Kexina komentáře u knih

Skvělá sci-fi kniha, která chytne a nepustí. Zajímavé vyprávění prostřednictvím rozhovorů je sice nezvyklé, ale příběh má (i) díky tomu rychlý spád. Téma není z nejoriginálnějších, ale zaujme a politická část textu vás přinutí přemýšlet, nakolik je příběh jen fantazií a zda se obdobně nerozhoduje i o reálných životech milionů lidí.
Jedinou chybičkou je snad jistý druh nastavení textu v poslední třetině knihy ve stylu "svět je malý a o náhody v něm není nouze". Stejně tak si autor neodpustil obvyklé klišé v závěru knihy, které "překvapivě a zcela nečekaně" řeší podstatný zlom v ději a zároveň otevírá dokořán vrata pro další pokračování.
Přesto naprostá spokojenost a už se těším na další knihu.

2 04.10.2017

Nebylo by to lákavé, mít moc skutečně změnit svět natolik, aby z něj zmizely války a mocenské soupeření? Zdánlivě jednoduchou odpověď (kdo by nechtěl "světový mír") však knížka dokáže rozcupovat na kousky. Jakou roli v konečném rozhodnutí by pak hrála etika, svědomí, nebo třeba osobní vztahy, vlastní minulost a zájmy?
Kvantová noc dokáže čtenáře naprosto pohltit a během čtení si neodpustíte vlastní filozofické na téma, zda skutečně není možné tak snadno kategorizovat celé lidstvo.

3 13.06.2017

Nejnudnější detektivka jakou jsem kdy četla. Bez nápadu, bez napětí, plné nesmyslných náhod a naprosto nereálných situací.
Samotná detektivka navíc začíná až v polovině knížky, prvních 100 stran je jen vata a nekonečný úvod do příběhu.

2 26.05.2017

Nazvala bych to kniha dvou extrémů, i když s trochou nadsázky.
Na jednu stranu je i v minimálním počtu stran docela dobře zachyceno trápení, odcizení a pocit "k ničemu, všichni mě odepsali" prožívané během mateřské.
Na druhou stranu, jak už zde bylo vytýkáno, je linie alkoholismu dost hodně zkratkovitá (alkoholismus nevzniká takto rychle, pokud by hlavní hrdinka skutečně tolik vypila, nebyla by schopná se postarat o dítě, navíc tak, aby si toho nikdo nevšiml atd. ) a konec je jasnou snahou o happy end bez reálného podkladu (kolikrát si skutečný alkoholik řekne "dneska/zítra s tím končím"?).
Ale přesto se kniha čte dobře, příběh pokračuje svižně a na jeden večer se knížkou zabavíte.

1 06.02.2017

Jedna z nejdepresivnějších knih, kterou jsem kdy četla. Ale nelze ji nedočíst.

2 23.01.2017

Nic naplat, Däniken z Vašíčka holt nikdy nebude. Kniha se dá přečíst, nemám ani důvod litovat, že jsem ji četla, ale to je tak všechno. Bohužel na rozdíl od výše zmiňovaného mistra tajemna neumí Vašíček čtenáře nadchnout a přesvědčit, že to, co píše, by mohla být pravda a ne jen snůška konspiračních teorií. Navíc v některých pasážích je zřetelně znát, jak se autor vehementně snažil najít pro svá, již předem sepsaná, tvrzení nějakou (jakoukoli) berličku, která by mohla sloužit jako argument. A tak ke kýženému cíli poslouží legendy, křesťanská mytologie, nebo třeba židovská mytologie stejně dobře jako práce jiných podobných "hledačů pravd" a další více či méně důvěryhodné zdroje.

13.01.2017

Murakamiho styl je sice jasně patrný i v tomhle díle, ale přesto mi knížka příliš nesedla. Myslím, že je dobře, že se podobnému vypravěčskému stylu dál nevěnoval.

10.01.2017

:-) Vzpomínka na dětství a náhodně (no, asi spíš "náhodně"...) nalezenou knížku v babiččině knihovně.

02.01.2017

Čtení knihy je možné rozdělit do tří prožitkových fází:
1. fáze: Haha, to je fakt dobré, už dlouho jsem se tak nezasmála.
2. fáze: Jo, je to dobré, třeba nějak takhle o svých rodičích děti uvažují.
3. fáze: Ale tak jo, není to úplně špatné,tady bych se asi měla zasmát... Jen mám takový pocit, že už jsem všechny tyhle vtipné situace četla...
Sečteno, podtrženo je to příjemná kniha s průměrnou vtipností a snesitelnou délkou.

13.11.2016

Série DW knížek v češtině se opět rozrostla o další kousek. Tentokrát nejen jiný autor, ale pro českou verzi i jiné nakladatelství a jiný překladatel. A ... je to znát. Ač si myslím, že knížky, které jsem dosud četla, mají, co se kvality týče, stoupající tendenci, takhle je přeskočila o několik řádů.
Je v ní i přes český překlad stále vidět rukopis Douglase Adamse (ač jeho příběh tvoří vlastně jen jakousi kostru).
Je v ní přesně to, proč doktora nelze nezbožňovat.
Originál sice neznám, ale na rozdíl od předchozích jsem neměla pocit, že jsem překladem ochuzená o část zajímavostí, které kniha skrývá mezi řádky.
Pro nás, kteří jsme ještě neviděli původní díly série je zpočátku děj trochu matoucí a i později se místo Toma Bakera tu a tam zhmotnil před očima (v mém případě) David Tennant nebo Peter Capaldi, ale to příběhu ani knize neubírá.
I když patří mezi rozsáhlejší, rozhodně není nudná. Příběh plyne tak akorát (pravda, jisté "senzační odhalení" bylo zřejmé asi tak o deset stránek dříve, ale kdo ví, třeba to byl záměr) a míst pro nekontrolovatelné výbuchy smíchu jsem našla také dost a dost.

2 29.09.2016

Cestování časem je součást sci-fi příběhů, které vás buď nadchnou, nebo znechutí. Přiznávám se, že patřím k první skupině a tahle knížka mě dostala. Příjemné čtení, které rychle ubíhalo i díky řazení jednotlivých kapitol. Sympatičtí hrdinové a ve správné míře i nesympatičtí "padouši" (přesně ten typ lidí, kteří vás dokáží v normálním životě dostat do stavu nepříčetnosti).
Hvězdičku dolů snad jen za příliš přetaženou linku "napětí", kdy čtenář už dávno ví, oč jde, zatímco postavy stále dokolečka opakují "NĚCO se stalo".

2 23.09.2016

Další ze série doktorských příběhů. Stejně jako předchozí knihy, ani tato příliš nevybočuje z řady, což je škoda. Příběh je zajímavý, čte se snadno a velmi rychle ubíhá. Bohužel, ač je znát určitý pokrok (zejména při srovnání se Závojem smutku) je i nadále velmi zřetelně vidět, jak moc je oblast sci-fi a fantasy pro vydavatele okrajová. Rozhodně by knize prospěla ještě jedna podrobná korektura, a to jak stylistická, tak i gramatická (u některých překlepů jsem dokonce zvažovala, zda vůbec prošla korekturou).
Češtinářský "bonbonek" v podobě věty "Ucítil, jak se mu zastavilo srdce." už putoval do mé sbírky podobných kuriozit. :-)

30.08.2016

Možná je to tím, že jsem četla všechny tři knihy hned po sobě, tedy měla jsem k dispozici celý příběh... ale všechny tři mě stejnou měrou bavily. A co se týká této poslední, tak i když je závěr dost předvídatelný a očekávala bych od něj něco navíc, tak přesto si i Knihovna duší udržela tempo a styl předchozích dílů.
A navíc - myslím, že je to první (nebo aspoň po dlouhé době první) 500stránková knížka, kterou jsem přečetla za jediný den.
Už se těším na filmové zpracování, při čtení mi bylo jasné, že nikdo jiný, než můj oblíbený Tim Burton tohle prostě zfilmovat nemůže. :-)

3 25.06.2016

Krásná kniha, nádherné příběhy, hodně jsem zavzpomínala na svou oblíbenou Modrou štolu z dětství. I když autor popisuje dějiny, které zrovna dvakrát k smíchu nebyly, dokáže i v jejich prostředí a mantinelech ukázat lidský život s jeho starostmi, radostmi i drobnými příběhy tak, jak je může přinést obyčejný den, týden, měsíc nebo rok.
Velké plus pro mne, že dialogy jsou psané tak, jak by je skuteční lidé v daném prostředí sami řekli. Jen se tím kniha pravděpodobně okrádá o část čtenářů, protože kolik lidí zná a rozumí výrazům jako "vaserpolok", "rabuněk" nebo "bulačisko"? Možná k tomu měl být i slovník... :-)

A drobný spoiler na závěr - kdo chce a zná, může si s knížkou a jejími hrdiny zazpívat pár "lidových"... docela dlouho mi znělo v uších "Šédi mucha na štěně....." i "O du a lajne, kobzole su fajne" . :-)

07.06.2016

Knížku jsem četla jako malá, dodnes ji mám v knihovně a občas ji jen tak z nostalgie vytáhnu a některou z pověstí si přečtu. Krásný jazyk, krásné příběhy ... a u některých jsem se jako dítě příšerně bála. :-)

2 03.06.2016

Po 451 stupních Fahrenheita jsem se na Marťanskou kroniku fakt těšila... ale o to víc jsem pak byla zklamaná. Bohužel knížka pro mě neměla sebemenší kouzlo, jednotlivé kapitoly byly nesmyslné, bez začátku, bez konce (totéž pak platí o celé knize).. jako kdyby se skutečně jednalo o kroniku, nebo spíše o pamětní knihu, jaké známe třeba z muzeí atp. - každý, kdo prošel, prostě něco dopsal, aniž by to mělo nějakou ucelenou formu. Kapitolu za kapitolou jsem čekala nějaký děj, návaznost, aspoň trochu té logiky - a kde nic, tu nic.
Linie vývoje společnosti nebyla špatná, ale příliš slabá na to, aby knihu naplnila.

2 03.06.2016

První polovinu knihy jsem uvažovala, z jakého důvodu je to proboha bestseller (kromě důvodu zvaného reklama). Rozvláčné, nikam nevedoucí vyprávění alkoholičky, které se zadrhlo ve smyčce "ožrala jsem se - nemůžu si na nic vzpomenout - snažím se si vzpomenout - nedaří se mi vzpomenout - ožrala jsem se - zase si nemůžu na nic vzpomenout". U čtení mě udržovalo jen to, že jsem nevěděla, kdo je vrah.
Naštěstí druhá polovina knihy je podstatně lepší, takže po chvíli zvažování nakonec dávám 3 hvězdičky. Ale mohla to autorka tak o sto stran zkrátit, nebylo by to na škodu. :-)

31.05.2016

Příjemný, i když možná pro někoho "příliš obyčejný" deník jednoho spisovatele, který je zároveň fanda běhání. Kdo od toho čeká víc, ten je asi zklamán. Kdo ke knížce přistoupí jen jako k deníku, najde v ní dost zajímavého.

1 16.05.2016

Myslím, že není důvod pochybovat, proč zrovna za tuto knihu získal Murakami ocenění. Dokonalé spojení reality a snů (i když - co je realita a co sen, že?) a při troše přemýšlení i zajímavá paralela k našim skutečným životům.
Jen bych asi, vzhledem ke krystaličnosti stylu v tomto díle, knihu nedoporučila jako první dílo Murakamiho, dovedu si představit že bez znalosti jeho stylu psaní by některé pasáže mohly nezasvěcenému čtenáři "lehce" zamotat hlavu.

11.04.2016

Při zběžném prolistování v knihkupectví mě kniha zaujala, méně už při samotném čtení.
Nemohu říct, že by to byla špatná kniha, určitě jsem si z ní pár věcí vzala, ale v některých momentech kniha počítá jen "s jednou správnou odpovědí", což ji bohužel poněkud ubírá.
Nicméně kdo si chce trochu srovnat vlastní prožitky a pocity, tohle může být dobrý začátek.

04.04.2016