lidunka1 komentáře u knih
Kniha je velmi napínavá a čte se hedním dechem. Manipulativní Rosa je vylíčena skvěle.
Tak jsem si myslela, že bez toho, abych přečetla tuto knihu, nebudu kvalitním člověkem...
Ve 2.třetinách knihu odkládám, protože to je psycho. Tařin otec je náboženský fanatik, bratr zuřivý cvok, který Taru mučí. Tato kniha může u psychicky slabších osob způsobit újmu. Ač to není thiller, často tam teče krev.
Kniha se mi četla dobře. Postava Grahama byla pro mě málo uvěřitelná. Mám dojem, že takto muž nepřemýšlí. Na nedostatek otevřené komunikace už zašlo mnoho vztahů. A taky tam bylo až příliš sexu. Jako kdyby život byl samé mazlení a líbání.
Tuto knížku řadím mezi vlídné hladivé příběhy. Papež a dalajláma jedou na výlet, protože chtějí chvíli jen tak žít jako obyčejní lidé. Líbí se mi dialogy o životních hodnotách a podstatě náboženství. Je psaná svižně a o překvapení tu není nouze.
Přečetla jsem jedním dechem. S Veronikou máme společnou přísnou katolickou výchovu a až zcestnou potřebu každého zachraňovat. Nechápu, jak mohla vydržet spát roky 4 hodiny a nezhroutit se. Velmi oceňuju upřímnost a poctivost.
Kniha je výborně napsaná. Čte se jedním dechem. Potěšilo mě, že je věnována Janu
Pavlu II. Poláci jsou statečný národ. A překvapilo mě, že se B. Woodová dala na toto těžké téma.
S vyjádřeními "kniha je mile napsaná" či "líbí se mi, jak si autorka hraje s jazykem" nemůžu souhlasit. Já měla z autorčina vyjadřování pupínky.
Kniha je opravdy syrová. Víc než pedofilní vedoucí dramaťáku na mě působila celková šeď života. Ty příšerné vztahy v rodinách, neschopnost komunikace. Vyrostla jsem v rodině, kde jsme se měli rádi a v komunitě, kde se pěstovaly hezké mezilidské vztahy. Knihu nedoporučuju číst slabším povahám a lidem se sklonem k depresím.
Moje první knížka od Woodové. Děj měl spád, bylo to napínavé a zajímavé. Jsem moc ráda, ze jako žena žiji v Evropě ve 21.století. To, co pro svůj sen obětovala Samantha, bych nezvládla.
Autorka má dar používat krasniu češtinu. Na příběhu mě fascinovalo, jak si hlavní hrdinka Blanka dokázala jít za svým, nedbala na konvence a byla sama sebou. Zároveň jsem si znovu uvědomila v kolika totalitách a hrůzách vyrůstali lidé narození na počátku 20.století, co všechno museli vydržet. A celou knihou se proliná motiv veliké lásky.
Místy byl příběh podle mě už trochu uměle natahovaný. Každopádně autorka psát umí, a kdyby mi bylo 16, 17, dala bych hvězdiček pět.
Knížka se čte jedním dechem. Sama se zajímám o psychologii a případ Sage byl pro mě velmi zajímavý. Také kniha krasně vypráví o síle přátelství. Nemůžu se dočkat druhého dílu.
Tak to po 40 stránkách vzdávám. Ztráta času. Zápletka slabá. Kdyby žák napsal takovouto slohovku, dostal by ode mě slabou trojku.
Kniha mě zaujala hlavně osobními příběhy. Jednání politiků jsem vynechávala, protože jich byla plná televize. Každopadně zajímavý počin a dosti náročná práce.
Autorce se podařilo spojit dvě věci: ukázku manipulativního člověka (Josef), který jde přes mrtvoly za svým cílem a Alzheimerovu nemoc. Mám za sebou péči o starého tatínka a maminčino zapomínání se zhoršuje. Kniha není depresivní, je velmi pravdivá. A v životě člověka jsou chvíle, kdy nemůže téměř nic dělat a kdy je toho na něj moc. Knížka je napsaná svižně.
Tomáše Halíka vnímám jako moudrého a zralého člověka. Ac jsou jeho ostatní knihy pro mě někdy příliš složitý, tuto jsem zhltla. Pan profesor je mi příkladem, jak žít svoje osobní charisma a dozrávat k toleranci a svatosti.
Kniha může být velkou pomocí pro ty, kdo ztratili někoho blízkého, hlavně pro mámy s malými dětmi. Obdivuhodná je Veroničiny otevřenost. Některé věci se zbytečně opakují.