Civilizace
kniha od: Laurent Binet
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/441467/bmid_civilizace-ZeM-441467.jpg
3.8
156
Román Civilizace stojí na této hypotéze: Atahualpa, vládce Incké říše, se vylodí v Evropě Karla V. Habsburského. Jak to zde vypadá? Španělská inkvizice, Lutherovy reformy, rodící se kapitalismus. Zázračný vynález knihtisku, díky němuž promlouvá papír. Monarchie, vyčerpané nekonečnými válkami a bez ustání ohrožované Turky. Moře sužovaná piráty. Kontinent drcený náboženskými a dynastickými sváry. Ale především týraný, vyhladovělý, bouřící se lid, toledští Židé, granadští Mauři, němečtí rolníci: možní spojenci. Z Cuzca do Aix-la-Chapelle a hlavně až do bitvy u Lepanta – to je trasa vyprávění o převráceném chodu dějin, o ovládnutí světa, k němuž vlastně mohlo dojít. Mohlo se to stát. Chybělo málo – jen tři věci: kdyby měli indiáni koně, kolo a ty správné protilátky, ubránili by se konkvistadorům a museli bychom přepisovat dějiny. Román o alternativních dějinách světa – konkvista naruby. Oceněno Prix de l’Académie française 2019.... celý text
Literatura světová , Romány
Vydáno: 2021 , Argo
Originální název:
Civilizations , 2019
více info...
Komentáře (42)
Komentáře 42 Recenze 5
Zajímavé čtení o alternativní historii. Jakápak by byla historie, pokud by civilizace za oceánem se vyvíjela jinak? Stačily by jiné životní osudy a všechno by mohlo být jinak. Celý svět by byl naruby. První polovina knihy je až neuvěřitelně napínavá, bohužel u druhé poloviny se už čtenář při vzpomínání mezi rodovymi liniemi ztrácí.
(SPOILER)
Autorovu prvotinu HHhH považuji za jednu z nejlepších knih, které jsem kdy četl. Proto mě Civilizace nemohla minout. A nyní říkám bohužel. Zvolil jsem si ji jako knihu na dovolenou. Zvlášť, když jsme se tentokrát vydali na dlouhou cestu vlakem. Těšil jsem se, jak mi bude s Binetem cesta ubíhat. Ale neubíhala. Naopak po několika desítkách stránek jsem si byl jistý, že ji nedočtu. A taky jsem ji nedočetl a při zpáteční cestě mi nezbývalo nic jiného, než se smutně dívat z okna vlaku.
Kontrafaktuální historii miluji. Rád si přečtu, co by bylo, kdyby se něco v dějinách stalo jinak. Ale pokud má být tento druh literatury čtivý a aspoň trochu uvěřitelný, musí mít nějakou logiku. A to tady chybí. Spíše to vypadá, že autor si zahrál za inky PC hru Sida Meiera Civilizace a přišlo mu to jako dobrý námět na knihu. Ale to je zoufale málo. Dobře, ještě to vysvětlení, jak se k indiánům dostali koně, železo a jak byli odolní proti evropským nemocem, je sice krkolomné, ale dá se akceptovat. Ale zbytek? Atahualpa uvidí vraky španělských lodí a během pár dní je opraví a přepluje Atlantik. Bez toho, že by inkové měli jakoukoli zkušenost s námořnictvím. A tak je to se vším. Ve Španělsku si přečte Machiavelliho (jak neotřelé) a asi je jediný, kdo ho pochopil, protože má rázem návod na ovládnutí kontinentu. A ten zbytek? Že Luther přibíjí místo protestantských tezí teze sluneční? A Tizian místo španělského krále maluje Atahualpu? Nevím, mě to prostě nepřišlo zajímavé a rozhodně ani originální. Spíše to bylo takové povrchní pomrkávání na čtenáře - tuhle postavu přece znáš, tak podívej se, co s ní udělám. Za mě nuda a neskutečné zklamání.
Autorův historický přehled je působivý a samotný nápad není špatný. Vtipné byly pohanské pohledy na křesťanství a na jeho dobové spory. Co mě neskutečně ubíjelo, byla "nerománovost" knihy. Jde o chronologický soupis událostí, kdy si k žádné postavě nelze vytvořit vztah, protože je autor nenechá promluvit. Dvě hvězdy za dějepisné znalosti autora.
Hříčka? Knížku jsem četla na doporučení svého dobrého kamaráda, a absolutně jsem nelitovala - proč si nepustit fantazii na špacír a nepřipustit alternativní dějiny, které se prostě... dějí? A pak si jenom užívat příběh. Jenže dobrým zdrojem zájmu byly i jednotlivé epizody, které z historie známe (a tady je fakt výhoda být tak trochu historik) - odehrávají se prakticky stejně, ale v jiném kontextu nabývají úplně jiného významu a posouvají dění jinam... skvělá autorská práce. A třetí vrstva, kterou si uvědomuji, už tak veselá není: jak je křehký systém, o kterém se domníváme, že je pevnější než skála. Uvědomit si, že to, co považujeme za absolutně jisté, nemáme řádně odůvodněné, nejsme schopni si za tím stát a obhajovat si to - a pak stačí i jenom prostá shoda náhod, aby bylo všechno jinak. Ačkoliv žánr "alternativní dějiny" je velmi specifický a jako takový se musí číst, přesto není od věci se občas tímto směrem zamyslet. Ale mé celkové hodnocení: ano. A možná se k titulu ráda i vrátím.
Na doporučení jsem se vrhla do čtení této knihy po velmi dlouhé čtenářské pauze. No, musím uznat, že by bylo rozumnější začít s něčím jednodušším. Začátkem jsem se vyloženě prokousávala, ale člověk později v příběhu zjistí, jakou úlohu tam sehrával a začne si čtení vyloženě užívat.
Myslím, že s povrchní znalostí historie a geopolitických vztahů tam čtenář může najít zajímavý příběh. S hlubší znalostí dějin se navíc krásně pobaví a zamyslí, jak by asi příběh mohl pokračovat.
Myslím, že nějak podobně by asi imigrační krizi popsal Voltaire :-)
Ještě tam ovšem chybělo rozdělování Inků kvótama ... ale to by nenapadlo ani Voltaira (leda tak v kontextu myšlenky nejhoršího možného světa: dostaneš se sice někam, kam nechceš, ale o to hůř tě tam přijmou :-)
Moje druhá kniha od Bineta a zase zklamání. Platí pro ni dost podobné věci jako pro Sedmou funkci jazyka. Je to vysoce intelektuální dílo na pozadí populárního žánru. Sedmá funkce jazyka si hrála s detektivkou, Civilizace s historickou beletrií, resp. s alternativní historií. Je to ale ta kniha, o které se líp mluví, než se čte. Má čtyři hlavní části, první je jakousi aluzí na severské ságy, druhá fiktivním přepisem deníku Kryštofa Kolumba, třetí kronikou Atahulpova tažení Evropou a třetí travestií na Cervantese. Tahle forma i téma konkvisty naruby je jistě zajímavé, ale bohužel to zpracování pokulhává, hlavně v té klíčové třetí části. Nebaví to a skutečně si to užije jen naprostý znalec 17. století. Pokud se dopodrobna nevyznáte v soudobé politice, je to celkem ztráta času.
Přidávám se k těm, které kniha utahala přemírou historických postav a událostí, takže jsem ji nakonec ve dvou třetinách znuděně odložil. Přitom začátek s Vikingy, Kolumbem i připlutím Inků do Evropy byl díky své pestrosti slibný. Hlavní část knihy se ale záhy proměnila spíš v ubíjející učebnici (alternativního a ne moc uvěřitelného) dějepisu - jako učebnice dějepisu je sice relativně čtivá, ale jako román je nezáživná, zvlášť pokud vás dějiny přelomu středověku a novověku v Evropě moc nezajímají a nebaví, takže neoceníte ty spousty historických aluzí.
Zpočátku hodně zaujalo, ale pak toho bylo už moc (moc jmen, moc politiky, moc reformátorů, moc mrňavých území, moc bojůvek a tahanic), umořilo mne to tak, že jsem se už ani nezvládla dozvědět, kam autor vlastně se svým nápadem obrácené historie Nového/Starého světa dospěl. A to jsem se to přitom postupně snažila číst už s jistým nadhledem, že ani všechna evropská jména, byť mně vzdáleně povědomá, nemohou být historicky podložena a že si aspoň někoho přece musel prostě vymyslet (přitom těch reálných základů tam autor nacpal tedy opravdu hodně, kam se hrabe školní dějepis...). Nápad ale skvělý.
Urcite ide o dobru knihu. Akurat sa mi pri nej stalo to, co pri Siedmej funkcii jazyka (ktoru som doteraz nedocital), ze v nejakej polovici prestala byť čtivá. Akoby pribeh ustupil a prevalcovala ho masa (alternativnej) historigrafie, ktoru pred sebou autor namahavo tlaci.
Zajímavá historická fikce, která převrací klasickou západní perspektivu, kdy civilizovaní Evropané přináší nevzdělaným barbarům osvětu. Jak se říká, historii píšou vítězové. Takže co kdyby oněmi krvelačnými barbary nebyli Inkové, Aztékové, Indiáni, ale právě evropští kolonizátoři? Však to byli právě oni, kdo způsobili genocidu původního obyvatelstva obou Amerik a zároveň vedli nesmyslné a notně krvavé války mezi sebou. Jako myšlenkový experiment doložený dobovými prameny je kniha zajímavá. Jakožto ucelený příběh příliš neobstojí. Forma historických záznamů je totiž příliš neosobní a tak je těžké s hrdiny nějak více soucítit či si k nim vybudovat vztah.
Je to parádní:) Alternativní dějiny jsou lákavé téma, je ovšem potřeba se hodně orientovat v těch, které tak říkajíc zvítězily, jinak je to utrpení. A to tady právě nehrozí, Binet je bravurní, tančí mezi tím vším hladce a lehce. Zejména ty pasáže, kdy Inkové interpretují jiná náboženství a místní státní útvary, jsou tak vtipné, že jsme se smála nahlas!
(SPOILER)
Takové... dosti nevyrovnané...
Pokud by kniha začala cca na straně 100, dala bych určitě pět hvězdiček. Tam totiž začíná to, co se inzeruje na obálce (Jihoameričené dorazí do Španělska a začnou dobývat Evropu). Vše je popsané slovy inckého kronikáře, takže vše popisuje tak, jak to vidí nezasvěcenec z jiné kultury. Jsou tam takové roztomilé popisy jako "malé bílé lamy" (ovce), ale hlavně je to plné ironie pošklebující se nad pokrytectvím evropské kultury. (Aby bylo jasno, nejsem woke culture sebemrskač, ale trocha sebeironie nikdy neuškodí.) Místy je vidět i klasické dilema, zda kolaborovat (a jestli je to vůbec kolaborace, když se spolupracuje s novým režimem) a v čem má člověk ustoupit a v čem nikdy. Kniha je pak zakončená poslední částí, kde se vypráví dobrodružný příběh Miguela de Cervatese, který je sice trošku slabší, ale vše, co je v té "hlavní" části, se v něm dá taky najít.
Bohužel v mých očích to kazí ten začátek. Jednak jsem si vzpomněla na teorie, že všechny ty fantasmagorie á la civilizaci nám přinesli mimozemšťani, jsou jen projevem rasismu, protože tím ubíráme starověkým civilizacím fakt, že prostě byly lepší a samostatné. To mi přijde přitažené za vlasy, ale tady mi zase připadá přitažený za vlasy ten začátek, kde se přesně tohle děje. Ano, Inkové neměli železo a nedošlo jim, že by mohli třeba udělat veliké kolo a dát ho na vozík, aby to líp jelo. O palných zbraních a zaoceánských lodích nemluvě. Ale tady jsme v alternativní historii, kde se fantazii meze nekladou - tak proč proboha musí Inkům železo objevit a nápad s velkým kolem vnuknout Vikingové a proč musí zaoceánskou loď okopírovat od Kolumbovy výpravy? (Ano, Kolumbus objeví Ameriku, ne že ne...) Příběh by dost dobře fungoval i bez tohoto úvodu. Který navíc není ani umělecky moc na výši, dle mého soudu...
Jako čtenář přede nou, mám autora spojeného s jinou knihou.
Tento zajímavý alternativní příběh o střetu civilizací byl ze začátku hodně šťavnatý. To když se nebojácné děvče, Freydís: https://1url.cz/aKxlY vydalo za moře, aby tam se svou skupinou unavených přátel přistálo u břehu asi Kanady, natrefilo na podivné cizince a díky navázání mnoha nejen "obchodních kontaktů," se vydalo na jih, směr země zaslíbená.
Cesta s sebou nesla i mnohá úskalí - jakože až časem Freydís došlo, že s podivnou nemocí, která vždy nějak záhadně sejme domorodce, by její skupina mohla mít něco společného.
O tom je zhruba první část příběhu.
Druhá vypráví trochu zaonačený příběh Kryštofa Kolumba a jeho party na třech lodích :). Začátek by ještě tak nějak pasoval na historické události, které známe, ale průběh a konec předznamená třetí část příběhu.
A tam je to mazec. Autor zešílel a středověkou Evropu a situaci panovnických rodů "lehce" proměnil :).
Bavila jsem se.
Autora mám spojeného s HHhH proto jsem po knize sáhnul a nelituji. Jedná se o alternativní historii, příběh conquisty naruby. Teoreticky možné. Inkové a Aztékové posílení o příslušné protilátky, znalost železa a koní a stavbu oceánských lodí. Těžko říct zda by to skutečně stačilo a Atahualpa, okolnostmi donucený vylodit se v Portugalsku, by byl skutečně reálně schopen proměnit dějiny Evropy. Nemyslím si, ale forma a způsob vyprávění příběhu je velmi zábavný a v mnohém i poučný. Autor prokázal hlubokou znalost světové historie, skrytou v detailech příběhu a jak někdo napsal níže jejich objevování a rozpoznání od reality je největší devízou této knihy.
PS: Civilizace = Sid Meier má jistě radost :-)
Civilizace od Laurenta Bineta je jednou z knih, po které jsem opakovaně sahal téměř při každé návštěvě knihkupectví a posléze ji opět vracel do regálu. Něco mě na ní lákalo, ale zřejmě ne natolik, abych si ji koupil. Pak jsem to ale jednou zlomil a koupil si ji. Pokud to máte stejně, radím vám, kupte si ji také. Jedná se o zajímavou knihu, ve které autor kombinuje historická data s fikcí. Je to bezva zábava především v tom, že čtenáře to vede k tomu si při čtení doplnit své znalosti z dějepisu, aby dokázal fikci rozpoznat a příběh si naplno vychutnat. Já se z tohoto důvodu ponořil do zběžného studia rodokmenů šlechtických rodů evropských zemí, abych si vytvořil lepší představu o rodinných vazbách mezi Isabelou Portugalskou, Karlovi V., Kateřinou Habsburskou a Janem III. Portugalským. Díky tomu jsem se znovu přesvědčil, že šlechtické doby tehdejší Evropy tvořily v podstatě jednu velkou rodinu.
Stylem líčení v první části (Sága o Freydís Eriksdóttir) mi kniha v mnohém připomíná videa kanálu CivilizationEx na Youtube. Netřeba asi vysvětlovat, ale pokud by vás to přece jen zajímalo, tak si některé z těchto videí pusťte.
Binet v knize mimo jiné popisuje, (1) jak Vikingové objevili Ameriku... a dobrovolně tam zůstali a (2) jak Kryštof Kolumbus (také) objevil Ameriku... a také tam zůstal, leč nedobrovolně. Hlavní část příběhu, byť volně navazuje na části předchozí, představuje příběh inckého vládce Atahualpy, který dopluje do Evropy, kde začne budovat svoji sféru vlivu.
V knize samozřejmě nechybí otázka víry, která byla pro Evropu na přelomu středověku a novověku klíčovým tématem. Očima dnešního čtenáře, který pochází navíc z převážně ateistické země (kterou Česká republika nepochybně je), se vnucování své víry jiným zdá tak... nesmyslné. A o to víc, když různá náboženství ve všech koutech světa popisují více méně totéž, jen k tomu volí jiný soubor mýtů. Přesto však náboženští zélóti často trvají zrovna na tom, aby ostatní věřili právě té jejich verzi a jsou kvůli tomu ochotní válčit a zabíjet. Autorovi se podle mého soudu podařilo velmi pěkně shrnout podstatu křesťanství, židovství a islámu, přičemž jako metodu zvolil pohled cizince – Inky – který pro drobné nuance mezi jednotlivými náboženstvími stěží hledá porozumění (zejména pak, pokud jde o rozdíly mezi katolicismem a protestantstvím). Díky perspektivě cizince tak celkově vyniká absurdita lecčehos v naší evropské historii.
Na pozadí náboženské otázky zvlášť vyniká požadavek na svobodu vyznání jako předpoklad další prosperity. V knize je svoboda vyznání čtenáři prezentována jako klíč k úspěchu. Ve fiktivní historii autora románu, zdá se, lze úspěch Atahualpy spatřovat právě v tom, že toto pochopil jako první. V návaznosti na protestantství působí pak zvlášť poutavě v knize nabídnutých „95 slunečních tezí“. Atahualpa, jako všichni v Incké říši, uctíval Slunce. Na 95 slunečních tezích, přestože jde o fikci, je něco sympatického. Zakotvují pluralitu náboženského vyznání, obsahují mnoho z fyzikalismu a mnohem méně metafor, než nalézáme v tradičních náboženstvích. Nicméně i v případě uctívání Slunce existuje hierarchie. Slunce je nejvyšším božstvem, nejvyšší Inka je jeho synem na Zemi a poté následují všichni ostatní (třebaže jsou také dětmi Slunce). Je zde zvláštní dichotomie. Inkové, jako vyznavači Slunce, v knize nemají problém s tím přijmout, že ostatní mají jinou víru než oni a dost dobře nerozumí oné vyostřené netoleranci mezi ostatními vyznáními – například tomu, proč katoličtí křesťané neuznávají protestanty. Zároveň ale očividně přesto sami cítí potřebu zařadit své sluneční náboženství nad ostatní. Je snad tato potřeba nadřadit svoji víru nad víru ostatních v samém srdci každého náboženství?
Člověk si musí zvyknout na styl vyprávění a pochopit, jak je kniha udělaná. To je docela těžké. Kdo to dá, užije si. Nápad i konec jsou 100%.
Takto podaná alternativní historie mně baví (paní Mornštajnová promine)...Starý svět coby Nový svět...hračičkovské pohrávání si se spoustou reálných detailů, jejich přetáčení na hlavu a zapasování do celku příběhu sice vyžaduje po čtenáři hlubší znalosti dějin (určitě mi tím pádem dost uniklo), ale i tak jsem se jak samotnou fikcí, tak autorovým neemocionálně kronikářským podáním se suchou ironií i rozmanitostí čtyř částí knihy pobavila. Nepravděpodobné zvraty ukazující absurditu náhody, co nepředvídatelně otočí kolem dějin, beru jako záměr i odkaz k historii skutečné.
Kniha je psaná jako kronika, soustředí se na jednotlivé (smyšlené) události a milníky, nejedná se tedy o příběh, kde by bylo mnoho prostoru pro pocity, myšlenky, kritiky nebo teorie. To mi v knize docela chybělo, ale pravděpodobně to nebylo cílem této knihy. Obecně je zajímavé, alternativní příběh "jak to mohlo být, kdyby..." číst, je to něčím fascinující. Člověku, který se nevyzná v aristokratické historii Evropy se může stát, že se v příběhu nejednou ztratí, přestože některé postavy jsou vykreslené velmi povrchně a nehrají v příběhu důležitou roli. Jsem rád, že jsem knize dal šanci a dočetl až do konce. Pokud je jedna věc, kterou si člověk z knihy odnese, pak je to fakt, že dějiny jsou křehké a existuje v nich prostor pro náhodu.
Tato kniha nese podtitul „Konkvista naruby, román o alternativních dějinách“. A tento podtitul knihu dokonale vystihuje. Při jejím čtení totiž nebydete dojmu, že skutečně čtete nějakou dějepisnou knihu, která se jen liší od skutečných dějin. Knihu si pak užijí spíše ti, co skutečné dějiny dostatečně ovládají, protože hlavní zábavou jsou právě ty rozdíly mezi skutečností a fikcí.
Román se dělí na čtyři části. První část se týká vikingské ženy Freydís Eriksdóttir, sestra Leifa Eriksona, který jako první z Evropanů prokazatelně stanul na půdě Ameriky, a to kolem roku 1000 n. l. Právě od jejího pozměněného osudu se začíná odvíjet jiná historie našeho světa, a to díky vynálezům a dalším věcem, které přinesla do Ameriky předčasně a seznámila s nimi původní obyvatele. Tato část je vyprávěna ve stylu ságy.
Druhá část sleduje objevitelské osudy Kryštofa Kolumba, které se zpočátku odvíjí podobně jako skutečnost, ale vzhledem k již pozměněné historii způsobenou Freydís dopadnou jeho objevitelské úspěchy značně jinak, a to hlavně díky větší vyspělosti domorodého obyvatelstva. Tato část je pak vyprávěna pomocí zápisků z deníků Kryštofa Kolumba.
Třetí část je podstatně nejdelší a pojednává o inckém vládci Atahualpovi, jehož okolnosti dovedou k tomu, že se přeplaví na evropský kontinent a využije příležitosti k tomu, aby ovládl část tohoto kontinentu. Tato část je vyprávěna dějepisným způsobem, který se snaží pohlížet na všechny strany nezaujatě.
Čtvrtá část pojednává o dobrodružství Miguela de Cervantes a je vyprávěna podobným způsobem jako část předchozí, jen to není tentokrát bráno z pohledu různých říší a jejich panovníků, ale z pohledu obyčejného člověka. Osobně mě tato část už moc nebavila a klidně bych se bez ní obešel.
Z knihy jsem pak také nabyl dojmu, že autor touto cestou také kritizuje evropská náboženství, křesťanství zejména, kdy často poukazuje na protimluvy či pokrytectví těchto vír. Nejvíc to pak jako osobnost schytá církevní reformátor Martin Luther.
Takže, pokud vás baví dějiny, vřele doporučuji. V opačném případě vás kniha bavit nebude.
Nebudu hodnotit, knihu jsem nedočetl. Na jedné straně je to smělý pokus o výklad dějin z pozice "poražených" a ono velké kdyby, které vždy bude dráždit spisovatele všeho druhu. Binet to chytil za dobrý konec, je to psané jako nějaká středověká kronika, ale to co zpočátku vypadá zajímavě se postupem času stává přeci jen trochu manýrou, kdy se jen na sebe vrství spoustu nezáživných detailů a popisů a čeká se kdo další vystoupí na scéně a jaké dějinné veletoče, ztřeštěnosti a šarády nám autor ještě připraví. Chápu, že někdo se u toho bude královsky bavit, mě to spíš nudilo.
Zajímavý a neotřelý pohled na knihu přináší příspěvek uživatele Nonosbawsut. Uživatelka Schuminka zase dobře vystihla pocit, že to působí jako příprava na román s nějakým silnějším příběhem a dějem, který by to táhnul, jako například Harrisova Otčina.
Nápad vynikající, začátek chytře vymyšlen. Od rekonstrukce Kolumbových lodí to začalo logicky drhnout. Kniha spíš působí jako podklady k napsání románu, na což ale už nedošlo. Strašně nezáživné vrstvení nepodstatných detailů, místo děje jen popis. V půlce jsem to vzdala...
3-4 hvězdičky za kolísavou čtivost jednotlivých částí. Jednoznačně oceňuji, jakou si dal autor práci s historickou rešerší, což je z knihy zřejmé, přestože nejsem žádný historik. Kdybych jím byla, pak bych snad toto dílo dokázala ocenit ještě více. Jinak se mi četlo jako pohádka/mýtus, při které jsem se někdy i od srdce zasmála (papež jakožto "náčelník vyholenců" a jiné vtipné a vlastně zcela logické popisy barbarského evropského středověkého prostoru z pohledu "civilizovanější" incké kultury.
Po hlavní "atahualpovské" části však pro mne kniha přestala být zajímavá a tu "cervantesovskou" už jsem ani nedočetla. Takže uvidím, jestli sáhnu i po jiných dílech tohoto autora.
Nejdřív jsem se nemohla začít a vůbec mě to nebavilo. Nechápala jsem kde jsem, co to je za lidi a kam děj směřuje, ale asi po 70. stránce se to změnilo, podařilo se mi se začíst a knihu jsem si užila až do konce. A tak všem doporučuji - mějte s textem trpělivost, vyplatí se to.
(SPOILER) Opravdu historie naruby - indiáni těžili z připlutí Vikingů v 10. století a nakonec i z výpravy K. Kolumba (zde samozřejmě pro něho neúspěšné). Atahualpa byl se svými věrnými zahnán během občanské války až do střední Ameriky, odkud se po boji s Aztéky dostal loďmo na Kubu, kde se setkal a spřátelil s indiány Tainy. Když se v Karibiku objevovalo Huascarovo loďstvo (sic!) opravili Tainové a Atahualpovi lidé dvě ztroskotané španělské lodě a postavili třetí (sic!), s nimiž se necelé dvě stovky indiánů včetně taínské ženy Higuamoty, která uměla španělsky od Kolumba (sic!) vydaly na západ. Indiáni dopluli do zemětřesením zbídačeného Portugalska, navázali styky s místními obyvateli. Poté Atahualpa nechal zmasakrovat tři tisíce lidí v Toledu, poněvadž se dozvěděl o plánu na zničení své výpravy. Boje se Španěly skončily velmi rychle a to zajetím Karla V. (později nešťastně zemřel a jeho syn byl indiány zavražděn). Inkové na iberském poloostrově se opřeli o pronásledované vrstvy obyvatel - židy, Morisky, později o protestantské obyvatele německých zemí či o berberské piráty, jejichž část před tím porazili. Velmi dobré vztahy navázali s Portugalskem i Francií. Ta byla ale později zničena vpádem Angličanů a Aztéků. Aztékové bojovali s Inky v Americe, ale nakonec Huascar a Quatemóc uzavřeli příměří. Huascar poslal bratrovi zprávu, že boje musí být ukončeny i v Evropě. Ve Francii se tak vlády ujali Aztékové, kteří později s pomocí Skotů obsadili Anglii a zbytek Angličanů odtud vytlačili do Irska a pak na Island. Atahualpa je sice zavražděn ve Florencii, avšak jeho sestra vzbouřence porazí tím, že na ně poštve dav. V bitvě u Lepanta sice zvítězí koalice Říma, habsburské monarchie ve středu Evropy, Turků a spol. nad inckým Španělskem, aztéckou Francií a jejich spojenci, avšak ke zvratu nedojde - incká dynastie i aztécká dynastie mají stále rozhodující moc v jihozápadní i západní Evropě. Autor promyslel leccos, ale vážně se kniha nedá moc brát. Tohle se stát opravdu nemohlo. Incká a aztécká říše mohly vzdorovat mnohem více a déle (incká říše se rozpadla kvůli probíhající občanské válce a zajetí Atahualpy španělskými vojáky), ale těžko mohly dobývat Evropu. Ani kniha totiž spolehlivě nevysvětlila, jakým způsobem se indiáni naučili stavět koráby. Taky jsem si vzpomněl, že jsem na základní škole před cca 27 lety napsal slohovou práci - úvahu na téma imaginárního dobytí Evropy indiány (že na něco takového mohli mít "právo", když totéž "právo" měli bílí). Učitelka, jinak vcelku dobrá, mou práci zhodnotila pouze slovy "Petr by chtěl, aby nás indiáni všechny pozabíjeli." Jednak nepochopila obsah mé práce, jednak nepochopila podstatu slohové práce ve stylu eseje. Howgh!
Románová hříčka, která se bude líbit tím víc, čím víc se orientujete v reáliích 16. století. S povšedními znalostmi zůstane pouze nereálný průměrný příběh o podmanění Evropy zámořskými civilizacemi.
Laurent Binet mě nezklamal. Kniha je stylově rozmanitá, zajímavá, dobře se čte. Na jeho předchozí knihu (Sedmá funkce jazyka) nemá, ve srovnání s ní je to taková zábavná drobnost. Ale i tak hezky napsaná, vtipná, zajímavá a doporučeníhodná ;)
Upozornenie na zaciatok! Tuto knihu si ovela viac uzije citatel, ktory je dost dobre oboznameny s dejinami Europy, hlavne 15.-16.storocie. Mihne sa tu minimalne tak 40 historickych postav a dobre je vediet aku ulohu zastavali v realnej historii. O to lepsia je zabava a ocenite pracu aku autor knihe a pribehu venoval.
Fantasticky subzaner alternativnych dejin mam vcelku rad. Takze ked mi blikla tato kniha, bol som zvedavy. Pozeram ze autor uz ma par "what if" za sebou, pravdepodobne ho bavi fabulovat. Ono tieto knihy vznikaju v hlavach autorov sposobom vyzvy. A co keby to bol tak a nie ako sme sa to ucili? Asi to zacina nejakym obrazom... Co keby sa Hitler prechadzal po Time Square, co ak by japonci dobili USA, co ak by Jezis nebol ukrizovany. No a potom zacina spisovatel ohybat realitu, obcas krkolomne zapletky aby sa vo finisi dostal tam kam chce. A ja rad sledujem, ako to dopekla chce docielit.
Styl rozpravania mi sadol, taky... kronikarsky, bez zbytocnej emocnej vaty, ved vacsinou aj ide o sledovanie dlhsej doby. A to potom protaginosti musia zakonite umierat a nastupovat ich potomci. Tato kniha zacina plavbou vikingov do ameriky...a konci Atahualpom v Notre Damme :) Plus minus. Niekto vytvori alternativny svet a vsadi don postavy a necha konat a na zaklade beletristickeho pribehu ukazuje viac menej uz nasledky toho "what if". (Co ja viem, namatkou Muz z vysokeho zamku?) Binet nam krok za krokom ukazuje pricinu a nasledok, dalsi krok, dalsi... A my ako citatelia bud pristupime na to, poviem si, no to by sa aj naozaj mohlo stat. A obcas si aj poviem, No tak toto by nemalo sancu. Uprimne nechcem spoilerovat, ale uz len myslienka ze by nejake markantne zmeny v dejinach vykonalo do 200 priplavenych inkov (v tom su aj zeny a haranti s holou prdelkou) na pobrezi Lisabonu... a do europskeho kotla inkvizicie, protiosmanskych vojen, reformacie a luteranizmu, pogromov na zidoch, prvych republikanskych myslienok... a teraz ich nechaj preklznut tym vsetkym. Tak akoze musis ustupit a nechat sa unasat tou fantaziou. Za mna kniha dobra. Nebude v ucebniciach fantastiky, ale zasa jeden fajn myslienkovy experiment alternativnych dejin.
PS: Potesil aj Cervantesovsky koniec.
Štítky knihy
alternativní historie francouzská literatura Inkové dobývání, dobyvatelé
CivilizaceKniha Civilizace je v
| Právě čtených | 3x |
| Přečtených | 177x |
| Čtenářské výzvě | 23x |
| Doporučených | 5x |
| Knihotéce | 90x |
| Chystám se číst | 184x |
| Chci si koupit | 49x |
| dalších seznamech | 2x |