lapagerie komentáře u knih

Já jsem prostě namlsaná Podbrdskými ženami a žádná další autorčina knížka mě tak nevzala. I když Cyklistku bych zařadila asi na druhé místo. Příběh je přitažlivý, ale nějak mi přijde jakoby povrchní, unylá. Nevím, jak přesně to popsat. Prostě jsem si příjemně početla, ale necloumaly mnou žádné emoce, neježily se mi chlupy na rukou ani mi nebylo líto, že už je konec.

1 12.12.2023

Ze všech čtyř knih autorky, které jsem četla, mi tato přijde nejmíň přitažlivá. Nějak mě nezaujala. Vadil mi charakter Tully i její vlastně sobecký přístup k životu. Stále jsem čekala, kdy se to projeví ve vztahu ke Kate. Co mě ale fakt rozštíplo, byl konec. To byl šok.
Každopádně ale vím, že na rozdíl od třeba Velké samoty nebo Čtyř vichrů, Děvčata už znovu číst nebudu.

1 07.12.2023

Doufala jsem v trochu něco jiného. Autorka popisuje problémy, které řešila s dospívajícími dívkami v 90. letech a ještě navíc částečnou aktualizaci pro dnešní dobu. Drogy, alkohol, sexuální obtěžování, závislosti na mobilech... Kniha se čte dobře, ale vychází hlavně z těch devadesátek a přišla mi prpostě neaktuální. Navíc mi chybělo bližší rozpracování toho, jak se podařilo dívkám potíže překonat. Co pomohlo. Vždy jsem se dočetla, co dívku trápilo, co navrhla terapeutka a jak se to pak zlepšilo. Ale postrádala jsem nějaké tipy. Jak reagovat na vzniklé situace, čeho se naopak striktně vyvarovat.

1 24.11.2023

Že jde vlastně o přepis televizní minisérie, jsem zaregistrovala až někde ve třetině knihy. Tím pádem mě nemělo ani moc co překvapit. Ale knížka se čte dobře a ačkoliv je celkem obsáhlá, děj ubíhá.
Myslím, že jak seriál, tak kniha udělaly významnou práci v náhledu na Josefa Němce. Ve škole jsme se dozvěděli maximálně to, že byl o dost starší, a že s ním byla Božena nešťastná. Ve skutečností to byl on, kdo se vlastně zasloužil o její přerod v zapálenou vlastenku. Božena samotná mi není příliš sympatická. Na mě byla až příliš lehkovážná, s hlavou v oblacích, nepraktická. Být jejím manželem, asi bych vyskakovala podobně jako Josef Němec. Ti dva se k sobě prostě nehodili, a přesto se díky nim oběma zrodila Spisovatelka.

1 22.11.2023

Náhodou popadnutá knížka v knihovně a velmi příjemné překvapení. Po všech severských krimi to bylo osvěžující. Úplně jiné prostředí, které je mi prostě bližší. Holt jsem dítě socialismu a dobře se mi vžívá do přemýšlení postav, které se narodily v podobné době. A k tomu vražda v Pripjati, třicet let po výbuchu a přece s explozí propojená? Geniální.

8 13.11.2023

Knížka na dvě tři hodinky. Napínavá, ale tak nějak nedotažená. Takový lehčí odvar z Kariky. Ale pro příjemné podzimní odpoledne? Proč ne. Když bude venku zrovna mlha, tím líp.

5 07.11.2023

Příjemně mě překvapilo, že i dějová linka, která se odehrává během Sametové revoluce a po ní, se mi líbila. Většinou mě baví jen ta, která se odehrává hlouběji v historii.
Téma je opravdu zajímavé. Zjištění, že rodiče nejsou skutečně rodiči, pátrání po minulosti v polistopadovém chaosu, odhalování zrůdností, které páchala STB. A do toho romantický příběh z první republiky, který se pomalu překlápí do válečného období a nakonec do tvrdých let po nástupu bolševiků.
Konec je na mě až moc sladký, ale nevím, do jaké míry se jedná o skutečný příběh, takže možná to tak opravdu dopadlo.

14 07.11.2023

Přečetla jsem za jedno odpoledne a víceméně náhodou. Knížku si půjčila mamka z knihovny a já zrovna neměla, co číst. No, nebudu přímo říkat, že to byl ztracený čas, ale myslím, že mi knížka hodně brzo vypadne z paměti.
Námět je zajímavý - jedno mrtvé dvojče, napůl rozvrácená rodina na osamělém místě. Ale ten chaos kolem identity dvojčete. Měla Kirstie/Lydie bludy? Nebo to byly jen halucinace matky Sarah? A proč manžel nechává všechny v omylu a nevědomosti. No, zbytečně natahované a zamotané.

3 06.11.2023

Je to vlastně fotoreportáž a mnohé snímky jsou opravdu mrazivé. Docela mě mrzí, že jsem Ritchieho nesledovala při streamování. To mělo jistě úžasnou atmosféru. U knížky mi trochu vadilo, že popisky nejsou u všech fotek, hlavně u těch, kde se vyskytuje azbuka. Vlastně nevím, co na nich je.

3 06.11.2023

Byla jsem naprosto vtažená do děje a opravdu nadšená. Vlastně z toho až mrazí. Jak moc dokáží média manipulovat informacemi, ovlivňovat názory, směrovat masy lidí podle svých představ.
V blízké budoucnosti sledujeme reality show, ve které prvních osm civilistů přistává na Marsu. Odkud ale není cesta zpět. A zároveň příběh sourozenců, které jejich otec, mediální magnát, vlastně svým chováním rozdělil. A vůbec nic není takové, jaké se zdá. Všechno je vlastně lež, iluze a manipulace.
Název knihy "Země" je bod do černého.

2 01.11.2023

Výborná knížka, čtivá. Doba, ve které se odehrává, je ponurá a leccos temného ještě vyplave na povrch. Nacistická minulost, komunistická přítomnost i budoucnost, straníci, kádrováci, udavači, závistníci, pomlouvači. A do toho vražda. Ale i láska a rodinná soudržnost. Tak akorát namixovaný koktejl, který udržuje napětí až do konce. A přece kvůli konci dávám o hvězdičku méně. Chtěla bych víc podrobností k tomu, jak se život postav dostal tam, kde je.

7 01.11.2023

Taková čtenářská jednohubka. Část knihy zaujímá příběh Hanče a Vrbaty, v další pak najdete fakta o tragédii, staré fotografie i články, vydané po smrti obou přátel. A dozvíte se něco o historii Horské služby, o vývoji lyží i oblečení, které lyžaři nosili.
Mrzí mě jen, že samotný příběh je opravdu relativně krátký, četla bych dál a dál.

3 23.10.2023

Nemůžu si pomoct, ale Podbrdskými ženami si autorka nastavila hodně vysokou laťku a zatím mě žádná z dalších jejích knih tak nenadchla.
Osobně mi u Herečky přišla zbytečná linie, kdy vypráví Olga. Klidně bych si vystačila s příběhem Jarinky samotné. Mám ráda příběhy s dějem, zde se ale pracuje hodně s pocity. Na mě až moc. Asi to k postavě patřilo, přecejen šlo o avantgardní umělkyni a tedy emočně bohatou povahu. Ale mě to občas až unavovalo.
Každopádně jsem se ráda dozvěděla o skoro zapomenuté herečce a jdu se podívat, zda o ní internet ještě najde nějaké další informace.

2 23.10.2023

Čekala jsem trochu něco jiného. Spíš vyprávění o tom, jaký byl každodenní život v gulagu, podaný formou vzpomínek na spoluvězně a jejich osudy. Ale v kapitolách, věnovaných jednotlivým "kolegům" se filosofuje, rozebírají životní postoje, debatuje nad gruzínskou a arménskou literaturou. Pro mě to bylo těžko čitelné. Nakonec jsem některé kapitoly i přeskočila.

20.10.2023

Tuhle knížku jsem si musela rozdělit na úseky. Tolik zla a zrůdnosti jsem nebyla schopná zvládnout najednou. Zacházení s politickými vězenkyněmi v pankrácké věznici (a jistě i jinde) bylo strašné. Těžko se popisuje pocit, který ve mě příběh zanechal. Pohybuje se mezi totálním zhnusením, odporem a obrovským soucitem s týranými ženami, dětmi, které bachařské zrůdy nechaly zemřít nebo je prostě ukradly, s rodinami, které se nikdy nedozvěděly, co se s jejich drahými stalo.
Neumím si představit, že těm netvorům (bachařům, bachařkám, sadistickým estébákům a dalším posluhovačům komunismu) někdo z přeživších či pozůstalých mohl odpustit. Je příšerné, že taková doba je součástí naší historie a někdo na ni vzpomíná jako na lepší časy.
Na tuhle knížku potřebujete odhodlání a nebude vám pak dobře. Autorka to napsala v doslovu naprosto přesně: "Jakákoliv narážka na spravedlnost a šťastný konec je pouze literární fikcí."

19 19.10.2023

Dvě časové linie, poválečná a současná. Jako obvykle mě současná moc nebrala, ale chápu, že jde vlastně o autorčino alter ego, příběh její rodiny a tedy i jí samotné.
Pohled na poválečná zvěrstva ze strany těch "zlých Němců" je důležitý. Za viny nacismu trpěli i lidé, kteří měli s režimem společnou jen německou národnost. Odsunuté rodiny, někdy rozervané navždycky od sebe, týrání nevinných v táborech, které si s koncentráky nezadaly, ponižování těch, kteří směli zůstat. O tom se nemluví. Němci byli přece vinni. Bez rozdílu všichni. A je jedno, že předtím to byli po generace vaši milí sousedé.

1 16.10.2023

K autorce jsem se dostala myslím přes loňskou výzvu, ale knížku se mi povedlo sehnat v knihovně až teď. Zpočátku se mi líbilo členění kapitol podle jednotlivých postav, ale čím víc kapitol bylo za mnou, tím častěji jsem se musela vracet k rodokmenu vpředu, abych věděla, o kom je zrovna řeč. Tím, že se střídají osudy africké a americké linie jsem vždy s novou postavou zpětně tápala, co se vlastně stalo s tou předcházející. A také jsem postrádala u každé kapitoly nějaké jasné zakončení.
Potěšil mě konec, který všechno hezky spojil, byť některé otázky zůstaly nezodpovězené.

2 13.10.2023

Blížící se padesátá léta a rodina sadaře France. Tak trochu víte, co je čeká, a že to není nic dobrého. A rodina Fabiána a Anděly si větší míru štěstí vyčerpala. Oba synové se pouští cestami, které rodinu skoro rozklíží, kmotřenka Valinka dostává od osudu jednu ránu za druhou. Občas zasvitne slunce a i Francovi zažívají spokojené chvíle. Ale moc jich s ubíhajícími roky není.
Název Páté jablko je velmi trefný a souvislost se vlastně dozvíte až skoro na konci. A stojí za to se k němu dočíst.

11 12.10.2023

Sympatický příběh, který se dobře čte. Vyrůstala jsem ve stejné době jako Běta, a tak mi leccos bylo blízké. Návraty do mládí babičky Vlasty a dědy Karla, mámy Leny i otčíma Kosti nerušily, nevyvolávaly orientační zmatek. Hezky zapadly do celku vyprávění. I tak si ale myslím, že brzo zapomenu, o čem vlastně knížka byla.

11.10.2023

Jamie je prostě sympaťák a jeho kuchařky si ráda čtu. Vařit podle nich je ale poněkud problém. Jsou totiž hodně postaveny na ingrediencích, které jsou sehnatelné v běžných obchodech v Británii, ale ne v ČR. Proto jen tři hvězdičky. Možná ještě v Praze. A je to škoda, protože mít ten sortiment, co mají k dispozici Jamieho "soukmenovci", vařím jen podle něj a hvězdiček dám plný počet.

05.10.2023