ladyba komentáře u knih

Loutkové divadlo M.W. Craven

Skvělý napínavý příběh s brilantní expozicí (a důvtipným závěrem), která vás okamžitě vtáhne do děje a dvojkou vyšetřovatelů, které si rozhodně zapamatujete. Analitický outsider s IQ 200 a suspendovaný inspektor, který nevádá ve jménu spavedlnosti udělat cokoliv, nabízejí trochu víc než jen v detektivkách a thrillerech omílaná klišé.

9 18.02.2021 5 z 5

Myšlením k bohatství Napoleon Hill

Trochu nerozumím negativním ohlasům. Je to především kniha o přístupu k životu, který nemá být pasivní, ale aktivní. Prostě každý svého štěstí strůjcem.

9 15.05.2015 5 z 5

Žena v kleci Jussi Adler-Olsen

Mám ráda napínavé příběhy, které čtete jedním dechem od začátku až do konce. Příběhy s Carlem Morckem mě zatím nezklamaly.

8 09.02.2021 4 z 5

Duch domu Ashburnů Darcy Coates

(SPOILER) Autorka má čtivý styl, ale příběh je trochu přitažený za vlasy a i ve své přitaženosti hodně nedotažený. Např. pokud jedna sestra získává zavražděním příbuzných jejich léta a může ožívat i po smrti, která jim zbývala do přirozené smrti, proč je nezíská druhá sestra, která ji v obraně zabila? Jak se podařilo přeživší sestře zaknout se ve sklepě tak, jako by to vypadalo, že ji tam zavřel někdo z rodiny, aby ji vrah nedostal... Též zapojení Marion do služeb zlé sestry je podivné a dostatečně nedovysvětlené. Poněkud hapruje i to, kdo může a nemůže být duchem v domě.

6 28.02.2021 2 z 5

Babička Božena Němcová

Inu, klasika :-)

5 17.06.2017

Kruh Bernard Minier

Moje druhá zkušenost s Martinem Servazem. Není dobré tyhle detektivky číst na přeskáčku, protože je zde hodně silná kontextová dějová linka napříč jednotlivými díly, ve které se budete čtením příběhů na přeskáčku ztrácet... a vzhledem ke košatosti linek i postav je na ztrácení už tak dost podnětů. Ale holt je o autora v knihovně velký zájem a nemohla jsem čekat, než na mě přijde řada v rezervacích s prvním dílem. Kruh je fakt dobrý příběh i ve své překombinovanosti.

4 05.04.2021 4 z 5

Jáma C. J. Tudor

Další poněkud zvrácená variace na Bylo nás pět. Autorka čtenářům naservírovala v podstatě stejnou šablonu příběhu, jakou použila v Kříďákovi, jen naplňuje novým obsahem s lehce odlišnou kombinatorikou. Opět jsme svědky dvou časových linií - minulé a současné (s časovým odstupem 25 let), teenegerovských hrdinů, kteří nejsou nikdo bez viny. Největší padouch je od počátku znám jako padouch, i když nemá na svědomí úplně všechno to špatné. Svou úlohu tu tentokrát hraje kolektivní vina z minulosti... A snaha o překvapivý závěr se bohužel utopila v překombinovaném konci. Autorka je zdatná vypravěčka, tentokrát si odpustila přehnanou hovorovost vyprávění. Kniha se pohodově čte. Škoda, že si autorka víc nevyhrála s nástěnkou, když si příběh rozmýšlela a budovala jeho linky. Ne všechny nahrávky na smeč, co v něm měla, náležitě proměnila.

4 23.02.2021 3 z 5

Tma Bernard Minier

Tentorkát musím být kritičtější. Autor doposud používal šablonu, v níž zajímavý příběh s mimořádně aktivním a prozíravým vyšetřovatelem zabalil do spousty balastu a nejnapívavějším jej učinil v poslední třetině, i když ne vždy dohraje všechny motivy, které je třeba dohrát. Tady je to naopak, vše podstatné se odehraje v prvních dvou třetinách a ta třetí už je jen o křečovitém překrucování, v němž se pachatelé stanou obětmi a oběti pachateli. Vadí mi zde především pasivní role vyšetřovatele a hlavně fakt, že tak nějak všechny postavy jednají v rozporu s v expozici nastavenou charakterizací. Je fajn, že se hlavní hrdinka konečně přiměje k nějaké akci a že i zatouží po pomstě, ale všeho moc škodí a její jednání v závěru není nijak obhajitelné, když klesne na úroveň těch, kdo jí ubližují. Čemu už vůbec nevěřím, je náhlá rezignace toho, kdo to všechno způsobil. Ten konec je fakt přitažený za vlasy a hodně chtěný. Taky mi uniká, proč vlastně? Kde je potom nějaká katarze?

3 08.04.2021 3 z 5

Ledový strach Mads Peder Nordbo

S nástupem aktivní role Matthewova otce Toma i jeho sestry Arnag příběh dostává konečně pořádný spád a něco se děje tady a teď. Nepátrá se jen v minulosti. A dopracujeme se samozřejmě k odpočátku očekávatelnému zproštění Tomovy viny z vražd kolegů. Bohužel zmrtvýchvstání Jakoba je hned identifikovatelné, a přestože je to zdatný vyšetřovatel, pokládám si otázku, proč čtyřicet let doopravdy nic nepodnikl pro odhalení skutečných pachatelů sexuálních a medicínských zločinů a naopak připustil, aby se děly další. A píše si jen poznámky do šuplíku. Proč se nikdy nezajímal o bratra Paneerag ani její další příbuzné? Proč se Paneeraq sama tak sandno vzdala bratra a tety? A čtyřicet let se nesnažila s nimi navázat žádný kontakt?

3 21.03.2021 4 z 5

Kříďák C. J. Tudor

Takové trochu perverzní Bylo nás pět, v němž jen trochu důvtipnější čtenář odhalí pachatele mnohem dřív než hlavní hrdina, protože hlavní padouch je od počátku jen a nic než padouch. Po přečtení mnoha severských krimi s brilantními rozbory sériových vrahů, psychopatů a sociopatů všeho druhu mi příběh Kříďáka přijde jako dětský čajíček. Od debutu roku 2018 jsem po všech možných marketingových ohlasech a srovnávání se Stephenem Kingem čekala víc. Jako drásavý a děsivý či fenomenální psychothiller je fakt notně přeceňován prodejci, zas tak jsem v tomto žánru neotupěla. Oceňuji u autorky především vypravěčský um a snahu rozvádět některé motivy ad absurdum v mnoha podobách, hlavně myšlenku, že zdánlivě malý či nevinný prohřešek může mít dalekosáhlé důsledky a že žádná z postav není úplně bez viny. Nicméně motivace některých postav k těmto pokleskům mi ovšem unikala. Za velkou slabinu příběhu považuji hodně chtěnou absenci logického a praktického policejního, a především forenzního vyšetřování podivných událostí v městečku. Příběh tím balancuje na hraně pravděpodobnosti. Bylo by prostě ve střetu zájmu s tím, co chce autorka docílit. Hovorovost vyprávění, hlavně v dějové lince z roku 1986, na mě působila rušivě, ale zvyknete si. Nebýt ale hlavního hrdiny a jeho neustálého zamotávání příběhu kouzlem nechtěného, ničím by asi samotné rozuzlení příběhu nepřekvapilo.

3 21.02.2021 4 z 5

Vlci v rouše beránčím George K. Simon

Tuhle knihu doporučuji k pozornosti, jednoduchou formou přibližuje to, čemu čelíme každý den a nevíme častokrát, jak se bránit těmto různorodým agresivním manipulátorům nejen v soukromém, ale i pracovním životě. Jen pan autor je trochu moc optimista, když výskyt psychopatů považuje za vzácný, je to mnohem horší. Osobně mám pocit, že se naše společnost čím dál víc odlidšťuje a desocializuje... Je to bohužel dáno nejen závislostí na digitálních médiích, ale i špatnou či nedostatečnou výchovou mladé generace.

3 20.06.2018 5 z 5

Jak přežít na intoxikovaném pracovišti Linda Durré

Je to taková typicky americká příručka s typicky americkými návrhy řešení, jak komunikovat s problémovými spolupracovníky v duchu typicky amerického přístupu: Pojďme si o tom promluvit. Nebo Napište mail kolegovi. Jedno se ale knize upřít nedá, a to je stručná a jasná charakteristka problémových typů spolupracovníků, včetně nebezpečných psychopatů, na něž neuplatníte vůbec nic. V jednom je kniha inspirativní, může docela dobře posloužit začínajícím autorům pro charakteristiku problémových postav... Ve skutečnosti nikoho maily a ani dobře míněnou komunikací nepřevychováte.

3 27.05.2018 3 z 5

Úspěšná sebemanipulace Ivo Toman

Ivo Toman rozhodně není žádný literát, a proto neunavuje mozek ani oči rádoby literárním balastem a bez obalu jde na věc. Ano, nabízí v podstatě totéž, co mnoho jiných motivačních knih ani se inspirátory netají, ale s českým podtextem a nadhledem. Je dobré si přečíst tuhle knížku.

3 03.11.2015 4 z 5

Jak porozumět řeči psího těla Rosie Lowry

Tato kniha k tématice řeči psů je opravdu slabší, až na pár postřehů z praktické výchovy nepřináší nic moc nového oproti jiným titulům.

2 19.08.2021 3 z 5

Maska smrti Mads Peder Nordbo

Je mi poněkud záhadou, jak mohla Tobiase ošetřovat jeho teta Inga po květnové záplavové vlně na základně (s. 225 - 228), když je údajně několik let mrtvá a Tobias po ní zdědil domek v zaplavené osadě (s. 289), kde žil se svou rodinou. Proč by si Džejdžej vymýšlel tuto lež a co se vlastně s tetou stalo, že úplně mizí ze hry? Ještě větší záhadou je mi vražda Toma, sice byl jedním z tvůrců Tupilaku, ale taky jeho největší obětí a qivittoq fakticky neměl důvod ho usmrtit, ať už v danou chvíli zločin páchal kdokoliv. Vytrestán byl už dost. Do všeho zmatku v příběhu nově vstupuje starý Inuit Jeremias, který motivuje zrod qivittoqa, ale tak nějak neprokoukne, kdo je skutečným pachatelem znásilnění a nepřímo viníkem smrti Michaelovy sestry i dalších členů rodiny v dějové lince před devíti lety. Samotná časová osa celé trilogie je velmi složitá na orientaci, souvislosti a konotace z roku 2005 nejsou ani datovány v jasných kapitolách jako ostatní dějové linky. Rozehrává se v se v časové ose příliš mnoho dějových linek s mnoha postavami, což vede k povrchnosti a nedůslednosti a pak se lehce může stát, že nejen čtenáři leccos ulítne. Spoustu věcí se pak ani nedozvíme. Např. co se doopravdy stalo s Najak či dalšími mnoha vedlejšími postavami... Jak se vlastně žije Arnaq a vnímá další události v třetím díle. Kdo doopravdy byl pachatelem jakého znásilnění či konkrétní vraždy nejen v roli qivittoqa, čí otec je vlastně čí, a proč to všechno Džejdžej vlastně nechal zajít tak daleko, všechno kryl a podporoval? Proč se Michael snaží hned na místě činu u staré studny obvinit Matthewa z vraždy Emily, když je na první pohled obětí, takové jednání naprosto postrádá logiku a je jen otázkou času, kdy se prokáže jeho nevina? Tím spíše, proč Matthew sám po tom všem je tak shovývavý k Michaelovi, když odhalí jeho podíl viny na všech zločinech a intrikách a odkládá zveřejnění pravdy na čas po vánočních svátcích? Čtenáři je případ jakž takž osvětlen, ale vlastně zůstává zas neuzavřen.

2 21.03.2021 4 z 5