Cesta do blikajícího pekla
Šárka Andrlová
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/480663/bmid_cesta-do-blikajiciho-pekla-873-480663.png
5
109
109
Na první pohled pracovitá úřednice a vzorná matka. A na ten druhý? Román s autobiografickými prvky o ženě, která propadla závislosti na automatech. Do Mileny byste to nikdy neřekli. Když po práci vyzvedává svého syna v kostýmku bankovní úřednice nebo když vaří večeři… Přemýšlí přitom jen nad záminkou, jak zmizet z domu. Jak rychle utéct do světa, který ji polapil. Nikdy by vás nenapadlo, že je gamblerka. Ve svém příběhu Milena vypráví, jak se problémy s gamblerstvím stále víc vsakují do rodinného i pracovního života. Jak dlouho se jí podaří utajit svou nebezpečnou vášeň před manželem a přáteli? Kdy si sáhne na úplné finanční i morální dno? A dostane se z toho vůbec?... celý text
Přidat komentář
V té době byl problém, že herny a automaty byly na každém rohu a ze začátku je to nevinná záležitost a pak pocit, že se to přece musí obrátit. Blikání, cinkání a závislost je na světě. V tomto příběhu měla Milena štěstí, že to ustál manžel a rodina se udržela. Ze svého okolí jsem bohužel znala příběh s tragickým koncem.
Toto byla taková jednohubka k odpolední kávě na zahradě :)
Knížka je autobiograficky popsán příběh milující a milované manželky a matky, která pracuje, stará se o domácnost a.... a postupně propadá hráčské vášni.
Co všechno dokáže jedna blikající mašina? A nejde jen o dluhy, ale i nejrůznější výmluvy, lži.... Naprosto neuvěřitelná (a bohužel reálná) zpověď jedné gamblerky, která je kvůli "plátnu" ochotná nejít do práce, spustit se s cizím chlapem a dokonce neváhá se dopustit zpronevěry.
Cesta do blikajícího pekla je román s autobiografickými prvky o závislosti bez návykové látky. Tato závislost může začít hozením pětikoruny do automatu.
Vyprávění trochu připomíná deníkové zápisky, začínáme v únoru 2010, končíme v srpnu 2011. Autorka popsala všechny fáze patologického hráčství. Na hlavní hrdince, mámě dvou dětí, ukázala, jak gambler přestává rozumně uvažovat, jak jeho myšlenky ovládne jediná touha a to, kdy si bude moci zase zahrát a jak rychle může spadnout do dluhové pasti.
Příběh, který zobrazuje postupující závislost, je napsaný jednoduchým přímočarým stylem. Neobsahuje hlubší zamyšlení, takže se čte velmi lehce a většině čtenářů to právě tak vyhovuje. Já bych ocenila trochu větší psychologický rozbor.
Doporučuji jako jednohubku prostřednictvím které nahlédnete do blikajícího pekla.
Bez příkras popsaná ztráta soudnosti a rozumu. Na úkor dětí, manžela, vlastní sebeúcty. Pro někoho, kdo v životě nestál poblíž automatu zcela nepochopitelné. Kéž by ten naznačený konec byl opravdu začátkem trvalého uzdravení.
Je to prijemne i neprijemne cteni. Prijemne proto, ze se dobre cte, neprijemne proto, ze mate chut hlavni hrdinku chytnout za fligr, vrazit ji par facek a rict, aby se, proboha, probrala, uz kvuli diteti. Dobre napsano, podle vlastnicj autentickych zazitku autorky, klobouk dolu, ze to zvladla na vybornou, a jeste o tom tak ctive napsala!
Drsný a tak skutečný příběh, jak rychle dokáže člověk zabřednout do dluhů a lží, motat se v začarovaném kruhu. A naopak jak dlouho trvá uzdravit svoji duši. Ještě teď mám husí kůži při vzpomínce na čtení.
Doporučuji. Měla by to být povinná četba pro každého, kdo chce vlézt do herny. Myslím, že autorka záměrně zakryla manželovy chyby.
Dost drsný příběh. Tenhle svět je mi cizí, neznám žádného gamblera a nedovedu si představit tímhle projít. Navíc mít odvahu se otevřít a pustit čtenáře dovnitř. Skvělá kniha.
Náhodně jsem narazil na tuto knihu a hned mě zaujalo její téma. To snad ještě nikdo nezpracoval. Navíc to bylo od české autorky, což ještě zvyšovalo na zajímavosti. A dostal jsem víc než jsem čekal. Tohle byl opravdu drasťák, na jaký se narazí jen málokdy. Navíc, když hrdinkou je bankovní úřednice a máma od 2 dětí. Pro mě, který jsem ještě v životě nehodil korunu do automatu, to bylo i trochu sci-fi. A k největšímu překvapení došlo po pár stránkách. Ono se to odehrává v mém rodném městě, kde žiju už skoro 70 let. Navíc zjevně jsme byli skoro sousedi. Oba jsme bydleli v sídlišti Habeš. Samozřejmě všechny místopisné pojmy znám, ale ty názvy heren mi nic neříkaly. U Kauflandu nikdy nic takového nebylo. Snad něco u Startu. Pak jsem si uvědomil, že v té době jsem ještě pracoval a po městě se pohyboval autem nebo na kole. Pokud jsem se stavil v hospodě, tak většinou v Siestě v Kosmonosích, kde jsme se my cyklo-závislíci potkávali a doplňovali vydané tekutiny.
Tato kniha mě naprosto odrovnala. Je výpovědí, varováním, nahlédnutí do hlavy hráče. Umožní pochopit, co se s nimi děje a pak člověk pochopí, jak důležité bylo zakázat automaty v rohu každé hospody. Protože jsem měla možnost vidět gamblery v akci i pak, když už přišli o všechno - tedy z druhé strany, tak vím, že přesně takto to probíhalo. Výsledkem byly vždy zničené rodiny a zpřetrhané vazby přátelství. Kniha je velmi dobře napsaná. Měla jsem problém se od ní odtrhnout a moc jsem Mileně držela pěsti.
Příšerná kniha. Příšerně neodložitelná. Člověk prakticky od začátku ví, jak to bude dál, protože to prostě jinak být nemůže, děsí se toho předem, vlastně to ani nechce vědět - a přece nemůže knihu odložit a dál se zatajeným dechem sleduje ten stále se zrychlující sešup po šikmé ploše, ten neodvratný pád až na samotné dno. Už už to vypadá, že je hrdinka ze závislosti jakžtakž venku - a bác ho, zase to "posere". A jede to stále dolů a dolů, hloub a hloub. Do poslední stránky není jasné, jak to vlastně dopadne. Dostane se z toho? Nedostane?
O závislosti na automatech asi slyšel každý, ale málokdo z nás má osobní zkušenost. Mně o takových lidech vypráví občas dcera, pracující v gastronomii, bývají to příběhy jejích kolegů, kteří měli našlápnuto na celkem dobrý život, než všechny naděje, plány a šance naházeli do bedny. Příběhy děsivě podobné tomuto.
Knížku jsem zhltla na dva zátahy. Trochu mě rušilo, že první polovina je poměrně popisná, zatímco druhá se podobá spíše souhrnnému záznamu bez větších detailů. To je proti první části dost odlišný způsob vyprávění a trochu mi ten přechod skřípal. Na druhou stranu, kdyby autorka udržela podrobnější styl, byla by kniha jistě dvojnásobná a to nevím, zda bych dokázala dočíst. Ne kvůli způsobu psaní, ale kvůli ději, tak děsivě předvídatelnému a neúprosně katastrofickému. Už takhle jsem na knihu několik dní myslela neustále a myslím vlastně dosud. Člověka nemůže nenapadnout myšlenka, že autorka takovým peklem prošla...
Jediné, co mi připadalo maličko nepravděpodobné, byl postoj Milenina manžela Jirky. Ale kdoví, možná takový anděl existuje.
Cesta do blikajícího pekla určitě stojí za přečtení. Mně se dostala pod kůži a budu na ni ještě dlouho myslet.
(SPOILER)
Knihu jsem přečetla za jeden den. "K večeři si namažte chleba, tohle musím dočíst." Příběh je zajímavý a místy děsivý. Příběh ženy se střední třídy, která svojí závislostí ničí sebe i rodinu.
Prostředí heren a gamblerů neznám. Jednu hernu jsem míjela cestou s dětmi do školy a vždycky jsem, podle těch, co kouřili venku, měla pocit, že tam chodí jen divní lidé a "socky". Nenapadlo mě, jak lehce se do toho dá spadnout a že se to možná týká někoho, koho znám a kdo se dobře maskuje stejně tak, jako to umí alkoholici.
Knihu jsem přečetl jedním dechem. Prostředí heren mi vždycky bylo cizí, takže bych si tento příběh kdysi nejspíš nevychutnal. Jako zaměstnanec stejného kasina, do kterého tak ráda chodila hlavní hrdinka, však dnes tento svět vidím doslova v přímém přenosu, takže jsem Milenu do jisté míry chápal. Skvěle napsaný příběh, syrový stejně jako její skutečný příběh boje se závislostí. Smekám před příběhem i před realitou, která byla inspirací.
Poslední dobou přečtu snad všechno. A tohle prakticky na jeden nádech. Snad nejlepší kniha na Pointě.
I když se to tak na první pohled nezdá, drsná kniha. Dobře popsaný boj se závislostí, až se mi chvílemi nechtělo číst dál, přesto jsem po chvilce otvírala knihu zas... Přečteno za necelý den... :-)
Skvěle napsaná zpověď o závislosti, kdy si říkáte, že do toho přece někdo s rodinou a zázemím nemůže spadnout, ale opak je pravdou a pak už vidíte ten kolotoč, který se nedá zastavit a jen se modlíte, aby se to nakonec povedlo. Musím říct, že mít takového manžela je opravdu úžasné, protože se nevzdal a bojoval za svoji rodinu a manželku a přes všechno jim dával šanci, což je hrozně obdivuhodné. Opravdu skvělá kniha, kterou jsem přelouskala během jednoho dne. Určitě si od autorky přečtu i něco dalšího.
Cesta do blikajícího pekla je čtivá a dá se zhltnout za večer. Tedy kniha, ta cesta.... to je tíha, nádherně ovšem popsaná, a hrůza v tom, že Milena je jednou z nás. Není vyvrhelem není divná, je to prostě normální ženská, která to jenom zkusila... Občas jsem měla chuť skočit do knihy, chytnout Milenu za flígr a dát jí pár facek, aby se probrala. Jenže ono by to vlastně ani moc nepomohlo. Navíc Mileně - autorce Šárce - bych dala pět hvězdiček za to, že jak píší pode mnou další - šla se svou kůží na trh. Myslím, že tahle knížka pomůže mnoha lidem více nežli stovky brožurek v poradnách pro závislé. Každý máme nějakou závislost, viďte... ale tahle, tahle vás táhne dolů a hned tak nepustí. Automaty bych i na základě tohoto příběhu nikdy nezkoušela. To si dám radši další kafe... Jinak opravdu čtivé a strhující, s autorkou byl rozhovor na DVTV, doporučuju najít a poslechnout....
Útlá knížečka o vážných věcech.
Hlavní hrdinku od závislosti neubránil ani fakt, že má dvě malé děti a milujícího manžela. Autorka nám servíruje syrový pohled na okamžiky, kdy se závislost pomaloučku a nenápadně vkrádá do nitra inteligentní ženy a milující matky, až do doby, kdy už z toho vlaku vystoupit nelze. Nabízí se také pohled na falešné přátelství mezi gamblery. Nejsilnější moment v knize je přiznání si hlavní hrdinky, kdy si řekla: "Jsem závislá a potřebuji pomoc."
Cesta do blikajícího pekla
Příběh zní jako beletrizovaná zpověď, bez příkras. Divím se, že po něm neskočilo nějaké nakladatelství, protože tenhle typ příběhů má smysl, poodhalí mysl někoho, jehož zkušenost nechceme prožít a přitom se ptáme: Jak je tohle možné? A hle, tady je odpověď, která si nehraje na nadhled a zmáknutou situaci, moudrost a kdoví co ještě. Šárka Andrlová (Medková) na čtenáře valí situace, kdy čtenář tuší, co bude, chce se mu křičet: Ne! Nechoď tam! a je mu to houby platné, protože i v životě by mu to bylo huby platné. A jak je obsah vyprávění drsný, je hrubý i jazyk, jímž je psán. Tenhle soulad mě natolik fascinuje, že přehlédnu epizodu líčící návštěvu Klatov, která sice odhalila, jak o některých věcech lidé uvažují, přesto mi to byla nepříjemná a pro samotný příběh zbytečná, rozhodně nebyla vtipná, pokud vtipná měla být.