Jossie
komentáře u knih
Nikam
Dalibor Vácha
Tato kniha je jedna velká deprese - autor se se svými hrdiny rozhodně nemazlí.
Kolumbova záhada
Steve Berry
Já tenhle typ knih moc nemusím, ale tak od poloviny to bylo celkem napínavé a části věnované Praze se mi moc líbily.
Hledání přítomného okamžiku
Ruth Ozeki
Hodně drsná kniha v pasážích, které se odehrávají v Japonsku a zároveň velmi zajímavá. V každém případě mi přijde, že po přečtení člověk ztratí všechny hezké iluze o zemi vycházejícího slunce.
Světlo mezi oceány
M. L. Stedman
Smutná volba a smutný příběh. Občas jsem přemýšlela, jestli by Tomovi nebylo lépe samotnému.
Triumf trpaslíků
Markus Heitz
Trpasličí sérii mám od Heitze nejraději a tohle je hodně povedené pokračování. Takže se těším na další díl, protože evidentně nějaký bude.
Patriarchátu dávno zašlá sláva
Pavel Brycz
Pro mne velmi milé překvapení, celou dobu mi to připomínalo Sto roků samoty od Márqueze a zase jednou jsem po dlouhé době v knize ležela a nerada jsem ji odkládala. Jen mi přišlo, že je autor ke svým hrdinům až moc krutý :).
Zeď vzpomínek
Anthony Doerr
Popravdě řečeno opravdu hodně se mi líbila jen povídka Zeď vzpomínek. Ale já na povídky moc nejsem, tak je těžko ocením.
Slečna Pettigrewová začíná žít
Winifred Watson
Na to, jakou to má pochvalnou předmluvu, to zas tak skvělé nebylo, ale jako divadelní hra by to nemuselo být vůbec špatné.
Kletba panství Tyringham
Rosemary McLoughlin
Velmi čtivá a napínavá kniha, jen mi trochu vadilo chování některých postav - Charlotty, které jsem někdy velmi fandila a někdy bych jí nejraději nafackovala, aby se probrala, její matka mi přišla vyloženě jako rozdvojená osobnost - někoho bezdůvodně nenáviděla až za hrob a někoho bezmezně milovala. Nejvíc mi asi vadila postava Lochlanna - když věděl, že opilý dělá hrozné věci, tak neměl pít, jeho chování v manželství bylo prapodivné a jeho čin na konci pobytu v Austrálii naprosto nepochopitelný.
Město
Dean Koontz
Bylo by to lepší, kdyby se stále neopakovalo, že tímhle to všechno začalo, všechny ty hrozné věci - a na ty hrozné věci čekáte tři čtvrtiny knihy, až vám pak zase tak hrozné nepřijdou.
Ve čtvrti Brick Lane
Monica Ali
Kdyby se to zkrátilo o nějakých 150 stránek (a to by nebyl problém, protože ty věčné popisy a odbočky, pro děj zcela nepodstatné, jsou dost únavné), tak bych možná šla s hodnocením výš, protože problematika vystěhovalců a pohled do jejich duše je jistě zajímavá. Jen ty popisy vzhledu lidí byly dost šílené, takový Chánu mi z toho vyšel jako naprosto odporné stvoření a měla jsem pak problém pedstavit si soužití s takovým mužem.
Dobrodružství milovníka knih
Charlie Lovett
Nenadchlo mě to ani neurazilo, pravda je, že přitažlivost hlavního hrdiny je mi záhadou, asi musel být výjimečně krásný, jinak si to neumím vysvětlit. Přeskakování z postavy na postavu bylo dost matoucí a časem jsem se přestala trápit tím, kdo Pandosta vlastnil a co s ním udělal. Popisy restaurování knih a odhalování padělků byly sice zajímavé, ale nakonec jich bylo už trochu moc.
Rytíř Sedmi království
George R. R. Martin
Nechtěla jsem to číst, protože mě pan Martin štve s tím, že by měl raději dopsat jeho rozvleklou ságu, ale vlastně to bylo velmi milé překvapení. Není to tak rozvleklé jako Hra o trůny a bylo zajímavé číst o různých předcích všech těch rodů.
Bábovky
Radka Třeštíková
Skvěle napsané, nesmírně čtivé, napínavé, osudy všech žen byly hodně zajímavé a u některých mi přišlo, jako když popisuje některé mé známé. Střídání času dá chvílemi zabrat, ale vlastně je to dobré oživení děje. Na konci mě malinko zklamalo, že některé příběhy nebyly dotažené do konce, ale možná je dobře, že si je musím domyslet podle svého.
Zapomenuté dítě
Charlotte Link
Od autorky triloge Bouřlivý čas bych opravdu nečekala takhle slušnou psychologickou detektivku. Nejzajímavější byl příběh z válečného období, ale trochu mi chybělo objasnění Jennifeřiny minulosti.
Náhoda nebo osud
Magda Váňová
Napsáno hezky a čtivě, trochu mi vadila jména postav (proč spisovatelé dávají tak divná jména?) a hlavně když už jsem četla počtvrté o nějakém náhodném zabití nebo vraždě, bylo toho moc. A v poslední povídce to bylo přehnané už do krajnosti.
Lékařka
Noah Gordon
Což o to, četlo se to dobře, ale nějak jsem si nedokázala spojit autora Ranhojiče s tímto románem, který mi po celou dobu připomínat čtení pro ženy (nechci napsat přímo červenouj knihovnu, na tu to zase nemělo příliš šťastné konce).
Genom
Sergej Lukjaněnko
Detektivka ve sci-fi mě moc nebavila, hlavně neustále opakované důvody, proč měl každý motiv. Jinak byl svět speciálů a naturálů hezký.
Jsou světla, která nevidíme
Anthony Doerr
Krásná kniha - moc se mi líbil styl vyprávění, kratičké kapitoly, ale každá byla významná, střídala postavy, které se časem všechny nějak propojily. Jen ten konec byl takový nějaký smutný a do ztracena.