Kopta komentáře u knih

Podruhé sahám po Gaimanovi a podruhé jsem zklamán. Nevím prostě proč, ale i přes prvotní zájem a nadšení jsem se dostal do toho, co jsem zažil už u Amerických bohů. Kniha je strašně nezáživná a napsaná pro mě jazykem, který mi nesedí a není pro mě nijak zajímavý. Postavy jsou pro mě ploché a čtu o nich bez zájmu. Je to zklamání hlavně pro mě, protože Gaiman je velikán a velká osobnost, ale jeho tvorba, přesně ta se kterou se proslavil mě obloukově obchází.

Nadčasové dílo říkali. No jako asi jak v čem teda. Jednoznačně se musí uznat, že kniha se čte sama. Necelých 400 stránek do sebe nasázíte výsostně rychle, ale to mnohdy nepotvrzuje kvalitu. Zde určitě ne. Kniha má jako hlavní postavu novinářku, což by nebylo nijak na prd, jenže když její život je upřednosťnovaný před případem a spousta sletů událostí nejsou o ničem moc vypovídající, je to vykřičník. Kastíjó obecně dělá věci, kterých se nedopouští kdokoliv, kdo trochu se zajímá o tvůrčí psaní a to třeba to, že nějaké zjevné věci opakuje asi třikrát a navíc ke všemu dost stylem pro debily, popisuje naprosto zbytečné věci, která vám k ničemu nejsou (viz jedna celá stránka o bytné, o které uslyšíme od té doby snad jen jednou v nějaké minizmínce) a dalo by se pokračovat. Kupodivu skoky v ději mi vadí nejméně. Když člověk sleduje roky, tak je v pohodě, problém jsem spíše viděl v zbytečné roztříštěnosti, když skoky v lince jsou sice přehledné, ale zcela zbytečné. Spousta těch segmentů nás nikam stejně neposunula a jen v tom dělala guláš. K tomu pasáže, kdy se to utne v nejlepším a naváže až o sto stránek později, kdy vám je to jedno a nebo hůř nenaváže vůbec. Něco s rozbuškou a odstřelování, co se nikdy nevysvětlilo. Na konci dne to bylo rychlé a zajímavé čtení, ale těch restů a divností bylo až moc na to, aby to šlo ignorovat a nebo si knihu užít pořádně. Závěr navíc uspěchaný a strašně béčkově clifhangerový.

5 01.04.2022

Prazáklad nějakého sociálního dramatu, které by dokázalo hrát i na nějakou tu atmosféru, která se z dnešního pohledu pro mainstream ztrácí ve verších a komplikovanosti, ale to už je takový úděl. Dílo v základu skvělé.

5 23.03.2022

Po dlouhé době jsem sáhl po novince a stěžovat si nemůžu. Haig má za sebou především nějakou exoteriku a na jeho díle je to cítit. Stejně tak jako, že je to asi jeho prvotina mezi beletriemi, jelikož se snadno sám opakuje a děj dost zbytečně protahuje (viz A5 plná toho, co Nora byla aniž by to bylo nějak podmětné). Kniha nicméně pracuje s menším klišé, které je ozvláštněné v novém a bibliofilním kabátě, který sedí. Kniha se navíc hezky čte. Těch tři sta stránek padne jak flaška na schůzce anonymních alkoholiků.

5 19.02.2022

Moje určitá čtenářská kocovina pokračuje. Kaštan funguje jako další nordci noir záležitost, která vlastně potěšení i svou délkou, ale neomámí svou genialitou a extra plynulou čteností. Nevím jestli to teda byla záležitost autora nebo překladatele, ale mnohdy jsme se setkali s divnou kombinací časů v rámci gramatiky i nějaké stylistických záležitosti. Pro mě je to zvláštní s tím, že jsem knihu četl v Benátkách, Římě a na mnoha místech v Česku za dobu mých cest. Ale to bylo docela dlouho. Proto se na to dívá trochu těžce.

5 07.11.2021

Po dlouhé době návrat ke komiksům a k DC universu konkrétně. Za mě fungující děj, který občas trochu chaoticky skočí do překombinovanosti a možná spousty věcí úspěchá, takže se člověk i bojí, zda se vše dokáže vysvětlit a nebyl by zapotřebí i třetí díl. Možná, že ano, ale i přesto tato soustava fungovala. Je zajímavé, že příběh dokáže být dost drastický a brutální i na DC poměry, ale i tak nedochází k přímé explicitnosti. Už jenom z tohoto důvodu bych doufal, že DC někdy vytvoří normální filmový svět, protože toto by vypadalo v zjednodušené verzi velice dobře. Alespoň námět je skvělý.

5 29.08.2021

Nesbø píše tragédii na několik dějství. Říz MacBeth a Romea a Julie. Až nečekaně moc. Děj sám o sobě je jízda sama. Autor opět ukazuje svůj um a neustále nám předkládá neustále nějaký děj a případnou akci. Občas člověk trochu znejistí, zda náhodou trochu neztrácí nit a jeho kapitoly nejsou tak trochu zcestné. Nakonec se ukáže, že mnohdy tomu tak není a nebo alespoň je to mistrovsky zamaskováno, že se to ani nezdá. Celá kniha má v sobě určitý stockholmský syndrom, kdy se vše čte jedna báseň a příběh hezky plyne. Vztah k postavám naleznete také lehce. To, co je trochu složitější je občas logika děje a určitá zanedbanost. Roy si jen tak odjede na druhý konec Norska jen protože je zaláskovaný a nikoho moc nezajímá jak a proč. Je to samozřejmost, i když to nedává moc smysl v rámci nějaké logiky i celkového života. Zároveň je to tak trochu telenovela. Občas nějaká vražda, občas nějaké milostné pletky, které se někomu nelíbí. Chybí už jenom Armando. Mnohdy se zamýšlím nad tím, jak by kniha mohla vypadat jako film. Zde by to bylo dost zvláštní. Děj by mnohdy spadl až k vágnosti, nereálnosti a něčemu až bláznivému. Asi by to moc nefungovalo. Království tak funguje skvěle jako kniha. Jednoduché plynutí děje, které nepotřebuje nějaký konstrukt. Tím to asi končí. V rámci celé té logičnosti a podobných věcí se skoro zdá, že Království je asi nejslabší kina jakou jsem od Nesba kdy četl. I přesto jde stále o jednu z nejlepších knížek, kterou jsem četl tento rok.

5 09.06.2021

Těžký příběh ze života a díla Nobelistů. V tomto případě další polské Nobelistky a bezpochyby jedné z nejzajímavějších dám dnešní doby. O tom už vím dlouho a pořádně. Proto taky vím, že jde o úžasná díla. Taková, která ale mnohdy nejsou pro mě. Kniha začne velmi lehce a příjemně. Postupně už se ale zaměříme na náročnější a delší povídky a poté se jenom teleportujeme do další velké fáze, která se může jevit nad chápání a podobně. A v tom je asi ten problém. Že postupem času se ztrácí má pozornost, chápání a vnímání toho, jak by to bylo být. Výsledek? Další kniha, u které se v půlce naprosto ztrácím a nevím, co si s tím počít. A i když mi do konce zbývá jen pár stránek, vím, že absolutně nevím, o čem byly a vlastně to nemá cenu. Je to škoda. Ale je to další zajímavá knížka, která obchází mé chápání, a kterou jsem nemohl dočíst. Měl jsem šanci v Tokarczuk a v moji milovanou bizarnost. Nakonec z toho dost nebylo.

5 23.09.2020

Jméno větru se objevilo velmi nečekaně. Velmi příjemným způsobem, kdy se člověk dozví, že jde "jakoby" o novou Píseň ledu a ohně, ale svou, originální a jinak udělanou. Svou. A navíc z toho bude seriál. Byl jsem natěšený, co si budeme. A příběh sám o sobě není zlý. Jasně, musíme se probrat přes hodně zvláštní úvod, kde se seznamujeme s postavami, kde zjistíme, že z těch 15 nakonec budou důležité jenom 2 nebo 3. Pak se tedy vydáme tam kam chceme, tam nás zase pro změnu čeká seznámení s dalšími X postavami, se kterými se stane to, co se s nimi stane, jasné. Takže zase lehce zabitá část. Ale hej, stejně jako o všech knížek od Martina, se to dokáže číst hrozně rychle, a když autor dá, tak i příjemně. Pak tedy přijde konečně milovaná Univerzita. Na ní však dojde k zajímavému faktu, že to, co by vypadalo jako největší nuda byla z knihy asi největší zábava. Proto jsem si střed asi nejvíce užil. Jenže pak to bohužel jde dolů ze srázu. Příběh se totiž začne točit v nějaké smyčce toho, že hlavní hrdina se snaží nalézt nějaké otázky na odpovědi, co může znít jako super motivace pro něj. Pro mě je tam ale motivace skoro nulová, jelikož mě ty odpovědi jednoduše nezajímají. Protože Rothfuss má jednu neuvěřitelnou slabinu ve svém příběhu, na kterou jsem hlavně trpěl skoro celých posledních 200 stran a to, že jeho vývoj příběhu není ve výsledku nic důležitý. Kniha má neuvěřitelný přehršel kapitol, které jenom zaplňují děj, aby se neřeklo a dělají knihu tlustší, ale ony vám vlastně nic neřeknou. K čemu nám je Kvotheho neustále snažení se o dívku a její nahánění přes desetinu odhalení mapy příběhu na 600 stránkách? Jeho neustálé bojování o to, zda může nebo nemůže drnkat na loutnu a podobně? Jeho lezení za kanálovou kamarádkou? Jeho zadlužení, univerzitní trampoty a nepřátelství jsou v celku logické, a proto mě drží a baví celou knihu. jenže potom se v tom začnou motat divno-draci, lidi, kteří měli tak nezáživnou linku, že když se pak kolem nich začne točit dalších 50 stran, tak nevím proč a kvůli čemu. Jasně, je to moje chyba. Ale je to moje chyba za přispění toho, že se z mého subjektivního úhlu pohledu se v půlce knihy vlastně nic neděje. A to je dost smutné. Nechci to srovnávat s GoT už z principu, že to stále jsou dvě rozdílné knihy, ale když to vezmu obecně, tak Martin měl kouzlo v tom, že v každé kapitole z každé z postav se něco dělo pod nějakým záměrem. A těch pár stránek, kde třeba se někoho ptali na kraviny jste přetrpěli, protože ta kniha byla skvěle napsaná. Zde se prodíráme příběhem, který je někdy už zábavná asi jako poslouchat Andreje Babiše dva roky v kuse, že je vyvolený, bezúhonný a čistý jako hovno spadnuté z nebe. Posledních asi 200 stran už opravdu dočítám s lehkým odstupem a posledních pár kapitol skoro s odporem. Je mi jasné, že o něčem další dvě knihy na více jak 500 stran být musí, ale samo o sobě je vtipné, že z toho Kvotheho úvodu, co vše dokázal, tak v první knize je zmíněna jen jedna věc. A to mi přijde spíše jako pěkně drzá loupež než jako nálada na to si přečíst další knihy. Což je taky škoda, jelikož jsem hned počítal s tím, že se vrhnu rychle na druhou a zatím poslední knihu, ale poté, co jsem zde byl spokojen a pak jsem spadl tvrdě na hubu, budu spíše rád, když najdu sílu se jenom podívat na připravovaný seriál. Za mě neuvěřitelná škoda.

5 04.02.2020

Platí zde skoro stejný vzorec jako u dokonalé první knihy. Máme zde jasný příběh jako kriminálky, který ale vůbec nemá, co dělat s krimi příběhem. Brzy se zase projeví psychologické prvky, které tvrdě mávají se všemi postavami. Jen je taková menší a jednoduchá škoda v tom, že zde právě skoro ten stejný vzorech příběhu, akorát daný na jinou postavu. Jinak zde opět jako v první knize je neuvěřitelně originálně kombinovaná ich-forma s er-formou. Tady však jde o to, že místo toho, kdy jste v první knize díky ich-formě objevovali psychické zákoutí hlavní postavy, kdy jste se do něj dokázali lépe vcítit. Zde onen způsob trochu moc prodlužuje knihu a nenabízí nic extra nového. Bohužel mnohdy se v knize najdou až neuvěřitelně nudné pasáže, i když první kniha byla žranice pro každý odstavec. Nyní je to bohužel jinak. A byl jsem z toho mnohdy dost zklamaný. To nic nemění na tom, že kniha se četla skoro stejně dobře jako ta první a příběh sám o sobě byl opět zahalen nějakým tajemstvím a napětím. Ale první knihu to nepředčí ani za nic.

5 30.10.2019

Kundera. To jméno snad nepůjde zapomenout. Ať už kvůli politické situaci tehdy i dnes, kvůli činům, jeho životu a nebo i jeho dílům. To vše kombinuje autora, který dokázal za svůj život jako málokdo. Do dnes živoucí ikona, která se svou nedostižností zdá být již jako spousty let po smrti, ale stále nesmrtelná. Žert je toho důkazem. Dlouho se musíte provrtat skrz postavy a jejich charaktery, což ne vždycky může člověka bavit a ne vždy mu připadat jako dobrá záležitost. Ale i tak vám to nedá. Čtete si dál a vy začnete chápat souvislosti a s nimi vám to začne připadat lepší a lepší. Skončí to všeljak. Ale ne vyloženě špatně. Ani ne tolik v rámci příběhu, jako spíš v rámci geniality díla.

5 08.03.2019

Je až neuvěřitelné, že po sedmi letech mé tradice čtení HP každé léto, je toto vše za mnou. Nikdy jsem nehodnotil knihu méně něž pěti. Dnešek nebude výjimkou. Všechny knihy se četly neuvěřitelně plynule a nádherně, že se to asi ani moc nedá popsat. Poslední kniha má určitou strohost v tom, že je vlastně konec a vy ani nevíte jak se ohledně toho šoku máte cítit. Jde o skvělé dílo, které mě provází od dětství a do tvrdé dospělosti. Děkuji mockrát!

5 20.08.2018

Věc, která je menší záležitost a ani se nedá říct, že jde o věc pro děti. Jedna z nejzvláštnějších knížek, jakou jsem kdy četl. Věc, která nemá něco, co by mělo nějakou extrémní hodnotu v rámci povinné četby (zřejmě), ale je to něco co ve vás ať chcete nebo ne, zanechá něco co vás poznamená. Věc, kterou by měl přečíst úplně každý.

5 21.08.2016

Audio ČRo: Asi deset let zpátky jsem četl k maturitě. Tehdy mě to dost oslovilo. Dnes vidím zvláštnosti, že se Werther chová jako puberťák a emař. Jsou tam však silné až filosofické momenty. Hezká jednohubka, která umí fungovat, ale nějaké linky mohou být problematické. Nicméně je taky otázka kolik z toho je oběť romantismu.

4 03.03.2024

Audio ČRo: Urban se rozhodl, že udělá Šifru mistra Leonarda po česku, ale vzal si z toho přesně to nejhorší, co ty knihy nabízí. Jediné dobré byl nápad. Jinak je divé, že už je to druhá kniha od Urbana, kde hlavní postava je nudný cápek, který je sexuálně frustrovaný, z čehož mu jistě dopomůže záhadná sexy ženy a to celé je nějaký komplot, který ho vyvede z jeho stereotypu života. Nemám moc motivaci si číst další jeho díla

4 08.01.2024

Audio ČRo: Z počátku jsem si říkal, že tohle půjde úplně mimo. Přišlo mi to totálně ujetě, ale geniální dramaturgie tomu chtěla, že nejen, že jsem zůstal, ale zamiloval si to. Absolutní pecka. Tak to vidíš, Máňo, přece jsme tě lízli, tohle jsi nám holka, dělat neměla!

4 11.12.2023

Audio Čro: Těžká záležitost, která se díky audiu dokázala moji osobě přiblížit a v celku jsem za to rád. Občas silné momenty a silné poselství. Významná práce.

4 16.09.2023

Natož, že se jedná o velkolepý debut s největším jménem, tak kniha má drive v tom, co bylo nejvíce navíc. Předmluva a doslov. Více než tři sta stránek je jakási faktická výplň, která však nemá nic moc společného se prožitkem než faktografickým výčtem, což je v něčem v pořádku, ale očekávání se mohou lišit.

4 08.09.2023

Audio ČRo: Neuvěřitelný zážitek, který byl umocněn tím, že jsem od něj nic nečekal a s každým skvělým slovem Igora Bareše říznutý občasným Gottem si mě dílo získávalo. Občas kniha vazbila, když se věci opakovaly v rámci podobností příběhů, ale mám za to, že se vždy dílo dokázalo vrátit do dobrého drajvu. Za mě kromě knihy i zážitek.

4 28.08.2023

Audio ČRo: Čekal jsem cestopis. Dostal jsem neuvěřitelně vyhrocené a strhující drama v exotické krajině. Orwell zde prokazuje svůj umělecký um, který je ve stínu známějších, ale skoro méně záživných děl. Příjemný poslech zajímavé práce.

4 13.07.2023