koala komentáře u knih

Naprosto bezduché ... pořád dokola jen - ON: "Usmyslel jsem si, že si tě vezmu a basta ... ať chceš nebo ne" .... ONA: "Já se vdávat nechci, pojedu do Afriky." Samozřejmě zahodí všechny své plány, protože pan Nesnesitelný je táááák neodolatelný ... a vrah jasný snad od první stránky, protože byl jedinou negativní postavou v celé knize.

1 23.09.2017

Přečteno za dva dny, kniha nepustí, dokud nepřečtete. Příběh je to stále lákavý, zajímavý, krásný, orientální. Musím ale souhlasit s Kiisaki, že spousta dialogů se do toho prostředí a doby vůbec nehodila a člověk si tu a tam vážně nebyl jistý, zda není spíš v obchoďáku mezi týnejdžry 21. století. A ano, i mě to oslovování královny - "spratek" nesmírně vadilo. V té době by za to služebná nejspíš dostala ten hedvábný provaz. Ale i tak pro milovníky pohádek a romantiky vřele doporučuji a těším se na druhý díl.

4 28.08.2017

Když pohádku, tak takovouto! :-) Moc se mi to líbilo a těším se na další díly. Pozor zápletka: Chytré a poučné od autorky, že si pohrála s názvy kapitol a místo jmen tu a tam použila jen "princ" či "zabiják", a tak najednou zjistíte, že ten kdo se chová uhlazeně a vytříbeně může být klidně vrah a ten koho jste považovali za barbara, může být klidně následník trůnu. :-) A ke konci to bylo všechno ještě lepší.

5 28.07.2017

Přiznám se, že na takové knihy bych si asi dokázala vypěstovat závislost. Nádherně vykreslená atmosféra, ještě teď mi ve ztichlém lese křupe sníh pod nohami nebo mi rozjařeně tančí Feire po lukách, zatímco jí k tomu Tamlin hraje. Knihu budu trávit a zažívat několik dnů, do žádné jiné než do druhého dílu bych se neměla chuť pouštět. Ale protože potřebuji pro změnu i pár dnů normálně fungovat, ne jen ležet každou volnou minutu zabořená v knížce, musí druhý díl chvíli počkat. Co mi přece jen trošku vadilo, byla ta příliš snadná hádanka a v samém závěru Tamlinova pasivita, vše ostatní bylo brilantní.

8 30.06.2017

Docela zajímavý námět, také zajímavě podaný...z různých pohledů na jeden život, jedno manželství, jednu rodinu v různých světech... v důsledcích různých rozhodnutí. I když nereálné, hezké k zamyšlení. Oceňuji vřelý vztah hlavních hrdinů, přestože jim už dávno nebylo dvacet. Hvězdu ubírám za vraždu J.2. a za trochu jednodušší styl psaní.

2 30.06.2017

Pro ty, kteří už přečetli celou trilogii už to zřejmě nebude napínavé, ale zato příjemně doplňující. A po tom drastickém závěru si opět užijeme hlavní hrdiny živé a zdravé.

3 24.05.2017

Napínavé až do konce i překvapivé, ale ten úplný závěr ... Proč? Jak už tu někdo psal, mělo to skončit o kapitolu dřív.

3 19.05.2017

První díl se mi sice líbil víc, jak to bude s Prométheem se dalo tušit poměrně záhy, ale kde je třetí díl???????

1 14.05.2017

Další zdařilý, postkatastrofický příběh, plný zvláštní atmosféry, tajuplných, nebezpečných světů, tvorů, netvorů i strojů. Nedalo mi to nevzpomenout na Pátý element či Krásku a zvíře. Konec mě vážně překvapil. Doporučuji.

14.05.2017

Na celé trilogii oceňuji množství podnětů k zamyšlení nad rozmanitostí lidské povahy, od zbabělosti, sobectví, sklonů k násilí, mocichtivosti až po ušlechtilejší statečnost, nesobeckost, obětavost a soucitnost. Aatorka má můj obdiv, že dokázala něco takového vymyslet a na víc jak tisíci stranách udržet napětí. POZOR ZAPLETKA! Moc se mi líbil moment překvapení, když se ocitli mimo svůj svět a zjistili, že jsou vlastně experiment. Ztráty na životech mohly být nižší, ale takové už války či povstání bývají. Trisina nesmrtelnost, neomylnost a sebeobětavost už naopak zaváněla superhrdinstvim a po tom konci přímo volala. Jen jsem doufala v něco méně tragického, třeba že jeden z nich ztratí paměť....

3 05.05.2017

Je jen málo autorů, od kterých si přečtu vše co napíšou, pokud to jde sehnat a s netrpělivostí čekám na každou další knihu. Kiera mezi tyto autory patří, a přestože už nejmíň dvacet let nepatřím k tzv. "cílové skupině" Kiera mě vždy dokáže chytit za srdce. Tato kniha je její prvotinou a vyšla jen díky velkému zájmu čtenářek o vše, co napíše a já osobně jsem moc ráda, že našla odvahu ji vydat. Možná není dokonalá, ale je hluboce lidská, melancholicky smutná i krutá, něžně romantická, příjemně plynoucí, přesto napínavá. Téma vábivých, smrtících sirén je lákavé. Oceán, jako milující otec i žárlivý milenec je zase originální a skvělý nápad. Děkuji za ojedinělý zážitek.

4 08.04.2017

Asi se nezařadím mezi chvalozpěvy zde v komentářích. Nadchla mě překrásná obálka i anotace. Docela mě bavil příběh Alminého otce i její nadšení pro vědu a rostliny. Bohužel jsem musela přes půl knihy čekat než se hlavní hrdinka vůbec narodila, pak než prožila dětství a dospěla .... pak než zestárla a povadla ... no a když se tedy objevil "snivý umělec" Ambrose, tak se jejich prazvláštní vztah, založený na politováníhodném nedorozumnění, odehrál na ca. 15ti stranách :-( No a to, co následovalo? ... už shrnu asi tak, že větší ptákovinu jsem v životě nečetla. :-)

5 17.02.2017

Dobře napsané, napínavé od začátku do konce, oceňuji odvahu za tak příšerně slabošskou hlavní hrdinku alkoholičku, která má dvě osobnosti - jedné (té střízlivé) je vám až líto, druhá by mohla i vraždit? Vrah mi byl jasný trochu dřív než byl odhalen - už u první vzpomínky na golfové hole, ale ten konec byl tedy vážně divný. Detektivky moc nečtu, nechala jsem se tak trochu strhnout humbukem kolem téhle knihy, a tak přemýšlím, jestli si knihu ponechat nebo poslat dál do světa... že by jednou pro své děti, jako varování před alkoholismem? :-)

Myslím, že není jednoduché, napsat pokračování tak zvláštní a úspěšné knihy jako "Než jsem tě poznala" a vetšinou se to napodruhé už nikdy tak skvěle nepovede. Chápu ale, že ji čtenáři uháněli a vyžadovali druhý díl, mě taky zajímalo, jak si Luisa povede dál. První polovina knihy byla trochu rozvláčná, což si může autorka už vzhledem ke své popularitě dovolit, já mám ale raději, když to má spád od začátku do konce a nedá se to odložit. POZOR ZÁPLETKA! Nemyslím si, že by se tak problémové dítě, jako Lili, dokázalo tak rychle změnit k lepšímu, ale budiš. Mrzí mě, jak málo prostoru dostal v knize Sam, který mi byl mimochodem mnohem sympatičtější než Will (v tom, jak jednal s Luisou např.). Nějak jsem nepochopila, co bylo na práci v polské rodině v New Yorku, tak životně důležitého. Nechce se mi věřit, že by se v Londýně pro Luisu nenašla vhodná pracovní příležitost... že by se chystalo další pokračování? (Přece jen babička Traynorová vyjádřila přání Luise v životě nějak pomoct a Sam na ni čeká v Londýně …?) Docela mě bavilo feministické prozření Luisiny maminky, i když to nemuseli řešit až tak veřejně :-) No a některá ta sprostá slova teda ... už byla docela silný kalibr.

31.01.2017

POZOR - komentář vyzrazuje malinko zápletku! Autorka píše dobře a má velký potenciál, začátek knihy a cesta vlakem první třídou v té době mě rovněž naprosto uchvátila i malířské nadšení, úsilí i úskalí jsem si vyloženě vychutnávala. Co mi ale opravdu vadilo, byla jakási jednoúčelovost s jakou autorka vnucuje názor, že všechno "konvenční" té doby bylo zavrženíhodné, nudné až podlé, zato bohémská společnost tehdejší Paříže byla prostě jen skvělá. Tak to v životě nebývá, daleko líp by mi sedlo, kdyby oba protipóly autorka vylíčila se všemi klady i zápory, jak na jedné, tak na druhé straně a nechala čtenáře samotné popřemýšlet. No a že se ze Sama musel vyklubat "ocelový magnát", který se musel zříct těch svazujících milionů, aby mohl svobodně dřít v Paříži ... to mi přišlo vyloženě úsměvné. Mně by tedy stačilo, kdyby zůstal obyčejným novinářem a řešili třeba nerovnost původu a problémy s přijetím v rodině například. Jinak moc hezká obálka.

15.01.2017

Zvláštní kniha, nic podobného jsem dosud nečetla. Donutila mě přemýšlet ... nejen o tom, jak bych se dokázala vyrovnat s tak tragickou ztrátou dítěte / dětí, jak to přežít a jak vůbec žít dál, ale také o tom, jestli je možné něco takového beze zbytku, bez výčitky odpustit? A i když těch citátů mohlo být méně ... jeden myslím můj pocit z knihy a z tohoto konkrétního příběhu vystihuje přesně: "Nenávist má lepší paměť, než láska." Jsem ráda za ten konec, ten byl ze všeho nejlepší, naprosto nečekaný až šokující, napínavý i dojemný, ale přeci jen reálný. Pro mě se ten kruh hezky uzavřel, ten kdo něco vzal, taky něco dal ... a vlastně by to mohl být i konec otevřený? Rozhodně by byla škoda, kdyby tato kniha měla skončit v propadlišti dějin, také si ji dovedu představit filmově zpracovanou, určitě by si zasloužila větší reklamu a lákavější obálku i název. Možná něco, co by ještě více zaujalo ženy, na venek kniha vypadá spíš jako detektivka, ale je to vlastně takový vztahový román. Klobouk dolů před citovostí autora.

8 27.12.2016

Bezvadné! Perfekně mě pobavil kastelán z Milotického zámku, kde jsem se vdávala. Je vidět, že ví o čem píše a vsadím se, že většinu načerpal z vlastních zkušeností. Nejvtipnější mi přišel průzkum, co návštěvníky památek nezajímá: obrazy, nábytek, letopočty, sochy, architektura, jména, nic. Návštěvníka naopak zajímají: strašidla, vraždy a neštěstí, pikantní historky, živá zvířata, nepřístupné prostory (včetně kumbálu uklízečky se smetákem atd.), živí lidé (např. údržbář), slavní návštěvníci. Chválím jeho odvahu psát z pohledu ženy, te je myslím neobvyklé. Ubírám jednu hvězdu za sprostá slova, podle mě, jde dělat humor i bez nich. Už se těším na další díly.

7 02.11.2016

Nádherně popsaná drsně-krásná atmosféra ostrova, tvrdý život jeho obyvatel v kontrastu s velkoměstem, přepracovaností, stresem, luxusem. Úplně zamilovaná jsem byla do včelařské chaloupky s alejí, uprostřed voňavých luk. Proto budu hnidopich, ale nepochopila jsem, proč v ní topili elektrickým krbem, a aby toho nebylo málo, nakonec v něm prohrabávali vyhaslé uhlíky? Co se týče Polly, sympatická mi začala být až v druhé polovině knihy, kdy si začala stát sama za sebou a svým novým životem. Rovněž dialogy v první polovině knihy mi připadaly spíš trapné než vtipné, jako by byla spíš 13tiletá puberťačka a ne dospělá ženská. Velmi se mi líbil příběh s papuchalkem (až na tu oslavu, kde ho nechala samotného). Jak tady již někdo zmiňoval, také si myslím, že překlad se moc nepovedl, některé výrazy mi trhaly uši. No a čipsy k snídani či k večeři - v knize oslavující dobré jídlo? V Anglii je zřejmě možné všechno, ne nadarmo se asi říká, že Angličan je po celodenní dřině potrestán večeří :-)

3 18.10.2016

Věnováno spřízněným duším - ano není to román pro každého. Je napsán pro milovníky Pýchy a předsudku a snad i Bridget Jonesové. Jedna scénka z plesu, kde se ocitli při tanci na parketu jakoby úplně sami se mi vybavuje z filmu Pýcha a předsudek. Osobně dávám přednost inteligentním hrdinkám typu Elizabeth Bennetové před lehce natvrdlou Bridget Jonesovou, ale ta byla omluvitelná, protože šlo především o komedii. V této knize byla Marianne na můj vkus natvrdlá až příliš, v klasické romanci mi to trochu vadilo, než rozpoznala, že potkala toho svého "Darcyho". Gentleman Philip se mi líbil naopak moc, i to jak si ji neustále dobíral. Dialogy byly zábavné, četlo se to hezky. Jen těch náhod na setkání s Philipem a toho červenání tam bylo až příliš. Nedokážu posoudit kvalitu překladu, ale také mi přišlo, že některé výrazy či obraty se do té doby moc nehodí.

4 18.10.2016

Kdopak to sedí tam ve světle u okna?
Jenom já a můj stín, jenom my sami dva.
Až lampa dohasne a tma se rozhostí,
potom však i ten stín člověka opustí.
Nechá mne zase,
zase, běda mi,
jenom s mou samotou a s mými slzami.

3 10.10.2016