Až na konec všech dní
Jodi Picoult
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/42214/bmid_az-na-konec-vsech-dni-1j1-42214.PNG
4
381
118
Manželé Goldovi a Harteovi žijí v sousedních domech a jsou těmi nejlepšími přáteli. Mají skoro stejně staré děti: Chris a Emily spolu vyrůstají od nejútlejšího dětství a velmi k sobě přilnou. Jejich důvěrné kamarádství přeroste na střední škole v milenecký vztah. Najednou však přijde šok - rodiče jsou přivoláni o půlnoci do nemocnice, kam sanitka přivezla Chrise a Emily - Emily s prostřelenou hlavou, Chrise s menší tržnou ranou. Proč Chris přinesl na jejich schůzku revolver? Šlo o zamýšlenou dvojitou sebevraždu? Nebo snad o vraždu? Co se mezi Chrisem a Emily stalo?... celý text
Přidat komentář
(SPOILER)
Mně se kniha líbila. Čtivé a napínavé, i když velmi těžké čtení. Dva mladí lidé se velice milovali, až tak že jeden byl ochotný splnit přání druhého za každou cenu, aby se ten druhý netrápil. Emily byla v dětství sexuálně zneužitá a to ji poznamenalo natolik, že nebyla schopná se plně nikomu svěřit. Kdyby někdy dokázala říct, co se stalo a vyhledala odbornou pomoc, třeba by mohlo dopadnout vše jinak. Dokázala by se svěřit se svým těhotenství a vyřešit vše pozitivně. Ale to je těžké říct a hodnotit.
Konec byl překvapivý a to právě pro přiznání pravdy. Ale stejně se vše změnilo a vztahy byly narušené a vše bylo poznamenáno událostmi a traumatem
(SPOILER)
Tuhle knihu jsem docela dlouho sháněla. A jsem ráda, že se nakonec podařilo. Zařadila jsem jí mezi ty od Jodi nejoblíbenější (Je to i můj život a Prostá pravda). Raná tvorba JP je mi daleko bližší než její poslední knihy. Je plná citu a přesto nesentimentální, příběhy mají spád a jsou opravdu napínavé. Hlavní hrdinové Chris a Emily prožívají velkou lásku, Takovou, jakou by chtěl prožít každý, takovou, jakou jim všichni závidí, jak říká Emina kamarádka. Mladí talentovaní lidé se skvělými rodiči. A přece není něco v pořádku. A to tak hodně, že Emily nechce dál žít . Čekala jsem, že se dozvím, proč se Emily rozhodla k tak zoufalému činu, podezřívala muže z jejího okolí ze sexuálního násilí, ale nakonec toto není úplně dovysvětleno a já jako čtenářka jsem vlastně byla ráda, že jsem se nedočkala žádného explicitního popisu. O Chrisovi a jeho lásce jsem nepochybovala ani chvilku. Věřím, že ten, kdo miluje tak silně, je schopen jít až za hranici sebe sama. Ale je ještě taková láska zdravá? Emily byla ta, kdo ve vztahu určil hranice a kdo dokázal s druhým ve jménu lásky manipulovat. A přesto i pro ni má čtenář pochopení. Velmi se mi líbilo vykreslení postojů a pocitů rodičů – Melanie s Michaelem a Gus s Jamesem. Každý se s tragédií vyrovnává po svém a zároveň se snaží udržet křehké zbytky rodiny. Průběh soudu – přestřelky žalobkyně a obhájce i výslechy svědků jsou velmi dramatické a napínavé, opravdu jsem si je užila. Docela dobře si dovedu představit převedené do filmové podoby. Člověka však děsí, že v soudní síni vlastně nejde o hledání pravdy (a lze ji vůbec najít?), ale o schopnosti právníků, manipulaci s fakty a sympatie. Kolik lidí sedí nevinně. A to i u nás...
Myslím, že takhle má vypadat kvalitní beletrie, která dokáže člověka zcela vtáhnout do děje a zároveň mu nabídnout tolik podnětů k zamyšlení.
„Víš, jaké to je, když věnuješ celý svůj život a svoje srdce druhému člověku - až ti vůbec nezůstane, co bys mu ještě mohla dát a pak si uvědomíš, že to pořád není to, co od tebe chce?“
„A mysleli každý na svého partnera a na to, jak se rozdíl mezi dvěma lidmi může za určitých okolností náhle změnit v propast.“
„Už dávno nabyl přesvědčení, že pravda do soudní síně nepatří. Nepřál si ji slyšet žalobce a často ani obžalovaný. U soudu šlo pouze o důkazy pro a proti, různé verze a hypotézy.“
(SPOILER)
Uf.. Ta tohle bylo hodně těžké čtení.. Autorka gradovala napětí a pomalu skládala střípky příběhu v minulosti, aby si čtenář sám udělal představu, co se asi stalo. Strašně jsem Chrisovi přála ten verdikt a bylo mi nesmírně líto Emily, která se nikomu s ničím nesvěřila a prostě neviděla jiné východisko.
Zároveň je děsivé, jak minuta na pánských záchodech může zničit tolik životů.
Musím říct, že autorka mě opět nadchla, její líčení vězení, pocity rodičů i samotných aktérů bylo naprosto brilantní.
Po dočtení vnímám úlevu kvůli Chrisovi, ale zároveň i tíhu toho, že co se stalo, nedá se odestát a všichni si to potahnou s sebou po zbytek života..
Můžu jedině doporučit.
Kniha mě ze začátku chytla, ale v druhé části už mě nebavilo pořád číst o Chrisovi a Emily a všem, co spolu prožili - na mě bylo příliš dlouhé, celkově se mi zdál příběh nereálný. Asi jedna ze slabších autorčiných knih.
Kniha sice člověka vtáhne do děje a celou dobu se ptá, jaký měla Emily důvod zemřít, ale jinak jde o nejslabší dílo od Jodi Picoult - tohle byla poslední kniha, kterou jsem od ní nečetla, nu a možná jsem si neměla dávat tu práci.
*spoiler*
Protože mě vlastně hrozně naštvala. Naštvala mě naprosto divným jednáním Chrise, který se hroutí, brečí a nevím co, ale neudělal vůbec nic, aby Emily doopravdy pomohl. Protože jí bylo možné pomoci. Její smrt byla totálně hloupá a zbytečná.
*spoiler*
Poslední dvě knihy od Picoult mě překvapily svým koncem. Byly to knihy Prostá pravda a Je to i můj život. U obou mi vyloženě spadla brada. Takže to samé jsem čekala i tentokrát, ale nějak se to nedostavilo. Možná to bylo o mém přístupu ke knize nebo o tom, že to prostě nevidím, ale čekala jsem víc.
Ale nemůžu tvrdit, že se kniha nedala číst.
Příběh o tom, kam je ochoten člověk zajít ve jménu lásky.
I v této knize autorka uplatnila svůj vypravěčský um, smysl pro detail a dokonalé propracování jednotlivých postav. Není tu nic, co by odvedlo pozornost a také nic, co by chybělo. Nejvíc mě oslovila poslední třetina knížky, která se odehrávala přímo v soudní síni.
Tato knížka se dostane hluboko pod kůži a bude trvat dlouho, než její účinek odezní.
(SPOILER)
Zase se to Jodi povedlo. Ve chvílích kdy jsem nečetla, jsem přemýšlela nad tím,co se asi stalo. Kdo Em ublížil...otec? Strejda? Není možný, aby byli všichni tak dokonalí...
Rozuzlení mě trošku zklamalo...vážně je to tak jednoduché?vážně by šel a udělal to aniž by to někomu řekl??vážně by to kdokoliv řešil takhle?
Jako sorry,ale spáchat sebevraždu kvůli tomu,že jsem šťastná teď, vidím se za 10let ale nevím jak se tam dostanu....to je na mě až moc velká Amerika. A ještě Kvůli tomu zničit život někomu,kdo je mi nejblíž...
Líbilo se mi to, hodně jsem nad příběhem v průběhu přemýšlela, to je prostě Jodi. Včera jsem to dočetla,přes noc se mi to rozlezelo a musím říct "blbost,pritazena za vlasy..."...kterou ale k přečtení stejně doporučuju
Knížka, která vás udrží v napětí od začátku do konce. Mám ráda spisovatelčin styl vyprávění, brilantní dialogy a když se to z větší části odehrává u soudu, tak jsem spokojená. Co mi moc nešlo pochopit, byla samotná podstata příběhu, vztah mezi mladými milenci a hlavně samotný závěr. To celé mi přišlo dost přes čáru, dost hodně, a proto ubírám jednu hvězdičku, třebaže jinak jsem nadšená a doporučuji.
Zpočátku jsem se, jako u každé knihy J.Picoultové nemohla hned chytit. (Snad jen Vlk samotář mne upoutal ihned). Ale pak mne příběh naprosto strhnul.Velká láska končí smrtí mladé dívky a přítel je obviněn z její smrti. A tak jsem po knize sáhla v každou volnou chviličku jen abych už znala rozuzlení. Moc pěkné čtení.
Výborný psychologický román, který úžasně popisuje, jak na určité události každý reagujeme jinak a jak se tyto události odrazí na vzájemných vztazích v rodině či mezi přáteli. Kniha byla velmi čtivá a byla jsem zvědavá, jaká bude ve skutečnosti pravda.
Mám knihy J. Picoult velmi ráda, jen si nemůžu pomoct, ty konce jsou pro mě takové nijaké. Prostě dočtu, odložím knihu a tím to pro mě končí...
Nádherný, silný příběh. Vlastně mi dělá problém teď cokoliv napsat, jak moc jsem knihy "plná". S jistotou ale vím, že se moc těším na další autorčinu knihu )
Bohužel už mi od této autorky chybí jen jedna kniha. Tohle byla další pecka. Zkusím to vyjádřit slovy písně - V lásce totiž vyhrává ten kdo má rád míň ☹.
Jodi Picoult je sázka na jistotu. Opět úžasný příběh, četla jsem se zatajeným dechem. Myslím, že na knížku budu dlouho vzpomínat. Super vykreslene postavy. Emily bych zabila. Sebestředná osoba, která hleděla jen na sebe a své potřeby... Doporučuji!
To byla síla... Tak jako všechny knihy této autorky, které jsem četla. Knihu jsem četla téměř jedním dechem, neustále mě hnala dál zvědavost, jak to tedy vlastně všechno bylo a trochu jsem to tak čekala, i když ne úplně.
Skvela Jodi. Ale tentokrat mne to tak uplne nedostalo. Emily mi prisla neskutocne sobecka, i pres to, jak byla inteligentni. A Chris zas byl naivni, kdyz jsi myslel, ze to ma tak udelat. Za mne asi nejlepsi byla prestrelka v soudni sini.
Ne moc příjemné čtení na léto. Ale napinavý příběh o jedné velké lásce, rodině a tragédii. Celou dobu se řeší smrt mladé dívky z pohledu více postav - rodičů, oběti, mladého kluka.
Od první strany jsem toužila tu záhadu rozluštit.
Kdo z nich to byl?
Proč, proboha?
Přemýšlela jsem nad příběhem dnem i nocí. Doslova. Ale tohle mě nenapadlo. Nenapadlo mě, jak bolestná je pravda. Jak intimní je pravda. Jak težké je to celé přijmout. A zvláštní je i to, jak snadné je tak nevyrovnané a nedospělé hrdiny milovat. Milovat tak, že vás jejich tragický příběh bolí. Že na něj musíte myslet. Neustále. Že se musíte během čtení zastavovat, protože kniha nabízí tolik vjemů, a vy je chcete všechny pochytit a vstřebat je do sebe. Nechat se jimi úplně pohltit. Poprvé v životě jsem odložila knihu dvacet stran před napínavým koncem, abych si všechny mé pocity a úsudky zapsala. Protože to bylo fakt silné a já nevěděla, jaký mám mít názor, jak se na to mám dívat, koho mám litovat víc. Potřebovala jsem si zanalyzovat důvody jednání obou hlavních hrdinů.
Pokud to vnímáme špatně, je to proto, že to nedokážeme pochopit? Protože je to tak daleko od obecně uznávaných pravd?
A pokud v tom dokážu zachytit i střípky krásy, jsem totálně ujetá a měla bych se vzpamatovat?
Tohle se mnou dlouho už žádná kniha neprovedla.
Nemyslím, že bych dokázala usnout, protože je toho ještě tolik, co musím promyslet.
Pokud potřebujete zapomenout na své starosti, vymanit se ze stresu - tak je tato kniha ideálním únikem, protože i když ji nebudete číst, budete pořád v ní. Nejde se od ní odtrhnout. Nejde se odpoutat.
Možná je potřebná i delší pauza než se pustíte do další knihy.
Je to síla. Je to bouřkový mrak emocí. Je to tornádo, které vás strhne a unese jinam...
(Pro Emily: Mám tě vážně moc ráda. Rozumím ti a nesmírně mě bolí, čím sis musela projít. Nedokážu tě vinit, i když tě ostatní čtenáři obviňovat budou. Tvůj příběh je jedinečný v tom, čím vším sis musela projít. Ale hlavně je jedinečný v tom, jak moc jsi milovala.
Je možné, že když budu v McDonaldu procházet kolem pánských záchodků, vzpomenu si na tebe. Protože to, co se ti stalo... to prostě... )
(Pro Chrise: Pochybovala jsem o tobě. Ne vždy jsem ti věřila. Ale máš v sobě něco, čím sis mě získal. Čím jsi mě okouzlil. Přesto jsem se na tebe často zlobila a nechápala tě. Ale nikdy jsem tě nepřestala mít ráda. Dojal jsi mě. Rozzuřil. Vzbudil jsi mnoho protichůdných emocí. Tím, co jsi udělal, jsi mě hodil do přemýšlecí zóny, ve které jsem ještě nikdy nebyla. A budu tam ještě dlouho. S tebou a s Emily. Nedokážu tě nenávidět.
Je dobře, že nevíš všechno... Nebo víš?)
Možná se zítra probudím a uvidím to jinak. Tohle jsou mé bezprostřední pocity po poslední větě.
Neumím si představit, že kdy budu schopna o této knize s někým mluvit. Neumím si to prostě představit.
Jodi Picoultová - vy jste neuvěřitelná.
Po delší době kniha, která mě vtáhla do děje úplně od začátku a nepustila :) Doporučuji.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2014 |  Vypravěčka |
| 2005 | Je to i můj život |
| 2015 | Čas odejít |
| 2011 | Nejsem jako vy |
| 2017 | Velké maličkosti |
Kniha Až na konec všech dní je v
| Právě čtených | 3x |
| Přečtených | 532x |
| Čtenářské výzvě | 33x |
| Doporučených | 30x |
| Knihotéce | 182x |
| Chystám se číst | 306x |
| Chci si koupit | 75x |
| dalších seznamech | 4x |
Četlo se to dobře, ale z knížek od JP, které jsem četla, se mi to asi líbilo nejmíň. Možná je to tím, že už mi dávno není 16 a nemám už dost empatie pro rozervanou duši teenagera. Možná jen proto, že jsem to četla příliš brzy po jiné knížce autorky.
JP ve svých knížkách píše o vyhrocených až extrémních situacích a příbězích, tenhle příběh byl navzdory velké tragédii vlastně možná jeden z těch jejích "obyčejnějších".
Připoměla jsem si, že právo (resp. litera zákona) a spravedlnost v etickém smyslu není vždy totéž. A přemýšlela jsem o tom, jestli je soudní proces v USA a podobných právních systémech opravdu hlavně soupeřením mezi obhájcem a státním zástupcem, jak to často známe z románů a filmů.