
Příspěvky

Je to moc hezky a sugestivně napsaný příběh podivínské osamělé ženy, která si samotu zřejmě vybrala sama, je nemocná fyzicky i duševně, a vy pořád jako by čekáte co bolavého přijde. Poslouchala jsem jako audio, moc hezky načtené, ale nejsem si jistá, jestli jsem všechno pochopila dobře. Celkově to bylo temné a ponuré až na chvíle týkající se sběru bylin. Nevím, jestli se pustím i do knihy Ke dnu...
Jinak mě ale překvapilo,že knihu napsala taková mladá autorka, to obdivuji.


To byl další příjemný romantický útěk, tentokrát do Paříže. Knížka se četla zase moc hezky, Nina byla fajn holka a sympatičtí skoro všichni kolem ní, i když u některých to ze začátku tak nevypadalo. Líbí se mi, že tyhle knížky nejsou jen romantické, ale jsou hodně i o přátelství a ochotě navzájem si pomoci. Dám si zase krátkou pauzu a pak už se budu těšit na výlet na Island.


Poslechnuto jako audiokniha, která mě chytila hned od začátku. Děj rychle odsýpal, pořád jsem nevěděla komu věřit a kdo lže víc. Postupně jsem měla různá podezření a ani ten závěr nebyl až tak překvapivý, trochu jsem to tušila. Knížku jsem si ale opravdu užila, pro mě asi zatím nejlepší od S. Lapeny.


I třetí návrat na ostrov Kamélií byl moc příjemný, tentokrát i trochu dramatičtější - těhotná Sylvie, ničivá bouře, Maëlova nemocná matka. Přesto je to nenáročné a odpočinkové čtení. A líbila se mi ta soudržnost nejen obyvatel ostrova ale i ostatních lidí z vesnice po ničivé bouři, kterou se nenechali zlomit.
PS: Kniha se hodí také do letošní výzvy - název má 21 písmen.


Poslouchala jsem jako audioknihu a docela jsem se pobavila. Atmosféra zase hodně připomíná původního Saturnina. Je to milý a laskavý humor tentokrát zasazený do idylických zasněžených Orlických hor. Mě jako milovnici pohlednic pobavila zejména část věnovaná vánočním pohlednicím :)


Mě se knížka opravdu líbila - poslouchala jsem audioknihu, asi i víc než Pojízdný krámek snů, který jsem četla nedávno. Tady se mi moc líbilo prolínání příběhu Anny a vyprávění Claire z minulosti. Asi k tomu přispěla i atmoséra Paříže , vůně čokolády a hlavně dojemný konec. Navíc mé sympatie měli snad všichni.


Příběh je poměrně krátký a jednoduchý, ale lidský a citlivý.


Tohle je opravdu knížka plná vánoční romantiky a hlavně úplně všeho vánočního. Na mě toho bylo až dost, skoro to kapalo z každé stránky. Ale to se dalo čekat, takže jako vánoční naladění dobrý.


Knížky Jiřího Hájíčka čtu ráda, jsou to příběhy obyčejných lidí a jejich životů. Ale tentokrát, ač jsem čekala, že to bude kniha přímo pro mne (Marie mi je věkem dost blízko), jsem si čtení až tak neužila. Zdálo se mi, že příběh jen tak plyne okolo mne, že je to nějak stroze napsané, měla jsem i problém víc se začíst. Jsou tady ale hezky zachycené rodinné vztahy, život na vesnici a starosti se stárnoucími a nemocnými rodiči. Možná časem zkusím ještě audioverzi.


Dnes jsem doposlouchala krásně načtenou audioknihu. Je to opravdu spíš psychologické drama o lásce a hlavně lásce mateřské, kde je hezky vykreslená jak postava matky a celé rodiny, tak i únoskyně, jejíž chování je určitě špatné a neomluvitelné, ale lze ji i trochu pochopit. Asi i díky audiu, které je opravdu dobře načtené několika hlasy, jsem to ještě víc prožívala a ke konci, kdy se to začalo všechno propojovat, jsem nemohla přestat poslouchat. Za mě můžu jen doporučit.


Knížku jsem si vybrala do výzvy a splnila to, co jsem od ní čekala. Je to pohodové a nenáročné čtení o milovnici knih z prostředí skotského venkova.


Tenhle krásný mrazivě dobrodružný a lidský příběh o touze přežít, solidaritě a lásce se mi doma v teple poslouchal moc hezky. Opravdu skvěle načteno Markem Holým. Navíc Ben i Ashley byli oba moc sympatiční, od začátku až do konce jsem jim fandila. Časem se třeba podívám i na film, ale zatím nechám doznít emotivní zážitek z knihy.


Byl to příjemný návrat na ostrov kamélií, ráda jsem se zase setkala se Sylvií a Maëlem, i když ten mě trochu rozčiloval. Neřekla bych že je to zrovna strhující příběh, ale spíš příjemné a oddychové čtení. Určitě se pustím i do třetího dílu.


Tohle bylo moje první setkání s autorkou, takže nemůžu porovnávat třeba s Panským domem, ale setkání to není určitě poslední. Příběh Franzisky se mi moc líbil, a to jak vyprávění z války tak i z devadesátých let. Je to navíc i zajímavý pohled na válečný i poválečný život v Německu a na vztahy mezi východními a západními Němci po pádu Berlínské zdi. To jsem ani nečekala. Poslouchala jsem jako audioknihu načtenou Kamilou Špráchalovou, která mě příjemně dějem provázela. Já se na Dranitz určitě ráda vrátím.


Je to první knížka, kterou jsem od Bussi četla. Není to špatný příběh, je rozhodně zajímavý a zdá se mi originální. Ale asi mi úplně nesedl styl psaní, chvílemi se to táhlo a nebyla jsem natěšená na další chvíle s Vážkou, možná i proto, že mi tam nebyl nikdo vysloveně sympatický a komu bych fandila. Závěr byl ale napínavý a pro mě překvapivý. Časem zkusím i další autorovu knihu.


Škoda, že knížka začala tak, jak začala, protože tím se spousta situací v knize stala méně napínavých. Ale i přes ten začátek musím říct, že se mi to líbilo a se zájmem jsem poslouchala dál.


Knížku jsem si vybrala ze dvou důvodů, jednak ze zvědavosti, ještě jsem od D. Landsmana nic nečetla, neznám ho ani z internetu, a pak se mi hodí do výzvy. Ale musím říct, že jsem se docela bavila a zasmála. Humoru tam je opravdu hodně, možná až moc, situace jsou hodně nadsazené, opakují se, ale jako audiokniha při vaření to bylo fajn, díky audiu je určitě i jedna hvězda navíc.
Jako ukázka mi to ale stačí, a tak další knihy zatím vyhledávat nebudu.


Knížka se mi moc hezky četla. Je to příjemné a svižné čtení o konci vztahu a začátku nového života v cizím, ale příjemném a přátelském prostředí francouzského venkova a hlavně v útulném hotýlku s krásnou zahradou. Pokud vyjde pokračování, tak se k Emmy ráda vrátím.


Od autorky jsem četla zatím jen Manželé od vedle, ale tohle se mi líbilo víc, opravdu detektivka ve stylu A. Christie. Ze začátku bylo sice hodně postav, které jsem si musela poskládat a přiřadit k sobě, ale brzy se to rozjelo. Poslouchala jsem jako audioknihu a ani chvíli jsme se nenudila, spíš naopak. Těšila jsem se na další mrazivé chvíle v hotelu odříznutém od světa, na skupinu hostů, z nichž každý měl nějaké tajemství a mohl být i vrah...


Detektivka je to určitě propracovaná, je zajímavé sledovat práci soukromého detektiva Cormorana i jeho asistentky Robin, kteří jsou oba sympatičtí. Je to příběh bez drsného a brutálního násilí, což mi vyhovuje, ale je trochu rozvleklý. Poslouchala jsem jako audioknihu, poslouchala se mi moc dobře, ale přece jen 17 hodin bylo docela dost na to, že se vlastně skoro celou dobu řeší jeden starší případ. Přesto jsem si rozuzlení opravdu užila a bylo pro mě celkem nečekané.


Do knížky jsme se hned bez problémů začetla a s chutí rozplétala,co se vlastně před lety stalo. V poslední třetině jsem knížku už nechtěla ani odkládat, protože těch zvratů tam bylo opravdu hodně, ten poslední možná i zbytečný. Ale je to opravdu čtivý psychologický thriller, spíš psychologický než thriller, kde je zajímavý jak život a hlavně myšlenky Kitty, tak i vězeňské prostředí.


Díky výzvě a potřebě číst něco nenáročné jsem sáhla po jedné ze starších knih Táni Kubátové. Před lety jsem její knížky četla moc ráda. Tahle se mi taky četla hezky, mám prostě ráda příběhy ze současnosti, kde hlavní roli hrají mezilidské vztahy.


Tak jsem doposlouchala i druhý díl. Občas jsem se zasmála, zase hlavně díky Veronice Kubařové, ale záchvat smíchu se
nějak nedostavil. Navíc je to dokola si podobné, situace se opakují, chybí mi nějaký posun. Ale jako oddychovka na zlepšení nálady je to fajn. Před třetím dílem si dám ale trochu pauzu.


Je to moc hezky a svižně napsaný romantický příběh jiskřící vtipem, kde si většina postav získala mé sympatie, především Sophie a Todd, ale i Bella a její přátelé. Kniha má příjemnou přátelskou atmosféru provoněnou kávou, koláčky, dortíky a celkově dobrým jídlem. Po Kavárně v Kodani jsem měla velkou chuť Kodaň naštívit, teď bych ráda nějaký čas prožila v Brooklynu, který je v knize hezky popisovaný.
Tenhle díl série se mi líbil víc než ten první, a tak se už těším do Cukrárny v Paříži.


Knížku jsem před lety už četla, pak jsem viděla i film, ale ani u jednoho jsem neměla žádné záchvaty smíchu. Teď jsem potřebovala něco nenáročného a humorného, tak jsem zkusila taky audioverzi. Díky Veronice Kubařové, která aristokratku opravdu skvěle načetla a posunula ji tak pro mě o kus dál, jsem se i docela pobavila, a tak přidám jednu hvězdu. Zkusím i pokračování (taky audio), na které jsem po prvním přečtení ani neměla moc chuť.


Knížka se mi četla moc hezky, je opravdu plná emocí, lásky, vztahů partnerských i rodinných, ztrát a nadějí. Hlavně příběh Annie byl zajímavý. Přesto mě kniha nedostala tak, jak jsem asi očekávala. Ale i tak ji určitě můžu doporučit.


Já jsem poslouchala jako audioknihu, kde jednotlivé postavy načetli různí lidé. Možná proto jsem se v tom počtu postav líp orientovala a měla jsem v nich celkem brzy jasno. Zaposlouchala jsem se poměrně rychle, na rozdíl od Dívky ve vlaku, a ač to bylo ponuré, místy depresivní, tak se mi to poslouchalo hezky a těšila jsem se na další vývoj příběhu. Trochu mi jen vadilo, že tam snad nebyl nikdo úplně normální a připadal mi rychlý konec. Ale celkově jsem spokojená.


Příjemné čtení na léto, nenáročné, romantické, možná předvídatelné, ale přesto krásně čtivé. Ze začátku jsem trochu váhala, ale jakmile se Sylvie rozjela do Bretaně, tak si mě knížka úplně získala. Určitě si ráda přečtu i pokračování.


Další audiokniha od Agathy - tentokrát se slečnou Marplovou, její první případ. Líbilo se mi to, mám ráda detekivky z anglického venkova.


Knížka mě taky nalákala názvem a obálkou. Není úplně špatná, ale trochu zdlouhavé a natahované. Vadil mi i zvláštní styl psaní, kdy jsem se někdy těžko orientovala v tom, kdo to vlastně vypráví, jestli je to současnost nebo minulost. Navíc v knize nebyl asi nikdo, kdo by mi byl úplně sympatický, ani Miranda. I když těžko říct, jak by se člověk choval v její situaci, i v situaci jejich blízkých. Nejradši bych dala 3,5 *
