kudrdlinka komentáře u knih
Mně se knížka líbila, moc dobře se četla. Líbilo se mi i vyprávění příběhu různými pohledy - pohledem Alice, její sestry a "babičky". Bylo zajímavé sledovat, jak se člověk může během deseti let úplně změnit. Je to moje první knížka od autorky a podívám se i po dalších.
Skoro se stydím napsat, že jsem tuhle krásnou sbírku básní četla poprvé - teda aspoň co si pamatuji. Je to milé, někdy smutné, někdy dojemné pohlazení po duši, krásné vyznání lásky k domovu a k mamince. Určitě se na to čtenář dívá jinak když mu je ...náct, jinak když mu je ...cet, a tak jsem vlastně docela ráda, že jsem si knížku přečetla až teď.
Příběh doktorky Kálalové určitě stojí za přečtění. Byla to silná, statečná, vzdělaná a ve své době i pokroková žena, obdivovala jsem (a možná i trochu záviděla) kolik jazyků se naučila. Je pravda, že některé části mě zaujaly víc, některé méně, ale myslím, že časem si knihu přečtu ještě jednou a budu se na ni dívat zase jinak.
Sice nejsem cílová skupina, pro kterou je knížka určená, ale příběh se odehrává u nás - v nejmenovaném městě na sochařsko kamenické škole, tak jsem knížku nemohla pominout :)
Pro mě jednohubka ke kafi, ale věřím, že se bude dětským čtenářům líbit.
Tohle je opravdu příběh ze života a může potkat každého. Četlo se mi to moc hezky. Jen ten Matyáš, ten mě teda chvílema docela štval.
Po delší době jsem si zase přečetla jednu "Sandru" a jsem spokojená. Knížka je opravdu čtivá, napínavá od začátku do konce, bez hluchých míst, a nechybí ani trocha romantiky. Líbily se mi zápisky z Flořina deníku, které příběh doplňovaly. Závěrečné rozuzlení pro mě bylo docela překvapivé.
Nenáročné, oddechové ale příjemné čtení, které krásně plyne, až jste najednou na konci. Ze začátku jsem měla trochu pochybnost, ale příběh se krásně rozjel a myslím, že od reality není až tak vzdálený. Sice trochu připomíná knihu Tchýně a uzený, ale to mi nevadilo, stejně jako to, že jsou si knihy A. J. podobné (dávkuju si je). Co mi vadilo bylo jméno Chiara - nevím, proč v české knize od české autorky se musí hlavní hrdinka jmenovat zrovna takhle.
Knížka určitě není špatná, příběh je zajímavý, ale já jsem se do knihy nemohla pořádně začíst, vžít se do toho, užít si ten příběh, teda až na posledních asi 150 stran. Nevím, jestli to bylo neustálým střídáním dějových a časových linek, ale to mi v knihách většinou nevadí, spíš naopak, ale tady mi to asi nějak nesedlo.
Byl to silný psychologický a tragický příběh hluboké lásky, která vlastně zničila dvě rodiny. Já jsem jen ke konci čekala, jestli taky promluví matka Emily, i když samozřejmě chápu, že se s tím co se stalo nemohla smířit. Ale trochu mi to tam chybělo.
I když povídky moc nevyhledávám, tak tyhle jsem si přečetla s chutí. Sice bych někdy uvítala, kdyby některý příběh ještě pokračoval, ale i tak se mi knížka moc líbila, je to pohodové čtení.
Knížka je typická Keleová, kterou čtu moc ráda. Musím si sice mezi jejími knihami většinou udělat trochu pauzu a proložit zas něčím jiným, ale tyhle příběhy ze života se mi líbí. Tady mi přišel trochu nudný začátek , ale pak už se to rozjelo a pořádně jsem se začetla. Terce jsem moc fandila, aby vše ustála a zvládla.
Knížku bych asi jako bestseller nebo knihu roku úplně neoznačila, ale špatná určitě neni. Prvni půlka se sice trochu vlekla, ale ta druhá mi to vynahradila.
Nenáročné a vtipné čtení, při kterém se přenesete na klidný, ale ne nudný, venkov.
Příběh krátký, ale silný a smutný. Přečetla jsem knížku za odpoledne a nebyla schopná ji odložit dokud jsem nedočetla.
Knížky Mileny Holcové mám moc ráda. Tahle se mi obzvlášť líbila - krásně napsané a zpracované téma, o kterém se až tak často nepíše. Podobný příběh se může stát každému z nás a tak mě při čtení napadala spousta otázek, jak bych se v určitých situacích třeba zachovala já.
Díky čtenářské výzvě jsem se vrátila do dětství, kdy jsem Děti z Bullerbynu četla xkrát a přála si prožívat stejná dobrodružství jako Lisa a její kamarádi. I teď jsem si ji přečetla s velkou chutí. Tahle knížka je pro mě prostě nepřekonatelná.
Čtení to bylo smutné, možná až depresivní - s Hankou a její rodinou se život opravdu moc nemazlil, jako by uměl rozdávat jen rány. Přesto se knížka četla lehce, stránky rychle ubíhaly jedna za druhou.
Mě teda knížka moc nenadchla. Přišlo mi to hodně zdlouhavé, hlavně ta první část. Když se pak děj konečně přesunul do Francie, už to bylo lepší. Ale i tak jsem doufala, že se víc začtu.
Detektivku od Agathy Christie jsem nečetla snad dvacet let. A to byla chyba !! Černoušci mě doslova vtáhli a nechtěli pustit. Agatha je prostě královna detektivek.
Opravdu čtivé vyprávění o úplně obyčejných věcech, o životě obyčejných lidí. Rybí krev byla asi lepší, ale i tak je tohle zajímavé čtení, o hledačích vltavínů jsem nic nevěděla. Knížku jsem dala skoro na jeden zátah a teď budu zvědavá, jaký bude film.