Černá a purpurová

Velmi zajímavý příběh, ale proboha proč ho autor píše jaké šestákový román pro paní a dívky... Neskutečně se skláním před lidmi, kteří museli prožít peklo koncentračních táborů a rozhodně je třeba tyto události a příběhy připomínat. Autor má rozhodně historickou povědomost, reálie jsou bohužel popsané pravdivě, ale stylisticky je to opravdu špatné.

Další smutný příběh "té" doby...

Hrůzy války, zvláště té druhé světové, byly neskutečné. Krev, násilí, mrtvá těla, žadonění o pomoc, přežívání v šílených podmínkách… přesto všechno se ale dokázala zrodit láska, a to na tom nejméně pravděpodobném místě a mezi nejméně pravděpodobným párem.

Milena je slovenská Židovka ze zámožné rodiny. Otec je právník, matka v domácnosti… vše se zdá ideální, ale pak přichází válka, antisemitismus a nemoc jejího otce. Milena nakonec zůstává sama, a nakonec končí ve vlaku, který míří do koncentračního tábora. Franz byl plně věrný Německu a jeho ideálům. Byl připravený čelit hrůzám války, ovšem pak poznal pravdu, přišel o přítele a málem i o život, a nakonec skončil na „teplém“ místečku v Osvětimi, kde pochopil, že tohle nikdy nechtěl.

Co se mi na knize velmi líbilo, byla ta postupná a uvěřitelná Franzova proměna. Z člověka, který věřil Hitlerovým slovům a ideálům, se postupně stával člověk, který s hrůzou sledoval, co se kolem něj děje a toužil být milovaný. Sice láska našich dvou hlavních hrdinů nebyla vášnivá a možná také ne úplně opětovaná, ale to sbližování a vzájemné poznávání a Franzovo nenápadné ochranářství bylo krásné.

Ten příběh mi vyvolal slzy, husí kůži a zhnusení nad tím, co se opravdu dělo. Sice vše dopadlo dobře, ale na konci jsem si říkala, že to přece jenom mohlo dopadnout lépe, ale to je asi tím, že jsem možná přehnaná romantička. Knížku opravdu doporučuji a jsem ráda, že ji mám ve své knihovně, protože k ní se určitě ještě někdy vrátím.

Hodně silný příběh zasažený do pekla Osvětimi sleduje mladou židovskou dívku Milenu a nacistu Franze, jejichž životy se nečekaně propojí v nejtemnějších chvílích. Román v sobě kombinuje hrůzy holokaustu s tématem lásky a odpuštění. Je to náročné čtení plné emocí, které ale zanechá silný dojem a já na něj určitě dlouho nezapomenu.

O příběhu Mileny Zingerové (Heleny Citrónové) jsem četla ve více knížkách, ale takto ucelený příběh, tak to je má první knížka. Je to kruté čtení, ale zároveň si člověk uvědomí, jakou moc má láska a co dokáže člověk, kterého ovládla krutost války. Možná to mohl být citlivý a hodný člověk, kdyby nebylo války, ale on ve dvaceti letech dostal moc a projevoval krutost nad bezbrannými lidmi. Svědomí ho snad v závěru dohnalo. Knížka je napsaná jako román, ale jádro příběhu je inspirováno ze života v koncentračním táboře.
Hodnocení: 841 / 92%

Druhé moje setkání s panem Dutkou. ,,Gliwicemi" jsem byla naprosto pohlcená. Černá a purpurová mě tolik nezasáhla. Špatné to rozhodně není.

Černá a purpurová je silný a emotivní příběh, který mě hluboce zasáhl. Autor vykresluje holocaust z osobního pohledu, což dodává příběhu lidskost a hloubku. Příběh lásky v nelidských podmínkách Osvětimi je nejen tragický, ale také plný nečekaných zvratů. Kniha se skvěle čte a vyvolává silné pocity, přičemž vás nutí přemýšlet o lidskosti, morálce a přežití. Pokud máte rádi historické romány s hlubokými emocemi a silnými postavami, Černá a purpurová je skvélé čtení. 5 hvězd!

Polští autoři mají dar vyprávět silné příběhy, a Wojciech Dutka není výjimkou. Jeho kniha mě zasáhla už před dlouhou dobou, ale dodnes si ji pamatuji do nejmenších detailů. Nejvíce si na ní cením, že je založena na skutečných událostech a že přináší komplexní pohled na osudy hlavních postav – nejen během války, ale i v době, kdy ještě žily v relativním klidu. Tento kontext je klíčový pro pochopení celého příběhu.
Styl vyprávění je strhující. Autor píše poutavě, přesně a nekompromisně. Krutost nacistického režimu, bezcitnost esesmanů, kteří páchali zlo bez špetky lidskosti a svědomí, i utrpení vězňů jsou zde vykresleny s děsivou autentičností. Dutka dokáže přenést emoce z knihy přímo na čtenáře – bolest, beznaděj i napětí cítíte doslova na vlastní kůži. Zlo a útrapy drtí vaše srdce na malé kousky, a přesto, nebo možná právě proto, nejde knihu odložit. Každá další stránka vás nutí pokračovat a zjistit, jaký osud potká hlavní hrdiny.
Příběh zároveň vyvolává řadu morálních otázek. Může v pekle koncentračního tábora existovat
upřímná láska? A i kdyby ano, má vůbec šanci přežít? Láska mezi nepřáteli je nemožná – nebo snad ne? A co když vám vztah s důstojníkem SS může zachránit život? Má člověk právo odmítnout záchranu, i když cena je vysoká? V Osvětimi znamená kousek chleba naději na další den, stejně jako mít někoho, kdo vás chrání.
Co se týče hlavních postav, jejich zpracování je brilantní. Autor se věnuje nejen jejich přítomnosti, ale i minulosti, což pomáhá pochopit jejich psychologii. Franz prochází neuvěřitelnou proměnou – a ne jednou. Často jsem si kladl otázku: Co by se muselo stát jinak, aby se z něj nestal nacistický důstojník? Jeho cesta je emotivní, bolestná a plná dilemat. Osvětim ho staví před rozhodnutí, která testují jeho svědomí a charakter. Zároveň ale příběh ukazuje, že svět není jen černobílý. Fronta ho zcela zničila, ale Osvětim a setkání s židovskou dívkou ho vrátí do kruté reality.
Milena čelí jiným dilematům – jejím příběhem se prolínají otázky morálky, důstojnosti a přežití.
Autor skvěle vystihuje její vnitřní boj – přijmout pomoc od nepřítele znamená žít, ale za jakou cenu?
Dutka napsal knihu, která není jen příběhem lásky ve stínu smrti, ale především hlubokým pohledem do lidské duše a rozhodnutí, která v hraničních situacích definují, kým jsme. Silný, mrazivý, nezapomenutelný příběh.
Ig: pribehy_stranek

Niečo nádherné... už dávno som nečítala tak detailne a zároveň nežne spracovanú knihu tejto tématiky. Odporúčam ďalej.

(SPOILER) Většinu románů, které se týkají druhé světové války jsem odložila, nebavily mě. Co mě dokázalo naprosto pohltit, byla série Měděného jezdce, na kterou nikdy nezapomenu.
A nezapomenu ani na Černou a purpurovou.
Jde o hluboký,nezapomenutelný, autentický čtenářský zážitek, který vychází ze skutečných událostí.
Začátek, kde sledujeme osudy Mileny a Franze před válkou mě příliš nenadchnul, to přišlo až později, po jejich příjezdu do Osvětimy. A tady začíná kolotoč silných emocí.
Kniha obsahuje veliké množství historických informací, které byly nesmírně zajímavé, ale není to čtení pro slabší povahy. Některé scény jsou kruté, nelítostné, zvedá se z nich žaludek a člověk si říká, jak toto může člověk udělat jinému člověku? Jak se to mohlo dít tak dlouho a nikdo to nezastavil? Kolik milionů lidí trpělo a bylo zavražděno.
Jsme svědky bezohledného zacházení s vězni, jejich střílení, brutálního mučení, odvodů do plynových komor. Dokonce je zde popsaná i práce vězňů, ze všech prací nejšílenější, a to odklízení lidí zavražděných v plynových komorách. Některé scény jsou popsané hodně detailně.
Sledujeme osud Mileny, která o svůj život v táboře bojuje každý den. A zároveň má veliké štěstí. A pak se do ní zamiluje příslušník SS, což je pro ni šance na život a šance pomáhat ostatním vězňům.
Sledujeme boj o vlastní duši Franze, kterému byla do hlavy vtloukána nenávist vůči židům, který ovšem procitne a získá znovu svoji lidskost poté co se zamiluje do Mileny a poté co je svědkem zvěrstev, která se v Osvětimy dějí a která musí sám provádět.
Milostný příběh je ohromně silný a to i přes to, že zůstává nenaplněný a oba aktéři spolu ztratí sotva pár vět.
Kniha je pro čtenáře, který nestojí jenom o plitký milostný příběh, ale který stojí o mimořádný čtenářský zážitek. Knihu není vůbec jednoduché číst, ale čtenář je svědkem zvráceností z této šílené doby, která nesmí být nikdy zapomenutá. A zároveň si více váží, že žije v této době a v této zemi.

Jelikož jsem předtím četla knížku 999 příběh žen z prvního transportu.... věděla jsem o co se jedná, protože ten příběh tam skutečně vyprávěla jedna z přeživších...a opravdu se stal.Jinak kniha se mi moc líbila, byla krutá, smutná...uf,ale čtivá.Obdivuji všechny co si tímto peklem museli projít. Doporučuji knížku k přečtení.

Páni, toto byla jízda emocí, hrůzy a zvěrstev, zároveň ukázka lidskosti i v místech, kde čeká na každého smrt. Začátek byl zdlouhavý - kniha má být o lásce esesmana a židovky v Osvětimi, nicméně dostala jsem se na 150. stránku a oni se ještě ani nesetkali. A když už se konečne potkali, tak ona měla obličej politý výkaly - takže romantiku opravdu nečekejte. Poté ale začala kniha nabírat na tempu. Autor opravdu detailně popisuje všechny zrůdnosti, které se v táboře děly a normálního člověka toto nemůže nechat chladným. Líbilo se mi, že postavy nebyly černobílé, byli to složití komplexní lidé a autor zde skvěle zachytil vnitřní boj dobra se zlem, boj povinnosti vůči citům. Když se v epilogu setkali Milena s Franczem u soudu, ukápla mi slza. Doporučuji - je třeba se překousat přes dlouhý úvod.

U čtení se mnou cloumaly snad všechny emoce. Příběh je krutý, ale velmi hezký a čtivě napsaný. Doporučuji

Kniha se mi vůbec nečetla lehce. Je v ní spousta hrůzy, kterou by nikdo neměl zažít. Rozhodně není lehké vžít se do pocitů Mileny. V situaci, ve které se nedobrovolně ocitla, se dají pochopit i city, které v ní láska německého dozorce vyvolala. Knihu hodnotím plným počtem hvězdiček.

Byť je to silný příběh a postavený na skutečných základech, tak mi kniha úplně nesedla. Rok 1942 se hrozně táhl. Některé věty, myšlenky zaznívaly vícekrát, jakoby schválně natahoval příběh, aby splnil počet slov. A všechny události, co se historicky staly v táboře a které jsem četla v jiných knihách od jiných autorů jako samostatné téma, napasoval do jednoho příběhu, kde se vše točí kolem jednoho příslušníka SS, takže to místy působí trošku nereálně. Nicméně je to působivý příběh. Ale lépe si mi asi od něj četla Američanka.

Nemohla jsem se ubránit dojmu, že Milena byla už i na začátku knížky citově studená. Čekala bych, že Lunu bude více oplakávat. Téma těžké, dobře napsané.

(SPOILER) Pôvodne som od knižky čakala niečo úplne iné, ale bola skvelá. Po časti o jedení pečene iného človeka, ktorá bola opísana tak naturalisticky, sa mi prvýkrát v živote stalo, že som musela prestať čítať, no neskôr som sa ku knižke vrátila a som za to rada.
Príbeh krásne ukazuje, ako sa dá neistý človej nenápadne postupne manipulovať, až kým prepukne k uvedomeniu a nedoķáže sa vrátiť späť. Celá kniha vyvolávala množstvo emócií a veľmi sa mi páčil reálny koniec, napriek tomu že bežne obľubujem skôr tie presladené ,, a žili spolu šťastne až kým nepomreli,,. Jediná vec, ktorú som nepochopila, respektíve mi nesadla: ako to, že sa obe sestry tak skoro po vojne vydali?
Každý človek, nech spácha čokoľvek, má niekde na svete osobu, ktorá ho bude napriek tomu bezhranične milovať.

Skvělé napsaný román,který mě jen tak nepustí.

Válečná historie nepříliš romantické lásky mezi věznitelem a vězenkyní v hrůzném prostředí koncentráku za druhé světové války. Příběh je založen na skutečném případu, ovšem literatura faktu to není. Mnoho nového z historie se tedy nedozvíme, nicméně je to napsáno bez ideologického zkreslení s důrazem na dilemata hrdinů, což může leckoho zaujmout.