vracím.
Děti z Bullerbynu
Astrid Lindgren
V naší rodině se předává láska k této knížce z generace na generaci. Já sice trochu vybočuju tím, že to není u mě number one, ale i tak se mi dost líbila. Pro děti je to skvělá knížka a je jen velmi málo knih, které by mohly s ní soupeřit. I když je Astrid výborná spisovatelka, žádná z dalších knížek už nebyla tak skvělá (ani Pippi dlouhá punčocha).
Alchymista
Paulo Coelho
Knihu jsem četla dvakrát. Je zajímavé už jen koukat na ten asi pětiletý odstup. Předtím to bylo takové, no dobře, hezky se to čte, za svými sny si stejně jdu. Teď podruhé se mi z těch klišé chtělo blít. Co dvacet stránek jsem musela protočit oči a když někde ke konci bylo v rámci jedné té dvoustrany zmíněno asi sto padesátkrát, že "musíme žít svůj Osobní příběh", měla jsem sto chutí s ní hodit o zeď.
Nehledě na to, že jsou tam věci, které spíš působí jako berlička, aby se teda nějak jako něco stalo. Vlastně mi to působí spíš jako vymývárna mozku, než krásný příběh, který by nás měl namotivovat.
Tvrdit, že jsem (jsme) příběh nepochopila, jen proto, že se mi to nelíbilo, je podivně alibistické. Stejně tak můžu tvrdit, že každý aspoň s půlkou mozku, musí chápat, jaký je to je celé nesmysl. Já možná nepochopila příběh, ale vy jste nepochopili život.
Je to prostě jen pseudo blábol, který lidi chtějí a potřebují slyšet, aby měli lepší náladu. Ze zkušenosti ale můžu říct, že to prostě není pravda. Stejně jako ty rádoby motivační citáty. Život takhle prostě nefunguje, i když si to lidi přejou.
No, ale když už nic jiného, tak to má aspoň hezkou obálku...
