LenkaKT komentáře u knih
Jak píší mnozí - Dan Brown v českých kulisách. Hm. Málokdy odkládám věci nedočtené. Tady ano.
Tohle mne úplně dostalo. Na začátku skvělý autentický kocour a potom konec. Ten konec. A to jsem si myslela, že to budou veselé střípky z cestování s kočkou. Byly vlastně taky. Ale v té tenké knížce je toho mnohem, mnohem víc.
Schválně jsem s komentářem po přečtení chvíli počkala. Na začátku je tak autenticky popsáno opuštění malé holčičky úplně všemi, co ji opustit nikdy neměli, až jsem to dvakrát odložila. To bylo neuvěřitelně silné. Ale dál mi ten příběh přijde schématický a konec jak z červené knihovny. Zvlášť v kontrastu s tím začátkem. Ale bažině bych ráda dala tisíce hvězdiček, bažina si mne získala.
Zajímavý výlet do jiného světa. Dobrý je již úvod s historií taiwanské literatury, dobré jsou i jednotlivé povídky, pěkně rozmanité tématicky i stylově. Hezké čtení k nějakému klidnému dni, kdy popíjíme oolong a noříme se do hlubin taiwanského pralesa.
Je to takové lehké, čisté, zajímavě vystavěné. A současně schématické a prázdné. Já nevím. Dočetla jsem, ale zase tak moc mne to nechytlo. Klouzání po povrchu.
Po 30 letech, kdy jsem četla poprvé, už jsem si pamatovala jen to nadšení. A je to pořád dobrý. Pořád. Strašně. Byla to kdysi jedna z prvních knih od autora a s odstupem chápu, proč jsem ve škole asi měsíc nedávala pozor a pod lavicí četla a četla a četla všechny jeho další knihy. Je to prostě dobrý.
Thriller. No. Přišlo mi to takové vyžehlené, předvídatelné a černobílé. Padouši dokonale padoušští, ten hodný morálně gut hodný... dobré na pláž či dovolenou a pro všechny, kdo mají rádi trhillery a "pořádnej akčňák s ponorkou", jak se říká tomuto typu u nás doma :D
Autorku mám ráda, její kniha Bez loga kdysi velmi ovlivnila můj život, vztah k věcem a přístupu ke spotřebě. A tady je to podobně: zajímavý úhel pohledu, souvislosti, přemýšlení. Nejsem tak levicová jako autorka, druhou část knihy jsem četla se smutkem, ze ten plán nevyjde… je to dáno mým dětstvím v socialismu, které mi brání věřit v lepší společnost plnou ohledů a lásky. Ale kniha je skvělý impuls k přemýšlení a určité aktivizaci sebe sama.
Je to velmi podmanivé, velmi dobře se to čte. Psát Elena Ferrante umí skvěle, ať je to kdokoliv. Hlavní hrdinka mě něčím rozčilovala, ale co já vím, jak bych se chovala v její situaci.
Tohle je Pořádný Tlustý Román. Podmanivě, byť pro mne trochu pohádkově, napsaný. Výlet do Gruzie, výlet do 20. století a výlet do životů lidí, kterým radost a láska vždycky utekly za roh. Někdy jejich vinou, někdy v důsledku chybných rozhodnutí a často s přispěním historie.
Po dlouhé době dávám knize pět hvězdiček, které si schovávám pro mimořádné literární zážitky. A tím tahle kniha je. Je to chytré, je to vtipné, je to hluboké, je to autentické, pěkně francouzské… Malý kousek té páté hvězdy se odštípl na lehkém kýči a pohádkovosti jednoho z motivů, ale jinak nádhera.
Všichni hrdinové jsou nesmírně autentičtí. K tomu přidejme cit pro detail, jazyk postav a originální styl každé z postav. Jaroslav Rudiš prostě umí.
Dvakrát jsem otevřela a odložila, potřetí mne nadchla. Myslím, že to chce klid a soustředění, aby se člověku povedlo plynout do toho proudu slov a myšlenek. Jedinečný styl, dokonalé navození atmosféry, vhled do postav, prostě literární zážitek.
Nesmírně silné, velmi zajímaví respondenti a ta hluboká rozervaná ruská duše. Dobré čtení.
Skvěle čtivá literatura faktu, plná příběhů a svědectví.
Taky by se mi zrovna nějaké dveře do léta hodily. Milá sci fi, nápaditá, lehká a s jemným vtipem. A s kocourem. Za toho jsou body navíc.
Tuhle tenkou knížečku mi půjčila Adélka, které jsem ji koupila na nádraží Královo Pole u Brna, kde není nic, ale byla jsem tam já a v duchu se mnou Adélka a břicho už mě bolelo a trochu tam přece něco bylo, na nádraží Královo Pole je antikvariát, Adélce by se líbil, bolelo mě břicho a měla jsem čas a byla tam paní, sestra z ARO, bolí vás břicho, to já poznám, na to mám voko, já se v lidech vyznám, ale na ARO nemluví, tak ještě tady prodáván knihy, tady není nic, tady je Královo Pole.
Bolelo mě břicho, skloním se, bolí vás to, řekla sestra z ARO, Adélce by se líbila. A tam dole tenká knížka, psaná druhým norským úředním jazykem, taky jsem o něm nevěděla, řekla sestra z ARO, je to lyrická próza, takovej proud mysli, to by se Adélce líbilo, břicho mě pak bolelo i ve vlaku a bolí pořád, ale vy chcete vědět, jaká ta kniha je a Adélce se líbila a já vám přece říkám jaká je.
Prostě si to kupte.
Miluju dobré komiksy! Tahle kniha je lepší než nejlepší, hluboká a zábavná, ukazuje nás kriticky i laskavě… horký kandidát na knihu roku a to je teprve leden.
Myslím, že si dám od Duny pauzu. Tenhle díl mne asi bavil víc než předchozí, ale taky mne nevytáhl do čtení přes noc jako to dokázala kdysi první část.
Četla jsem ze začátku dost na sílu a 2x jsem odložila. Vlastně mi to pomohlo pochopit, jak geniální je první kniha.