Civilizace
Laurent Binet
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/441467/bmid_civilizace-ZeM-441467.jpg
4
167
43
Román Civilizace stojí na této hypotéze: Atahualpa, vládce Incké říše, se vylodí v Evropě Karla V. Habsburského. Jak to zde vypadá? Španělská inkvizice, Lutherovy reformy, rodící se kapitalismus. Zázračný vynález knihtisku, díky němuž promlouvá papír. Monarchie, vyčerpané nekonečnými válkami a bez ustání ohrožované Turky. Moře sužovaná piráty. Kontinent drcený náboženskými a dynastickými sváry. Ale především týraný, vyhladovělý, bouřící se lid, toledští Židé, granadští Mauři, němečtí rolníci: možní spojenci. Z Cuzca do Aix-la-Chapelle a hlavně až do bitvy u Lepanta – to je trasa vyprávění o převráceném chodu dějin, o ovládnutí světa, k němuž vlastně mohlo dojít. Mohlo se to stát. Chybělo málo – jen tři věci: kdyby měli indiáni koně, kolo a ty správné protilátky, ubránili by se konkvistadorům a museli bychom přepisovat dějiny. Román o alternativních dějinách světa – konkvista naruby. Oceněno Prix de l’Académie française 2019.... celý text
Přidat komentář
Zajímavé čtení o alternativní historii. Jakápak by byla historie, pokud by civilizace za oceánem se vyvíjela jinak? Stačily by jiné životní osudy a všechno by mohlo být jinak. Celý svět by byl naruby. První polovina knihy je až neuvěřitelně napínavá, bohužel u druhé poloviny se už čtenář při vzpomínání mezi rodovymi liniemi ztrácí.
(SPOILER)
Autorovu prvotinu HHhH považuji za jednu z nejlepších knih, které jsem kdy četl. Proto mě Civilizace nemohla minout. A nyní říkám bohužel. Zvolil jsem si ji jako knihu na dovolenou. Zvlášť, když jsme se tentokrát vydali na dlouhou cestu vlakem. Těšil jsem se, jak mi bude s Binetem cesta ubíhat. Ale neubíhala. Naopak po několika desítkách stránek jsem si byl jistý, že ji nedočtu. A taky jsem ji nedočetl a při zpáteční cestě mi nezbývalo nic jiného, než se smutně dívat z okna vlaku.
Kontrafaktuální historii miluji. Rád si přečtu, co by bylo, kdyby se něco v dějinách stalo jinak. Ale pokud má být tento druh literatury čtivý a aspoň trochu uvěřitelný, musí mít nějakou logiku. A to tady chybí. Spíše to vypadá, že autor si zahrál za inky PC hru Sida Meiera Civilizace a přišlo mu to jako dobrý námět na knihu. Ale to je zoufale málo. Dobře, ještě to vysvětlení, jak se k indiánům dostali koně, železo a jak byli odolní proti evropským nemocem, je sice krkolomné, ale dá se akceptovat. Ale zbytek? Atahualpa uvidí vraky španělských lodí a během pár dní je opraví a přepluje Atlantik. Bez toho, že by inkové měli jakoukoli zkušenost s námořnictvím. A tak je to se vším. Ve Španělsku si přečte Machiavelliho (jak neotřelé) a asi je jediný, kdo ho pochopil, protože má rázem návod na ovládnutí kontinentu. A ten zbytek? Že Luther přibíjí místo protestantských tezí teze sluneční? A Tizian místo španělského krále maluje Atahualpu? Nevím, mě to prostě nepřišlo zajímavé a rozhodně ani originální. Spíše to bylo takové povrchní pomrkávání na čtenáře - tuhle postavu přece znáš, tak podívej se, co s ní udělám. Za mě nuda a neskutečné zklamání.
Autorův historický přehled je působivý a samotný nápad není špatný. Vtipné byly pohanské pohledy na křesťanství a na jeho dobové spory. Co mě neskutečně ubíjelo, byla "nerománovost" knihy. Jde o chronologický soupis událostí, kdy si k žádné postavě nelze vytvořit vztah, protože je autor nenechá promluvit. Dvě hvězdy za dějepisné znalosti autora.
Hříčka? Knížku jsem četla na doporučení svého dobrého kamaráda, a absolutně jsem nelitovala - proč si nepustit fantazii na špacír a nepřipustit alternativní dějiny, které se prostě... dějí? A pak si jenom užívat příběh. Jenže dobrým zdrojem zájmu byly i jednotlivé epizody, které z historie známe (a tady je fakt výhoda být tak trochu historik) - odehrávají se prakticky stejně, ale v jiném kontextu nabývají úplně jiného významu a posouvají dění jinam... skvělá autorská práce. A třetí vrstva, kterou si uvědomuji, už tak veselá není: jak je křehký systém, o kterém se domníváme, že je pevnější než skála. Uvědomit si, že to, co považujeme za absolutně jisté, nemáme řádně odůvodněné, nejsme schopni si za tím stát a obhajovat si to - a pak stačí i jenom prostá shoda náhod, aby bylo všechno jinak. Ačkoliv žánr "alternativní dějiny" je velmi specifický a jako takový se musí číst, přesto není od věci se občas tímto směrem zamyslet. Ale mé celkové hodnocení: ano. A možná se k titulu ráda i vrátím.
Na doporučení jsem se vrhla do čtení této knihy po velmi dlouhé čtenářské pauze. No, musím uznat, že by bylo rozumnější začít s něčím jednodušším. Začátkem jsem se vyloženě prokousávala, ale člověk později v příběhu zjistí, jakou úlohu tam sehrával a začne si čtení vyloženě užívat.
Myslím, že s povrchní znalostí historie a geopolitických vztahů tam čtenář může najít zajímavý příběh. S hlubší znalostí dějin se navíc krásně pobaví a zamyslí, jak by asi příběh mohl pokračovat.
Myslím, že nějak podobně by asi imigrační krizi popsal Voltaire :-)
Ještě tam ovšem chybělo rozdělování Inků kvótama ... ale to by nenapadlo ani Voltaira (leda tak v kontextu myšlenky nejhoršího možného světa: dostaneš se sice někam, kam nechceš, ale o to hůř tě tam přijmou :-)
Moje druhá kniha od Bineta a zase zklamání. Platí pro ni dost podobné věci jako pro Sedmou funkci jazyka. Je to vysoce intelektuální dílo na pozadí populárního žánru. Sedmá funkce jazyka si hrála s detektivkou, Civilizace s historickou beletrií, resp. s alternativní historií. Je to ale ta kniha, o které se líp mluví, než se čte. Má čtyři hlavní části, první je jakousi aluzí na severské ságy, druhá fiktivním přepisem deníku Kryštofa Kolumba, třetí kronikou Atahulpova tažení Evropou a třetí travestií na Cervantese. Tahle forma i téma konkvisty naruby je jistě zajímavé, ale bohužel to zpracování pokulhává, hlavně v té klíčové třetí části. Nebaví to a skutečně si to užije jen naprostý znalec 17. století. Pokud se dopodrobna nevyznáte v soudobé politice, je to celkem ztráta času.
Přidávám se k těm, které kniha utahala přemírou historických postav a událostí, takže jsem ji nakonec ve dvou třetinách znuděně odložil. Přitom začátek s Vikingy, Kolumbem i připlutím Inků do Evropy byl díky své pestrosti slibný. Hlavní část knihy se ale záhy proměnila spíš v ubíjející učebnici (alternativního a ne moc uvěřitelného) dějepisu - jako učebnice dějepisu je sice relativně čtivá, ale jako román je nezáživná, zvlášť pokud vás dějiny přelomu středověku a novověku v Evropě moc nezajímají a nebaví, takže neoceníte ty spousty historických aluzí.
Zpočátku hodně zaujalo, ale pak toho bylo už moc (moc jmen, moc politiky, moc reformátorů, moc mrňavých území, moc bojůvek a tahanic), umořilo mne to tak, že jsem se už ani nezvládla dozvědět, kam autor vlastně se svým nápadem obrácené historie Nového/Starého světa dospěl. A to jsem se to přitom postupně snažila číst už s jistým nadhledem, že ani všechna evropská jména, byť mně vzdáleně povědomá, nemohou být historicky podložena a že si aspoň někoho přece musel prostě vymyslet (přitom těch reálných základů tam autor nacpal tedy opravdu hodně, kam se hrabe školní dějepis...). Nápad ale skvělý.
Urcite ide o dobru knihu. Akurat sa mi pri nej stalo to, co pri Siedmej funkcii jazyka (ktoru som doteraz nedocital), ze v nejakej polovici prestala byť čtivá. Akoby pribeh ustupil a prevalcovala ho masa (alternativnej) historigrafie, ktoru pred sebou autor namahavo tlaci.
Zajímavá historická fikce, která převrací klasickou západní perspektivu, kdy civilizovaní Evropané přináší nevzdělaným barbarům osvětu. Jak se říká, historii píšou vítězové. Takže co kdyby oněmi krvelačnými barbary nebyli Inkové, Aztékové, Indiáni, ale právě evropští kolonizátoři? Však to byli právě oni, kdo způsobili genocidu původního obyvatelstva obou Amerik a zároveň vedli nesmyslné a notně krvavé války mezi sebou. Jako myšlenkový experiment doložený dobovými prameny je kniha zajímavá. Jakožto ucelený příběh příliš neobstojí. Forma historických záznamů je totiž příliš neosobní a tak je těžké s hrdiny nějak více soucítit či si k nim vybudovat vztah.
Je to parádní:) Alternativní dějiny jsou lákavé téma, je ovšem potřeba se hodně orientovat v těch, které tak říkajíc zvítězily, jinak je to utrpení. A to tady právě nehrozí, Binet je bravurní, tančí mezi tím vším hladce a lehce. Zejména ty pasáže, kdy Inkové interpretují jiná náboženství a místní státní útvary, jsou tak vtipné, že jsme se smála nahlas!
(SPOILER)
Takové... dosti nevyrovnané...
Pokud by kniha začala cca na straně 100, dala bych určitě pět hvězdiček. Tam totiž začíná to, co se inzeruje na obálce (Jihoameričené dorazí do Španělska a začnou dobývat Evropu). Vše je popsané slovy inckého kronikáře, takže vše popisuje tak, jak to vidí nezasvěcenec z jiné kultury. Jsou tam takové roztomilé popisy jako "malé bílé lamy" (ovce), ale hlavně je to plné ironie pošklebující se nad pokrytectvím evropské kultury. (Aby bylo jasno, nejsem woke culture sebemrskač, ale trocha sebeironie nikdy neuškodí.) Místy je vidět i klasické dilema, zda kolaborovat (a jestli je to vůbec kolaborace, když se spolupracuje s novým režimem) a v čem má člověk ustoupit a v čem nikdy. Kniha je pak zakončená poslední částí, kde se vypráví dobrodružný příběh Miguela de Cervatese, který je sice trošku slabší, ale vše, co je v té "hlavní" části, se v něm dá taky najít.
Bohužel v mých očích to kazí ten začátek. Jednak jsem si vzpomněla na teorie, že všechny ty fantasmagorie á la civilizaci nám přinesli mimozemšťani, jsou jen projevem rasismu, protože tím ubíráme starověkým civilizacím fakt, že prostě byly lepší a samostatné. To mi přijde přitažené za vlasy, ale tady mi zase připadá přitažený za vlasy ten začátek, kde se přesně tohle děje. Ano, Inkové neměli železo a nedošlo jim, že by mohli třeba udělat veliké kolo a dát ho na vozík, aby to líp jelo. O palných zbraních a zaoceánských lodích nemluvě. Ale tady jsme v alternativní historii, kde se fantazii meze nekladou - tak proč proboha musí Inkům železo objevit a nápad s velkým kolem vnuknout Vikingové a proč musí zaoceánskou loď okopírovat od Kolumbovy výpravy? (Ano, Kolumbus objeví Ameriku, ne že ne...) Příběh by dost dobře fungoval i bez tohoto úvodu. Který navíc není ani umělecky moc na výši, dle mého soudu...
Jako čtenář přede nou, mám autora spojeného s jinou knihou.
Tento zajímavý alternativní příběh o střetu civilizací byl ze začátku hodně šťavnatý. To když se nebojácné děvče, Freydís: https://1url.cz/aKxlY vydalo za moře, aby tam se svou skupinou unavených přátel přistálo u břehu asi Kanady, natrefilo na podivné cizince a díky navázání mnoha nejen "obchodních kontaktů," se vydalo na jih, směr země zaslíbená.
Cesta s sebou nesla i mnohá úskalí - jakože až časem Freydís došlo, že s podivnou nemocí, která vždy nějak záhadně sejme domorodce, by její skupina mohla mít něco společného.
O tom je zhruba první část příběhu.
Druhá vypráví trochu zaonačený příběh Kryštofa Kolumba a jeho party na třech lodích :). Začátek by ještě tak nějak pasoval na historické události, které známe, ale průběh a konec předznamená třetí část příběhu.
A tam je to mazec. Autor zešílel a středověkou Evropu a situaci panovnických rodů "lehce" proměnil :).
Bavila jsem se.
Autora mám spojeného s HHhH proto jsem po knize sáhnul a nelituji. Jedná se o alternativní historii, příběh conquisty naruby. Teoreticky možné. Inkové a Aztékové posílení o příslušné protilátky, znalost železa a koní a stavbu oceánských lodí. Těžko říct zda by to skutečně stačilo a Atahualpa, okolnostmi donucený vylodit se v Portugalsku, by byl skutečně reálně schopen proměnit dějiny Evropy. Nemyslím si, ale forma a způsob vyprávění příběhu je velmi zábavný a v mnohém i poučný. Autor prokázal hlubokou znalost světové historie, skrytou v detailech příběhu a jak někdo napsal níže jejich objevování a rozpoznání od reality je největší devízou této knihy.
PS: Civilizace = Sid Meier má jistě radost :-)
Civilizace od Laurenta Bineta je jednou z knih, po které jsem opakovaně sahal téměř při každé návštěvě knihkupectví a posléze ji opět vracel do regálu. Něco mě na ní lákalo, ale zřejmě ne natolik, abych si ji koupil. Pak jsem to ale jednou zlomil a koupil si ji. Pokud to máte stejně, radím vám, kupte si ji také. Jedná se o zajímavou knihu, ve které autor kombinuje historická data s fikcí. Je to bezva zábava především v tom, že čtenáře to vede k tomu si při čtení doplnit své znalosti z dějepisu, aby dokázal fikci rozpoznat a příběh si naplno vychutnat. Já se z tohoto důvodu ponořil do zběžného studia rodokmenů šlechtických rodů evropských zemí, abych si vytvořil lepší představu o rodinných vazbách mezi Isabelou Portugalskou, Karlovi V., Kateřinou Habsburskou a Janem III. Portugalským. Díky tomu jsem se znovu přesvědčil, že šlechtické doby tehdejší Evropy tvořily v podstatě jednu velkou rodinu.
Stylem líčení v první části (Sága o Freydís Eriksdóttir) mi kniha v mnohém připomíná videa kanálu CivilizationEx na Youtube. Netřeba asi vysvětlovat, ale pokud by vás to přece jen zajímalo, tak si některé z těchto videí pusťte.
Binet v knize mimo jiné popisuje, (1) jak Vikingové objevili Ameriku... a dobrovolně tam zůstali a (2) jak Kryštof Kolumbus (také) objevil Ameriku... a také tam zůstal, leč nedobrovolně. Hlavní část příběhu, byť volně navazuje na části předchozí, představuje příběh inckého vládce Atahualpy, který dopluje do Evropy, kde začne budovat svoji sféru vlivu.
V knize samozřejmě nechybí otázka víry, která byla pro Evropu na přelomu středověku a novověku klíčovým tématem. Očima dnešního čtenáře, který pochází navíc z převážně ateistické země (kterou Česká republika nepochybně je), se vnucování své víry jiným zdá tak... nesmyslné. A o to víc, když různá náboženství ve všech koutech světa popisují více méně totéž, jen k tomu volí jiný soubor mýtů. Přesto však náboženští zélóti často trvají zrovna na tom, aby ostatní věřili právě té jejich verzi a jsou kvůli tomu ochotní válčit a zabíjet. Autorovi se podle mého soudu podařilo velmi pěkně shrnout podstatu křesťanství, židovství a islámu, přičemž jako metodu zvolil pohled cizince – Inky – který pro drobné nuance mezi jednotlivými náboženstvími stěží hledá porozumění (zejména pak, pokud jde o rozdíly mezi katolicismem a protestantstvím). Díky perspektivě cizince tak celkově vyniká absurdita lecčehos v naší evropské historii.
Na pozadí náboženské otázky zvlášť vyniká požadavek na svobodu vyznání jako předpoklad další prosperity. V knize je svoboda vyznání čtenáři prezentována jako klíč k úspěchu. Ve fiktivní historii autora románu, zdá se, lze úspěch Atahualpy spatřovat právě v tom, že toto pochopil jako první. V návaznosti na protestantství působí pak zvlášť poutavě v knize nabídnutých „95 slunečních tezí“. Atahualpa, jako všichni v Incké říši, uctíval Slunce. Na 95 slunečních tezích, přestože jde o fikci, je něco sympatického. Zakotvují pluralitu náboženského vyznání, obsahují mnoho z fyzikalismu a mnohem méně metafor, než nalézáme v tradičních náboženstvích. Nicméně i v případě uctívání Slunce existuje hierarchie. Slunce je nejvyšším božstvem, nejvyšší Inka je jeho synem na Zemi a poté následují všichni ostatní (třebaže jsou také dětmi Slunce). Je zde zvláštní dichotomie. Inkové, jako vyznavači Slunce, v knize nemají problém s tím přijmout, že ostatní mají jinou víru než oni a dost dobře nerozumí oné vyostřené netoleranci mezi ostatními vyznáními – například tomu, proč katoličtí křesťané neuznávají protestanty. Zároveň ale očividně přesto sami cítí potřebu zařadit své sluneční náboženství nad ostatní. Je snad tato potřeba nadřadit svoji víru nad víru ostatních v samém srdci každého náboženství?
Člověk si musí zvyknout na styl vyprávění a pochopit, jak je kniha udělaná. To je docela těžké. Kdo to dá, užije si. Nápad i konec jsou 100%.
Štítky knihy
alternativní historie francouzská literatura Inkové dobývání, dobyvatelé
Civilizace
Zajímavý literární počin. Autor postupně vystřídá styl psaní kroniky, psaní dopisů a nakonec přejde do běžného vyprávění. I myšlenky jsou zajímavé, nic zde není černobílé. Naše civilizace měla co přebírat od indiánů a je škoda, že jsme převzali jen kouření tabáku, pití kakaa a pěstování brambor. Kniha naznačuje, čím jsem mohli svou civilizaci obohatit, i když v reálné historii jsem byli conquistadoři my.