kiraa
komentáře u knih
Samotářky
Barbora Šťastná
Jsem v rozpacích. Takový královský hodnocení a já jen dobro. Příběh je životním osudem třech hlavních postav. Ludmily, Amélie a Věry. Tři generace, který osud nešetřil a každá z nich je svým způsobem pro okolí divná, jiná a samotářská. Mně vadil velkej časovej rozptyl, kdy se v kapitolách skákalo po desítkách let tam a nazpátek. Současnost, minulost, zúčastněný osoby jako děti a vzápětí pomalu důchodci. Do toho tam vlítl vir z Wuchanu, potom únosová eskapáda v důchoďáku (která tedy byla fakt hodně mimo), no a potom už jsem byla ráda, že jsem na konci.
Nepříliš šťastná rodina
Shari Lapena
Shari Lapena je věrná svýmu stylu. Čtivý, krátký kapitoly a jednoduchej příběh. Žádný hluboký myšlenky zločince. Začátek mě docela navnadil, nicméně postupem času ze mě nadšení vyprchávalo. Kapitoly mi začaly splývat, jelikož se nesly stále v jednom duchu. Nekonečný úvahy ultraprotivných sourozenců se stávaly čím dál nezáživnější. Ani konec žádnej extra zvrat. Naopak krátký, ne moc vysvětlený pohnutky vraha. Takovej slaboučkej čajíček pro kojence :)
Vířivka
Lucie Konečná
Na Helenu mi stačilo jedno odpoledne a musím říct, ze mi ho neskutečně zpříjemnila. Příběh Heleny, která se ocitá za branami ženský věznice. Po dvanácti letech. Bez rodiny, přátel, bydlení i práce. Naskakuje do života s vědomím, že zpátky už nikdy více. Helena začíná od nuly. Postupně jí vstupují do života noví lidé i láska. Nicméně v pozadí stojí jeden strašák v poli. Celý je to o smutných věcech i děsivý minulosti. Palec hore za to, že i tady se našlo místo pro vtipný momenty. Kombinace smutku a smíchu. Jako milovník řízků musím napsat, že Helena byla něco jako řízek. Štavnatej a křehkej. Prostě žádnej gumák :)
Dívka beze jména
Lisa Regan
Audiokniha.
Jsem na konci s bambilionem otazníků. Copato? Ajapato? Dopato? :) A tak nějak pořád dokola. Motala jsem se v ději i postavách a chvílemi ztrácela jako pára nad hrncem. Nemám ráda překombinovaný a v tomhle případě fakt přestřelený příběhy. Tady se asi někdo snažil o originální zápletku a ve výsledku chaos na druhou. Něco mi na konci docvaklo a propojilo a něco taky ne. Ale zpátky kvůli těm mezerám fakt couvat nebudu.
Deník citového vyděrače
Simona Monyová (p)
Od Simony M. jsem četla naprostou většinu knížek. Tahle ženská mě tak strašně moc bavila. Zvláště u těch posledních jsem si vždycky říkala, že je v nich víc smutku než humoru. Ona měla obrovskej spisovatelskej dar. Její knížky byly opravdový. Jako život. Dnes už víme proč. Ani tenhle deník nebyl jinej. Krátkej, ale o to intenzivnější příběh. Alena a Franta. Značně nesourodej pár. Úspěšná, podnikavá Alena zůstává po úraze na vozíku. Pro ni osobní tragédie, pro Frantu nekonečná úleva a pocit jistoty. Alenka už ho nikdy neopustí a nyní ji může nadosmrti doslova na rukách nosit. Jednoho dne Alena objeví tajnej deník, kterej si pomatenej Francin roky píše. V němým úžasu čte den po dni a uvědomuje si, že stav ve kterým se už bude trvale nacházet, má daleko větší přesah než se může zdát. Hustý. Jako, že fakt hustý!
Nepečené dezerty Kateřiny A.
Andrea Čekanová
Tak sladkej název a tak neuvěřitelná kruťárna. Kateřina spadla do manželství, dá se říci jako dívka, pro kterou si přijel princ na bílém koni. Něco jako Popelka nebo Pretty Woman :) A tím veškerá podobnost s pohádkami a sladkými příběhy končí. Domácí teror, jak po psychický, ale i fyzický stránce s každou kapitolou nabývá šílených rozměrů. Albert se nemaže jak s Kateřinou, tak vlastně s nikým, kdo mu není po vůli. Že to bude až takový maso, jsem nečekala ani omylem. “Dezerty” jsem dala za jeden den, i když já bych to přejmenovala na krvavý bifteky. Skvělý!
Terapie
B. A. Paris (p)
Jsem ráda, ze mě odradilo těch nekřesťanských čtyřistapáďo a koupila z druhý ruky. Naštěstí jsem neinvestovala skoro pětikilo do třistapadesáti stran bezbřehý nudy. Nudy s divnolidma v jedný nóbl čtvrti, kde mají všichni stejnou kadibudku a ze který každej pozoruje ostatní divnosousedy. Alice i její divnomanžel se stávají novými členy rezidenční čtvrti Kruh. Výhodná koupě. Jen pan domácí Alici opomene sdělit, že se v jejich kadibudce vraždilo a předchozí majitelé jsou oba za duhou. Alice se celých třista stran vrtá v minulosti a pátrá, jestli pachatelem není někdo z Kruhu. To bylo tak svižný. Asi jako když pouští táhne karavana velbloudů :)
Černá a purpurová
Wojciech Dutka
Úžasný, smutný a neuvěřitelně emotivní. Žádná červená knihovna. Příběh Mileny, dvacetileté slovenské Židovky, která byla odvlečena v prvním ženském transportu do Osvětimi. A Franze, jednadvacetiletého poddůstojníka SS, nacistického vraha, který se ale zároveň stává jejím ochráncem a jedinou nadějí na život. Náhodné setkání, kdy je Milena donucena zazpívat na jedné táborové pijatyce, odstartuje něco, co oběma mění pohled na okolní šílenosti. Milena bojuje s odporem a nechutí vůči Franzovi. Franz si naopak uvědomuje zvrácenost německého běsnění končícího v plynových komorách. Možná celý popis zavání nějakým láskyplným románkem, ale opak je pravdou. Hlavní postavy jsou fiktivní, nicméně základem byl skutečný příběh dvou lidí, které si tímto peklem prošli. Příběh a výpověď o velké a neodpustitelné vině, nenávisti, morálce, ale i minulosti, která je neměnná a nezvratitelná. Na konci pouze zůstává otázka … PROČ?
Svědectví o životě v KLDR
Nina Špitálníková
Severní Korea očima těch, kterým se podařilo vzít kramle. Sedm rozhovorů, který mě víceméně až tak nešokovaly, jelikož jsem už něco načtenýho o tomhle “ráji na zemi” měla. Ani to celý nemohu nijak po spisovatelský lince hodnotit, klidně bych si tyto příběhy dokázala představit v časopise jako články na pokračování. Jeden z těch sedmi mě trochu dostal tím, že si “zběhnul” bez manželky a dítěte. No, tak ti se asi chudáci mají fajnově a s láskou na taťku vzpomínají. Nemocná, pokřivená společnost a co si budeme povídat, prolezlý je to skrz naskrz. Od suterénu až po apartmá s vyhlídkou.
Jedna z pěti
Dagmar Digma Čechová
Úplně nejvíc co mě docela štvalo, byl chaos v těch potenciálních bokovkách pana Patrika. Do půlky slepičárna, se kterou jsem se chtěla už nadobro rozloučit. Edita jako hlavní postava pátrala mezi kámoškami, která že to našla útěchu u pana domácího. Holky neustále jedna u druhý pily kafe a nebo se nalejvaly jako carští důstojníci. V druhý půlce už jsem se trochu chytla nebo spíš asi zvykla. Konec byl tedy úplně, jako že nevím co napsat :) Dalo se to, ale od dámských klubů si dávám pauzu :)
Síla hlasu
Martin Rousek
Oskar. Kluk, kterýmu u kolíbky nestály sudičky, ale sám čert. Dítě, který už jako mimino od smrti zachránil zvonek nespokojených sousedů. Násilnický otec, feťák a alkoholik. Matka to samý v bleděrůžovým, citově chladná a nepřátelská osoba. I tak celý dětství Oskar prahne po její náruči nebo obyčejným pohlazenī. Nikdy se tak nestane. Už na začátku bylo víc než jasný, že Oskarův život bude boj. Boj na život a na smrt člověka s velkým potenciálem, ale víc než špatným startem. Celou dobu čekáte, jestli se ta ztráta několika dlouhých let vůbec dá dohnat. Strhující příběh jednoho zatracenýho a bohem zapomenutýho kluka.
Dál nechoď!
Václav Křivanec
#audio#
Honička berounských a pražských kriminalistů po šílenci, kterej posílá oběti na onen svět pro mě obzvlášť trýznivým způsobem. Série vražd, kdy ti chudáci si nedobrovolně lítají jako holubičky. A tak i končí jedno randíčko. Pád ze skály, který se jeví zpočátku jako dobrovolnej odchod láskou zasažených “týnejdžrů”. Nicméně další skokan už na experimentátora v letu bez padáku nevypadá. Policejní tým jsou takzvaně normální lidi, žádní pochodující androidi, kteří mají místo mozku Wikipedii a ani typově nespadají do kategorie Mr. Olympia. Svižný, rychlý čtení, který se mnou brázdilo silnice. A to já jen tak vypalovačky z Blaníku za nic neměním. :)
Cesta do blikajícího pekla
Šárka Andrlová
Milena a její cesta. Z bláta do louže a odtud šipkou až na dno silážní jímky. Z poklidnýho, rodinnýho života se během pár měsíců ocitá ve světě začouzených, zaplivaných heren s podivnými “kámoši”, ztracenými existencemi a nejvěrnějším, věčně hladovým parťákem. Blikající bednou. Zpočátku polyká stovky, na konci statisíce. Konec zaměstnání, nebankovní úvěry i vybraná kasička syna Jendy. Ač si Milena myslí, že má stále vše pod kontrolou a kdykoliv s tím může seknout, opak je pravdou. Většinou prohrává vše a v peněžence jí nezbývá ani na rohlíky k večeři. V jednu chvíli je ochotna prodat i samu sebe. Patologicky psychicky závislá Milena byla klasický učebnicový příklad. Výhry, prohry, zoufalství. Z části autobiografický příběh. Varující, chvílemi zoufalý a nepochopitelný, ale jako čtení kaviáry s toustem :)
Co mi život přichystal
Věra Řeháčková
Ještě jsem s paní Věrkou nešlápla vedle. Každá její knížka je naprosto návyková a přečtení se stává otázkou hodin. A to já nejsem žádnej závodník F1 :) Příběh Milady je průřezem jejího téměř celého života až do současnosti jako ženy v důchodu. Laskavá bytost, která bere jako samozřejmost, postarat se o druhé. Manželka a hlavně máma třech synů, pro které by obětovala život. Děti, které jí přichystají nejen radosti, ale i těžké rány. Milada životní boj nevzdává, ač čelí tomu nejtěžšímu, co jako máma může ve svém životě zažít. Kdo nečte, tak začněte, a třeba zrovna s touto dámou. Garantuji, že už nepřestanete. Kloubouček, paní Řeháčková.
Béďa, povolání syn
Alena Vitásková
Dallas po česku a taková “normální “ rodinka Klanova. Rodinný impérium, který řídí despotickej Oskar. Šéf, kterej má jedinou starost. Jak nepřijít o poctivě nakradený miliardy. Miliardy získaný ze zmanipulovaných restitucí a “slavný” privatizace. Zbytek rodiny včetně neschopnýho a nepříliš inteligentního čtyřicetiletýho vnoučka Bedřicha, by dědečka (rozuměj dědka plesnivýho) ráda viděla za duhovým mostem. Jediný co všechny trápí je závěť a nedej bůh, aby dědka napadlo něco poslat třeba hladovějícím sirotkům do Afriky. Život všech v luxusu, exotický dovolený, šperky ani hodinky v ceně nových bouráků kupodivu nepřináší nikomu úplně fajnovej život. Každej se třese jako drahej pes, jen aby někdo neměl víc. Přetvářka, patolízalství a falešný úsměvy adresovaný velkýmu Klanovi. Tragikomickej příběh i hořkej konec jednoho zestárlýho byznysmena. Konec, kterej by nikdo nechtěl. Pokoj ve starobinci a s jedinými návštěvníky. Hejnem holubů na oprejskaným parapetu.
První chyba
Sandie Jones
Knížka ze šuplíku, kde už tak nějak dopředu víme. Šuplík, kde nebudu hodnotit věrohodnost a kde jsou postavy buď andělský duše nebo psychopati. A naivky. Což tady platí dvojnásob. Dvě ženský a mezi nima chlap, kterej miluje “love” víc, než kdy miloval tyhle křehký květinky. Naivní Alici, která má našlápnuto spadnout do kontokorentu hlubšího než Macocha a Betynu, která už v něm skončila. Bytost, který mozek odjel na výlet. Bez ní :) Ale jinak na druhou stranu to číst chcete, že jo. Někdy si prostě i můj mozek chce jen tak plout a čekat, kdy toho vystajlovanýho Alana Delona někdo vezme lopatou po zádech.
Promrzlá volavka
Veronika Francová
Úžasná knížka zejména pro nejmladší a začínající čtenáře. Krásný a neuvěřitelně čtivý příběh. Tak se i stane, že naše druhačka přečte za večer čtyřicet stránek. Žádné složitosti, jednoduchý text a přitom tak úžasný děj. Takhle se získává láska ke knížkám. V patnácti už to totiž jde docela blbě. Tak Veroniko, my už čekáme na další.
Vzali mi i dítě
Věra Řeháčková
Údajně vystavěno podle skutečnosti. Život Vaška by se dal nazvat sjezdem divoký řeky. Od malýho kluka až po dospělost. Sám se víc než míň choval jako pěknej smrad a ultrasobec. I to byl jeden z důvodů, proč rodina Tomkova dosáhla toho čeho dosáhnout chtěla. Zlo nelze odstranit zlem a tady si zloba a pomsta doslova podávaly ruce. Nejsem zastáncem toho, že by měl člověk rejt rypákem v zemi. Ale umět se zastavit, nadechnout a na pár minut zapojit mozek, má leckdy větší šanci na úspěch než rovnou někomu, obrazně řečeno, nakopat zadek . Ne, Vašek nepřitahoval průsery, on jim šel cíleně naproti. Já ho v podstatě politovala asi až na posledních deseti stranách. Prostě to byl materiál stejně jako bába, dědek i Karel Tomkojc :)
Paní Věrku mám ráda stejně jako karamelovej větrník. Ten taky vždycky zbodnu rychlostí světla :)
Drak spí
Michaela Klevisová
Česká detektivka z jihočeský vesnice. Žádný uřezaný uši ani údy nečekejte. Děj se točí kolem pár obyvatel, kteří si vidí i do ložnice a každej ví o každým všechno. Nebo skoro všechno. Takový trochu slunce, seno, jahody, jen s tím rozdílem, že na takovou malebnou prdel světa je těch mrtvých děvuch trochu moc. I když vlastně jen dvě a v rozmezí několika let. Pomalu ale jistě se z dobrých tetek a strejců stávají křiváci, pokrytci a závistivci až na půdu. Možných pachatelů na výběr moc není a sympatická mi nebyla ani židle u stolu.
Skvělý čtení a já po docela dlouhý době zjišťuju, že Češi psát umí. Kam se hrabou všechny ty mrazivý, těžko uvěřitelný severský slátaniny.
Dokonalý zločin
Helen Fields
Tak asi takhle. Já mám tuhle sérii fakt ráda, ale začínám mít pocit, že už vaříme trochu z vody. Určitě vymyslet novej příběh, neopakovat se nebo nekopírovat, je šichta. Ale toto. Chápu, že na klasickou domácí zabijačku, kdy frajer flákne svojí starou pánvičkou z Tescomy, se asi davy nelákají. Ale uškvařit toho chudáka ušatýho, japonskýho tak, že mu někdo nacpe penis do toustovače? Jsem zděšena. Víc než Mirka :) Maličko mě nebaví ani to vztahový martyrium mezi inspektorem a šéfinspektorkou, páč tuším, že to sbližování má jedinej důvod. Jít do další knížky a čekat, že jednou si to “lavjů” řeknou. No nic, chtěla jsem dělat k večeři tousty, ale asi pomáznem chleba se sádlem a cibulí, protože i na ten párek mě přešla chuť :)