Ostny a oprátky

11 01. února

Moje první knížka od autora. Chtěla bych vyzdvihnout způsob, jakými jsou příběhy podané. Jiří Padevět používá specifický útvar: velmi krátké příběhy; jejich smysl či pointu se dozví čtenář pravidelně až na konci podle jména, data, místa, nebo jiné indicie.

Chápu, že nemusí každému forma vyhovovat - např. (podle komentářů) kvůli tomu, že čtenář postavy či události nezná. Taky byla pro mě spousta postav a událostí nových, ale naopak to beru jako pozitivum, protože jsem si měla možnost rozšířit vědomosti a souvislosti. Zadruhé, nemusí vyhovovat strohost a krátkost příběhů. Z mého pohledu ale strohost příběhů oceňuji. Často ve mně vyvolaly svou naléhavostí o to větší emoce a jakoby zdůrazňovaly všednost a prostotu okamžiků pár momentů předtím, než se zapíšou do historie. Proto mě způsob podání příběhů tak moc zaujal. Chápu ovšem, že pro člověka, který tyto dějiny moc nezná, může být tato forma spíš překážkou.

Celkově je ještě potřeba zmínit, že příběhům dominuje hodně tíživá atmosféra, protože se zaměřuje hlavně na tragické události 20. století. Není snadné některé povídky emočně zpracovat a občas jsem musela knihu odložit. Není to však myšleno špatně vůči dílu samotnému. Naopak oceňuju, že autor vybírá právě tyto příběhy, probouzí je ze zapomnění a dokáže je (mluvím-li za mě) podat tak, že zapůsobí, zaryjí se do paměti a budou pobízet třeba i k hlubšímu zamyšlení.

27 29.09.2021

Originální minipovídky, a nebo taky zajímavé kvízy a hádanky z dějin dvacátého století. Moderní dějiny mě vždy bavily asi nejvíc, závěr 19. století a celé století dvacáté bylo moje nejoblíbenější dějinné období, a tak jsem četla jednotlivé kapitolky s napětím a těšila se na pointu, někdy zcela jasnou s uvedením konkrétního jména, ale někdy taky s pointou poněkud zahalenou, kde čtenáře nakopne jen datum nebo nějaký drobný detail. A i když je psáno stručně, věcně a zcela nesentimentálně, některé příběhy přeci jen dojaly…
Výborná obálka, fotografie na přebalu a druhá v závěru – ta s padající kostkou do šálku a ta po dopadu jsou dobrou ilustrací celé koncepce knihy.

Nedočteno, i když jsem hrozně chtěla. Padevět v kraťounkých skečích staví absurdní situace, který mohly předcházet velkým historickým událostem 20. století. To je fajn, ale já reálně musím furt něco googlovat, což by mi nevadilo, kdyby ten každej příběh měl víc stránek, ne jenom jednu. Navíc nechápu, jak se mohl Hácha potkat s Máchou. Možná, že kdybych tu knížku měla doma a četla ji průběžně rok, že by mi něco dala. Už ji mám ale z knihovny přes dva měsíce a musím ji vrátit.

Odkládám bohužel do poličky 'Na tohle nemám kapacitu'. Padevět je nepochybně velice inteligentní člověk a já si u čtení připadám jak debil.

15.02.2021

Originální nápad. Vystavění situací a příběhů mě bavilo. Bizarní až absurdní. A přesně takové dějiny jsou.

5 22.01.2021

Na začátku jsem měl z knihy smíšené pocity. Stávalo se mi, že ten očekávaný "plot-twist" okamžik, který si autor tak užívá, kdy na konci mikropříběhu odhalí jméno jeho hlavní postavy, pro mě nefungoval, protože jsem jednoduše to jméno neznal. Wittgenstein, Kafka nebo Emil Hácha - tato jména jsem znal. Ale lidé jako Alfred Rosenberg či Herta Kašparová mi v hlavě z hodin dějepisu neuvízli. Po chvíli jsem si ale začal neznámá jména dohledávat. A v půlce knihy, když jsem narazil na na sobě neznámé jméno Josefa Hiršala, hned jsem se těšil, až mi internet poví, kým byl. Po dočtení už byly mé smíšené pocity dávno rozmíšené.

Ve sbírce desítek mikropříběhů nutně musí být některé méně a některé více povedené. Všechny ale stojí za přečtení. Jiří Padevět je mistr krátkých vět, ve kterých svým zaměřením na detaily každodenního života dokáže rychle vyvolat živou atmosféru nejen místa, ale i doby. Přesto ale nutno říci, že mikropříběhy, které popisovaly jeden okamžik z pohledu několika různých osob mi většinou přišly trochu přebytečné. Neříkaly skoro nic o nikom ze svých aktérů. Naopak epizody ze života obyčejných lidí, ve kterých není důležité jejich jméno, ale spíše datum a místo konání (Lidice, 9. června 1942), často patřily mezi ty nejsilnější a nejzapamatovatelnější.

Ostny a oprátky jsou spíše zážitkem než historickou četbou. Atmosféra, kterou vykouzlí často emotivní a dramatické příběhy doplněné dobovými útržky z novin a nádhernou obálkou, určitě stojí za návštěvu.

2 05.01.2021

Pan Padevět zkrátka umí. Silné, nápadité a úderné. Geniální.

"Jenže dvacáté století zanechalo tolik šrámů, že tu s námi bude navždy. Bude nás pořád nutit myslet na mrtvé, na přeživší, na zrádce i na hrdiny. Bude nás nutit přemýšlet, jak bychom v rozhodující chvíli obstáli my sami."

1 16.12.2020

Chápu, že krátkými medailonky o vystupujících osobách by kniha asi příliš nabyla na objemu, ale mně tam prostě hrozně chyběly. Ani jako vystudovaný historik neznám všechny postavy a souvislosti, dohledávání mi pak trochu rušilo požitek z četby, mohla být plynulejší.