Ostny a oprátky

2 07. března

Poklona autorovi, který si mě získal už monumentálním Průvodcem protektorátní Prahou. V kratičkých příbězích na stránce či dvou dokáže mistrně vykreslit zdánlivě obyčejné situace, které se v závěru prostým doplněním data, jména či místa mění v historické okamžiky 20. století. Poetický jazyk, nádherná čeština. Stručné, výstižné, perfektně vypointované kapitolky. Osudy, ze kterých velmi často až běhá mráz po zádech. Připomínka řady známějších i pozapomenutých osobností a událostí, které je potřeba si pamatovat. Útlá knížka, kterou doporučuji nezhltnout za den, jak by se nabízelo, ale číst pomaleji a zamýšlet se u ní nejen nad minulostí, ale i nad přítomností a budoucností.
Pravda, i mně by se leckdy hodil nějaký rejstřík, poznámkový aparát nebo medailonky k méně známým osobám a událostem - takto jsem občas musela dohledávat informace bokem, abych smysl příběhů plně pochopila. Přesto (anebo právě proto) si umím představit, že by tuto knihu mohl šikovný pedagog využít k zábavnější a názornější výuce dějepisu.
"20. století bude nás pořád nutit myslet na mrtvé, na přeživší, na zrádce i na hrdiny. Bude nás nutit přemýšlet, jak bychom v rozhodující chvíli obstáli my sami."

27. února

Nikdy jsem necetla knihu podobneho druhu, ze zacatku jsem byla malinko rozpacita, ale po par prvnich pribezich me tento styl nadchnul a jednim dechem jsem knihu precetla. Jsem z ni nadsena - i za velkymi udalostmi se skryvaji zazitky a starosti vsednich dni...!

16. února

Tato útlá knížka, která mě byla doporučena a přes vysoké hodnocení zlákala mě hned od prvního mikropříběhu děsně nebavila. Sem tam měl nějaký příběh zajímavou pointu, ale i tak se mě to hůře četlo, snad stylem psaní, prostě mě to nechytlo. Tak tenkou knihu jsem ani nedočetl, příběhy jsem pak přeskakoval a žádný se mě nějak nevryl pod kůži. Zatímco si dítě hrálo, matka přišívala na kabát žlutou hvězdu. Konec. Malý kluk, kterému spolužáci namalovali krémem od bot knír si v ředitelně obtahoval písmena A.H. Konec. Václav Havel snil v kriminále, aby dostal k vánocům pomeranč. Konec. atd. Chápu, že to bylo hrozné, ale takhle krátce zjednodušeně podané mě to prostě nechytlo.

3 12. ledna

Jiří Padevět mě začíná bavit čím dál víc. Popravdě na něm dost ujíždím. :)

Kniha Ostny a oprátky obsahuje krátké povídky z naší osudové historie, ve kterých se nám autor snaží navodit atmosféru doby a ukázat, jak prožívali jednotliví "Hrdinové" x "hrdinové" poslední dny, či hodiny, než jim do života zasáhly fatální události. V těchto krátkých příbězích je úplně všechno, co potřebujete vědět. Nebo si to alespoň myslíte. A když dočítáte poslední větu, tak vás doslova zamrazí. Stačí jen zmínka jména, či datum, a příběh dostane ještě větší rozměr. Asi nevím, co víc k tomu napsat, úplně se mi to dostalo pod kůži... Přečtěte si...uvidíte sami.

1 03. ledna

Letmé pohledy do životů lidí, o něž se dějiny jen neotřely, ale sevřely je do spárů a často už nepustily. Stali se hybateli nebo jen oběťmi, stali se těmi, o nichž se dodnes učíme a těmi, na něž si už nikdo nepamatuje.
Výjimečné dílo - nevím, kdy mě naposledy něco takhle sežvejkalo a vyplivlo s očima navrch hlavy. Historie se trapně opakuje a jeden totalitní režim plynule střídá druhý (dobové výňatky z textu skvěle dokreslují, jak se v dobách, kdy jsou národ a svoboda nejvíc przněné, píšou naprosto vyprázdněné kraviny a řeší se naprosté marginálie), jen tenhle (jak už víme) vydrží déle a/protože nestřílí lidi na ulicích.
Každý z mikropříběhů zamrazí, každá dokonalá pointa je jako bodnutí.
Dvacáté století se prohnalo jako uragán.
A my zapomínáme. Náš nevděčný, věčně nespokojený živočišný druh.
Čtěte. Nezapomínejte. Musíme se poučit z vlastních dějin.

2 28.10.2018

Kratinké mikropříběhy a přitom je tam vše - atmosféra, příběh, napětí. Až z toho mrazí. Mám z knihovny, ale jdu objednávat, tohle je knížka, kterou chci mít doma. Budu se k ní často vracet.

7 03.10.2018

Jiří Padevět je mistr mikropříběhů. Na neskutečně malém prostoru dokáže nastínit atmosféru, naladit vnímání, vykreslit hrdinu. A pak vše v poslední vypointované větě zboří - hrdinu představí pod pravým jménem, prozradí místo, či datum, kdy se událost stala. A čtenáři spadne čelist: spravedlivý otec rodiny zamíří do své práce v koncentráku, letní vzpomínka vygraduje v cestě na popraviště, počet svíček prozradí věk mladého vojáka. Je to nářez. Skoro každá mikropovídka způsobí zamrazení v zádech či obdivné pokývání hlavou, často ale i pousmání - příběhy jsou vtipné a někdy až anekdotické. Ne každá příhoda se stala, ale všechny se stát mohly - sedí osoby, datace i místo, jen to spojení všeho dohromady bývá překvapivé.

2 10.09.2018

Pro mě jedna z nejvýznamnějších knih, které jsem kdy četla.

Jedná se o knihu, která obsahuje krátké příběhy, ze kterých mrazí. Některé události či jména jsem si musela dohledávat, o to zajímavější pak čtení bylo.
Obdivuji autora a jeho talent dostat do tak malého rozsahu tolik skutečnosti a emocí.

Doporučuji každému, kdo si chce doplnit běžné znalosti o ne až tolik vzdálené minulosti.

1 08.09.2018

Častokrát nepříjemné mini příběhy psané velmi citlivou formou. Palec nahoru!

7 30.08.2018

Fascinující a mrazivé. Všední okamžiky, které detail, jméno, datum, gesto mění v hrůzu (většinou) - nebo přímo v metaforu jednotlivého života/ řady životů. Pan Padevět umí dramatickou zkratku, proto mě baví - ale dobře mi po četbě jeho věcí nikdy nebylo.

24.08.2018

Geniálně napsáno s klíčovým rozuzlením na konci příběhu. Pár jmen jsem si musel vyhledat, jako Baborovského a Kadlece z téhož příběhu (čímž to pro mě dostalo nový a mrazivý nádech) a tedy jsem se znovu něco nového dozvěděl. Rozhodně doporučuji!

2 22.08.2018

Jednoduše skvělé! Schovat pointu až do posledních vět je geniální...

1 09.08.2018

Kniha přináší 75 krátkých momentek ze života "známých" i neznámých hrdinů a antihrdinů. Přivítala bych závěrečný rejstřík osob, ne všechny jsem znala - viz story Herty Kašparové, Bóra- Komorowského či Augustina Schramma.
Spoiler: Předpokládám, že také málokdo ví, že 28.září 1951 bratři Mašínové přivazovali unesenou osádku sanitky v lese u Velenky v Kersku. Jména obětí 21.8.1968 Jana Baborovského a Milana Kadlece také nejsou známá.

3 17.07.2018

Výborné. Zpočátku jsem se do toho chvíli začítal, než jsem se definitivně naladil na stejnou vlnu jako autor. Pak ony příběhy dokonce na sebe lehce navazují a opravdu dávají jakýsi přehled toho, co 20. století pro český národ přineslo. Samozřejmě to očekává alespoň minimální znalost nejnovějších dějin, aby pointy mohly opravdu vyznít. Snad jedinou výtku - přišlo mi, že příliš dlouho autor zůstal v období druhé světové války (která pochopitelně je jinak jeho prvotřídní oblastí), že některé motivy zejména z roku 1945 trochu splývaly a pak jakoby nezbylo místo na zajímavé příběhy z poválečného období. Jakožto pro učitele dějepisu je to pro mě báječná záležitost, kdy "suchý" výklad může být doplněn ukázkou krásné (ve všech významech toho slova) literatury. A které události mě chytly nejvíce? Švédské šance, Grebeníček, Palach, Horáková, Protektorá, Ribbentrop, příběhy z Osvětimi... vlastně všechny.

07.07.2018

Zajímavě uchopené příběhy... a svižně napsané, místy jsem měl děsivé sny a místy jsem se nechal unášet dějem, jenž ne vždy končil happyendem...

28.06.2018

Skvělá útlá knížka o malých epizodách nejen z českých dějin. Kolikrát přijde celé rozuzlení až v poslední větě...

3 02.06.2018

Knihy Jiřího Padevěta jsou nesmírně zajímavé. Tato kraťounká kniha minipříběhů je naprosto famózní. Poskytuje různá zamyšlení nad událostmi a lidmi, kteří jsou více či méně známí. Nečekejte, že knihu zhltnete za jeden den. Samozřejmě se to dá, ale doporučuji knihu podávat po menších dávkách. Co příběh, to zamyšlení, někdy mrazení z osudu lidí.
Co mi někdy trochu vadilo, nejsem úplně dokonalý znalec historie, občas jsem povídku dočetla a tak úplně ji nepochopila - až poté, co jsem si zmíněnou osobu vyhledala, již mi to došlo. Na druhou stranu jsem zase obohacena o zajímavá a jména, osoby a osudy lidí, kteří by neměli být tak úplně zapomenuty.