laepus komentáře u knih

Absolutní dokonalost.
Loňská Taberyho Opuštěná společnost je výborná knížka, ale v porovnání s touhle je to jen takové smířlivé akademické mudrování plné cizích citací a je celé neseno jedním názorem od začátku do konce.
Naopak tento skvost skýtá 19 různých pohledů na věc. Pravda, občas se některé teze opakují, ale každý z autorů z nich dokáže s ohledem na své vlastní zaměření vyvodit různé závěry. Stejně tak seřazení a výběr přispívajících (až na jednoho, toho si nechám na úplný závěr) je velmi reprezentativní. Na začátek dobře zvolený, tradičně nekompromisní Fištejn, který téma rozsekne; a na závěr (pro mě největší překvapení a asi i jakýsi vítěz, dá-li se to tak říct) vtipný Kučera, jehož schopnost zkratky a přesný popis situace vás na závěr zaručeně rozpláčou - dojetím, vtipností i smutkem z toho, co nás ještě může potkat. Když k tomu připočtete prvotřídní analytiky volebních výsledků Prokopa, Holuba, Honzejka a Herzmanna, nejlepší znalce ruské (Procházková, Mitrofanov) či americké (Lukeš) politiky, trochu to okořeníte Kmentovou investigativou, Němečkovou důsledností či Lipoldovým filozofickým přesahem a navrch přidáte staré politické mazáky (plné osobních zkušeností a vzpomínek) Kroupu, Doležala či Pitharta, dostáváte prvotřidní koktejl. Chybí mi ještě Patočka, Pehe a Přibáň - napsal snad někdy někdo z nich něco, co by nebylo navýsost demokratické? Všichni tři výborně popisují současnou společenskou situaci a snaží se najít důvody, proč jsme tam, kde jsme.
A poslední mi zbývá ještě ta jediná výjimka, která musí pokazit každé pravidlo - tím je trotl (nebo troll?) Zábranský. Jak se tento člověk do téhle knihy dostal, to nevím, ale podezírám editora, že ho tam zařadil: a) z důvodu pobavit rozumného vzdělaného čtenáře, b) ze strachu aby články ostatních vypadaly ve srovnání s jeho výblitkem ještě lépe, c) aby se ukázalo, že i vzdělaný člověk může být blbec. Tolik nenávisti a zloby vůči vzdělaným lidem, proti pražské kavárně, "elitám", intelektuálům, obyvatelům měst, studovaným vzdělaným lidem se jen tak nevidí - ukázkový příklad toho nejhrubšího narcismu, kterým překonává i svého guru, jehož volil, Zemana. Na devíti stránkách si neustále protiřečit, demagogicky obhajovat volbu švába, dávat najevo svou nadutost, povýšenost a neomylnost a urážet všechny okolo, to chce hodně silný žaludek. To dokáže v takové podobě snad jen ovčí mluvčáček. Ale nenechte se tímto odradit, naopak, aspoň jsem se skvěle pobavil a pokud mé řádky člověk Zábranský teď čte, tak snad jsem pohladil jeho ego v tom, že já, hrdý příslušník pražské kavárny (až obyvatel paneláku na maloměstě) jsem plný nenávisti vůči všem poctivým a autentickým voličům tuzemana... ;)
Ale ať nekončím tak útočně, bez dovolení zde ocituji kousek z Přibáně: "Již téměř třicet let prožíváme historicky zcela výjimečné období v našich moderních národních dějinách, kdy si vládneme sami a žádná mocnost nás zvnějšku neohrožuje. Jediné, co nás ohrožuje, jsme my sami."
kousek z Kučery: "Mohli byste vyvěsit na všechny vrata soupis Zemanových prolhaností - a všem jeho voličům by to bylo jedno."
a kousek z Lipolda: "Naprosto neplatí, že by se elity teď měly cítit nějak provinile, protože "selhaly". Protože byly příliš pyšné a nedokázaly doručit demokratické poselství svobody a odpovědnosti do "zaostalých" oblastí a k "prostým" lidem. Tenhle způsob uvažování je mi protivný ... Elity se nemají tiše stydět za to, jsou elitami a nenosí maskáčové tepláky."
No nic, stačí. Konec.
Je to povinná četba.

10 01.04.2018

Úžasná kniha. V mnoha ohledech snese srovnání i s mou jedinou absolutní knihou - Jménem růže. Autor stvořil úžasnou kombinaci historického románu, cestopisného průvodce, dějepisného pojednání, uměleckého životopisu, filozofického traktátu, teologického rozboru počínající italské reformace a hlavně dohromady to všechno dá neuvěřitelně barevnou mozaiku renesanční Itálie. A můžu jen krásně vzpomínat, že na mnoha z těch míst, o kterých píše se mi poštěstilo být - v Sixtině, ve Florencii, Bologni, Sieně, Benátkách, Pise... Itálie je neuvěřitelná země a tahle kniha parádně zachycuje její mnohost a zároveň prchavost - střety umělců, politiků, církevních hodnostářů, vojevůdců, podnikatelů i obyčejných lidí jsou vykresleny tak živě, že každý si musí Itálii (i přes těžší jazyk a dlouhé výčty postav či staveb) zamilovat. Jaká škoda si pak říkám, že autor stačil napsat jediný díl a stihl Michalengela dovést jen do chvíle, kdy má začít pracovat na Juliově náhrobku a třeba výmalba Sixtiny už se tady nevešla. Stejně tak by textu asi prospělo, kdyby jej někdo trochu zredigoval (možná i sám autor, kdyby měl možnost mu věnovat více času...). Přesto (možná právě proto) je to úžasné a geniální dílo, na které určitě nikdy nezapomenu. A to určitě i kvůli tomu, že často autor jasně dává najevo, kterým postavám fandí a kterým ne; mnohdy s ním čtenář nemusí souhlasit, ale o to víc, je ta kniha živější a není to jen vykalkulovaný byznys k zalíbení, ale opravdové umění. Hlavní dva vrcholy knihy, kdy jsem snad ani nedýchal, byla epizoda z Bologne a pak Michelangelův rozhovor s Leonardem.

10 28.04.2017

Odsuzovat Machiavelliho za amorálnost je docela módní a trvá už to pět set let, ale to nijak nezmenší pravdivost tohoto krátkého spisku, který je kontroverzní jen na několika místech. Je až s podivem, jak na začátku 16. století dokáže autor přesně vystihnout psychologii vládnutí a řízení mas. Je smutné a obdivuhodné zároveň, že to o čem píše je dodnes pravda.

10 28.10.2016

Začal jsem, nedal jsem a odložil jsem. To se fakt nedá. Pořád dokola to samé - takže po formální stránce čistý odpad. A po obsahové? Aby se kniha pro muslimy v naprosté většině súr věnovala tomu, jak se (ne)chovat k nemuslimům mi přijde základním problémem nejen této "knihy", ale i islámu obecně.

Každá, úplně každá pohádka ke úplně nejlepší. Nejraději mám ale vždycky Línou pohádku a Splněný sen. Vlastně ne, Král měl tři syny a Lakomou Barku. Vlastně ne, Palečka a Jak na Šumavě vyhynuli obři. Vlastně ne, ...

10 20.10.2016

Třetí Backman, třetí paráda. Tady ale jdu "jen" na čtyři kvůli drobným opakováním postupů osvědčených z minulých knih - nerudný starý člověk a okolo něj bizarní postavičky. Je to možná k Britt-Marii kruté, když je to ten nejlidštější Backman vůbec, ale... ale co! Jdu to změnit - kniha mě dostala, je úžasná a plná citů. Pět a basta!

10 05.10.2016

Pro mě třetí Urban (po Lordu Mordovi a Santiniho jazyku) a opět ty stejné dojmy a pocity. Rozporuplné. Má obrovský dar zaujmout a některé pasáže bych tesal do kamene a do učebnic teorie literatury, jak psát, jak rozvíjet příběh, jak udělat popis krajiny zajímavým a ne nudným. Ale pak (teď jen zcela hádám) jakoby se v něm probudil redaktor a snaží se vše vyšperkovat až k dokonalosti a (na můj vkus!) přežene tu míru snesitelného, takže najednou je ten popis až příliš patetický, některé scény až příliš bizarní a neuchopitelné, snaha být originální až příliš na sílu působící. A tak to jde pořád - nahoru a dolů, nahoru a dolů. Možná to tak má být, nevím. Ale pro mě, pro čtenáře, to není dvakrát příjemné. Pak to prokousávání se knihou spíš bolí, než aby to ubíhalo. Vlastně ani nejsem schopen vybrat si, která ze dvou polovin mi seděla víc, jestli 19. nebo 21. století. V obou totiž byly stejné klady i zápory, o nichž jsem se rozepsal... Každopádně, ať to nepůsobí tak zbytečně příkře - jsem rád, že jsem to zvládl a knihou mohu zařadit do seznamu přečtených. A rozhodně to není můj poslední Urban, protože ty jeho povedené pasáže jsou opravdu skvělé. Je evidentní, že autor je opravdovým mistrem jazyka a nezaměnitelným živlem současné české literatury. A to je jen a jen dobře.

"Druhým důvodem pro stavbu přehrady bylo vysušení věčně vlhkého kraje, jeho pověstných močálů a záplavových luk. Povedlo se. Přehrada do sebe vsála všechnu vláhu; kupodivu už ji nebyla schopna předat tam, kde jí bylo zapotřebí. V jejím okolí jsou dnes mělké písečné doly. Vítr je tu obzvlášť ostrý, prý od války, a rozfoukává písek po kraji. Na okraji lesů vznikají bílé návěje, ale sníh to není. Tomu, kdo je nadán zlověstnou obrazotvorností, připomínají saharské duny. Nad širou vodou vichr nic nebrzdí, snadno zde nabírá rychlost vichřice a vysílené smrkové lesy ho nestačí lámat - naopak, to on dělá ze stromů třísky. V polomových prolukách se rychle usazuje písek."
(tolik mistrně k současné situaci a hospodaření s vodou...)

"Nedá se věřit žádnému státu, že nerozežere zevnitř zemi, kterou si pro sebe zabral. A nejméně ze všech věřím této republice, zupácké tupohlavé obludě. Myslet si, že bude ochraňovat zelené území, na které se vrhla a které si zabrala jako bezohledný uzurpátor, je sebevražedně naivní."
(a k tomuto je potřeba něco dodávat?)

9 19.09.2020

Možná, že by to dnes bylo jen na čtyři hvězdy, ale tu pátou si to zaslouží už jen z toho důvodu, kdy tato hra vznikla a co všechno nového se v ní poprvé objevilo. A tím nemyslím jen to samotné slovo "robot". I když je krásné, že je to od slova robit (dělat), což je u nás tady ve Slezsku naprosto běžné slovo dodnes. Vždyť i manželka se tady u nás řekne roba, prostě žena, co umí pracovat a stojí za to si ji vzít ;) Ale zpátky k Čapkovi - spousta budoucích otců klasické sci-fi z Čapka čerpala a dodnes určitě čerpá, na mě například občas šla nálada ze Dne trifidů a ke konci to pak byla Všemi dary obdarovaná... Občas se sice ty jednotlivé lidské postavy pletly, protože pro lepší spád děje jsem neřešil, kdo konkrétní zrovna co říká, ale dobře jsem udělal a kniha byla nejen plná zajímavých myšlenek a pohledů na svět, ale byla i napínavá. A to mám rád. Když to má tah na bránu a čtenář se nenudí.

9 03.08.2020

Po Proč? a Česku na křižovatce třetí kniha stejného rázu a třetí výborná záležitost. Nechci hodnotit všechny eseje, úvahy či rozhovory, ale vyberu jen ty opravdové topy.
Karel Drbal: "Covid-19 postihne pouze minimální procento populace a jen velice malá část SARS-CoV-2 pozitivních lidí na toto onemocnění skutečně zemře. Odhad počtu úmrtí se stále snižuje a nakonec skončí na úrovni běžné sezónní chřipky, na kterou u nás ročně zemře několik tisíc a celosvětově až půl milionu lidí. Ovšem 90% z nich - stejně jako u covid-19 - zemře vlastně na následný bakteriální zánět, kterému chřipka otevřela dveře do plic."
Zdeněk Hostomský: "Lidé mají živobytí, a když je zarazíte, ekonomický propad, který nastane, je svým způsobem taky neštěstí - víme dobře, že chudoba zabíjí. Pokud ztratíte byznys, ztratíte živobytí, propadnete depresi, zvyšuje se počet sebevražd, narůstá narkomanie. Reakce na postoj prezidenta Trumpa se lišila podle politických preferencí. Jeho odpůrci byli v šoku a říkali: On dá lidské životy na misku vah proti ekonomice, jak to může udělat? Jiní ale říkali: To je falešná dichotomie. Otázka nestojí, jestli životy versus ekonomika, ale životy versus životy."
Martin Hála: "Peking se prostě snaží využít současné krize k ideologické podpoře svých dlouhodobých geopolitických cílů. ... Při příletu jednoho z prvních dopravních letounů nastoupil na letišti uvítací výbor včetně Hamáčka a premiéra Babiše za přítomnosti předtím všeobecně kritizovaného čínského velvyslance, jako by šlo o přílet váženého státníka. Celá scéna vypadala tak trochu jako parodie na kult cargo, kdy zaostalí domorodci užasle hledí na vykládání produktů vzdálené civilizace."
Petr Holub: "Omezovat ústavní práva včetně takových opatření, jakými jsou zákaz vycházení i opuštění republiky a uzavření obchodů, se stává samozřejmostí, většině Čechů nepřijde divná ani tragikomická povinnost nosit venku za všech okolností roušky. Obskurní opatření tuzemské karantény aspoň účinně zakrývají, jak absolutní moc si státní úřady nárokují. Nejde jen o zdravotnickou prevenci nebo obnovení železné opony na hranicích s Německem a Rakouskem, některé příkazy připomínají vojenskou mobilizaci celého národa proti zákeřnému nepříteli, roli suveréna stát převzal také v ekonomice."
Radkin Honzák: "To, že vláda lže, je celkem akceptovaná skutečnost, zarážející je, že tentokrát lhala v takovém rozsahu a míra její nepřipravenosti byla tak velkolepá. První dva týdny se všehovšudy zmateně prezentoval premiér, sice to bylo ke škodě věci, zato byl neustále vidět, jednou dokonce v bílém kabátě. Bez ohledu na vládní zmatky se daly do pohybu procesy, které pomohly více než cokoliv jiného. Počínaje šitím roušek a konče humorem."
Anna Hogenová: " Vzdělání je jen přípravou pro využití lidí na trhu, jak si to machthábři přejí, didaktiky se transformují tak, aby ve výuce musely být využívány techniky vedoucí k nutnosti neustále nakupovat technické přístroje, vše se činí "chytrým" technickým způsobem, ale to vše má jen částečný význam z hlediska celku, který je vždy něčím bytostně netechnickým. ... Vážení konstruktéři vzdělávání, bez myšlení myšleného to nepůjde, to platí i pro politiky, a nejvíce pro ně. Musíme mít vzdělance, kteří zahlédnou celek, a ten není součtem částí, je vždy něčím navíc a toto navíc je vždy nejdůležitější a to se nedá naučit kuchařkovým způsobem, to se musí v duši člověka zrodit a k tomu potřebuje onen člověk opravdové otázky."
Jan Lipold: "Pandemie proto otevírá ještě jednu příležitost: nebazírovat ustavičně na odpovědích a docenit otázky. Srovnat se s tím, že věcí, co "nemají řešení", je ve skutečnosti daleko víc než těch, jež "jsou vyřešené". Hrozně moc totiž tlačíme na pilu, jsme z dobrých důvodů školeni na nalézání řešení, bažíme po odpovědích, a někdy si dokonce myslíme, že je to totéž, co poznání."
Stanislav Komárek: "Nás, když se to řekne velmi cynicky, rozhodí nějakých 0,03%. Jsme ochotni ochromit celou společnost pro desetiny promile... Je to jistě správné, protože každého lidského života je škoda. Jde ale o to, že při každém léčení je potřeba dávat pozor, aby samotná léčebná kúra, ať už jedince, nebo společnosti, nebyla škodlivější než sama nemoc. ... S prohlubující se infantilitou většiny populace se také šíří dětinská ustrašenost, krátká paměť a poddajnost vůči autoritě - komunismus se svou krvavostí a násilím přišel jen o sedmdesát let předčasně (i pro někdejší StB by byl svět s převahou elektronické komunikace a mobily informátorů krásným snem)."
Danuše Nerudová: "Krize většinou odhaluje charaktery lidí. Posledních pár týdnů ukazuje jedno. Česká společnost se v krizi dokáže vzepnout k neuvěřitelným výkonům. Nečetla jsem o jiné zemi, kde by občané doma po večerech šili roušky pro lékaře nebo domovy důchodců, případně tiskli na 3D tiskárnách štíty pro lékaře. ... Krize ale taktéž odhalila to horší v nás, zakódované z let komunismu. Udávání. Udávání sousedů, že měli návštěvu a nedodržují pravidla, udávání, že lidé nenosí roušky nebo že v sousední hospodě otevřeli okénko a před ním stojí lidé v počtu větším, než je aktuálně dovoleno."
Marek Orko Vácha: "Pandemie připomněla, že tohle všechno je možné. Že podobně jako biblický Abrahám mám brát život sám nikoli jen jako biologický fakt, nýbrž jako dar, za který mám být každé ráno vděčný. A že to, že mi není v zimě zima, že si mohu kdykoli koupit jídlo, že mám manželku a že máme děti, že máme kde bydlet a že jsme zdraví, není ani tak moje základní lidské právo, nýbrž dar, za který se sluší poděkovat. ... Krize by nám mohla zvednout sebevědomí. Dnešní den je jasné, že nás nezachraňuje ani vláda, ani krizový tým, nýbrž drobné úsilí mnoha zdravotních sester, maminek zavřených doma s dětmi a šijících roušky, úsilí mnoha lidí, kteří jaksi zespodu, svým vlastním nasazením suplují selhávající reprezentaci."

9 27.05.2020

To bylo fantastické, jak tam dostal uraženou hlavu zaklíněnou v pásech tanku, liverpůl magacín, pak taky pradědečka zbitého k smrti, orazítkovanou zadnici, pižlání králíčků, prdeláče, ceckounka či kundičku, býka bez očí, chloupky dívčích rozkroků v plavkách na plovárnách, hlavního hrdinu, lehce zaostalého a nesmělého ajznboňáka, kterému se příliš nedaří v sexu, ale pak se zaučí, setkání dvou různých vlaků s německými vojáky, jeden na frontu a druhý zpátky, holku, co jí vlak urazil obě nohy, samozřejmě milované Kersko, proutkaře Hubičku, holubáře pana přednostu či plačící Němce po náletu a útok na vlak; to celé v nádherné atmosféře, která se neustále stupňuje, začíná to poklidně takovým pepinovským pábením a postupně se to zvážňuje a přituhuje až k úplnému konci, kdy drama dostupuje vrcholu, ale který vám samozřejmě neřeknu, protože ho už stejně znáte, anebo bych spoileroval, taky je úžasné, jak Menzel dokáže přesně vystihnout poetiku Hrabalových próz a dostat ji do filmu, to je geniální symbióza, nejen tady, ale taky třeba u Postřižin či Slavností sněženek a na závěr bych přidal už snad jen pár úryvků z knihy: "A mně to bylo divné, oba ti esesáci byli krásní, spíš jako by psali básničky nebo šli hrát tenis..." - "Tak ale, paní přednostová, co dál? Nechtěla byste mě zaškolit? Pěkně vás o to prosím ... v blázinci mi doktor Brabec řekl, že bych si měl otřít parůžek s nějakou starší dámou..." - "A stejně, i když dědova hlava byla vmáčknutá do pásu tanku, přece jen ten dědův duch pořád tlačil teď armádní sbor za sborem, tank za tankem, vojáka za vojákem nazpátek, do srdce Německa, tam, odkud se vyhrnuli a kam je tlačily ruské armády..." (a doufám, že to v jednom odstavci bylo dost hrabalovské)

9 02.04.2020

Tohle je oslava češtiny. Bez jediné vady na kráse, bez jediné výtky. Zpočátku jsou povídky z nejznámějších (Jedlíci, Kouření, Miss, Taneční apod.), pak přicházejí "bělogvardějské", na které jsem si chvíli zvykal, protože trochu ubylo toho humoru slovního a jazykové ekvilibristiky a vše bylo nahrazeno drobnými politickými narážkami - výborné. No a Pupáci na závěr tomu dali pořádnou korunu. Opravdu jsem netušil, jak politicky ostří Šimek s Grossmannem byli.
K: Já bych potřeboval, abys jako intelektuál uposlechl výzvy a vrátil se zpět do vlastě.
P: Až vodejdou všechny spřátelený vojska.
K: Už vodcházejí...
P: A jak dlouho jim ta potulka bude trvat?
K: Jestli nezablouděj, tak tři čtyři měsíce.
P: No jo, ale je zajívamý, že přiskákat k nám dovedli na za noc.
K: To ti lehce vysvětlím. Přišlo jich sem víc a odcházet jich bude míň.
P: A jak dlouho u nás zůstane ten rozdíl?
K: Dokud budeme muset chtít.
Dokonalé. Myslel jsem, že mě Š a G nemůžou ničím překvapit, ale tohle bylo úžasné!

9 06.03.2020

Musím za pět. A taky musím hned na úvod jednu drobnost - ve čtenářské výzvě je letos místo, které si přímo říká o to, abych tady tuto knihu zařadil - Hlavní hrdina knihy trpí psychickou poruchou. Šup a jdeš tam Tuzemane! A teď ke knize - Podobně jako u Boss Babiš jde vidět poctivá novinařina a důkladné rešerše v pozadí. Je smutné, že na Zemákovi nejsou nejhorší kauzy typu pasy, kunda, peroutka, korunovační klenoty nebo likvidace novinářů. Tyto jsou jen kouřovou clonou pro to nejhorší, co "pro nás náš pan prezident dělá" - táhne nás na východ do náruče totalitní Číny a Ruska, spojuje se s největším gaunerem, kterého si drží v pozici premiéra, obklopuje se lidmi, o které by si slušný člověk ani kolo neopřel, zpochybňuje naše zakotvení na demokratickém Západě a zasévá do naší křehké postkomunistické společnosti semínka nenávisti, zloby a toho nejubožejšího buranství. Je jedno, jestli čtete kapitolu o Šloufovi, Nejedlém nebo deblokaci ruského dluhu - ze všech vám bude hodně šoufl. Nikomu nepřeji smrt, jen chci poznamenat, že až tady mezi námi ta prochlastaná kreatura nebude, bude naší zemi mnohem lépe a začas se z tohohle zemanoviru určitě vyléčí.

9 28.02.2020

Nechápu tak slabé hodnocení. Je to výborně napsaná knížka. Strhující děj. Barvité postavy. Temná atmosféra. Filmové střídání děje. Skutečný příběh. Není pravda, že by autor nějak výrazně fabuloval a vymýšlel si. Naopak, charaktery postav (svině Bilak, vychcaný Husák, posraný Dubček, kágébák Svoboda apod.) odpovídají realitě. Jestli někomu vadí, že tady není více zmíněna Krieglova minulost, např. během španělské občanské války nebo za Února, tak ať si počká na nějakou kompletní biografii. Tady se děj soustředí na nejsvětlejší moment jeho života - jeho NE Moskevskému protokolu. Tváří v tváří Brežněvovi, gulagu, Sibiři, smrti, mučení. Tohle NE má v našich dějinách jedinou obdobu - tou je Jan Hus v Kostnici. Kriegel mohl dopadnout úplně stejně (dokonce s tím i počítal) a nikdo by se nedivil. Nikdy jsem si nemyslel, že mi bude jakýkoli komunista byť je trošičku sympatický - u Kriegla jsem se spletl. Byl to (alespoň co se osmašedesátého týče) borec.

9 28.11.2018

Výborné. Zpočátku jsem se do toho chvíli začítal, než jsem se definitivně naladil na stejnou vlnu jako autor. Pak ony příběhy dokonce na sebe lehce navazují a opravdu dávají jakýsi přehled toho, co 20. století pro český národ přineslo. Samozřejmě to očekává alespoň minimální znalost nejnovějších dějin, aby pointy mohly opravdu vyznít. Snad jedinou výtku - přišlo mi, že příliš dlouho autor zůstal v období druhé světové války (která pochopitelně je jinak jeho prvotřídní oblastí), že některé motivy zejména z roku 1945 trochu splývaly a pak jakoby nezbylo místo na zajímavé příběhy z poválečného období. Jakožto pro učitele dějepisu je to pro mě báječná záležitost, kdy "suchý" výklad může být doplněn ukázkou krásné (ve všech významech toho slova) literatury. A které události mě chytly nejvíce? Švédské šance, Grebeníček, Palach, Horáková, Protektorá, Ribbentrop, příběhy z Osvětimi... vlastně všechny.

9 17.07.2018

Možná jsou tři málo, ale nemůžu si pomoct. Kniha je to vynikající, vynikající a ještě jednou vynikající, přesto hodnotím tak málo. Proč? Vím, že je to můj osobní problém, ale je názorově o dost víc vlevo, než jsem já, což v některých tématech nejsem schopen překousnout. Trump je podle mě narcistický kokot, který rozhádává celou zemi, a brexitem si Britové docela dost (nejen ekonomicky) zavařili, nicméně chápu americké i britské rozhodnutí, proč to udělali, a nepochybuji, že americká i britská demokracie obojí ustojí - pohled autora mi ale přijde u těchto dvou jevů až příliš katastrofický. Naopak fatálnější pohled mám třeba na uprchlickou krizi, u které autor (kéž by měl pravdu a já se mýlil!) vidí východiska z ní. Trochu mě mrzí zbytečná rýpnutí do TOP09 (zařadit ji do stejného pytle protestních stran jako Věci Veřejné a ANO?!) nebo Echa24 (za neustálou kritiku Babiše), naštěstí to jsou jen drobnosti. Občas jsem měl pocit, že citace jsou vybírány jen z důvodu, aby odůvodnily připravovaný názorový konstrukt a je čtenáři ukazována pouze jedna stran mince (např. Trump jel do Saudské Arábie, OK, už ale chybí to, o čem tam mluvil). Absolutně se však s autorem (a Masarykem, Peroutkou či Havlem) shodnu v základních principech, na kterých musí stát stát, shodnu se na pro Čechy nezbytné liberální proevropské orientaci, varování před ruským vlivem a autokratickým řízením státu, skvěle jsou napsány kapitoly o Zemanovi, konspiračních teoriích či sociálních sítích, autor všechny citáty i své názory je schopen podložit zdroji a necucá si je z prstu. Závěrem tedy opakuji: je to vynikající vynikající vynikající kniha a tři dávám jen z důvodu názorových rozdílů.

9 20.10.2017

Pratchetta miluju jako žádného jiného autora na světě a i když Filuta není žádné převratné a do dějinliteraturysezapisující dílo, mám pro něj prostě slabost a tu pátou hvězdu dávám jen tak :) I když vlastně ne jen tak - mám rád viktoriánskou Anglii, mám rád Londýn, líbí se mi zapojení skutečných postav (Dickens, Disraeli, Bazzalgette, Viktorie) i dokonalé vykreslení skutečného Londýna tak, jak se jevil 90% jeho tehdejších (nemajetných) obyvatel, než právě přišel Dickens se svými romány, než přišel Disraeli se svými reformami, než přišel Bazzalgette se svou kanalizací a Viktorie s úžasnými stavbami a muzei. Ač to není Zeměplocha, je to typický Pratchett a za to jsem rád.

9 29.12.2016

Fantastické čtení. Jestli už ani tohle někomu nedokáže otevřít oči, tak opravdu nevím co. Smysluplné tématické rozdělení, jasné vyjadřování, spousta faktů a citací, odvážné závěry. Vím, že k téhle knížce se určitě ještě vrátím. Jen z té deprese se pak musí člověk nějak vyhrabat, protože to s námi opravdu nevypadá dobře.

9 04.10.2016

Váhám mezi čtyřmi a pěti, ale nakonec dám přece jen čtyři - hodně poctivé a zasloužené, ale čtyři. A bohužel pro knihu to nebude ani tak kvůli autorovi, ale kvůli překladateli... občasné kiksy a chyby bijí do očí, a i když člověk ví, že ta věta nedává smysl nebo ten pojem tam prostě nepatří, mávne nad tím rukou, ale i tak to prostě zamrzí. Jinak obálka knihy je nádherná a vzdává (stejně jako samotný text) hold slavné lodi a její posádce. Je mi jasné, že je to jen kvůli názvu, ale správnější název by určitě byl Erebus a Terror, protože vše dobré i špatné ty dvě lodi zažily společně.
Michael Palin podnikl opravdu důkladný výzkum a kniha je tak úžasnou kombinací románu, který ale zcela a bez jakýchkoli fantasmagorií vychází z reálií a zjištěných skutečností. I když pravda, o samotném konci Erebu a Terroru toho nikdy nebudeme znát plných sto procent. I zde ale kniha neztrácí na věrohodnosti, protože autor vše podkládá prameny, odkud čerpá a jakoukoli zcela nepotvrzenou teorii vždy uvádí jako teorii a ne jako nezpochybnitelný fakt. Co říci závěrem - za mě velice příjemná četba a na poličce se už se na mě směje (vlastně spíš mě svou délkou děsí...) Simmonsův Terror...

8 12.02.2021

Žánr historické detektivky mám rád, a pokud je aspoň trochu povedená, rád hodnotím čtyřmi hvězdami. Pokud je úžasná, rád jdu na pět. Ale ani jedno z toho není tento případ. Čte se to dobře, děj rychle odsýpá, není to nijak rozvláčně dlouhé, že by se člověk nudil, ale nešvarů a nedotažeností je tady spousta. Když pominu poměrně viditelné množství pravopisných chyb (s/z, tvary zájmen...) a omezím se jen na ty nedostatky slohové - velká předvídatelnost, často hraje roli velká náhoda při vyšetřování a všechno jde "detektivům" tak nějak lehce samo od ruky, strašně zbytečná zamotanost, aby to pak na konci skončilo až "trapně" jednoduše, no a asi 30x použité sloveso hihňat, kdykoli když mluví postava doktora Šulce.
Ale ať to nezní tak příkře - opravdu se kniha dobře čte a autor umí napsat napínavou pasáž, souboj, honičku atd. a je jich tady spousta, přesto je poznat, že jde (zřejmě) o prvotinu autora a ještě to potřebuje vyladit styl. Rozhodně na to Jan Horníček má a určitě mu dám šanci s jeho další knihou, i když tady došlo k určitému zklamání...

8 20.10.2020

Ten minimalismus osob, prostředí i času té hře ubírá na síle, která mohla být mnohem větší při klasické hře. Na druhou stranu je to jen taková jednohubka, která rozhodně potěší a rozesměje. Navíc opět (jako vždy u Havla) je to smích obohacený kritikou systému a hloubkou myšlenky, stejně tak vhledem do psychologie běžného sládka či nuceného dělníka Vaňka. Absurdita situace a časté opakování děje či promluv zde nemůže chybět a je to rozhodně výzva pro každého herce - na jevišti (skvěle zahrané) to rozhodně vyzní dvakrát silněji a lépe než na papíře, zvlášť Lanďák je fantastický.
Dostat tam Bohdalku, Gotta, Kohouta - palec hore.
"Prd víš! Tobě je hej! Píšeš si ty svoje hry - koulíš sudy - a všichni ti můžou bejt ukradený! Co ti vlastně schází? Vždyť oni se tě, člověče, bojej!"
"A co já? Mě v tom necháš, viď? Na mě se vykašleš! Já můžu bejt svině! Já se v tom bahně můžu patlat, na mně nezáleží, já jsem jen obyčejnej pivovarskej trouba - ale pán, tej se podílet nemůže! Já se pošpinit můžu - jen když pán zůstane čistej! Pánovi, tomu jde o princip! Ale co ostatní, na to už nemyslí! Jen když on je hezkej! Princip je mu milejší než člověk! To jste celí vy!"
"Principy! Principy! Bodejť byste si je nechránili, ty svý principy - vám se totiž výborně zhodnotěj, vy si je totiž výborně prodáte, vy si na nich totiž pěkně vyděláte, vás ty principy totiž živěj - ale co já? Já za ně můžu dostat jen napráskáno! Vy máte vždycky šanci - ale jakou šanci mám já? O mě se žádnej nepostará, mě se žádnej nebojí, o mně žádnej nenapíše, mně žádnej nepomůže, o mě se nikdo nezajímá, já jsem tak dobrej na to, abych dělal hnůj, z kterýho ty vaše principy porostou, sháněl vytopený místnosti pro vaše hrdinství a sklízel za to nakonec jen posměch!"
Na jedné straně si Havel uvědomuje výjimečnost svého postavení a jasně jej přiznává i s výhodami, jež mu přinášejí. Na straně druhé přesně vidí tu bezvýchodnost obyčejných lidí, po kterých se režim jen vozí, protože ví, že ohnou hřbet absolutně pokaždé. A ta bezvýchodnost mu není lhostejná, má pro ni pochopení.
Havel prostě nebyl jen výjimečný člověk a politik, ale i skvělý spisovatel, to je neoddiskutovatelné.

8 04.04.2020