JulietRocks komentáře u knih
Váhala jsem mezi 2-3 *. Rozhodla jsem se pro 2, protože je kniha podle mě silně nadhodnocena. Trvalo mi 120 stran, než jsem se začetla a kniha začala být zajímavá a přestala (to jsem si tedy myslela) být o ničem. Ke konci začala mít dobrý spád, ale useknout ji ve chvíli, kdy začala být zajímavá, a potom dát o kolik dní posun dopředu... No nenadchlo mě to. Vlastně kniha celá mě nenadchla. Hlavní hrdinku si prostě oblíbit nelze, stejně jako nikoho z ostatních. Všichni jsou vlastně docela podobní, labilní, není v nich rozdíl. Nevím, prostě za mě ne.
Super oddechovka. Nebýt až příliš přeslazeného konce, dostala by plný počet.
Nedočetla jsem, ještě že tak.
Po znovu přečtení po několika letech mě kniha utvrdila v tom, že právoplatně patří mezi mé nej. :)
Knihu mi doporučovala celá ženská strana rodiny, a tak jsem od ní asi čekala víc. To, že se kniha dobře čte ale přeci nestačí, když postrádá nějaký hlubší smysl. Jestli měl být umělecký záměr to, že nahlédneme okénkem do života 12 žen, zase je opustíme a nic se vlastně nedozvíme.. Nu, k tomu nepotřebuji knihu, hlavně ne román, ale stačí mi podívat se sousedům do oken - děkuji, nemám zájem. Kniha mě velmi zklamala a nejvíce po dočtení posledního příběhu. Nemusím otevřené konce, ale tohle se tak snad ani nazývat nedá. Je to jako by si autorka uprostřed knihy rozmyslela, že ji bude psát, a prostě skončila. Bábovky mě odradily od čtení čehokoliv jiného od paní Třeštíkové.
Prvních 100 stran jsem doslova "slupla" jako malinu. Je pravda, že potom jsem na chvíli měla "dost", ale jakmile jsem se opět dostala do té správné nálady, "zblajzla" jsem i zbytek knihy. Doporučení za mě by asi bylo knihu nečíst v kuse jako román (jak jsem udělala já). Jinak je ale pro mě kniha jasný TOP. Po celou dobu čtení jsem s paní Geislerovou plula na stejné vlně a bylo to vážně fajn. :)
Tak jsem se zařadila do tábora milujícího tuhle knihu a... Skalní fanoušci z druhého tábora mě ukamenují, ale mě to bavilo víc, než všech 7 původních knih dohromady...
Tak tohle je skvost... Jsem zastánce toho, že pohádky by měly dospělé bavit stejně jako děti a to tato knížka určitě splňuje.
Rozhodně moje nejoblíbenější polo-Greenovka! Přečetla jsem jí na jeden zátah. :)
Ze začátku na vás dýchne klasický Green, a tak jsem byla při čtení druhé kapitoly trochu v šoku - styl nebo snad spíše postava Levithana je syrovější a drsnější, než Greenova část, a chvilku mi trvalo, než jsem si na to zvykla. Postupem času se ale obě části měnily k sobě a ke konci už v náladě kapitol nebyl skoro žádný rozdíl. Za mě naprosto kompatibilní dvojice pro psaní románů ze dvou úhlů pohledu, doporučila bych tak na tisíc procent!
Myslím, že malé knihy by se o velkých tématech psát prostě neměly... Když jsem asi tak po prvních sto stránkách překonala svou nechuť k tomu, jak "jednoduše" autorka popisuje druhou světovou válku a zabrala se pouze do milostného příběhu, přiznávám se, že mi to přestalo vadit. Kniha se totiž čte opravdu velmi dobře a rychle. Konec byl ale pro mě určitá rána pod pás, jako by autorka teprve v závěru příběhu otevřela oči a uvědomila si, o jaké době to vlastně píše. (Milostnému příběhu bych udělila pět hvězdiček, "válečnému" dvě, ale smícháním dohromady... Zůstávám u dvou.)
Já vlastně ani nevím, proč nedávám knize plný počet hvězd. Byla skvělá, čtivá, ale prostě něco málo k dokonalosti jí chybělo, nemůžu si pomoct.
Já nevím... Jako jo, je to klasika, ale když ono je to psaný TAK divně a nudně. Jasně, já chápu, že to není novodobá literatura, ale jsou i starší knihy, které se čtou jedna báseň a tahle mezi ně určitě nepatří.
Kdyby nám knihu sestřenka všem nekoupila k Vánocům, nikdy bych se k ní nedostala. Takže jsem za tenhle vánoční dárek moc ráda. :) Kniha mě neuvěřitelně bavila, je pravda, že jsou tam příběhy lepší a horší, ale celkový dojem ty horší nezkazí. ;) Je úžasné, jak někteří herci nejen umí dobře hrát, ale i psát (Vanda Hybnerová u mě vede na plné čáře!). :) Naopak příspěvek Ivana Mládka bych z knihy úplně vyřadila - pro psí milovníky takovýhle hnus nemá co dělat.
Některé knihy si prostě nezaslouží takový ohlas, jaký mají. Aneb: Nečtěte to, je to ztráta času!!!
Velmi čtivá kniha, která zaručeně pobaví, i se u ní párkrát zasmějete nahlas. Ideální je také pro ty, kteří nemají na čtení mnoho času, nebo se ke čtení nedostanou každý den - jednotlivé fejetony mají jen něco málo přes jednu dvě stránky.
(SPOILER) Za mě určitě highlight celé série! (Chvíli jsem chtěla dát Královně rebelů jen 4 hvězdičky, aby hodnocení Zrádců krve vyniklo, ale rozmyslela jsem se - zase nebýt jedničky, do série bych se tak nenadchla.)
Následuje spoiler
....
....
....
....
....
....
Kroužení Kivy a Jarena kolem sebe dávalo v této knize smysl a to, že se dali dohromady před úplným koncem knihy bylo příjemné překvapení (myslela jsem si, že si to nechá autorka jako v předchozích dvou knihách až na úplný závěr). Pár věcí mi ale úplně nesedlo, jako například to, že přežili všichni bez úhony, tedy samozřejmě až na dva záporáky, Navoka a Galdrica, ale pokud jde o kladné postavy, zemřel jen Jarenův otec a z bitvy všichni vyvázli bez úhony. I Zuleeka, přestože ji Naari bodla ve chvíli, kdy jí Kiva sebrala magii. Crestu jsem si asi jako všichni oblíbila a přesto... Jaká je pravděpodobnost, že v Zalindově budou dvě princezny? U Kivy to bylo super překvapení, u Cresty už to na mě bylo přeci jen trochu moc. A Galdricova zrada.. Chápu, že na konci bylo třeba toho dramatu, nicméně jsem i přesto Galdricovi moc to záporáctví nevěřila (spíš jsem celou dobu podezřívala Crestu a strašně si přála, abych se pletla). A nakonec Zalindov... Že tam poslali Zuleeku bylo super, ale to, jak moc si to odnesl Rooke a všichni z toho měli radost, včetně Kivy, která nikomu nic zlého nepřála mi přišlo trochu.. Zvláštní, nevím.
....
Nicméně to všechno jsou spíše takové detaily, které, kdyby byly trochu jinak, by knihu - za mě - přivedly k dokonalosti. Tak či tak jsem se nemohla odtrhnout, stejně jako u prvního dílu, a takový pocit u knihy je prostě k nezaplacení, takže doporčuju!! :)
Trochu jsem se Kateřin bála, protože nejeden člověk mi o nich referoval, jako o nejhorší Greenově knížce. Já ale byla nadšená! Po pro mě celkem podobných hlavních postavách (i příběhu) Papírových měst a Hledání Aljašky, byl hlavní hrdina (i příběh) nevšední a zajímavý. Oproti již dvěma výše zmíněným knihám jsem cca v půlce knihy neměla krizi a plné zuby hlavního hrdiny - naopak mi bylo líto, že je kniha oproti ostatním kratší a tak brzy končí. No, za mě prostě naprostý top, jasných 5*!
Tato kniha se mi dost těžko hodnotí. Rozhodně totiž byla čtivá, vtáhla mě do zajímavého a napínavého děje, nenechala mě spát a nutila mě číst dál. Na druhou stranu mi - hlavně jazykově - ve spoustě věcí nesedla, a pokud bych ji měla vidět na pultech knihkupectví, předpokládala bych, že bude potřeba dost úprav.
Další věcí je, že netuším, jaké věkové kategorii je kniha určena - v některých ohledech jsou postavy a jejich promluvy dětsky naivní a v jiných ohledech je tam spoustu brutálních scén a - podle mě se moc nehodících - podrobně popisovaných sexuálních scén.
Rozhodovala jsem se mezi dvěma a třemi * a nakonec se rozhodla pro 3. Snad i proto, že můžu podrobnější zpětnou vazbu hodit autorovi do e-mailu. :)
Obecně mi knížka dost připomínala Papírová města. Jen nebyl hlavní hrdina tak sympatický a v druhé části knihy o něco víc otravný.
Ještě jsem knihu nedočetla a už teď vím, že je zralá na 5*. Moje první "Fulghumovka" a hned jsem se zamilovala. ♥