Lady Dracula komentáře u knih

Tenounká knížečka, která mi dala víc než jakákoli encyklopedie. Minimálně zajímavé a dobré recepty ;)

2 30.07.2015

Ač o netypickém tématu, básnické obraty, které se v díle objevují, povyšují tuto knihu někam výš.

30.07.2015

Po delší době od přečtení jsem se konečně odhodlala k tomu, abych napsala komentář, který by snad mohl mít nějakou vypovídající hodnotu.
*
Och Sapkowski, co to bylo? Vatová výplň do krabic? Náhrada bublinkových fólií, které mají údajně končit? Ale bohužel bych stránky nemohla používat jako relaxační fólii, byť bych je přetřela na červeno...

Jako nezaujatý čtenář bych mohla s klidem říct, že to nebyla nejhorší kniha, ačkoli bych sem tam měla pocit, že autor svého hrdinu asi moc rád nemá. O to víc by mě pak překvapilo, že ono to má víc dílů, které tomuto pseudozávěru předchází! Nicméně jako čtenáři, který přečetl všechny předchozí knihy, je mi z toho ouzko.

Bolí to Sapkowski, víš to? Pokud jsi chtěl, abychom měli pocit, že náš bělovlasý hrdina nebyl vždy hrdinou, ale taky tak trochu "deb*lem", namyšleným klučíkem, který by občas potřeboval proliskat od barda (a to je, prosím, co říct!), tak se ti to povedlo. Chápu, možná jsi chtěl ukázat, že nikdo není dokonalý (ale to jsme přece věděli už dříve!), tak fajn, ale stejně mi jaksi byl mnohem bližší ten Gerald předtím.
Takže promiň Sapkowski, ale tenhle závěr prostě byl, jako když se pes, honící se za svým ocasem, do něj konečně zakousne a nejspíše tam nechá i zuby, protože tohle bylo podle stylu: "Pes, který štěká, nekouše." A tahle sága si zasloužila lepší závěr...

7 15.07.2015

Ačkoli je rock mému srdci velmi blízký, nějak jsem této knize nemohla přijít na chuť. Zvláštní. Ale co, třeba to chce jen čas, aby jablko poznání uzrálo a já prozřela :)

1 30.06.2015

Při čtení této knihy jsme měla pocity asi jako na horské dráze: pomalý rozjezd, pak nabíráme rychlost, strmý pád, následně extrémně rychlý výlet nahoru a zakončíme to pomalým dojezdem do cíle. Tím nechci tvrdit, že kniha je špatná, to vůbec ne, protože Pratchett snad nenapsal žádnou špatnou knihu, nicméně po prvním sladkém dortíku od Noční hlídky jsem teď dostala pouhý muffin. Ale s čokoládou ;)

Velmi mne potěšilo, že svůj prostor dostal kr...des...kap...ale vždyť je to vlastně jedno, Karotka. A velmi příjemná byla i analogie psů, vlků a taky tak trochu lidí ;) A pošťuchování mezi trpaslíky a trolly? Veselé...:)

Avšak, jak prohlásil Tračník či Elánius, ten drak byl prostě lepší :)

2 12.06.2015

Láká Vás nálepka toho, že kniha byla cenzurována v Americe kvůli pohoršujícím scénám? Toužíte po přečtení knihy jen proto, že jste zvědaví na sex. scény? Pak tu knihu NEOTVÍREJTE!

Při čtení této knihy jsem si připadala jako loď plující na hladině rozbouřeného moře plného zloby, nenávisti, žárlivosti a chaosu. Žádný přístav ani mys Dobré naděje, jen hnus a znechucení. A kniha přitom zas tak špatná není.
Ano, styl je jednoduchý, až primitivní. Zápletka žádná, jen jakési suché vyprávění osudů pár lidí, jejichž život se se vzájemně prolíná. Ale tam kdesi hluboko pod povrchem, pod zaprášeným haraburdím, je náznak jakéhosi pokladu.
Co mě zaujalo byly ty myšlenky hl. postav. Autorka si dala skutečně nesnadný úkol, nějak objektivně zanalyzovat současnou japonskou společnost týkající se žen a vytáhla na světlo světa hnus a špínu, tedy nic pěkného. I samotné hodnocení žen, kdy hodnotily sami sebe, krásně ukázalo ten jakýsi odmítavý postoj přiznat si pravdu, podívat se jí do očí, a raději si dál nalhávaly smutné, ale krásně znějící lži. Ale tohle už není typické pouze pro Japonské ženy...

Vlastně jsem od knihy nic neočekávala, natrefila jsem na ni náhodou, když jsem si jinou knihu nechala doma a neměla jsem nic na čtení do vlaku. Ale dostala jsem za to mnohem víc. Minimálně zajímavé okénko do duší narušených žen.

2 28.04.2015

Od této knihy jsem nic neočekávala už jenom z toho důvodu, že jsem si ji koupila v levných knihách na nádraží, protože mne zaujala anotace, zapomněla jsem si jinou knihu a neměla bych ve vlaku co dělat. Ovšem i tam se dají očividně vyhrabat poklady. Teda, ne ty truhly plné zlata, ale alespoň mědi, která se dá prodat :)
Tahle kniha není žádný zázrak, chvílemi se táhne, chvílemi, hlavně na začátku, pádí jako zběsilá. Nicméně , propojení Švédska a Číny, s kapkou Zimbawe, je velmi zajímavá symfonie chutí.
Ovšem hlavní postavy mi přišly tak trochu bída s nouzí. Nějak jsem se s nimi nemohla sžít, smrt (ani možná), mi žíly opravdu netrhala. Což není úplně dobře.
Na druhou stranu, kvalitních knih je stále málo (neboj sem se je prostě ještě pořád neobjevila :)) a tato kniha se řadí k tomu lepšímu, co bylo napsáno. A protože půlky nejdou, tak 4 hvězdy, jinak je to 3 a půl :)

2 03.04.2015

Tak a je to. I druhá část je za mnou.
Sex, jo ten je všude. Ale, kupodivu, nějaký "divně vanilkový". Co to zase ta autorka zkouší?! Teď už hraje čistě na ženskou strunu a nejspíše se u toho docela baví.

Skutečně je to ve stylu Ctrl-c a Ctrl-v (jak už kdesi přede mnou někdo trefně poznamenal ). Už dopředu vědět, co se tam stane, to by se u dobré knihy stávat nemělo. Postavy stále stejně plytké, člověk by až plakal.
Tak co mě nutí číst dál? Nikoli autorčino umění, ale pocit: "že-se-to-kurňa-musí-zlepšit-!" Nebo ne? Očividně ne. Sladká Ana, co zná samý sexy kusy a ukořistila šedozlatý vejce. Popelka na druhou nebo taky sladcí "Harlekýni".
To je nejspíše to, o čem sní drtivá většina frustrovaných dam dnešní doby. Ale! Proč o tom jen snít?
Ještě divnější je fakt, když člověk zjistí, že pro velkou část žen z ČR je problém manželský sex (btw. před manželstvím bylo vše určitě v nejlepším pořádku, že), tak pak se nedivím, že radši utíkají k takové knize, kde vlastně mají vše, co samy nikdy nezažijí. A přitom by stačilo málo a měly by i svůj život fajn. Teda až na ty peníze (ono, koneckonců, která z nás je natolik super chytrá, poutavá a kouzelná šedá myš, aby okouzlila multimilionáře)
Takže, není to otázka jen tiché závisti, přetvářka a velká porce naivního snění, co nutí ženy k tomu, aby nad tímhle slintaly?
Nikdy mi prostě nepřestane padat čelist nad tím, že tohle je ten "nejlepší kus celera".
A ano, ani ta svatba a překvápko v Červeným království vlastně tak echt-super-extra-třída-nebylo.

A víte co, přečtu si i ten další díl, kritika mě baví :)

P.S.: Princové, milé dámy, skutečně neexistují, muže jen tak mávnutím rákoskou (která je jen tak mimochodem vaší krajní mezí, přesto, že to jaksi k BDSM patří) nezměníte a kamarádky rozhodně taky nepřesvědčíte jen tak z fleku, že ta smlouva o mlčenlivosti VÁŽNĚ nebyla braná tak vážně. Teda pokud nepijete při každé příležitosti sklenky vína a martiniovský dryák ;)

A ještě poznámka: Ne, nemluví ze mě závist, jen čirá nechápavost :)

5 09.02.2015

Ha, tak i já jsem po velmi dlouhém odolávání podlehla. Ale jenom proto, že razím heslo: "Poznej svého nepřítele."

Je to sotva chvilka, co jsem knihu dočetla (och zlatá Patologie, jak jsi doteď trpěla! :-P) a stejně pořád nechápu, co na tom ty ženy (a muži!), kterým se kniha líbí, mají. Nechápu to!
Autorčin styl psaní je jednoduchý, až příliš jednoduchý. Ono, sice v jednoduchosti je krása, ale tohle...tohle jakoukoli krásu postrádá. Mizerná slovní zásoba (někde v půlce jsem přestala počítat, kolikrát se jí opakovala slovní spojení či slova), plytké postavy a děj, který by šel smrsknout o nějakých 300\400 stran méně. A skutečně to nezachraňuje ani jakýsi hokus pokus o psychologii. Vážně ne.
Tohle je něco jako parodie na "Kterak Janek ke štěstí přišel nebo Popelka na druhou". Chápu, že ženské publikum zaujala myšlenka rádoby tajemného, leč týraného a šíleně bohatého prince, který přiletí vrtulníkem a okouzlí mladou, velmi, ale velmi nezkušenou holku od vedle, nicméně pro mě je to příliš málo.
Očividně stále máme rádi pohádky, stále utíkáme do světa, který se hodně liší od ŠEDI reality.
Nicméně proti gustu...

Ale pro mě tohle není. Skoro 3\4 knihy čekat na něco, co tam vlastně ani nijak popsáno nebylo, za tym ó ty děsivé praktiky BDSM, vynášena až do nebes.
A tak přemýšlím, zda má cenu pokračovat v dalších dílech. Ale jo, třeba ještě prokáže svůj talent a ukáže kouzlo Červené mučírny :-P (ironie)

P.S.: Hvězdička za to, jak se autorce podařilo oblbnout tolik lidí...

15 05.02.2015

"Kdo jsem?"
"Jsem Někdo a Nikdo. Jsem Amy."
*
Wow. Jedno slovo a nic víc netřeba dodávat. Snad jen: Přečtěte si to! :)

P.S.: Děkuji Levným knihám, své prozřetelnosti a čarokrásné náhodě za tento malý zázrak, který teď sídlí v mé knihovně :)

11 18.01.2015

Wohohooo, když se mi teď, po dlouhých 8 měsících čekání, dostala tato kniha do ruky, bylo to, jako dostat čokoládový dort, když máte diabetes.
Je zkouškové období, druhý den máte zkoušku z předmětu, kde nic neokecáte a ONA na vás ze skříně smutně kouká, hypnotizuje a tiše, tklivě, jak vánek za letních večerů, vám našeptává: "Otevři mě. Přečti mě. No tak, vždyť to chceš, víme to obě. Víš, že mi neodoláš..." Neodolala jsem. A jsem za to ráda.
I když je pravdou, že první polovinou knihy jsem se prokousávala s opravdu velkým úsilím a v hlavě mi pořád dokola rotovaly myšlenky stylu: "Tak tohle že má být ten super bestseller...?! Děsivý psychothriller, u kterého vám tuhne krev v žilách?! Vždyť děsivější je i ta obálka, sakra!"
Ale druhá polovina knihy najednou dostala spád a já s obrovským potěšením klouzala níž a níž, do hlubin zdánlivého šílenství.

Ale! Mám pořád pocit, že kniha je krapet přeceňovaná.
Myšlenka - zajímavá.
Psychologie - relativně na úrovni.
Text - úsporný, ale bez složitých kliček, smyček a odboček. Jasně a stručně.
Postavy - celkem zajímavě zpracovány, nicméně díky úspornosti jsem si k nim nemohla vytvořit nějaký vztah a nakonec jsem si pouze říkala, že v tom Švédsku jsou asi všichni vážně slepí, komisařka zahrabaná v rodinných problémech a těžce naivní. A vyšinutá Vikto-fia (či Sof-torie), která si toho sice prošla hodně, mě přesto nedonutila s ní soucítit.

Ale nakonec je pravda, že mě to i bavilo. Skrz konec jsem zvědavá na další díl, ale rozhodně se na něj netěším a nečekám na něj tak netrpělivě jako na tento. Nicméně, ráda se nechám mile překvapit.
Každopádně, za mě 3, 5 hvězdy ( označeno 4, půlky vážně nejdou :-D)

P.S.: Ono se hezky kritizuje, když nepíšete :)

4 16.01.2015

Poutavé čtení napsané velmi zajímavým a neobvyklým způsobem.
A tento způsob psaní, zdá se mi býti jedním z relativních kladů, ale zároveň i záporů knihy. Někdo se v čase může snadno ztrácet. Mě to však nečinilo problémy, protože jsou tam vlastně jen dvě časové roviny: PŘEDTÍM a POTOM (Tím ale nechci jakkoli urážet čtenáře, kterým ten čas ty problémy dělal, tady mě to nerušilo, ale v jiných knihách s tím mám problém i já :)).
Druhým, takovým kladno - záporným činitelem knihy, je banda čtyř kamarádů. Frauke mi tak trochu lezla tím svým rebelstvím na nervy, Tamara byla taková křehká železná tyč, Wolf "neumím žít dál", věčně se obviňující za něco, za co ani nemohl, čemu ani nemohl zabránit a "Drsňák" Kris. Velkým plusem je, že Zoran se je snažil popsat jako lidi mezi námi, snažil se je přiblížit čtenáři, aby si k nim vytvořil jakýsi vztah. Což se mu povedlo i nepovedlo. Nicméně více než lítost nad jejích osudem, jsem spíše cítila, že si to ti lidé bez cíle, s hrdostí koně, s lehkou dávkou arogance a namyšlenosti si to tak trochu zaslouží.
Tedy, postavy jsou lehce plytké, bez pořádné hloubky, ale tím by se kniha nejspíše ještě více natáhla, pokud by nedošlo k smrsknutí akce, která je však skutečným, obrovským plusovým bodem.
Ale vraťmě se k postavám. Zoranovi se jde povedla zajímavá věc. Nefandila jsem komický čtyřce, nebylo mi jich líto, ale slza mi málem ukápla nad zmařeností života Jonas. Jeho přátelství bylo skutečně věrné, věrné až za hrob. Kohokoli. Prakticky až v úplném závěru, kdy vedl monolog s Krisem, jsem si mohla říct: "Fakt to byl magor." Ale chápu, že příteli nedokázal odpustit to, co dělal. To, co mu dělali jiní...
Muž beze jména, muž, který tam nebyl, byl pro mne velikou záhadou. Člověk, který byl strůjcem všeho zla, ten, který nechtěl být viděn skutečně poznán nebyl. Alespoň čtenářem. Relativně nejvíce záporná postava.
Fanni a Karl? Nechutná romance. Člověku se chce říct, že si to vlastně všechno zasloužili...

A teď zpátky k akci (tak se mi trochu zdá, že jsem pochytila Zoranovo skákání v čase :-D). Dynamika, to je něco, co knize dodává šťávu. Je to její hnací motor. Kniha má spád, čte se rychle. Údernost textu a minimum dlouhých, rozvleklých souvětí je příjemná, osvěžující. Proto jsem knihu zhltla za dva dny.
Navíc, text není plně přikrášlován, lidé dokonce chodí na záchod! Je to syrová kniha. A vraždy jsou popsány tak, aby si je čtenář představil v celé jejich surovosti, ale zároveň jsou popsány velmi, "jak bych to řekla, aby to nevyznělo blbě, ale lepší slovo mě nenapadá", citlivě. Zoran se s jejich popisem mazlí asi jako s kocourem o kterém ví, že ho má rád, ale to mazlení FAKT nesnáší :)

Zkrátka a dobře, já jsem se svým výběrem vánočního dárku velmi spokojená :)

1 29.12.2014

"Pro lži ať si lidé klidně umírají. Ale pravda je příliš drahocenná, než aby za ni někdo položil život."

Vrcholné dílo Pratchettovo.
Kniha, která by si zasloužila min. třístránkovou esej. Ale k čemu? Abych popsala lehkost humorných narážek? Zbytečné. Je to totiž kniha, která si zaslouží být přečtena ať jste praktický ateista či Malý \ Velký bůh.
A všichni "vyrosteme a staneme se proroky", budeme - li veřit...:-)

11 27.12.2014

Dobré, zatraceně dobré. Tak proč jen ty čtyři hvězdy? Kvůli tomu konci! Jakoby Morrell začal spěchat (že by na něj někdo pořádal štvanici? :)) a už už, ať je dopsáno. Konec, tečka, nazdar. Sbohem a poslední kulku do hlavy za to, že není dost sil odprásknout toho hajzla.
Ale jinak to je pěkné počteníčko. Jen se čte tak dobře a rychle, že vlastně ani nezačnete toho hlavního hrdinu rádi. Alespoň mi se to tak stalo :)

P.S.: Mé první setkání s tímto autorem tedy dopadlo nad očekávání dobře :)

2 22.10.2014

Och, jak pobuřující, když žena, považte, ŽENA! napíše erotický příběh.
Nicméně, troufám si tvrdit, že autorka sice zamotala do příběhu cit a snad i trochu té romantiky, ale jinak zcela zůstala v mezích dámských představ o sexu (snad až na toho hafana), o kterých se ale nikdy nikomu nezmíní (leda skutečně dobrým kamarádkám, ale tam je to dle hesla: "vše co řeknete, může být použito pro vám"), přestože je prý celá řada průzkumů odhalila :)
Hlavní hrdinka, vyšinutá "subinka", zajímavě řešený konec a celkem slušný cit pro to, kdy detaily (ne)vynechat, to vše tvoří zajímavý koktejl sex on the cemetery :)

P.S.: Omlouvám se všem dámám, které se mnou nesouhlasí :)

1 18.10.2014

Smíchejte: trochu čarodějnictví, trochu romantiky, přidejte dcl zkažené vody a špetku kýče a za stálého míchání nechte na mírném ohni povařit. Až směs začne bublat, přisypte pořádnou dávku sektářství a na závěr přidejte ždibíček církve. Pokrm lze podávat i studený.
*
Kniha není špatná a konec je překvapivý, ale pořád se nemohu zbavit dojmu, že se jedná o dílo buď rozpracované nebo o začínajícího autora (životopis mne vyvedl z omylu). Za mě, i přes ten podivuhodný koktejl, který sice až tak špatný nebyl, kniha na víc jak 3 hvězdičky nedosáhne :)

12.09.2014

Ani já se neubráním srovnání s Burtonovským Sweenem a nejspíše jsem se jím přemlsala, že z knižní podoby nějak nejuchám.
Četla se rychle, o tom žádná (přelouskáno ani ne za 4 hodiny), ale tady mi to nějak vadí. Přijde mi, že kniha je tak nějak osekaná a spousta věcí by šla rozpracovat do skutečně skvělé podoby. Vždyť to je námět jako blázen!
Ale jako kniha nenáročná, pro "temné" relaxace, zase proč ne.
Nicméně, nejspíše jsem čekala tak nějak víc....Škoda.

2 08.09.2014

Tak nevím. Smyčka mne sice zaujala více než Spirála, ale Kruhu nesahá ani po Sadačiny ostatky.
Nicméně kniha má spád i zajímavou myšlenku, která, což je ale můj čistě osobní problém, je pro mne nepředstavitelná a proto i lehce nestravitelná.
Co se však nedá Suzukimu upřít, je nápad s tou "fajnovou" rakovinou, protože bych se vlastně ani vůbec nedivila tomu, kdyby nám takhle zmutovala. Ačkoli ona si zatím docela vystačí sama i bez jakékoli mutace. Navíc se je člověk nucen, pokud tedy chce, při čtení i více přemýšlet.
Takže, proč vlastně ne? Zajímavé počtení :)

3 08.09.2014

Upřímně? Po lehce tajemném a zběsilém Kruhu jsem čekala něco lepšího. Ne. Kniha není špatná, kniha je velmi dobrá, ale jen....dobrá. Jistě, zběsilé pátrání skončilo, ale byť je nahradilo jiné, šifrovanější než nejzašifrovanější šifra, cítím jisté zklamání.
Ta temná, ošklivá postavička nenávidíc celý svět měla zůstat taková, jaká byla a ne ji nějak "přikrášlovat" (?) a geny jsou sice fajn, ale že by až tak....
No, je to sic můj osobní, subjektivní názor, ale skutečně si myslím, že kvalita klesla, ačkoli je to stále nadprůměr a hvězdiček je 3 a půl, ale tu půlku jsem prostě nejde a nejde napsat :)

04.09.2014

Zvláštní. Exorcista je vlastně velmi pozoruhodné dílo, protože v sobě snoubí odbornost, velmi nudná fakta, a prozaickou část, nutící k představám.
Exorcista je dílo děsivé. Děsivé, protože Blatty si pohrává s fakty, staví proti sobě racionálnost a víru. Je zajímavé sledovat myšlenkové pochody hlavního hrdiny, jenž pochybuje, hledá odpovědi na záludné otázky a děvčátko, nevinné dítě, které je psychicky narušené. Či snad posedlé? A žena, herečka, pozlátko Hollywoodu i za nehty.
Je to strhující kniha. Oldschoolovka jak vyšitá, patřící to zlatého fondu světové, hororové literatury. Nicméně se stále nemohu zbavit dojmu, že mi tam krucinál něco chybí. Možná mám stále v paměti starého dobrého Draculu nebo je to tím, že jsem předtím pronikala hluboko do minulých životů v jiném hororu. Nevím.
Přesto si ale myslím, že je to dílo minimálně poutavé a čtení za deštivých či bouřlivých nocí bych nedoporučovala :)

5 30.07.2014