laepus komentáře u knih

Ta jedna tam je jen za to, že to bylo tak krátké. Představa, že by to mělo délku Vojny a míru je naprosto děsivá. Ukázkový příklad toho, jak by někteří autoři měli v pokročilém věku mít zakázáno cokoli tvořit. Kundera byl vždycky ten největší pozér a snob (o jeho morálních kvalitách a politických názorech raději nebudu už vůbec mluvit), ale člověk se u jeho raných prací aspoň trochu pobavil - grotesknost situací byla oživující. Ale když tohle veledílko postaví pouze na nesmyslných dialozích, pár bizarních postavách, jednom večírku a ranním vystřízlivění, prolnutí současnosti s filozofujícím a vtipkujícím Stalinem... do toho jeho klasická přehršel klišé, rádoby hlubokých myšlenek, laciných banalit a okázalých deklamací... U tohoto textu opravdu nechápu, že mu ani nějaký redaktor neomlátil o hlavu. Těch sedm písmen jeho příjmení je jediný důvod, proč to vůbec někdo vydal a měl odvahu prodávat. Já jsem rád, že jsem si to přečetl a potvrdil opět to, co jsem si o autorovi a jeho tvorbě myslel už dlouho - přeceněný kýčař čitelný jen ve svých dílech ze 60. a 70. let. #sorrynotsorry

5 20.02.2024

Za mě pořád luxusní. Po jazykové stránce pořád luxusní, dost možná jazykového humoru, šílených přirovnání a bizarních scén je tady víc, než v kterémkoli z předchozích dílů. Ano, literárně se tu neděje vůbec nic nového, než co by se nedělo už dříve, ale to nevadí. Není to Kundera, ale lehké čtení na odpoledne a v této kategorii je to naprostý skvost. Takže za mě naprosto v klidu plných pět.

11 16.02.2024

Kniha je to skvělá, jazykově bohatá, dějově neuvěřitelné nabitá. Zápletka na začátku, uprostřed zklidnění a brutální napětí v závěru. Je to kniha vlastně bezchybná... Ale ne, jednu jedinou "nepatrnou chybičku" má. A to je její konec. Nebudu samozřejmě prozrazovat, jaký byl, ale mi se prostě nelíbil. Prostě nelíbil. Sorry, Kubo.

04.02.2024

Pratchetta miluju, ale tady jsme se vůbec nepotkali, nejraději bych dal jen dvě hvězdy, ale na konci přece jen nějaká ta vtipná dokonalost občas zazněla, tak jen z úcty k autorovi dávám tu třetí. Možná je to moje chyba, že jsem až tak zvyklý na Zeměplochu, že to nebylo ono, ale chyběla tomu prostě šťáva, postavy byly nemastné neslané, někdy to bylo až příliš nesrozumitelné a nadpozemské... tady prostě nemůžu jít výš ani náhodou. Mrzí mě to.

2 14.07.2023

Tohle je ještě dokonalejší než v češtině. Jasně, nějaké dějiny se prolínají, někdy se to už opakuje, ale to vůbec nevadí. Zkomolená hornouherština je prostě boží.

2 25.04.2023

Autorova slovní onanie.
Fakt nemůžu jinak. Po pár chvílích jsem byl rozhodnut to nechat na jedné hvězdě ze slušnosti, ale jakmile si člověk projde poznámkový aparát, dojde mu, že autor se v něm předvádí ještě víc než v samotném textu - kolik toho zná, kolik toho přečetl, kolik odkazů na jiné autory a díla do textu dostal...
Jestli tohle mám být jedna z vrcholných skladeb 20. století, tak už vážně nevím.
A na závěr jeden unpopular opinion mezi místní literární smetánku - poezie je už vymřelá literární forma, jen o tom sama neví a její milovníci si to nehodlají připustit.
A nepište, mi prosím, milovníci poezie či Eliota, nějaké obhajoby, zůstanu věren literatuře a její síle, jen v jiné podobě.

Musím asi opět za plno. Zpočátku jsem si nemohl zvyknout, že nejde o nějaké významné osobnosti a superznámé konkrétní události, ale po pár mikropříbězích my (snad) došel zjevný záměr autora - podat atmosféru doby, atmosféru toho v mnohém užasného, v mnohém zkurveného roku 1945, který se dotkl milionů lidí, a to že se tam pak přece jen občas objeví nějaká známá osobnost jsou jen takové třešničky na dortu. Nechybí samozřejmě Postoloprty, Švédské šance - výběr je opravdu reprezentativní a skvěle vyvážený - svině byli Němci, ruSSáci i Češi. No a o neuvěřitelné bohatosti (někdy možná až přehnané vybroušenosti) a obrovském množství metafor u pana Padevěta netřeba mluvit. Takže Ook, opět za plný počet a těším se na další.

5 29.08.2022

Další z mnoha v řadě. Tentokrát jedna z nejvíce převrácených závěru. I když, jestli vůbec u Agathy jde říct, že nějaká detektivka v závěru totálně převrácena nebyla? V seriálové podobě je to jeden z mých méně oblíbených dílů (jelikož už tam není Hastings, Japp ani slečna Lemonová), kniha to nijak zásadně neposunula ani nahoru, ani dolů - je vidět, že až na pár věcí, se scénáristé až úzkostlivě drželi předlohy. Vlastně, jednu vraždu ubrali... :) Každopádně určitě napsala Agatha lepší díly, nejzajímavější moment tady je Poirot, který je dlouhou dobu úspěšně tahán za nos, než na to přijde a v závěru to klasicky všem vytmaví.

7 14.08.2022

U každého Poirota mám prostě rád ten pocit, když jej čtu (někdy už poněkolikáté), že vím, od začátku, kdo to udělal a už se jen soustředím na ty drobné dva nebo tři detaily, které Agatha na těch 250 stránkách vytrousila, aby pak na nich na závěr mohla vystavět celý epický závěr, kdy si Hercule každého nejdřív podá a pořádně vydusí, aby až pak řekl, kdo to vlastně byl. Vlastně celá Agatha a Poirot zvlášť je de facto science-fiction, protože představa, že takhle skutečně vypadá jakékoli vyšetřování, je tak vzdálená jakékoli reálné představě, že to snad ani víc nejde. Ale mě to neskutečně baví. Je to prostě klasika všech klasik.

6 13.08.2022

Je to pořádná slátanina s asi milionem popkulturních odkazů nejen na historické osobnosti či události, ale i na umělecká díla či komiksy. Je pochopitelné, že když se tak míchá skutečná historie s tou alternativní, tak na konci to bývá vždycky trochu násilné, aby to celé nějak sedělo do jednoho rámce a dávalo to smysl, to je asi jediná nezbytná drobnost i u této knížky. Ale čekal jsem to ještě horší nebo nesrozumitelnější, nakonec to dopadlo docela pochopitelně. Napsáno to bylo rozhodně napínavě, fakt jsem se od knihy nemohl místy odtrhnout a přál jsem přemyslovskému Trojkrálovství úspěch proti všem protivenstvím, která se na něj hrnula. Kdo má rád tento žánr a chce se pobavit, vřele doporučuji. Kdo čeká něco vážného a filozofického, rychle od toho pryč.

6 04.07.2022

Rozhodně netypická kniha na český rybníček - a to jak svým obsahem, tak vypravěčským stylem, kdy vypravěč často komunikuje se čtenářem, spoustu věcí si nechává pro sebe (jakoby je možná ani sám nevěděl či je nepovažuje za podstatné), často prozrazuje či naznačuje dopředu, jak se děj bude vyvíjet, je stručný ve vyjádřeních a soustředí se výhradně na dějovou složku a navození atmosféry. Bohatost metafor a podrobnost popisů rozhodně nečekejte.
Poetiku Tří tygrů tam člověk vidí - tu absurditu a vyhrocenost celého příběhu, tu fascinaci přeháněním (v tomto případě násilím jak někde z GTA).
Zvláštní je i nečlenění textu do kapitol, kdy ten děj prostě pořád ubíhá a není možné si od něj odpočinout - jakoby to čtenář už viděl jako film, který mu v kině taky nikdo nepřeruší reklamou. K tomu takřka totální vynechání přímých řečí - mi osobně to připomínalo trochu Phila Marlowa a jeho až cynický pohled na vše okolo něj.
Sice se v perexu tady nahoře píše, že je tam nějaký černý humor, ale buď ho tam bylo jako šafránu anebo byl až tak černý, že jsem ho během čtení za humor ani nepovažoval.
Za mě teda rozhodně povedená záležitost, u které jsem váhal mezi čtyřmi a pěti hvězdami a nakonec se zejména kvůli té ojedinělosti textu přikláním k pěti.

3 23.06.2022

Musím jen na tři hvězdy. Není to špatná kniha, to vůbec ne, ale prostě mi nějak nešlo se do ní pořádně začíst a zmáknout ji za jeden dva večery, tak jak by to asi u noir thrilleru mělo být. Trápil jsem se, trochu mě štvala někdy autorova přirovnání, snad v každém odstavci nějaké (přišlo mi to jako snaha ukázat, jakou mám představivost a slovní zásobu). Jinak atmosféra pohraničí je parádní, postavy dost nejasné, děj pořádně zapletený s přesahem do nedávné i dávné minulosti, je tam spousta opravdu napínavých pasáží, závěr je vysvětlen srozumitelně, takže i když jsem se v ději (kvůli mým častým odchodům od knihy, přiznávám) občas trochu ztrácel, nakonec vše do sebe nějak zapadlo... Když to tak teď po sobě čtu, tak uvažuju, jestli ty tři nejsou až příliš příkré hodnocení... Možná ano, ale nemůžu jinak. Je to výborná kniha, ale nějak se nesešla se mnou; nic víc v tom není a určitě se jí nebojte a běžte do ní.

3 20.06.2022

Nad čtyřmi jsem váhal, protože renesance a zejména Bosch je moje obrovská láska - jeho Poslední soud ve Vídni jsem viděl asi desetkrát (a to ještě hodně podsazuji). Přesto zůstávám na třech - kniha nenadchla. Zápletka a prostředí si přímo říká o velkolepou románovou fresku plnou různých vrstev sdělení, až bych se nebál rozsahu jaký mají veledíla jako Jméno růže či Kámen a bolest. Ale tím, že se autoři soustředí výhradně jen na detektivní linku se sami obírají o naplnění potenciálu. Nakonec tak z toho vyleze "až tuctová" historická detektivka s klasickými nešvary jako spousta náhod a nelogičností a výrazná ženská postava, asi abychom dostáli duchu dneška...
Přesto jsou tři hvězdy zcela zasloužené - kniha odsýpá, vystupují zde velikáni jako Leonardo, Raffael, Bosch, mluví se o Dürerovi či Tizianovi. Za mě tedy příjemná oddechovka na takové to odpolední počteníčko. Hlavně od toho nečekat žádnou hloubku nebo historickou přesnost ;)

2 02.04.2022

Trochu zvláštně zvolená forma - umírajícího Beneše navštěvují duchové minulosti a probírají jeho životní nemesis, tedy vztah ke Štefánikovi a Štefánika samotného. Ta chyba není v té formě samotné, ale v jejím provedení - mnohdy se totiž čtenář ztrácí v tom, kdo je vlastně vypravěč, protože se to dost nečekaně mění a prolíná - prostě zbytečně složité.
To, jestli tady nějakému Slovačisku v komentářích vadí, že kniha si mnohé věci domýšlí, bych doporučil trochu dávat pozor na knihy, když je člověk vezme do rukou - tohle je román; ještě jednou - román. Nečekal jsem historickou monografii, ale umělecky podaný životopis, který se mi buď líbí, anebo nelíbí. A to jsem dostal. Co se mi nelíbilo, to už jsem napsal. Stejně tak se mi (a to Beneše absolutně nemusím) nelíbil až příliš zdůrazňovaný a vyhrocený rozdíl mezi Benešem a Štefánikem - občas by neškodilo trochu hrany obrousit.
Celou dobu jsem proto byl rozhodnutý pro tři hvězdy, nicméně dávám s klidným svědomím čtyři - závěr byl výborný - posledních zhruba 50 stran mělo opravdu náboj. Nemyslím tím Epilog a Doslov - ty byly naopak trapné a zcela zbytečné a akorát umenšily dojem ze silného závěru samotného příběhu.
Každopádně kniha neklade žádné odpovědi (spíše otázky) a rozhodně Štefánika nijak nedehonestuje. Autorka jej bere jako člověka z masa a kostí. Natočit jeho životopis je podle mě nemožné - nikdo by totiž neuvěřil, že tohle všechno může zažít a zvládnout člověk, který nedosáhl ani čtyřiceti let. A vždycky mě zamrzí, že první republika byla ochuzena o člověka jeho formátu (plus např. také o Rašína). Kdoví jak by se dějiny 20., 30. či 40. let vyvíjely, kdyby v okolí Beneše stál někdo s koulema...

7 23.01.2022

Musím jen na čtyři, omlouvám se Michale. Od vás po Praku a Jakubovi jsem čekal takovou ultra mega vesmírnou prdu, že prostě zklamání tam je, a i když je ta kniha bezesporu úžasná a překonává i mnoho dalších knih, kterým jsem tady šoupl pět hvězd, dávám tentokrát zkrátka jen čtyři.
Jsou tam pořád vaše největší autorské přednosti - udržet napětí a tah na bránu i v relativně klidnějších pasážích, ve kterých "nejde přímo o život"; schopnost dokonale pomocí různých detailů dokreslit atmosféru jakékoli situace či prostředí, aniž by to působilo lacině či kašírovaně; a hlavně ambivalentnost (snad to slovo chápu správně...) postav, protože je neuvěřitelné, že se vám hlavní postavu podařilo vykreslit na jedné straně jako bolševickou svini, a na druhé straně v jiných scénách až tak, že mi ho bylo upřímně líto a svině byli naopak všichni okolo.
Byl jsem vlastně až do samotného závěru (i přes drobné váhání kvůli většímu než malému množství nadpřirozena) připraven i na plné hodnocení v očekávání nějakého kloudného a kulervoucího závěru... Kulervoucí sice byl, dost možná nejvíc, jak je to jen možné ;) ale kloudný pro mě příliš ne...
Nemyslím si, že jsem nepozorný čtenář a něco mi během čtení uniklo, ale buďto se to tentokrát přece jen stalo, anebo jsem ten konec úplně nepobral a nepochopil. Tak jako tak se prostě dostavilo (možná z mé viny, přiznávám) na konci rozčarování a bohužel nejsem schopen jít na plné hodnocení.

10 04.10.2021

Určitě by knize prospěla trochu větší propracovanost, na druhou stranu mají tyhlety staré klasické sci-fi něco neopakovatelného. Autor neřeší zbytečné vedlejší dějové linky, ale jde pořád o to hlavní, nikam se neodbočuje a napětí (tady konkrétně z toho, jak a jestli to TJN vlastně dotáhne do konce) nijak neklesá. Když se k tomu přidá i dost zásadní hloubka hlavní myšlenky, "lidskost mimozemšťana" (trochu mě napadl Roy Beatty z Blade Runnera...) a debilita lidského rodu... konec je neodvratný... jaký? To samozřejmě nezaspoileruju, ale zážitek to byl neuvěřitelně silný a rozhodně to bude kniha, která z knihovničky ani z paměti nikdy nezmizí.

5 29.09.2021

Je to výborná knížka. Přesto dávám "jen" čtyři. Hned vysvětlím proč. První polovina je naprostá bomba - bavil jsem se, byl jsem napnutý, užíval jsem si hru na historii a jazykově to bylo dokonalé (to každopádně bylo až do úplného konce) - každá ze čtyř částí psaná naprosto jiným "autorem" s jiným osobitým stylem, který přesně sedl k tomu danému "historickému prameni".
Jenže zhruba v polovině mě ta kniha začala názorově docela (teď se omlouvám) srát. Nevím, nakolik to je autorův názor či jen hra se čtenářem, ale byla ta taková hodně velká demagogie a hra na tu zlou a špatnou Evropu a na ty hodné a dobré Indiány. Čím víc jsem se tím začítal, tím víc mi byli Indiáni méně sympatičtí (a to jsem ještě slušný). To, co jedněm bylo vytýkáno, jinými bylo oslavováno. Ano, můžete namítnout, že hlavní část knihy autor napsal ryze jako "indiánský" pramen, takže to tak samozřejmě má vyznít. Ale to nic nemění na tom, že mě to štvalo.
Ale závěrem - to, že mě něco štvalo je jen můj osobní problém. Věřím, že 90% dalších čtenářů (s jiným světonázorem) to budou naopak vítat jako úžasné zpestření a nastavení zrcadla té zkažené koloniální Evropě. Protože po jazykové a literární stránce je to naprostý skvost a rozhodně zůstane kniha na čelném místě v mé knihovně. Dokonce jsem výrazně nalomen tomu přečíst si od autora i předchozí knihy.

10 02.03.2021

První polovina je totální slabota, do které jsem se prostě nedokázal začíst a byl jsem hodně zklamaný a jen jsem doufal, že se to spraví. Naštěstí se to spravilo. Ve druhé polovině se začalo něco dít, začalo to trochu odsýpat a dokonce došlo i na vesmírnou bitvu. Sice pak má kniha asi tři konce, ale to už je drobnost. Každý tam má své místo a je jasné, že právě konec je tím, proč to Arthur C. Clarke psal. Nebojte, neřeknu ho těm, kdo to nečetli.
Na to, že je to kniha z roku 1955 je to naprosto fantastické a v mnohém neuvěřitelně pravdivé. Na druhou stranu to autora trochu svazuje v tom, že musí snad úplně všechno čtenáři vědecky vysvětlit, což právě zejména v té první půlce dost brzdilo tu dějovou linku. Určitě by si tohle dílko zasloužilo nějaký moderní literární (či filmový) remake.

6 23.02.2021

Váhám mezi čtyřmi a pěti, ale nakonec dám přece jen čtyři - hodně poctivé a zasloužené, ale čtyři. A bohužel pro knihu to nebude ani tak kvůli autorovi, ale kvůli překladateli... občasné kiksy a chyby bijí do očí, a i když člověk ví, že ta věta nedává smysl nebo ten pojem tam prostě nepatří, mávne nad tím rukou, ale i tak to prostě zamrzí. Jinak obálka knihy je nádherná a vzdává (stejně jako samotný text) hold slavné lodi a její posádce. Je mi jasné, že je to jen kvůli názvu, ale správnější název by určitě byl Erebus a Terror, protože vše dobré i špatné ty dvě lodi zažily společně.
Michael Palin podnikl opravdu důkladný výzkum a kniha je tak úžasnou kombinací románu, který ale zcela a bez jakýchkoli fantasmagorií vychází z reálií a zjištěných skutečností. I když pravda, o samotném konci Erebu a Terroru toho nikdy nebudeme znát plných sto procent. I zde ale kniha neztrácí na věrohodnosti, protože autor vše podkládá prameny, odkud čerpá a jakoukoli zcela nepotvrzenou teorii vždy uvádí jako teorii a ne jako nezpochybnitelný fakt. Co říci závěrem - za mě velice příjemná četba a na poličce se už se na mě směje (vlastně spíš mě svou délkou děsí...) Simmonsův Terror...

8 12.02.2021

Tak tady jsme se s panem Vermesem rozhodně nesešli. Z Hitlera jsem byl nadšen. Tady jsem naprosto zklamán a tuto knihu s klidným srdcem řadím po bok zatím dvou nejhorších knih, kterými jsou Hlava 22 a Zločin a trest. I zde jde o nekonečnou a nepřekonatelnou nudu trvající takřka 400 stran. Čtyři sta stran plných vaty, nepříjemných postav a naprosto očekávatelného děje. Jediné, v čem Hladoví a sytí výše zmíněné "klasické nudy" překonává je poslední asi pětina knihy, ta se čte dobře, děj odsýpá a opravdu mě až v samotném závěru začala zajímat, jaký autor vymyslel závěr. V tyto momenty jsem byl ochoten zavřít oči a hodnotit dvěma, ale samotné vyústění knihy bylo stejně tak zvláštní jako první čtyři pětiny celé knihy. Takže, děkuji, ale tato kniha v knihovně rozhodně nezůstane.

2 08.02.2021