Deník alkoholičky
Zuzana Peterová
Knížka velice sugestivním způsobem a s věrohodnými detaily líčí příběh jedné z mnoha žen, které se z docela nevinných důvodů staly závislými na alkoholu. Je to vyprávění o postupném lidském pádu. Skoro až ke dnu. Pozvolna, ale dramaticky se zostřují vztahy mladé maminky a až dosud spolehlivé manželky ke všem členům rodiny. Středobodem uvažování se stává její utěšitel a milenec - láhev s alkoholem. Jak ji schovat? Jak ji připravit na chalupu? Všechno dění se ve zrychlujícím se tempu mění v kruh. Je z něho východisko? A je hrdinka tohoto nic neskrývajícího deníkového vyprávění schopna onu cestu nalézt?... celý text
Přidat komentář
Připadá mi neuvěřitelné, že lze tak rychle získat závislost na alkoholu. Stejně tak nevěrohodně vypadá náhlé vystřízlivění v závěru. Škoda, že kniha končí právě ve chvíli, kdy se hrdinka rozhodla s démonem bojovat. Nelze očekávat, že pro ni stresující události (pláč dítěte, návštěvny příbuzenstva) zázračně zmizí. Jak to bude řešit? Prášky místo bylinek?
Za konec ubírám hvězdičku, myslím, že tak jednoduše skončit nejde. Jinak je kniha úžasně čtivá, já ji dala za dvě odpoledne. :)
zapomněla jsem, že mě paní doktorka už jednou rozčílila svým neuměním psát v knize A máš mě vůbec ráda, a půjčila si knihu o O. Pavlovi, tuto jsem popadla, že ležela vedle.
Masakr. Divím se, jak odborník může sklouznout k takové slátanině. Jako červená knihovna skvělé, děj má spád a není toho moc. Vím, že chtěla varovat, ale kdo se kdy setkal s alkoholiky ví, že takto ne. Jestliže se labilní ublížená matka dostala za čtyři měsíce do takových sraček, pak není možné, aby to manžel přecházel smutnými poznámkami a vůbec nechyběly peníze , atd atd.
Teď se bojím otevřít další její knihu.....
Věřím, že tato kniha se mnohým nelíbila- ono číst pravdu nebo její náznaky je dosti těžké.
Oceňuji čtivost a že autorka věděla,kdy přestat a neprotahla knihu na obvyklých 300 stran,to by se toto téma stalo nudným.
Velmi čtivě napsáno jak lehko se dá sklouznout k berličce alkoholu. Je pravdou, že ženy pijí spíše potají a o samotě, takže se jejich alkoholismus odhalí později než u mužů, kteří k popíjení potřebují společnost. Celý příběh byl reálný a uvěřitelný, ale chybělo mi tam doplnění cesty k abstinenci. Kapitolka o tom, že se hrdinka rozhodla nepít mi nestačila. Myslím si, že bez odborné pomoci to v tomto stádiu alkoholismu nejde.
Velmi rychle přečteno - nedalo se položit. Pěkně napsáno, jen si myslím, že v reálném životě to asi takhle nefunguje..... Kdyby bylo tak snadné říct a dost, tak nejsou plné léčebny...
No, hlavní hrdinka byla celkem nesympatická, připadala mi i docela hloupá... Hlavně si myslím, že problém závislosti na alkoholu je dlouhodobější záležitost a nemyslím si, že by se ho člověk dokázal zbavit ze dne na den, jako se to po několikaměsíčním pití povedlo hlavní hrdince..
Kniha čtivá, škoda, že má tak málo stránek, uvítala bych větší rozvití příběhu, určitě to v běžném životě není tak rychlé a snadné, řeknu si přestanu pít a konec....na druhou stranu určitě zajímavý pohled, co se odehrává v mysli alkoholika/alkoholičky, zvlášť když má malé dítě. Jen manžel mě štval, že i když to viděl, nesnažil se jí nijak pomoc a zakročit. Hodně k zamyšlení....
Přišlo mi to trochu moc zkratkovité. Paní by se propila do tohoto stavu až po delší době, než je tu napsané. Nehledě na to, že vůbec nechápu jednání jejího muže, který má z manželčina pití spíše legraci. Myslím, že normální chlap by reagoval jinak než tím, že bude flašku fernetu označovat za manželčina milence. Celkově je to jistě zajímavé téma, o kterém se možná tolik nemluví, ale zpracování nic moc.
Nazvala bych to kniha dvou extrémů, i když s trochou nadsázky.
Na jednu stranu je i v minimálním počtu stran docela dobře zachyceno trápení, odcizení a pocit "k ničemu, všichni mě odepsali" prožívané během mateřské.
Na druhou stranu, jak už zde bylo vytýkáno, je linie alkoholismu dost hodně zkratkovitá (alkoholismus nevzniká takto rychle, pokud by hlavní hrdinka skutečně tolik vypila, nebyla by schopná se postarat o dítě, navíc tak, aby si toho nikdo nevšiml atd. ) a konec je jasnou snahou o happy end bez reálného podkladu (kolikrát si skutečný alkoholik řekne "dneska/zítra s tím končím"?).
Ale přesto se kniha čte dobře, příběh pokračuje svižně a na jeden večer se knížkou zabavíte.
Knihu jsem po několika stránkách odložila, nakonec se k ní vrátila a dočetla. Takže, o co jde. Paní se nudí na mateřské dovolené, tak začne chlastat. Každá, i sebemalichernější záminka je dobrá k tomu, dát si loka nebo panáka. Jistě, tohle je začátek každé závislosti. Ale tato žena se zdá být tak ubohá, naprosto bez zájmů a přátel, že bych jí, nebýt toho dítěte, skoro přála, aby se upila k smrti. Na každé stránce se pouze několikrát dočteme, jak měla chuť se napít (a taky se vždycky napila), jak schovat flašku, jak koupit flašku, nic moc víc tam není....prostě knížka naprosto o ničem. Vlastně neudělala ani žádný větší průšvih v těch svých opicích, dítě nikde nezapomněla, byt nezapálila, manžel se na ni nevykašlal...nuda, nuda, nuda. Celý obsah se dá shrnout do vět: jsem docela marná a na mateřské se to plně potvrdilo, nemám vůbec žádnou svobodnou vůli a na mateřské se to potvrdilo, takže jsem se dala na chlast a pak jsem si řekla, že to už stačilo a tak že s tím přestanu. Tím totiž knížka končí. Paní půl roku pije denně minimálně 1/2 litru ferneta a pak jí najednou dojde, že to asi trochu přehnala a měla by toho nechat. Jestli se jí to daří se ale už nedočteme. Takže co z toho plyne? Absolutně nic....
Úžasně čtivá kniha. Od začátku mě chytila a nepustila. Jak je jednoduché stát se závislou. Ať už na alkoholu, i na čemkoliv obecně. Závislost je zlá, těžká a člověk si ji jen těžko připouští. O to horší je se jí vzdát a něco s ní udělat. Co dokáže žena protrpět a udělat, když je na vše relativně sama... jak snadné spadnout k alkoholu.
Dobře a rychle se čte, bohužel mě zklamal povrchní, plytký náhled...určitě by šlo lépe postavy propracovat, například manžela a pod.
Kniha se mi četla dobře (a rychle - tenká, nenáročná :-)), možná i díky tomu, že jsem také matka na mateřské dovolené :-) Během čtení jsem si také uvědomila, jak snadné je klesnout na dno a jak snadné je si panáčky vždy oddůvodnit...
Jak málo stačí vklouznout do alkoholového opojení.. Smutný příběh s nadějí na dobrý konec.. Četla se dobře.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2006 |  Deník alkoholičky |
| 2005 | Nevěry |
| 2008 | Máš mě vůbec ráda? |
| 2001 | Jak jsme se zbláznili: můj táta Ota Pavel a já |
| 2007 | Můj psí deník aneb Jak přežít v rodině |
Čte se jedním dechem, nicméně mám dojem že je kniha dost naivní .