Pátá minuta je o nás
Klára Pospíšilová , Eva Pospíšilová
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/459417/bmid_pata-minuta-je-o-nas-4hk-459417.jpg
5
223
57
Dva kluci, které spojuje moře. Jeden ho nenávidí a druhý miluje. Dva různé světy, které se prolnou, a je to láska na první… ránu pěstí! Ethan má rád vysoké budovy, lezení na staré balkóny, šplhání na místa, odkud je vidět celý svět. V moře nemá důvěru, protože v něm něco důležitého ztratil. Dost možná by se s tím dokázal vyrovnat snáz, kdyby tu nebyla matka, která volá uprostřed noci, otec, který nemá tušení, jak s ním mluvit, a jedny zavřené dveře, kterým se Ethan obloukem vyhýbá. Kai moře miluje. Plave k bójce, ačkoli slíbil, že už to neudělá, noří se do vody a počítá. Hledá svůj osobní rekord. Je to o tolik lepší, než se hnát v plaveckém bazénu za vítězstvím, než házet na basketbalovém hřišti na koš, než se usmívat a předstírat, že je někdo jiný. Tihle kluci se navzdory okolnostem sblíží, najdou smysl v půlnočních debatách a v bezcílném potulování městem. Potom se ale úplnou náhodou ocitnou na opačné straně basketbalového hřiště, kde musí odehrát veledůležitý zápas. Zápas o všechno.... celý text
Přidat komentář
Klasický zamilovaný příběh z nenávisti láska jako tisíce jiných, a stejně mě bavilo ho číst. Díky tomu, že autorky píší každá za jednoho hlavního hrdinu, text krásně odsýpá a mezi kluky to jiskří. Nenudila jsem se ani chvilku, je to skvěle napsané a vnitřní pochody i přímá řeč kluků na počátku dospělosti jsou dokonale uvěřitelné. Jenom na mně po dočtení ulpěl lehký závoj smutku, a nedokážu říct proč. To samozřejmě nevyčítám autorkám, obě jsou skvělé. Sleduji jejich web, kde pravidelně zveřejňují své povídky a jsem z nich nadšená.
Krásný lgbt román o dvou klucích kteři se ze začátku nemůžou vystát, následně vzniká přátelství a nakonec láska. Kai a Ethan každý má svou vlastní originální osobnost a identitu já jsem si hned od začátku zamiloval černovlasého Ethana, hlavně jeho upřímnost kdy neřeší to co si o něm kdo myslí. Celkem je zde asi 41 kapitol, kdy se pokaždé střídá kapitola o Kaii a pak Ethanovi můžeme tak vidět různé situace z pohledu obou chlapců a taky jejich myšlenkové pochody. Knížka je delší ale to mi vůbec nevadilo byla hrozně čtivá a za pár nocí jsem ji měl přečtenou. Také se mi líbil "surový" jazyk autorek který tomu všemu dodával realičnost. Romantická linka byla prostě úžasná a hlavně uvěřitelná, na nic si nehrála a vy jako čtenář to jen hltáte a nevíte kdy knížku odložit. Rivalita a nevraživost mezi oběma týmy se dala chvílema krájet moc pěkné zpracované. Zároveň další důležité téma knihy je bohužel i hnusná homofobie... člověk by řekl že v této době už se s ni setkáme zřídka kdy ale faktem je, že v tomto je kniha zrcadlem skutečných poměru z našich základních/středních školách a mladí se s tim i dnes často setkávají....
Jediné co mě nakonec na knize trochu mrzí je poslední třetina, (SPOILER) kluci jsou rozhádaní a vy si každou chvíli myslite že se už už dají dohromady ale né oni se pořád dohadují až mě přišla škoda na to vypsat "zbytečně" tolik stránek a kapitol a když se konečně daji dohromady a dojde k zásadnímu coming outu jednoho z kluků a vy jste zvědaví jak to bude dál všechno pokračovat ve škole a v rodině a prostě najednou je KONEC....pravda moc knížek zase nečtu ale toto je už druha knížka po sobě který má prostě pro mě neuzavřený a ještě ke všemu asi tragický konec? Nevím co si o něm mám do teď myslet měl to být jako happy end mě to rozhodně tak nepřišlo a ještě po tom všem co spolu nakonec prožili? Kdo ví co autorky zamýšleli fakt netuším a to jsem si pustil již zmiňovaný podcast autorek věnovaný této kníže... snad někdy bude pokračování? Knihu každopádně doporučuji všema deseti!
PS: Dle mého nejlepší citát z knížky který jsem v poslední době četl "Nejhorší je, že žadnej příběh nemá šťastněj konec. Nakonec to totiž vždycky jeden z těch dvou posere. Můžeš jen doufat, že to nebudeš ty. A když je po všem, sere tě, žes to nebyl ty.."
To byla taková nádhera....chtěla jsem se vrhnout na další knížku, ale prostě nemůžu, protože mám tuhle pod kůží.
Z popisku jsem čekala oddechovku a ono vůbec!
Hlavní postavy jsou neskutečně reálné, uvěřitelné a chytnou vás za srdce. U románů se mi pravidelně stává, že nad chováním postav protáčím oči a mám pocit, že autor za každou cenu tlačí na pilu a aby byly postavy zajímavé - na sílu jim přidává životní drama/pohnutou minulost. Tady se to jako u jedné z mála knih neděje, nebo ne tak, aby to cynika jako jsem já rozčilovalo. Právě naopak. Osudy kluků jsou podány citlivě, neagresivně a člověk prahne potom, abych se o nich mohl dozvědět úplně všechno.
První 2/3 jsou úplně neskutečné - popsání pocitů, míst a postav...zvládla bych toho ještě dalších 440 stran, protože jsem měla pocit že s Kainem i Ethanem prožívám každou jejich radost i bolest, rozumím jejich povahám, mám pocit, že je znám odjakživa, prostě a jednoduše dýchám stejný vzduch.
Konec byl možná trošku rychlý, ale v mých očích rozhodně jako happy end, díkybohu(autorkám) za to!
Už teď vím, že si ji budu muset brzy přečíst znovu.
Dámy a pánové, právě se díváte na moji nejoblíbenější knihu.
Zabíjela a umřela bych pro ni. Pro Kaie a Ethana.
Brečím, když tohle píšu a doufám, že se mi podaří správně usměrnit všechny svoje pocity a myšlenky, aby to dávalo smysl.
Hrozně bych si přála, aby se o téhle knížce víc mluvilo. Proč se o ní víc nemluví? Je totiž dokonalá. Nesmírně dokonalá a já vám ji doporučuju z celého srdíčka.
Upřímně, trochu jsem se zprvu bála té tloušťky, ale ve finále bych chtěla dalších 1000 stran navíc. Nebo alespoň jednu, dvě, tři. Prostě číst o něco déle a ještě se nemuset pouštět a vracet se do reality.
Už dlouho se mi nestalo, že by mě nějaká knížka takhle moc pohltila. Nedokázala jsem myslet na nic jiného, jen na čtení. Když jsem nečetla, stresovalo mě to, a když jsem četla, tak mě to taky stresovalo, (i když o něco míň), že se nedokážu odtrhnout, a že se nezastavitelně blížím ke konci.
Nenávratně jsem se zamilovala hned na první stránce a už po první kapitole jsem věděla, že tohle bude ONO a že po dočtení to bude opravdu hodně bolet. Co by mělo být to ono? Prostě ono. Něco, knížka, příběh, který budu milovat.
A taky že vážně ano, považuji to za nejlepší knihu, kterou jsem za život přečetla.
Kai a Ethan jsou moje děti. Nekonečně je oba dva, počínaje jejich jmény, miluju a dala bych za ně ruku do ohně. A jsou to asi ty nejreálnější postavy, o kterých jsem kdy četla.
Nedokážu říct, koho z nich mám radši, protože to je nesmírně těžká otázka. Miluju je oba stejně, oba se stali mými comfort knižními postavami a každý je tak trochu kousek mě. A miluju, když tohle můžu říct, protože pocit, že se můžete s nějakou knižní postavou ztotožnit, je k nezaplacení, vždycky pak ta kniha dostane úplně jiné rozměry.
Všechno je tak nádherně, reálně a uvěřitelně napsané.
Postavy se chovají a vyjadřují na svůj věk a kromě toho všeho také dělají věci, které lidi jejich věku dělají, ale o kterých se v jiných knihách nikdo nezmiňuje, a za to autorky miluju ještě víc.
Co se romantické linky týče... i cannot breath. Byla tak nádherná a přirozená a "přirozená" to celé vystihuje tak dokonale, že není třeba už nic dodávat.
Musím ale také něco vytknout. Ze začátku jsem si kluky maličko pletla a často jsem se musela vracet, abych si ověřila, jestli je tenhleten a tamten opravdu kamarád Kaie, i když bych řekla, že jsem si pamatovala, že to byl kamarád Ethana.
Taky mě úplně neoslovila obálka, která to bohužel trochu kazí, například tím, že polovina názvu ani není čitelná.
A konec? Já nevím, ale poslední kapitola mi po tom všem připadala děsivě cizí. Jako kdyby ji psal někdo úplně jiný, kdo se autorkám vloupal do domu Jednoduše řečeno se mi úplný konec nelíbil, protože po příjemném pocitu, který mi přinesly předposlední kapitoly- že je všechno už konečně v pořádku (teda, skoro všechno)- se opět přihnal stres.
Nevěděla jsem, jak si to vyložit a odmítala se smířit s variantou, kterou můj mozek vyhodnotil jako nejpravděpodobnější.
Zachránil mě ale podcast autorek, kde v jednom díle mluví o Páté minutě a rozebírají také konec. Úplný klid na duši ale nemám, ten konec mi hodně poházel pohled na celou knížku, ale nic s tím neudělám...
Cítím se prázdně, když už teď nemám co číst. Nechci tu knihu opustit a založit ji zpátky do knihovničky, protože ve mně zanechala tolik pocitů a já ji tak moc miluju. Na pár dní se stala mým kyslíkem, celým mým životem a bolí mě to všechno nechat jít.
Možná, že si ji někdy přečtu znovu, a tentokrát budu lepíkovat, psát a podtrhávat, protože jsem během čtení měla několikrát chuť si něco zvýraznit, ale neudělala jsem to...
Příběh, všechny ty myšlenky, Kai a Ethan... mi budou ještě hodně dlouho ležet v hlavě. Miluju to tak moc, až to bolí. A děkuju všehomíru za ten impulz, díky kterému jsem si knížku úplně, ale úplně náhodně, neplánovaně koupila.
(SPOILER)
Miluju more, ale soucasne z nej mam neskutecny respekt a strach, co se v nem muze stat. Jsem takovou kombinaci obou :) a vysky teda nemam vvlasce stejne jako Kai.
S klukama jsem prozivala kazdou stranku. Ani nejsem schopna rict, kdo me oslovil vic, kdo me vic okouzlil a naprosto dostal.
Ale asi by sve prvenstvi doslova o pid ziskal Ethan. Mozna tim, ze bych byla stejny posera jako Kai a tim padem by me Ethan nesmirne pritahoval tim, ze nic ze strachu neresil (pokud nepocitam more).
Nej scena? Jak lovil Kaie z more. To bylo naprosto TOP.
A podle me to nekonci spatne. Nerikal nahodou Ethan, ze by si pral skocit na vlak a odjet a poznavat svet? Proc by skakali pod vlak? To by byla blbost ne?
Za me odjeli spolu. Prala bych jim to.
,,Nejhorší je, že žadnej příběh nemá šťastněj konec. Nakonec to totiž vždycky jeden z těch dvou posere. Můžeš jen doufat, že to nebudeš ty. A když je po všem, sere tě, žes to nebyl ty.,,
Ethan a Kai. Oheň a voda. Liška a Káně. Strach z moře a láska k výškám. Hrůza z výšek a závislost na plavání za bójku. Dva kluci ze znepřátelených škol. Mezi týmy vládne nevraživost a seznámení těch dvou neproběhne zrovna hladce. Respektive skončí pěstí Kaie ve tváři Ethana.
Postupem času se ti dva začnou sbližovat, jenže protože ani jeden z nich přeci není buzna, potlačují své pocity. A začne to mezi nimi vřít. Neví, co sami se sebou, natož s tím druhým.
Vlastně jde o banální příběh, trochu prvoplánový, ale naprosto mi učaroval. Oba kluci mi přišli úžasní, jejich pohnuté osudy, se kterými se ale nesvěřovali. Boj zda zvolit to co chtějí, nebo to, co se od nich očekává. Boj se stigmatizací a homofobií a to bohužel i z řad těch nejbližších. Užívala jsem si pohled na děj ze dvou stran. Stejně tak mě bavilo neurčité místo i čas.
Zcela zbytečně jsem se bála rozsahu knihy, holky Pospíšilovy umí psát poutavě od první stránky do poslední. A tato kniha je oproti Neexistenci navíc určena i širšímu čtenářskému publiku, je mnohem jemnější a citlivější. Mrzí mě jediná věc - škoda, že kluci jsou psaní er formou, protože ich forma by byla totální pecka! Ale to je jen drobnost, ve výsledku je kniha přesně tím čtením do těchto parných dní, kdy se vrátíte na střední a připomenete si dilemata, zda volit lásku, či hájit svoje postavení. Za mě 4,5/5. A co vy, četli jste příběh Ethana a Kaie?
,,Kai chutná jako hruškový závin, jako voda, jako ta nejlepší věc na světě. Ethan se vždycky se bál vody. Ale s tím, jak Kai dýchá, by se možná zvládl potopit.,,
Za poskytnutí knihy děkuji autorkám.
Je to milá love story, moc dobře jsou zde propracované otázky sebepřijetí, identity, strachu z okolí... Jinak je to ale celkem běžně vystavěný příběh... Koneckonců jeho velkou část mohl prožívat i Ethanuv kamarád Adam zamilovaný do Nory... Láska je prostě všude stejná, jen s tím odsouzením ze strany okolí to stejné není (i když.....teď nedávno jsem koukala na Normal people a zápletka včetně toho strachu z okolí mi přišla v mnohém podobná). Řekla bych, že jazyk a styl psaní je dost autentický a aspoň pro mě postavy díky tomu působily realisticky. Naopak těžko uvěřitelné je zvolené prostředí... Ani pořádně britské ani americké... Do toho specificky české obraty...
PS:a vůbec si nemyslím, že to skončilo tragicky... Já si teda predstavovala nákladní vlak a typické cestování amerických vandráků, kteří na prázdné vagony někde naskočí a jedou neznámo kam
Od Pospíšilek rozhodně ne poslední kniha (ačkoli ani ne první - s jejich tvorbou jsem seznámena už dávno). Pár prvních stran mi stačilo k tomu, abych se zamilovala do obou kluků - ačkoli ostatní postavy ve mně málo zanechaly, kromě chaotična jmen a "kdo je kdo a ke komu patří". Líbila se mi metaforičnost celé knihy a hlavně hledání páté minuty - bylo postupné, jemné, úplný opak jednání kluků - jsou to kluci, co na to říct. je znát dnes typický náklon k postmodernismu a skoro až takovému "topolismu", což je pro autorky celkově dost běžné.
Ačkoli mi prve přišla kombinace basketbalu a plávání podivná - nakonec jsem si to zamilovala. Od hry, přes hodiny bazénu či v moři až po sezení na vysokých budovách a počítání matiky. Nutno podotknout, že u holek miluju hlavně jazyk - nebere si servítky, na nic si nehraje (viz již zmíněný postmodernismus) - to samé nám kniha servíruje už na počátku spolu se zastávkou a slovy "miluju tě" a "lidi jsou ku*vy". To dává pocit uveřitelnosti, to vtahuje čtenáře do děje.
Myšlenka páté minuty a jejího poselství ve mně hodně zarezonovala - stále jsem čekala na pointu, ačkoli jsem ji měla neustále před nosem. Čekala jsem, zadržovala dech pod vodou a počítala, i když jsem věděla, že pod vodou toho nedosáhnu. A nakonec? Doufám, že svou pátou minutu jednou najdu též.
"Pátá minuta. Komažik, kdy neexistuje nic jiného než štěstí a absolutní klid. Kdy cítíte, že tohle od života stačí, že je to skutečné."
Úžasný příběh! Autorky píšou prostě skvěle. Moc se mi líbilo, že příběh byl dlouhý a plynul příjemně, žádný spěch a já si ho mohla vychutnat aniž bych měla pocit, že je rychlé skončí nebo tam něco bude chybět. Doporučuji
(SPOILER)
Ke knize jsem se dostala absolutní náhodou. Hledala jsem queer knihu, která by mě mohla zaujmou a vytáhnout mě z dlouhotrvající čtenářské krize. Volba padla právě na Pátá minuta je o nás.
Na literárním zpracování se mi toho mnoho líbilo. Oba hlavni protagonisté byli od první stránky velmi reální a jednoduše se vnímali jako věrohodní lidé se svými přednostmi i stinnými stránkami. A bylo jednoduché jim oběma fandit (ale naprosto jasně jsem #teamEthan). To je ta největší deviza příběhu, která mě nutila knihu neodkládat. Dočetla jsem ji někdy v půl třetí v noci, což také říká svoje.
Romantická dějová linka je fakt hezká a dost mě bavila. Hodila mě trochu v čase zpátky do pubertálních let, kterým se stále víc a víc vzdaluji. No shippovala jsem je jak blázen!
V první části knihy jsem cítila trochu podobnost s komiksovými Srdcerváči, kterou evokovala Anglie, sportovní prostředí, na první pohled podobný archetyp hlavních hrdinů a queer láska. Ale tento příměr kniha ve své první polovině shazuje ze stolu, vyráží více explicitni cestou než PG-13 Srdcerváči.
To prostředí Anglie se mi velice těžce vnímalo jako věrohodné. Jasně, moře, které hraje v životě Kaie zásadní roli, tady nemáme a středoškolská basketbalová utkání by taktéž vyznívala nepřirozeně. Ale moderní a svěží čeština, kterou je kniha psaná (a je velkou předností díla!), prostě v Anglii působí trochu jako pěst na oko (pun intended lol).
Pokud autorky ještě v dalších svých dílech budou používat prostředí sportu, chtělo by to trochu nastudovat sportovní terminologii. Ačkoliv neočekávám popisy jak z pera sportovního redaktora, toto byl fakt průšvih. Na koš se nehází, ale střílí. Trestná střílení jsou v hokeji, ne v basketbalu. Trochu si myslím, že tady byly autorky prostě líné a spoléhaly na to, ze jejich cílový čtenář nebude tušit. A je pro mě překvapivé, že to v takové formě šlo do tisku.
No a pak je tady ten podivný konec. Musela jsem si ho přečíst dvakrát, absolutně mě zmátl. A pak vytočil. Chápu to dobře, že spolu jako skočili pod vlak? Potom, co si Kai vydřel coming out, našli k sobě zpátky cestu a byla před nimi růžová budoucnost? Pardon, ale wtf?
Jako metaforický skok do neznáma mi to neprodáte, sorry jako.
A retoricky se ptám, jestli není náhodou v dnešní době už dost queer příběhů, které končí tragicky? Burry your gays asi ještě pořád není za námi a od queer autorek je toto extrémně překvapivé a nepříjemné.
... Jo a obálka se moc nepovedla, vždyť je půlka názvu nečitelná.
Minimálně jednou za měsíc si chci přečíst milou youngadultovku. Nedávno jsem sáhla po Pátá minuta je o nás a to se ukázalo jako super volba.
Kniha se čte úplně sama, bavily mě postavy i vážnější témata.
Pokud hledáte odpočinkovou, roztomilou, ale zároveň i dobře zpracovanou lgbt youngadultovku, tak po této můžete směle sáhnout.
Zajímavá knížka, navíc v dnešní době, kdy je téma homosexuality opět hodně na přetřesu. Napsané citlivě a přitom poutavě. Autorky používají moderní jazyk, který se skvěle hodí k rázu celé knihy.
(SPOILER)
Knížka se mi celkově líbila a byla fajn. Především pojetí postav, které nedefinuje jen jejich orientace. Mají svůj vlastní svět, problémy, starosti i radosti. Příběh se mi líbil, ale to divnodrama, které nastalo po společném basketbalovém zápasu, se mi zdálo až příliš přehrocené. Moment, kdy zase znovu našli jeden druhého a došlo jim, že bez sebe vážně nemůžou být a celý coming out, který ukázal obě varianty (ne)přijetí, byl skvělý.
Ale mám jednu obří výtku. Co ten konec? Navzájem se najdou, směřují ke skvělé budoucnosti a najednou je nenapadne nic lepšího než doslova spáchat sebevraždu? Vypadá to, že autorky chtěly knížku ukončit a nevěděly jakým způsobem, tak to narychlo uťaly. To mě nadmíru zklamalo. Zkazilo to celkový romanticko-realistický dojem a sklouzlo k nereálnosti jednání a vývoje celé knihy.
EDIT: Komentář zde ponechávám, ale úplně se s ním již neztotožňuji. Doporučuji si po přečtení poslechnout podcast, který spisovatelky vydávají a mají i jeden věnovaný právě Páté minutě.
Krása střídá nádheru...velmi povedené. Oba kluky jsem si zamilovala. Příběh mě bavil už od první stránky. Často jsem se u toho culila, občas jsem i brečela a jednou jsem to spojila :-). Docela dlouho mi trvalo zorientovat se mezi Kaiem a Eathanem. Byla jsem dost zklamaná z toho, jak někteří vzali jejich coming out. Z konce jsem celkem zmatená...
Každopádně faakt doporučuji!
Holky, pište dál! Asi nikdy nebudete ten protlačovaný mainstream, ale o to víc si vás bude vážit vaše čtenářská komunita. Četl jsem s velkou nedůvěrou, ale musím říct, že mi to sedlo. Každá jedna strana. Díky za to! Těším se na další.
První kniha v mém životě, kde mě bavila každá z těch 440 stran. První cca 60 stran bylo takových běžných, jak jsem asi od YA romantiky čekala. Pak se to ale rozjelo, zvykla jsem si na střídání minulého a přítomného času, konečně jsem si zapamatovala, která postava je která (a to bych trochu vytkla, protože kluci mají dost podobné povahy, žijí v podobném prostředí a mezi podobnými lidmi, oba s otcem, s matkou si nerozumí, přičemž podstata toho, co se mezi rodiči stalo, je zmíněna až skoro ke konci knihy; oba žijí v kamarádském trojúhelníku - homo kluk, hetero kluk a hezká holka). Jen škoda, že se to celé neodehrává v českém prostředí, aby to bylo trochu autentičtější (přece jen z toho bylo cítit, že to není zasazeno do nějakého konkrétního prostředí).
Co ale chci zdůraznit, a to, že věřím v přínos téhle knihy a v um a talent, který spisovatelky mají. Na to, že je tu hodně erotických scén, všechno působí naprosto přirozeně, jsou to prostě obyčejní kluci, kteří žijí svůj ne zcela obyčejný život, a všechno je napsáno s takovou grácií, že smekám klobouk a přeji autorkám spoustu dalších knih a úspěchů.
(SPOILER)
Děsný drámo, těžký umění, jedno velké klišé. Jak tohle mohlo dosáhnout na podporu od Ministerstva kultury? Ale vždyť jsem si právě odpověděla.
To umění se projevuje problematicky čitelným stylem úsečných vět a nakousnutých, nedořešených tajností. Obtížně jsem chytala, co se v dané situaci odehrává, kdo vede rozhovor s kým. Jak říkám, těžkej art.
Taky bych uvítala víc popisů, vtažení do prostředí, na druhou stranu tento nedostatek byl možná úmyslný, protože… Skutečnost, že se příběh odehrává v Británii, jsem pochopila až ve chvíli první platby librami (na Sýrii mi to moc nepřipadalo). Uznávám, v Čechách by se moře hledalo obtížně, ale tenhle podivný mix amerického dojmu říznutého rádoby britskými reáliemi mi dost vadil.
No a v důsledku výše uvedené vady se mi Kai a Ethan pletli. PLETLI – hlavní hrdinové! Chápu, že cílem je, aby si čtenář připadal jako idiot, a jo, podařilo se, ovšem chyba je jednoznačně na straně autorek.
„Dělej přesně to, co chceš.“ Jedna z ústředních vět románu, která přesně vystihuje mnoho jeho problémů. Za prvé zní velmi americky v zemi, kde se platí librami. A za druhé – ano, působí úderně a bombasticky, ačkoli je významově úplně prázdná. Nikdy nikdo nemůže dělat přesně to, co chce, vyjma tedy naprostých psychopatů, což Kai nebyl. Vždycky se každý člověk, i Robinson na pustém ostrově, musí ohlížet na okolnosti a těm přizpůsobovat svoje „co chceš“. Takže tak.
Slovo „stará“, kterým Ethan označoval, hm, babičku? Čarodějnici z močálů? Ale dobře, budeme se držet té babičky. Vyvolalo ve mně asociaci, že jedna z autorek má slovenské kořeny, výraz „starka“ přeložila stylem Google překladače do češtiny a pak jej ještě transponovala do slátaniny americko-britských reálií. Podivné.
Za půlkou došlo k nečekanému obratu, najednou se vyloupl čtivý, vtipný, zábavný a roztomilý příběh, který jsem doslova zhltla. Palec nahoru za postavu Braxe, jeho reakce na bratrův coming-out byla jediným porušením série klišé v knize. (Milovníci romantiky ocenili opravdu povedené „velké nedorozumění“ v závěru.) Jenže zase – co ta závěrečná scéna? A obálka je taky víc umění než co jiného.
Za druhou půli bych dala i čtyři hvězdy, ale když sečtu všechny mínusy včetně toho, že kniha nevyšla v e-podobě, slabé za tři.
Bravo! Holky, já vám hrozně děkuji za takovou úžasnou knihu! Příběh je krásný, romantický, dramatický, vtipný, plný tajemství a pomalého odhalování, sbližování dvou trochu ztracených duší - je tu zkrátka všechno, co v takové knize chcete číst! Je to příběh o lásce, které hlavní hrdinové staví do cesty překážky, ale ona se dere dopředu a nic ji nezastaví. Kam se hrabou některé zahraniční knihy. Styl psaní je úžasný, rozmanitý, není vůbec jednoduchý (jen z pohledu Ethana jsem si musela chvíli zvykat, ale pak už to neřešíte). V příběhu je spousta myšlenek, nad kterými jsem se opravdu hodně pozastavila a přemýšlela nad životem, ztrátami, jak je důležité stát si za svým, ale zároveň být trpělivý. Nejde jen o knihu, kterou otevřete, když se nudíte a chcete jen tak něco na zabití času. Ale je to něco, co vám skutečně něco dá, co vás zasáhne, protože u mě to tak rozhodně bylo. S každou stránkou jsem žasla a jako ano, co si budeme... Půlku knihy jsem byla neskutečně frustrovaná z toho, jak se Kai a Ethan chovali . Ale počkat si na jejich pátou minutu opravdu stálo za to. Ten název a ta myšlenka s tím spojená, je něco neskutečného, takže já vám říkám, pokud vám nevadí nebo rádi čtěte LGBT, tohle si musíte přečíst! ️️️ DĚKUJI! Po delší době opět kniha, u které můžu říct, že mě rozsekala.
Štítky knihy
homosexualita láska střední škola gayové LGBT, queer, LGBT+
Kniha Pátá minuta je o nás je v
| Právě čtených | 5x |
| Přečtených | 240x |
| Čtenářské výzvě | 27x |
| Doporučených | 39x |
| Knihotéce | 69x |
| Chystám se číst | 161x |
| Chci si koupit | 58x |
| dalších seznamech | 6x |
Jakto, že jsem na tuhle knihu nenarazila dřív?
Pátá minuta je kniha o nalezení sama sebe, o boji s tím, kdo vlastně jste, o vztazích v rodině, o vztazích ke sportu a mnoho další.
Málem jsem se bála, že se happyendu nedočkám.