Generál M. R. Štefánik
Mariana Čengel Solčanská
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/388950/bmid_general-m-r-stefanik-Qoy-388950.jpg
3
19
8
Prvá svetová vojna priniesla Európe hrôzu, akú si predtým nik nedokázal predstaviť. Rakúsko-Uhorsko mobilizovalo mužov všetkých svojich národností a nútilo ich položiť život za cisára, ku ktorému necítili úctu, a za krajinu, ktorá im bola žalárom. Slováci a Česi museli odísť zo škôl a od pluhov, aby zabíjali a sami sa nechali zabiť. Aby znásilňovali ženy na dobytých územiach a zavšivavení, zvlčilí, s rukami od krvi a nakazení syfilisom prežívali vojnu bez zmyslu. Milan Štefánik premenil týchto vojakov na stotisícovú armádu dezertérov a oslobodených zajatcov, emigrantov roztrúsených od Kaukazu cez Rumunsko, Taliansko, Francúzsko až po Ameriku. Československá dobrovoľnícka armáda bola v dejinách Európy jedinou, ktorá vznikla skôr než štát. Nepodliehala žiadnemu veleniu, iba vlastnému. Stala sa netušenou silou v rukách cudzinca, čudáka nepatriaceho nikomu a ničomu, tuláka po hviezdach, nepolapiteľného samotára, astronóma, leteckého akrobata, kúzelníka, slobodomurára a vojaka, ktorý sa z pešiaka prepracoval na francúzskeho generála. Útleho cynického muža, zaradila jeho magická schopnosť uhranúť kráľov a európskych štátnikov a podmaniť si city ich manželiek k najgeniálnejším a najtajomnejším diplomatom, akých kedy Európa mala. Štefánik miluje a nechá sa milovať, má tajomstvá, o ktorých nikdy nikomu nepovie, je mnohokrát zranený, operovaný, trpí bolesťami, skutočnými i fantómovými, a na konci svojich dní je závislý od opiátov. Jeho lietadlo sa zrúti na zem po čudných výstreloch z vypálenej hradnej ruiny nad mestom a z jeho tragickej smrti dejiny obvinia Edvarda Beneša, muža, ktorý stál v jeho tieni. Beneš, jediný v celej Európe, ktorý bol dvakrát zvolený za prezidenta republiky a dvakrát z úradu dobrovoľne abdikoval, sa v jednu studenú septembrovú noc roku 1948, pred svojou smrťou, stretáva s mŕtvymi, aby im rozpovedal tajomstvo. Má iba túto jedinú noc, aby sa zbavil viny za smrť, ktorú nespôsobil, a definoval lásku k mužovi, ktorého nenávidel.... celý text
Přidat komentář
O M.R. Štefanikovi moc literatury není, první kniha , kterou jsem o něm četl a jeho životní cesta je opravdu pestrá. Něco na doplnění, třeba nález dřevorytu Gaugina na Tahity, kde pozoroval Halleyovu kometu, zmiňuje se o něm M. Stingl v knize Poslední ráj. Dřevoryty od M.R. Štefanika dostal grafik T. F. Šimon, aby je opravil, později je nabídl Moderní galerii v Praze, ta však na odkoupení neměla peníze. Vše o knize napsal uživatel laepus, plně souhlasím. Malá douška na závěr, jako malý kluk jsem obdivoval sbírku známek dědy ( děda ročník 1902) , když jsem se ptal kdo to je na známkách za vojáka , děda mi řekl to je generál Štefanik, zasloužil si o naší republiku, ale nechal ho Beneš s Masarykem zabít ,báli se ho, lidi ho měli nejradši, oni uměli jen politiku a intriky a Štefanik byl muž činu,tohle mi utkvělo v hlavě dodnes. Jeho smrt je stále nevyjasněná a zdrojem mnoha konspirativních teorií.
Trochu zvláštně zvolená forma - umírajícího Beneše navštěvují duchové minulosti a probírají jeho životní nemesis, tedy vztah ke Štefánikovi a Štefánika samotného. Ta chyba není v té formě samotné, ale v jejím provedení - mnohdy se totiž čtenář ztrácí v tom, kdo je vlastně vypravěč, protože se to dost nečekaně mění a prolíná - prostě zbytečně složité.
To, jestli tady nějakému Slovačisku v komentářích vadí, že kniha si mnohé věci domýšlí, bych doporučil trochu dávat pozor na knihy, když je člověk vezme do rukou - tohle je román; ještě jednou - román. Nečekal jsem historickou monografii, ale umělecky podaný životopis, který se mi buď líbí, anebo nelíbí. A to jsem dostal. Co se mi nelíbilo, to už jsem napsal. Stejně tak se mi (a to Beneše absolutně nemusím) nelíbil až příliš zdůrazňovaný a vyhrocený rozdíl mezi Benešem a Štefánikem - občas by neškodilo trochu hrany obrousit.
Celou dobu jsem proto byl rozhodnutý pro tři hvězdy, nicméně dávám s klidným svědomím čtyři - závěr byl výborný - posledních zhruba 50 stran mělo opravdu náboj. Nemyslím tím Epilog a Doslov - ty byly naopak trapné a zcela zbytečné a akorát umenšily dojem ze silného závěru samotného příběhu.
Každopádně kniha neklade žádné odpovědi (spíše otázky) a rozhodně Štefánika nijak nedehonestuje. Autorka jej bere jako člověka z masa a kostí. Natočit jeho životopis je podle mě nemožné - nikdo by totiž neuvěřil, že tohle všechno může zažít a zvládnout člověk, který nedosáhl ani čtyřiceti let. A vždycky mě zamrzí, že první republika byla ochuzena o člověka jeho formátu (plus např. také o Rašína). Kdoví jak by se dějiny 20., 30. či 40. let vyvíjely, kdyby v okolí Beneše stál někdo s koulema...
Veľmi pútavá, bez servítky, kontroverzná, zaujímavo spracované rozprávanie v štýle historickeho romanu. Mne sa čítala vyborne táto kniha. Ano nie je určená pre ľudí s úchylkou na presné hostoricke datumy a časový rámec... Ale je to predsa román.
Odporúčam
Štefánik byl velký člověk, v této knize je vykreslen jako člověk. Pokud někdo chce číst o Gerojovi, ať tuto knihu neotvírá.
Lepšie ako Banášov rozsiahly román, v ktorom vystupuje Štefánik bez duše. Solčanská tlačí na pílu, postavy sú vyprofilované vynikajúcim spôsobom a vás Benešove soirée pred smrťou s jednotlivými aktérmi jeho života začne baviť. Nazeranie cez prizmu legendy a hrdinu bez bázne a hany je v tomto prípade lepšie odložiť. Ak tak urobíte, román si vychutnáte naplno.
Fakt tragédia...mal som chut to zahodit už po prvých 100 stranách.Súhlasim so všetkým čo napísala katarina1138 v komente podomnou
Málokedy sa negatívne vyjadrujem o knihách, ale táto tragédia v podobe tejto knihy mi vyrazila dych! Teda takto znehodnotit dielo a zivot jedneho z najvyznamejších Slovákov, je potupné. Pani Solčanská neviem na čo myslela, ale asi pri písaní frčala na lisohlávkach. Fakty a tvrdenia nepodložené, akési trápne vypovedanie v podobe výpovede Beneša, je len chabou predzvesťou, že kniha je úplný prepadák. Odporúčam p. Solčanskej, aby už nič radšej nepísala alebo sa radšej poradila. A vybrala si naozaj úžasnú osobnosť, ktorá si toto naozaj nezaslúži. Vôbec knihu neodporúčam, bolo mi neuveriteľne smutno.
Štítky knihy
Milan Rastislav Štefánik, 1880-1919 generálové
Autorovy další knížky
| 2020 |  Šťastné náhody |
| 2018 | Generál M. R. Štefánik |
| 2010 |  Legenda o lietajúcom Cypriánovi |
| 2014 | Láska na vlásku |
| 2019 | Jánošík |
Kniha Generál M. R. Štefánik je v
| Právě čtených | 2x |
| Přečtených | 25x |
| Čtenářské výzvě | 2x |
| Knihotéce | 17x |
| Chystám se číst | 12x |
| Chci si koupit | 3x |
Vzpomínky Eduarda Beneše na své mládí a život s M. R. Štefánikem. Promlouvá s imaginární služkou Margueritou, Milanem Hodžou, Milanovým mechanikem Bourdonem, generálem Janinem, T. G. Masarykem a Jozefem Tisem.
Memoár je umocněn krátkými větami. Žádné dlouhé chlácholivé věty či nepatřičná zavádějící až chaotická souvětí zpřetrhávající kontext. Věty krátké a úderné. Někdy o samotě stojící slova, která dokáží v člověku vyznít.
Memoár tak, jak je napsán, se mi moc líbí. Může se jednat o vzpomínky útržkovité, ale do memoáru jako takového vstupuje mnoho lidí/osobností, takže není jen obroušen na objekt zájmu a vzpomínky působí celistvě.
Na konci života Beneše cítím výčitky, pokoru a je zde i vysvětlování, snad obhajoba.
Kde bych byl bez Milana?
Milan se svojí houževnatostí, cílevědomostí a s ženami.
Dluhy, ženy, vzdělání, jistý cíl.
Domnívala jsem se, že M. R. Štefánik měl stejné hodnoty jako T. G. M. nebo E. Beneš, a to, že jednání Beneše ke Štefánikovi bylo korektní a mělo limity, a za života Štefánika glanc jakéhosi neuvědomělého přátelství, jsem mohla jen tušit. Domnívala jsem se, že i přes věkový rozdíl byli neochvějní přátelé, nebo kolegové, ale oni se za svého života spíše jen snášeli, tolerovali, a někdy ani to ne. Bylo to dáno odlišnými osobnostmi, vzděláním, způsobem života a za vznikajícího Československa uplatňováním odlišných strategií. Vztah k M. R. Štefánikovi nakonec E. Beneš označil takto - přátelství.
Hodnoty měl Štefánik podobné, ale jinak uspořádané, možná nekonvenčně uspořádané a v praxi byly znát, ale jiným způsobem.
Byl bohém a podle toho jednal. Každého zasáhl, hlavně ženy. Mohlo by se jevit, že jeho jednání nemělo řád. Svůj osobní život ponechával osudu, věcně byl velice cílevědomý a viděl jasně to, čemu věřil a za tím se ubíral. Někým nenáviděn, někým milován aneb buď nenáviděn, nebo milován. Tak jak žil ("z ruky do huby") nebyla překážka tomu, co chtěl - jeho snu.
T. G. Masaryk, E. Beneš, M. R. Štefánik.
U Štefánika to bylo trochu jiné, jakoby se ke všemu nachomýtl a potom jako když ryba okusí návnadu, šel po ní. Ovšem s tím rozdílem, že on nebyl ten, kdo byl kořistí.
Díky ženám získával kontakty a byl stále blíž a blíž. Předpovídal, že vypukne válka (1. sv.). Byl mnohokrát v zaměstnání odmítán, jeho nemoc (pylorická stenóza) postupovala čím dál častěji.
Kapitán Štefánik.
Poručík Štefánik.
Armádní generál Štefánik.
Vše svým vlastním úsilím (šarmem) přes překážky - ty on zdolával a rád.
K diplomacii se dostával skrze milenky; možná to není jediná persona v historii Československa, která se k úspěchu dostala/dostávala těmito cestami.
Přestože pro vyšší cíle používal nižší cíle, M. R. Štefánik dokázal to, čeho by jiní nebyli schopni, a totiž pro československou věc získat kruhy diplomatické a společenské.
Knihu doporučuji. Je to vysoce čtivý memoár.