Kexina komentáře u knih

Knihy tohoto typu nemusím, byla jsem proto zpočátku dost nedůvěřivá. Nicméně už prvních pár kapitol mě přesvědčilo, že kniha stojí za pozornost.
Příběh jsem nakonec přečetla za dvě odpoledne. Nenabízí nic moc nového, ale je psaný tak svižně a elegantně, že čtenáře pohltí tak, až zapomene na čas (i na některé méně povedené pasáže a zvraty).

25.05.2019

Knížka o závislosti, která sama vyvolává závislost.
Kdyby to šlo, dala bych rozhodně více hvězdiček, než 5. I když je kniha původně určena mnohem mladšímu čtenáři, než jsem já, ničemu to nevadí. Zapomenout při čtení na čas není problém, občas jsem se vrátila do reality až v ranních hodinách a kdyby mi to někdo nabídl, Erebos bys si ujít nenechala.
Mírné zklamání jen z konce. "Hlavní" postavu bylo možné identifikovat krátce po půlce příběhu ( i když je motiv dlouho neznámý) a závěrečná, trochu víc přeslazená, kapitola mi zrovna moc k příběhu nepasovala.

1 29.04.2019

Přečteno jedním dechem. Sice jsem si od popisu slibovala něco úplně jiného, ale příběh mě naprosto pohltil. Skvěle napsané, děj má rychlý spád a tak trochu to i člověka donutí se zamyslet nad sebou, jak by se zachoval.

2 25.04.2019

Ne, že by kniha byla špatná. Jen je ... příliš obyčejná.

05.04.2019

Při čtení knihy jsem se tak trochu vrátila do puberty, vzpomněla jsem si na tehdy tolik populární sérii knížek Stopy hrůzy. Stejně jako tenkrát, ani teď jsem příběhům zrovna dvakrát nerozuměla, ale přesto se kniha četla rychle a bez problémů.

05.04.2019

Žádné velké literární ambice kniha nemá, ale přesto musím přiznat, že jsem se u některých povídek smála nahlas. Škoda jen, že povídkám postupně dochází dech a laťku, nasazenou první povídkou dost vysoko, už žádná další nepřekoná.

04.03.2019

Čekala jsem něco jiného a styl psaní mi dost vadil, takže jsem si knihu neužila. Bylo tam pár míst, kde jsem se od srdce zasmála, ale celkově je kniha slabý průměr.

1 25.01.2019

Tak trochu pohádka, tak trochu biblické příběhy pro děti, tak trochu kázání i nedělní škola. Velmi zajímavá knížka, která sice na první pohled vypadá, že je určena dětem, ale rozhodně tomu tak není.
Život Stephena Hawkinga jako důkaz existence Ducha svatého mi přišel jako zbytečně konfrontační teze, ale na druhou stranu, představa nebe se mi líbila (aneb co by byl Mozart bez hudby).
Věřící v tom najdou jistě více, ale myslím, že není určena jen jim.

03.01.2019

Příjemná oddechovka na zhruba hodinku.

1 03.01.2019

Už jste se někdy setkali s knihou, které jste od začátku do samotného konce vůbec nerozuměli, ale přesto vás pohltila tak, že jste doslova hltali každou další větu, stránku a kapitolu?
Kdybych měla z této knihy napsat obsah, nejspíš bych neuspěla. Ale přesto jsem nevynechala jedinou volnou chvilku, abych se vrhla na její čtení.

3 01.01.2019

Knížku jsem dlouho odkládala s obavami, že mě ne zrovna originální téma bude bavit. A nakonec jsem litovala, že jsem ji odkládala tak dlouho. Skvěle napsaný příběh, u kterého jsem se těšila doslova na každou další kapitolu.

3 21.10.2018

Síla. To je asi přesné vyjádření toho, co jsem při čtení cítila. Knížku jsem si chtěla přečíst už dávno, ale že to bude taková "jízda" bych nikdy nečekala. Na začátku jsem si říkala, jak je to super napsané, skvělý nápad se stylem pracovních hlášení.... po pár desítkách stran mě smích přešel a zhruba v polovině jsem už v určitých chvílích musela se čtením na chvilku přestat. Skvělá sonda do mezilidských vztahů napsaná perfektním stylem. A rozhodně donutí hodně přemýšlet.

8 23.07.2018

Dlouho jsem nenarazila na knížku, u které jsem si celou dobu říkala, jak je strašná, ale přesto mě lákalo ji dočíst, abych zjistila, jestli bude takhle nesmyslná do konce.

15.07.2018

Dobře se četlo, rozhodně doporučuji všem fantasy fandům a ctitelům LARPu. Ale i pokud vás tento žánr neláká, není od věci si knížku vzít do ruky. Koneckonců, každý máme svůj svět, kam utíkáme, ne? Protože ono je někdy opravdu snadnější vzít si ty boty... (víc neprozradím kvůli spoileru).
A přiznám se, že mě to nutilo přemýšlet, jak by asi vypadalo Království pro mě. :-)

2 02.06.2018

Obvykle dávám přednost literatuře "o něco" náročnější a když mi do sbírky přibyla tato kniha, nijak odvázaná jsem z ní nebyla. Ale musím uznat, že nebyla tak špatná, jak jsem očekávala. Když pominu několik zápletek a kapitol, které jsou už opravdu moc, může to být docela příjemné čtení na dovolené. Takže až budete na pláži, dejte si drink, vypněte mozek a hurá do čtení. :-)

1 17.05.2018

Skvělá kniha, kterou, kdybych mohla, přečtu jedním dechem. Trochu zklamal konec, který je na mě moc "clarkovský", ale i tak super. Jdu se podívat, jestli je seriál aspoň z poloviny tak dobrý. :-)

21.02.2018

Nerada dávám nejhorší možné hodnocení, v tomto případě to ale jinak nejde. Zcela neoriginální text složený čistě z cizích textů (novinové články, rozhovory, knihy), často bez řádné citace, spojený triviálními výlevy autorky. To vše psáno stylem žáka základní školy, který se (ne zrovna úspěšně) potýká se zadáním slohové úlohy. Hrubky, chyby a překlepy jsou téměř na každé straně. Po přečtení se čtenář nedozví nic, jen to, že je Ivana Zemanová "skutečná dáma", "půvabná, přirozeně skromná žena", která je vlastně jakousi reinkarnací Charlotty Masarykové.
V úvodu autorka píše, že nechce v knize vystupovat jako "nějaká krajní obdivovatelka" I. Zemanové, ale celou knihu pojala jako patolízalské podlézání této ženě, s občasným chvalořečením Miloše Zemana ("Se současným prezidentem je od nepaměti spojen také jeho nepřekonatelný humor a umění nepokazit jediný bonmot, ba naopak, bonmoty přímo v dané situaci vymýšet.") Jako červená nit se pak knihou táhne sada nářků nad neschopností českých novinářů psát skutečné články (tedy psát je tak, aby odpovídaly představě autorky knihy) a nad naprosto strašným stavem české žurnalistiky.
Suma sumárum, ač je Ivana Zemanová bezesporu vzdělaná a zajímavá žena, tato kniha je její urážkou a pro čtenáře naprostou ztrátou času.

Podle popisu jsem od knihy čekala trochu něco jiného, zejména více humorných situací, které způsobuje nedoslýchavost. Oproti očekávání je příběh až na výjimky docela vážný a někdy nutí k zamyšlení. Příběh s postgraduální studentkou je pak trochu nastavovaná kaše, ale pokud celý příběh čtenář pojímá jako čtení soukromého deníku, lze přijmout i tuto část.

02.02.2018

... a docela by mě zajímalo, kolik dalších lidí si v průběhu čtení kontrolovalo vlastní myšlenky. :-)

22.12.2017

Snad je to rozdílem české a finské kultury, ale část povídek jsem vůbec nepochopila.

02.11.2017