kasavubu komentáře u knih

Nebylo to špatné, jen se mi na začátku do knihy hůř začítalo a konec mi přišel zbytečně useknutý. Autorka mohla příběh Liny dotáhnout do úplného konce, když v gulagu prožila celých 12 let. Jinak byla kniha nesmírně zajímavá, zároveň ale hrozně smutná. Představa, že se to opravdu stalo nebo že se něco tomu hodně podobného v gulazích dělo. Hrůza domyslet...

3 02.09.2018

Ze začátku jsem měla problém se do knížky začíst. Pletly se mi postavy, a dokonce jsem uvažovala, že čtení vzdám. Nakonec jsem ale vydržela a jsem tomu ráda, protože se z knížky nakonec vyklubala moc milá detektivka, která mě příjemně pohladila po duši. Kniha zaujme hlavně ty, co mají rádi více popisné příběhy, není to tedy nic pro ty, co vyžadují akční děj a hektolitry krve. Moc se mi líbily popisy kanadského venkova a osudy jednotlivých lidiček vesničky Three Pines. Detektivní linie pak byla k tomu všemu taková třešnička na dortu. Určitě si přečtu další pokračování, jsem zvědavá, co dalšího se ve Three Pines přihodí.

12 22.08.2018

V pořadí třetí kniha série mi přišla zatím nejslabší. Přitom zápletka nebyla vůbec špatná. Přišlo mi možná až moc neuvěřitelné, z koho se nakonec vyklubal vrah chlapců. Co mě zklamalo stejně jako u předchozích dílů, byl opět nedotažený závěr, na konci zbytečně utnutý. Tak nevím, jestli to je záměr autorky, jak nalákat čtenáře na další pokračování série. Jinak opět kladně hodnotím především čtivost, knížku jsem zhltla jako malinu.

5 13.08.2018

Další setkání s Lacey Flintovou dopadlo nad očekávání dobře. Kniha byla opět neskutečně čtivá, přišla mi o poznání uvěřitelnější než předchozí díl, a proto ji ve výsledku hodnotím lépe. Snad jen ten konec mohl být trochu více rozveden, přišlo mi, že ho autorka zbytečně předčasně utla. Možná se ale více dozvíme v dalším pokračování, které si určitě nenechám ujít. Snad už se také konečně dočkáme nějakého rozuzlení ve vztahu Lacey a Joesburyho.

5 19.07.2018

Zcela souhlasím s komentářem Calindy níže. Až do poloviny byla kniha perfektní, od poloviny mě to přišlo zbytečně překombinované, a tedy i těžce uvěřitelné. Co mě vytáčelo nejvíc, byl postoj samotné Lacey, když začínala mít tušení, kdo je vrah, a přitom nic neřekla. Chápu, že k tomu měla své osobní důvody, ale svědomí by správného policistu mělo donutit jít s pravdou ven, přece jen vrah vraždil v podstatě nevinné ženy, které se provinily jen tím, že až příliš milovaly své syny. To je ale samozřejmě jen můj názor. Jako celek knihu hodnonotím velmi kladně. Jen už začínám být trochu přesycena současnými detektivkami, kde je hlavní hrdinkou/vyšetřovatelkou žena s pohnutými osudy/dětstvím vyznačující se poněkud asociálními rysy.

3 15.07.2018

Velice vydařená knížka s výborně vykreslenými hlavními postavami. Při čtení jsem byla neustále nucena přemýšlet o tom, kdo je vlastně největším viníkem toho, co se stalo. Nejvíce si na knize cením, že žádná z postav nebyla vyloženě černobílou. Závěr mě hodně překvapil.

7 07.07.2018

Další z Jodiných knížek, na kterou jsem se moc těšila. Nebyla vyloženě špatná, ale na to jak její anotace vypadala slibně, mě trochu zklamala. Děj byl místy příliš rozvleklý a vlastní závěr knihy včetně výsledku soudu mi připadal bohužel až moc neuvěřitelný. Určitě ale knížku hodnotím pozitivně ve smyslu hlubšího zamyšlení nad rasismem v dnešní době.

4 02.07.2018

Tak tohle se snad ani nedá vyjádřit slovy. Tahle kniha, to byl neskutečný čtenářský zážitek. Ani ne za den přečteno, což asi svědčí o všem. Zbožňuju přesně ten stav, kdy nevíte, jestli máte hlavního hrdinu víc litovat nebo nenávidět a pokládáte si zásadní otázku, zda si zaslouží trest či spíše odpuštění. Stejně jako Americká tragédie od T. Dreisera, se kterou kniha vykazuje řadu podobností, patří i tahle alespoň pro mě k jedněm z nezapomenutelných knih, které už jen tak vaši mysl neopustí. Za mě prozatím nejlepší letošní kniha.

2 15.06.2018

U knihy kladně hodnotím především její neotřelý námět, ze kterého mě místy hodně mrazilo. Kniha byla nesmírně čtivá, postavy dobře vykresleny. Už jak tu padlo v předchozích komentářích, největším nedostatkem byla zbytečná překombinovanost, která ubírala na uvěřitelnosti samotného příběhu. Našlo se i několik nelogičtností, ale ty autorovi s klidem odpouštím. Ještě teď několik dní po přečtení mi kniha nejde z hlavy a přemýšlím, jestli na ni není alespoň zrnko pravdy... Za námět nakonec dávám plný počet v hodnocení.

3 13.06.2018

Uff, prokousat se knihou byl i pro mě dost tvrdý oříšek. Přece jen jsem očekávala, že zde bude trochu více děje. Napětí tu nebylo vůbec žádné a v tomhle zůstal potenciál knihy hodně nevyužitý, alespoň tedy pro mě. Jak už ale padlo v předchozích komentářích, chválím autora za velmi slušnou stylistickou formu jazyka a přiblížení pohanských zvyků a tradic venkovského života v předminulém století, jež bylo velice zajímavé. Těším se, až knihu porovnám s filmovým zpracováním.

2 04.06.2018

Příjemná oddechovka dokazující, že i česká detektivka/thriller může dosahovat kvalit zahraniční literatury. Moc se mi líbil popis prostředí v domově pro seniory. Kniha se dobře četla, zápletka byla uvěřitelná a na závěr do sebe vše pěkně zapadlo, tedy až na jediné - moc jsem nepochopila vložení linie Standy. Možná, kdyby měla kniha další pokračování, tak by byla na místě. Nepochopila jsem proč vlastně v knize byla, jestli jen měla odlákat pozornost od pachatele...

5 16.05.2018

Knihu bych rozhodně do kategorie červené knihovny nezařadila (viz některé komentáře níže). Třebaže nakonec končí v podstatě happy endem, což také moc nemusím, je v ní obsaženo hodně myšlenek, které člověka nutí zamyslet se nad tím, jak dokážou být lidé k sobě v mezních situacích zlí, zároveň ale i laskaví a sebeobětující. Moc se mi líbilo, že přese všechen smutek, jenž z příběhu doslova čiší, je i tak kniha plná lidské naděje a touhy po životním štěstí, ať už je to kdekoliv, třeba i na Spinalonze (moc mě překvapil popis, jak to na Spinalonze vypadalo a jak tam malomocní žili - pokud je to tedy pravda a autorka nefabulovala). Mě tedy kniha velmi příjemně překvapila. Možná by ji prospěl trochu kvalitnější (vzletnější) překlad, ale to není chyba autora ale překladatele.

11.05.2018

Z představy, že někdo takový jako Joe žije v mém městě, chodí po ulicích a zabíjí si každého, kdo se mu zamane, mě tedy mrazí. Nebylo to špatné čtení, ale asi toho cynismu a sarkasmu na mě bylo v knize až moc. Mně osobně tedy Joe k srdci moc nepřirostl (například oproti Dexterovi, kde jeho motiv vražd člověk tak nějak chápe), takže jsem upřímně ráda, že kniha dopadla, tak jak dopadla. Docela mě ale pobavilo, jak Joe vraždí lidi bez skrupulí a přitom ho dokáže tak silně zasáhnout smrt obyčejných akvarijních rybiček či zraněná kočka na silnici. To bylo docela vtipné. Co oceňuji, je detailní popsání pocitů a myšlenkových pochodů hrdiny.

2 04.05.2018

K přečtení knihy Anny Bolavé jsem se dostala až po Houbařce Viktorie Hanišové, takže asi v podstatě v opačném pořadí než většina čtenářů zde. Je těžké obě knížky porovnat, obě byly skvělé, každá svým způsobem. Anna Bolavá, to je spíš poetické čtení, kde víc než hlavní děj je důležitější popis nitra hlavní postavy bylinářky Anny. Dokonce se dá říci, že zde v podstatě děj úplně chybí. Ale i tak byla knížka neuvěřitelně čtivá a ač jsem se bála, že se budu při její četbě nudit, rozhodně tomu tak nebylo. I po jazykové stránce pro mě byla kniha větším prožitkem. Houbařka je naproti tomu víc o ději. Psychologie hlavní postavy Sáry zde sice také nechybí, na Annu Bolavou to však nemá. Jen jsem po přečtení celé knihy nepochopila, co vlastně Anně bylo, jakou nemocí trpěla, zda byl její stav mysli způsoben pouze vážnou chorobou, které nakonec podlehla, nebo spíš léky na bolest, jimiž se zásobovala víc než slušně. Srovnání "Do tmy" a "Houbařky" je hodně náročné, každá kniha je postavena trochu jinak. Je zde ale cítit, že se Hanišová Annou Bolavou při svém psaní hodně inspirovala. Přesto přese všechno mě asi o něco více zaujala Houbařka.

8 23.04.2018

Další pokračování případů Kim Stoneové opět nezklamalo. Autorka standardně drží laťku u všech dílů série vysoko. Přesto si nemůžu pomoci a stále mi na plný počet hvězdiček něco chybí. Jinak ale skvělé počtení, sice pár nelogičností, ale ty se dají vcelku prominout. Určitě sáhnu i po dalším díle.

3 09.04.2018

Na knihu jsem se upřímně moc těšila. Nalákala mě tématem houbaření a poněkud asociální hlavní hrdinkou. A rozhodně mě nezklamala. Jen ve mě zanechala hořkou pachuť z toho, jak člověk dokáže ublížit svým nejbližším, třebaže svým způsobem neúmyslně. Je těžké posoudit, kdo za to, co se stalo, nesl větší vinu, zda otec či matka. Proč otec udělal to, co udělal a proč se matka zachovala tak, jak se zachovala. Myslím, že výčitky svědomí je nakonec dohnaly, trebaže to z knihy vyloženě nevyplývá. Je škoda, že kniha končí tak trochu otevřeně a už se nedozvíme, jak to bude se Sárou dál. Na konci na mě ale dýchla naděje...

8 31.03.2018

Další skvělá knížka ze série. Vše do sebe opět krásně zapadlo, třebaže tentokrát dějová linie z minulosti nebyla až tak propojena s tou hlavní ze současnosti. Předchozí díl série (Mořská panna) pro mě byl o něco napínavější, proto tentokrát ubírám jednu hvězdu. Uvidíme, s čím autorka přijde v dalším pokračování, už teď se moc těším. A jak padlo v komentáři Lisy123, trochu mě zamrzelo, že se nedořešilo, jak to dopadlo s vůdcem motorkářského gangu Stefanem, přála jsem tomu mizerovi, aby zaplatil a alespoň ho zavřeli pěkně do chládku :-(

6 27.03.2018

Další naprosto dokonalý Havlíčkův román, který právem dokazuje, že jako autor patří k absolutní špičce v české próze. Třebaže jsem zpočátku měla problém se do knihy začíst, osudy Petra Švajcara mě brzy natolik pohltily, že jsem nemohla v četbě přestat, dokud nezjistím, jak to všechno dopadlo. Petr Švajcar je jedním z největších pokrytců, s jakými jsem se dosud v literatuře potkala, ale ani zde není (a to je asi typický Havlíčkovský styl) vyloženě černo-bílou postavou. Autor si s ním coby hlavním hrdinou pohrál tak bravurně, že třebaže je to křivák všech křiváků, několikrát se při čtení pozastavíte nad tím, že vám ho je vlastně i líto. A takovýmito postavami, jež nejsou ani černé ani bílé, se to v knize doslova hemží. Například taková Soňa, jejíž osud je z celé knihy asi nejvíce politováníhodný, která mě ale zároveň dokázala vytáčet svojí neuvěřitelnou naivitou a mnohdy zcela zbytečnou přecitlivělostí. Ale i celá plejáda postav (stará prateta, Sonin otec a v neposlední řadě strýc Cyril alias Neviditelný) s jejichž psychologií postav si autor neskutečně pohrál. A jako tomu je u většiny psychologicky laděných románů, i zde se neubráníte otázce, zda-li za všechno mohl opravdu jen Petr Švajcar. Nakolik bylo na vině duševní zatížení v rodině či třeba Petrovo neradostné mládí, které zformovalo jeho charakter. Tahle kniha vás zaručeně donutí zamyslet se nad otázkou viny a míry provinění. Přečíst tuto knihu byl pro mě nezapomenutelný zážitek a doufám, že se k ní ještě někdy vrátím.

9 16.03.2018

Tak žádné velké "wau" se nekonalo. Kniha rozhodně špatná nebyla, ale jako by mi v ní po celou dobu, co jsem ji četla, něco chybělo. Možná to bylo postavami, se kterými si mohl autor více pohrát. Nevyvolaly ve mně téměř žádné emoce, ani kladné, ani záporné. Jinak vlastní zápletka byla dobrá. Možná v knize mohlo být více napětí, chvílema se děj poněkud vlekl. Jako celek a vezmu-li v úvahu, že to je autorův debut, to určitě špatné nebylo. Jediné, co jsem tak nějak nepochopila (nebo mi to uteklo), proč vrah zabíjel koně, mohl se rovnou zaměřit na lidi. Nepochopila jsem, zda to byl jen úhybný manévr, kterým chtěl odlákat pozornost vyšetřovatelů.

3 11.03.2018

Tak z téhle knihy na mě dýchlo hodně smutku. Sarah i Hetti-Drobek byly každá svým způsobem neuvěřitelně silné ženy. Upřímně obdivuji jejich odvahu, s jakou dokázaly jít za tím, po čem toužily. Nejvíce mě ale rozesmutnila Drobčina matka Charlotte, jejíž nezlomnost jsem obdivovala snad ze všeho nejvíc. Právě její životní osudy mi přišly z celé knihy asi nejdojemnější. O sestrách Grimkeových jsem nikdy neslyšela, autorce se, myslím, podařilo vylíčit jejich příběh poměrně dost autenticky, prostudovala hodně pramenů a sekundární literatury k jejich tématu. Kniha byla skvělá, jediným jejím nedostatkem byl pomalý rozjezd. Až téměř do poloviny mě kniha moc neoslovila, všechny hrdinky se mi ale postupně dostaly natolik pod kůži, že mi nezbývalo než jen číst a číst až do poslední strany.

4 22.02.2018