Kaik komentáře u knih

Marně přemýšlím, jak tuto záhadnou knihu okomentovat...
Murakami je zkrátka unikát. Jeho podmanivý způsob vyprávění dokáže čtenáře zaujmout i těmi nejobyčejnějšími věcmi. Naprosto přirozenou formou umí z banálních věcí vytvářet téměř filozofická témata a podněcovat tak člověka k přemýšlení.
Postavy v tomto románu jsou i přes to málo informací, které se o nich dozvídáme, skvěle vykresleny a není žádný problém se s nimi ztotožnit. Vůbec nevadí, že se za celou knihu nedozvíme jejich jména. Je zajímavé sledovat uvažování hlavního hrdiny v kontextu s přibývajícími informacemi i postavami.
Autora musím také pochválit za zvládnutí technických úskalí, které v ději hrají určitou úlohu - počítače, šifrování dat, akustika (můj profesně blízký obor, potěšilo). Nic z toho není ani po více než třiceti letech od napsání vyloženě technický průšvih.
Samotný román tvoří již od začátku dvě nesourodé paralelní dějové linie, které se pravidelně po kapitolách střídají. Těšil jsem se až se protnou... a dočkal se. Oba děje se spojily poměrně nečekaným způsobem, který vyústil ve strhující závěr.
Konec "Konce světa" je z mého pohledu logický i překvapivý zároveň. Tak nějak jsem to očekával a zároveň si přál něco trochu jiného. Některé hrdinovy volby jsou zřejmé, některé nenadálé. I přes to, že jsem jiný závěr vlastně nepředpokládal, je mi líto, že už to skončilo. Určitý "neuzavřený" pocit z románu si budu muset dokončit sám v sobě. Nepochybuji, že je to Murakamiho záměr a byla by škoda, kdyby to bylo jinak. Několik posledních kapitol bylo skutečně famózních - zde se jasně projevila autorova síla popsat naprosto geniálně vnitřní pohnutky člověka a předat je čtenáři. Opravdu skvělé!
Poctivé 4,5 hvězdy. I přesto, že je to výjimečné dílo, nehodnotím naplno. Důvodem je pár kapitol zhruba uprostřed knihy, kdy jsem se lehce nudil, a také "Kafka na pobřeží" mě dostal víc. Nicméně - z každé knihy si většinou ukládám bokem nějaký ten citát nebo zajímavou pasáž pro pozdější připomenutí (u e-knihy to jde raz dva, že?), a mám pocit, že z této jsem si jich vykopíroval až běda. K Murakamimu se jistě ještě vrátím!

6 11.06.2018

Nemám toto temné období 17. století, kdy byla Evropa sužována válkami a nájezdy, příliš rád. Působí na člověka depresivně. Přesto mohu tomuto historickému fantasy románu málo co vytknout.
Juraj Červenák se poctivě připravil a kniha je psána jistou rukou. Děj krásně odsípá, snad nikde jsem nenarazil na hluché místo kdy bych se nudil. Bitvy jsou velkolepé a řádně krvavé, občasné nadpřirozené jevy jen dotvářejí fantastickou atmosféru.
Hlavní zápletka není příliš originální - záchrana syna z tureckého zajetí, o to snáze se s ní čtenář ztotožní. Když přidám sympatického hlavního hrdinu, zasazení děje do relativně nedalekého prostředí a otevřený konec, myslím, že s dalším dílem nebudu mít žádný problém.

8 20.05.2018

Další pohádka o Doktoru Proktorovi je za mnou. Nesbo je rozhodně originální, to mu musím nechat, některé nápady neměly chybu. Ovšem jako čtení na dobrou noc s dětmi to není úplně vhodná kniha - potomci místo spaní vždy ještě hodinu skákali po posteli a tlemili se Bulíkovým eskapádám. :)

2 16.05.2018

Půjčená kniha za účelem splnění čtenářské výzvy (téma - kniha o jídle). Dozvěděl jsem se spoustu informací o španělském způsobu života, kultuře, tanci, architektuře... ale hlavně o přípravě jídel. Většina uvedených receptů byla prostě k nakousnutí! Dost možná doma zkusím něco španělského i vyrobit.
Kupodivu moc hezky napsáno, doplněno spoustou fotek - bavilo mě to. Děkuji, K, za půjčení a za rozšíření obzorů!

2 05.05.2018

Jak ohodnotit pokračování dokonalé trilogie, kterou převzal jiný autor a pokusil se navázat tam, kde předchozí skončil?

Struktura knihy je pojata stejně, většina postav je také převzata (i když - kam se, kruci, poděla Monica Figuerolová, která měla na konci třetího dílu tak slibně nakročeno?) a pár lidí přirozeně přibylo. Příběh byl poměrně zajímavý a lehce otevřený konec se mi také docela líbil.

Celou dobu mi však vadilo něco, co bych nazval 'kultem Lisbeth Salanderové'. Geniální neomylná hackerka je vždy tam, kde je jí potřeba, aby pomohla slabším. Sama ztluče mnohem silnější, ozbrojené a trénované násilníky. Jít si zaboxovat s prostřeleným ramenem? To už je na mě moc.

A pak - stále se vnucuje srovnání s Larssonem. Velmi postrádám jeho osobité psaní, kdy mě dokázal přimět milovat postavy a vše s nimi prožívat. Lagercrantz se snažil, ale tohle nedal. Prostě to není ono.

Vím, že je to prokletí všech pokračování. Nedá se říci, že by kniha byla špatná. Přesto si před pátým dílem dám přestávku. Starý příběh pokračuje a člověk si ho nenechá ujít, ale ne hned.

Celkově lepší průměr.

4 01.05.2018

Čtyři humorné povídky na milostné téma. Některé pointy byly dost originální. Musím říct, že Dahlův hravý styl mi sedl, četbu jsem si užil, dobře se při ní bavil, a navíc mám splněný další bod čtenářské výzvy. :)

2 11.04.2018

Důstojné zakončení Larssonovy trilogie. První díl zůstává z mého pohledu nejlepší díky svému minimalismu (omezený prostor a lidé). Následující dvě knihy jsou už trochu nastavená kaše, přesto nadprůměrně umixovaná. I přes zamotaný děj a spousty seversky znějících jmen to bylo úžasně přehledně napsáno. Musím říct, že autorův styl psaní mi sedí. Škoda, že už nic dalšího nevytvoří... Uvidíme, jak si s tématem poradí Lagercrantz.

8 08.04.2018

Bylo to tedy utrpení! Snad nikdy se mi nestalo, že bych knihu v půlce čtení odložil a několik let se přemlouval, abych ji dorazil. Děj je pekelně roztříštěný, postav, pojmů, míst a jmen je zkrátka tolik, že udržet moji pozornost nebyla šance. A ty nekonečné nepochopitelné dialogy! Nejspíš je to moje chyba - po předchozích třech bichlích už jsem si mohl zvyknout. Anebo to Erikson prostě už přehnal...
Každopádně se jedná o epickou fantasy, kde není žádný jeden centrální hrdina, ale stovky menších, kteří dohromady tvoří jeden pulsující svět na své cestě přidat se k hromadě padlých. Mám v knihovně nakoupené všechny zbylé díly, jejich hřbety dohromady měří 51 cm a vpravdě přemýšlím o tom, že bych ten půlmetr dovedl využít i jinak.
Jednu hvězdu dávám za příběh Karsy Orlonga, se kterým jediným jsem se dokázal celkem ztotožnit. Druhou hvězdu věnuji sám sobě za to, že jsem ten maglajs dotáhl až do konce.

2 25.03.2018

I druhý díl byl strhující a napínavý, včetně fantastického boxerského souboje mezi Paolem Robertem a blonďatým obrem. Opět musím Larssona obdivovat, jak skvěle dokázal poskládat spletité vyšetřování. A kolik kávy během toho všeho jeho postavy dokáží vypít. :)

11 18.03.2018

K zaklínači mám vztah už od školních let, kdy mi při středoškolských studiích ukazoval toho pravého hrdinu. Tenkrát jsem obdivoval jeho skvělé souboje s rozličnými příšerami spojené s použitím magických znamení a podpůrných lektvarů.
Povídky o zaklínači Geraltovi se od té doby staly ceněnou klasikou nejenom na poli fantasy literatury. Pro mne to byl dnes takový sentimentální návrat. Spíše než pro stále skvělé a epické souboje nyní knihy Andrzeje Sapkowského oceňuji zejména pro vsazení zápletek do reálně fungujícího světa (včetně všech problémů a následků) a nutnost nebohého zaklínače řešit nejednoznačná morální dilemata. Svět zde není černý nebo bílý, stejně tak příšery k likvidaci nejsou jen zlé a lidé, které je třeba chránit, nejsou žádní svatoušci. Mnohá rozhodnutí jsem Geraltovi skutečně nezáviděl. Tento přístup je, myslím, ve fantasy literatuře stále poměrně unikátní a dělá z tohoto díla zajímavou variantu ke klasickým rytířským ságám.

15 11.03.2018

Jsou detektivky, které přečtete a jsou fajn. A pak jsou detektivky, ze kterých vás při čtení mrazí v zádech a nemůžete usnout.
Stigu Larssonovi se podařilo napsat fascinující děsivý příběh, který zpočátku možná ani tak nevyznívá...

Investigativní novinář v zoufalství přijme zdánlivě marný úkol nalézt informace o téměř 40 let pohrešované (zavražděné) dívce. Zmizení proběhlo na místě toto času neprodyšně odřízlém od okolí (nehoda na mostě), seznam podezřelých je také omezen (průmyslníkova rodina). Zápletka připomíná klasické schéma zamčeného pokoje - vše je zjevně dáno, ale jak už to bývá, ďábel se skrývá v detailu. Počáteční rozpačité vyšetřování postupně nabírá pekelné tempo, při kterém se vám opravdu nebude chtít knihu odložit.

Chytře napsaný thriller vyniká skvělou severskou atmosférou, postupným budováním příběhu, ale hlavně úžasnými a dokonale vykreslenými postavami - Lisbeth je vskutku unikátní charakter. Přečteno jedním dechem!

18 11.03.2018

Knihy Vladimíra Neffa mám rád a tohle byla taková malá divadelní jednohubka na doplnění sbírky. Přečteno v rámci Čtenářské výzvy 2018 - téma "Kniha poprvé vydaná před rokem 1950".

Vskutku podivuhodným způsobem se ke mně tato kniha dostala... Ale když už tu byla, tak jsem ji v rámci čtenářské výzvy 2018 přelouskl (téma: kniha autora, který žil v mém kraji). Od Jana Weisse jsem do té doby nic nečetl a určitě jsem ho rád poznal. Spisovatelsky je to tvůrce nepochybně zdatný; co mi však úplně nesedlo byla témata, zejména válečná. Na povídkách, byť byly vybrány z poměrně širokého časového rozsahu, byla znát určitá zastaralost a některé pointy příběhů mě vpravdě minuly. Rozhodně strhující a za mě nejlepší je titulní povídka o zpožděném zrcadle - zajímavý nápad. ;o)

1 28.02.2018

Docela morbidní jednohubka... Murakamiho mám rád, ale smysl tohoto díla jsem bohužel nepochopil. Rozhodně už nikdy nejdu do knihovny! ;)

3 12.02.2018

Musím říci hned zpočátku, že pátrání po záhadné knize a jejím ještě záhadnějším autorovi mě prostě chytlo. Obdivuji autory, kteří dokáží zašmodrchaný děj pozvolna rozplétat tak, že to celé dává smysl a zároveň se čtenář baví. Zafónovi se to, myslím, povedlo skvěle, a já si ho zařazuji do škatulky 'autor, ke kterému bych se rád ještě vrátil'. Nádherné prostředí katalánské Barcelony, výborně vykreslené postavy (zejména Fermín byl naprosto neodolatelný), vztahy plné emocí a téměř hmatatelná láska ke knihám - pro romantické duše ideální ingredience. Přečteno jedním dechem. Děkuji za skvělý tip, K!

12 12.02.2018

Veselá kniha o tom, že i sebelépe naplánovaný armagedon se se dá poměrně snadno pokazit. Typický britský humor a gejzíry nápadů v podání dvou mých oblíbených autorů. Bavil jsem se skvěle, jen některé pasáže mi přišly trochu delší.

8 04.02.2018

"But we knew someone we could call: Roger and Syd's old friend from Cambridge, David Gilmour."

Nelehká historie zásadní britské rockové kapely napsaná s nadhledem a humorem přímo jejím členem. Jako skalní fanoušek nemohu hodnotit jinak než naplno.
Přečteno v anglickém originále.

3 20.01.2018

Můj první Kafka a patrně i poslední. Nuda k uzoufání. Nejvíce jsem postrádal jakoukoliv informaci o důvodu udání nebohého prokuristy a tedy i motivaci k procesu jako takovému. Konec byl vysvobozením nejen pro Josefa K., ale zejména pro mne.

4 05.08.2017

Příběhy Harryho Holea čtu postupně od začátku a Nesbův styl vyprávění mi sedí, ale tento byl pro mě jeden z těch slabších. Nejenom tím, že drogová tématika mě úplně nebere, ale kniha byla pojata trochu jinak. Prostředí i mnoho postav je známých (to je OK), nicméně Harry zde nevystupuje jako policista - zápletka je pro něho velmi osobní. Raději mám schéma "policajti vs vrahouni". Konec je jaksepatří svižný a nečekaný (to umí Nesbo skvěle!), ale první půlku knihy jsem se, marná sláva, trochu nudil.

3 12.06.2017

Přečteno s dětmi před spaním. Příběh je poutavý a hrozně dobře se čte. Jen potvor mohlo být více druhů. Každopádně ještě o něco zábavnější než první díl.

2 11.06.2017