Josefie komentáře u knih

V příběhu sledujeme vztah mezi matkou a dcerou, který ve čtenáři dokáže vyvolat až skličující pocit. Hlavně kvůli tomu, že něco takového se může dít klidně ve vašem okolí a ani o tom nemusíte vědět. Jejich toxický vztah eskaluje každou stránkou čím dál tím víc, a vy nemůžete dělat nic jiného, než tomu přihlížet. Vlastně budete prožívat to samé co Baruška - bezmoc. Enjoy :)

Asi mě teď hodně lidí ukamenuje, ale i tak to řeknu! :D Vrány mi velice připomínali Poupátka (Hana Lehečková). Pro obě knížky je typický, jak hned poznáte, že jsou psány českou rukou - výrazy který byste se v zahraničních knížkách nedočetli. Taky ta sprostost v obou knížkách a téma dospívajících dívek s ignorantskejma rodičema. Tady ta podobnost končí. A podtrženo sečteno, Vrány byli víc nechutnější číst.

11 15.01.2022

Magonie je zvláštní v tom, že ačkoliv mě číst bavila, nemůžu ji ohodnotit více než 2/5.
To, co autorka vymyslela za fantasy svět je opravdu pozoruhodný, v nedobrym slova smyslu. Zkrátka slátanina :D

Cílová skupina: Lidi, co mají rádi lodě plující v oblacích, jejíž posádkou je skupina ptáků, kteří ve svých plicích mají ještě menší ptáky - takže taková ptačí matrjoška - FAKT! Nekecám

1 09.01.2022

O Charliem všichni ví že je gay, a o Nickovi se zas ví že je to typ po kterém letí každá holka. Tihle dva nemají spolu nic společného, až jednou si na hodině sednou do stejné lavice a stanou se z nich nejlepší kamarádi. Jenže Charliemu se Nick vážně líbí ikdyž ví že skončí se zlomeným srdcem, protože Nick je hetero - nebo snad?!

Od Srdcerváčů jsem neměla velké očekávání. Čekala jsem klišé příběh, ale byla jsem mile překvapena! Ano, příběh není zrovna originální ale to vynahrazuje nádherné grafické zpracování.
Můj problém s komiksy je, že jsou většinou nepřehledné je v nich hodně dynamiky, a ve stránkách se ztrácím. Jenže Srdcerváči jsou graficky poklidně a zábavně podaným příběhem. Skvěle se hodí jako oddechovka po náročném dni.

3 01.01.2022

Tenhle komiks je podle mě výsměch celé té události.
Pokud vás příběh zajímá, jděte se kouknout na dokument Blus by the beach (najdete to normálně na netu)

Čtenářská výzva 2022: Kniha, jejíž postava má fyzické postižení

Pro doktory je Martin Pistorius záhadou. Až do svých dvanácti let byl zdravý normální kluk. Než si v roce 1988 začal stěžovat na neškodné bolení v krku, časem se přidala i bolest nohou, únava, zapomínání, až nakonec byl Martin odkázán ve čtrnácti letech na vozík. Ztratil kontrolu nad svým tělem, i nad svou myslí, stala se z něj prázdná schránka bez vědomí. Dokud po pár letech se nezačal probouzet z nicoty a znovu dokázal vnímat okolí. Jenže to už byl zařazen do stracionáře pro postižené, kde podmínkou pro přijetí bylo maximální IQ 30. Jak má teď dát lidem najevo, že je zpět? Že sem nepatří? Mysl se mu sice vrátila, ale svoje tělo stále ovládat nemůže.

,,Považují mě za prázdnou skořápku, a proto tady sedím den za dnem už devět let a poslouchám Barnyho nebo Lvího krále, a když si myslím že nemůže být hůř, začnou hrát Teletubbies."

Martinovi je teď už dávno po třicítce, a má zpátky svůj hlas, sice počítačový ale konečně se může vyzpovídat ze všeho čím byl za ta léta neviditelnosti svědkem - hlavně co se týče pečovatelek, vybíjející si svůj vztek na nic nemohoucích pacientech.

Samozřejmě že jsem knížku začala číst, kvůli tomu abych věděla jak se pečovatelky k Martinovi chovaly, protože nevěděly že se za jeho nefungujícím tělem někdo opravdu skrývá a není jen prázdnou skořápkou (ale kdyby to věděly, vážně by to něco změnilo?)
Když na vyprávění přišla řada, zjistila jsem že to nezvládám číst :(

Krom krutého popisování, píše Martin také o všem co ho posouvalo vpřed a jak těžké to celé pro jeho rodinu bylo.

,,Pro druhé lidi jsem byl něco jako kytka v květináči, kterou zalévají a nechávají stát v koutě. Všichni už byli tak zvyklí, že tam nejsem až si vůbec nepovšimli mého návratu."

Je pro mě těžký knize dát jiné hodnocení než pět hvězd, ale po literární stránce je kniha slabá a hodně věcí se v ní opakuje.

2 01.01.2022

K YA fantasy knihám jsem dost skeptická, ale u Holubice a hada jsem být nemusela. Konečně něco aspoň trochu originálního a romantická linka v knize vám nebude lhostejná.
Strhávám jednu hvězdičku za pomalejší začátek a trapnost některých částí (zapříčeněné hlavně Lou a její "drsnou" povahou)

3 01.01.2022

Záhed na den, kdy přijel džíp k jejich domu nezapomene. Do té doby žil spokojeně v citrusovém sadu se svou manželkou a dvěma syny. Všechno tohle mu ale ukradl den, kdy k nim džípem přijel Sulájed a podal mu pás s výbušninou. Čekala ho krutá volba, právě on měl rozhodnout který z jeho chlapců pás ponese.

Příběh je převážně vyprávěn z pohledu devítiletých chlapců, dvojčat, kteří jsou vychováváni válkou. Už jen samotná zápletka příběhu je dost smutná - jeden pás, dva chlapci - to co se ale děje potom, je snad ještě smutnější.

01.01.2022

Jackovi už je pět let a svět zná pouze z televize. Žije se svoji maminkou v Pokoji. Maminku má moc rád a Pokoj taky, je to přeci jen jediné místo které zná. To, co ale nemá rád, je Čert. Čert je pán, který přichází vždycky večer, když už Jack spí ve své skříní. Donese jemu i mamince jídlo a pak rozvrže maminky postel. Krom těchto chvil je Jackův život fajn, dokud maminka nepřijde s plánem na útěk. Proč by ale měli utíkat?

Promyšlený děj popisující vnímání dítěte, který aniž by si to uvědomoval, byl společně se svou matkou vězněn v zvukotěsné nedobytné místnosti. Z anotace se dovídáme, že tedy z tohoto vězení uteče, ač nerad.
Svět je pro něj strašidelný a fascinující zároveň. Samozřejmě hodně věcí zná z televize, ale v ní neměl možnost dotknout se trávy, pohladit psa, mluvit s někým jiným než se svou matkou.
Jeho vychovávání je těžké, protože je teď z něj takový ... podivín. A všechno nám to Jack vypráví ze svého pohledu.

Jakožto milovník psychologických thrillerů můžu říct že tohle pro mě byla originální pecka

4 01.01.2022

Pokud někdo ví, jaké to je ztratit úplně vše, tak je to June Reidová. Den před dceřinou svatbou přišla kvůli požáru o celou svou rodinu.

Ve vyprávění se dočítáme o všech maličkostech, které vedli k tomuto tragickému konci. Dočítáme se také o příbězích lidí s jizvami na duši a každý z nich je propletený do příběhu toho druhého.
A o tom jak moc předsudky mají vliv na náš život.
V knize je mnoho vypravěčů, vypráví své úhly pohledu, které se od těch ostatních liší ale společně vytváří zucelený obraz.
Občas bude složité se ve všech postavách zorientovat (důvod proč ubírám hvězdičku v hodnocení) ale konec stojí za to.
Každý čtenář si z příběhu odnesu to své. Hlavně to, jak dál žít po smrti někoho blízkého, a jak odpustit a jít dál.

Budete se držet abyste u toho nebrečeli, až se dozvíte kolik věcí si mezi sebou oběti požáru neřekli a jak by to celé mohlo mít dopad na jiný konec příběhu... Opravdu silné čtení. Jsem ráda že jsem se nenechala odradit začátkem

3 01.01.2022

Farma plná strašáků na poli, tajemná stará knížka, a porouchaný školní autobus uprostřed husté mlhy. To vše v knize najdete, s jedenáctiletou Ollie v hlavní roli.

Jako atmosfericky podzimní čtení je to hrozně miloučké. Tuto atmosféru vám zaručuju v první polovině knihy, pak se kniha vleče a vleče, až na konci to chytne zase druhej dech.

1 01.01.2022

Při své cestě domů potká chlapec krtka, nedlouho po té se k nim přidá liška a kůň. Z těchto naprosto rozdílných bytostí se stanou přátelé. Každý z nich je něčím osobitý a čtenář se určitě uvidí aspoň v jedné z postav.
Příběh je doprovázen nádhernými ilustracemi a myšlenkami.
Knihu budete mít přečtenou za půl hodinky, nedoporučuji ji však číst na veřejných místech, protože já u toho občas brečela.

6 30.10.2021

Všechny stránky Amelie je průměrná young adult kniha, která zaujme svojí poetičností a krásným stylem autorčina psaní. Bohužel má několik děr v zápletce.
Anotace vyvolá očekávání na romantickou linku mezi spisovatelem a jeho fanynkou. Kniha je ale hlavně o smiřování se se smrtí blízkých. Romantické linky se sice dočkáme, ta je však vážně slabá.

Mínusy
Kvůli čemu jsem knížku nazvala ,,průměrnou"? -
Po rozvodu rodičů hlavní postavy, si Amelii berou pod křídla Jenniny rodiče, které ji financují a živí.
Říkala jsem si že prostě potkala extrémně hodnou a bohatou rodinu, vždyť to se může stát i v reálném životě. Problém je když takovou hodnou rodinu potkala po druhé, a to když vejde do knihkupectví kde se setká s majitelkou Valerií. Valerie aniž by byť znala jen Ameliino jméno, ji nabídne přespání u ní doma aby nemusela do hotelu.
Celkově jsem nechápala vztahy mezi postavami, které se vybudovali až moc rychle.
Valerie se k Amelii chovala přehnaně mile jakoby to snad nebyla cizí holka, ale jenom její neteř či jiná příbuzná co přijela na návštěvu. Alex (Valeriin syn) se okamžitě ujmul role Ameliinyho staršího bráchy, kterej ji vždy ochrání. A Nolan (autor Ormanu) se po prvnim dni do Amelie zamiloval. (Aspoň podle toho co Alex Amelii říkal)

Plusy
Sem bych zařadila již zmiňovaný styl autorčina psaní.
Dále by to pak byli samotné knihy Kronik Ormanu, které jsou tam vylíčeny tak skvěle, že si budete přát aby kniha opravdu existovala.

Postavy
Nolan -
V první polovině knihy působil zvláštně. Vím kam tím bylo mířeno, měl působit tajemně a nedostupně, mezitím co Amelia ho měla pomalu změkčovat a odlupovat jeho slupky. Ale nepovedlo se. Nolan byl jenom tichý kluk, zřejmě trpějící sociální fóbií, který každého odpálkoval a bylo mu jedno že se chová drze. V druhé polovině knihy je vysvětleno proč tomu tak je, a tam najednou Nolan obrátí o 180 stupňů.
Měl tímto získat čtenářovo srdce?
Asi.
A získal si ho?
V mém případě určitě ne.

Amelie -
Společně s dalšími postavami se chovala na 13 i přesto že jsou o mnohem starší. V hlavě jsem ji kvůli tomu viděla jako malou holčičku o kterou se musí všichni starat. (A taky že starali) Takže když přišla na řadu scéna kde řídí auto, tak moje fantazie zkratovala. Nešlo přece dohromady aby takové dítě řídilo auto.

Hodnocení
Kniha mě číst bohužel nebavila, neměla jsem totiž žádnej důvod číst dál. Někdy ty důvody jsou takový, že chci vědět jak to dopadne, nebo si mě příběh chytí natolik, že se nedokážu od něj odpoutat. Ale tady nic z toho nebylo, příběh je vám tak nějak putna, do knihy se nezažerete. Prostě čtete jen ze zvyku abyste to dočetli.

3/5

6 29.10.2021

Tenhle psychologický thriller je celý psán z pohledu psychiatra, který se snaží navrátit šestnáctileté Jenny vzpomínky na večer, kdy byla znásilněna.

Teď jsem knihu odložila z ruky, a WOW! Bylo to super. Ačkoliv vyprávění vypadá nudně, nudné vážně není. Hltala jsem každé slovo. Nemohla se od knihy odtrhnout, potřebovala jsem vědět víc a víc. A přesně jak vypravěč příběhu, neboli psychiatr Alan nám slíbil - konec jeho vyprávění bylo jako když se vozík horské dráhy rozjede ze svahu. A taky jsem se tak cítila! Rozbušilo se mi srdce, dostala jsem husinu, a věděla jsem že teď už mě nikdo nezastaví ve čtení, dokud nebudu mít dočteno.

Vážně nechápu proč skoro všude se kniha prodává za směšnou cenu, dvacet až třicet korun. A taky nechápu, proč tahle kniha neni více známá. Dávám 10 hvězd z pěti, hh.

2 15.10.2021

Jaspera si musíte zamilovat. Jeho svět je vážně pozoruhodný. Sice vám nejspíš všechny ty barvy a pozorování ptáku z okna jednou poleze na nervy, ale stejně to budete v koutě duše milovat.

Dlouho jsem přemýšlela koho mi Jasper připomíná a pak jsem na to přišla... Sheldona z Teorie velkého třesku :D
Také vám tu chci citovat kousek knihy, u kterého mi dáte zapravdu:

--------------------

,,Kouření způsobuje rakovinu," neopomenu zdůraznit. ,,A ta vám zabila maminku. Nejspíš zabije i vás."
Pán mlčí.
Jdu dál. Mlčení znamená, že rozhovor skončil a já se nemusím dál chovat normálně.

----------------------

Co se týče rozzuzlení ten už tak silný nebyl jak byste mohli očekávat, ale nejhorší také nebyl. Nedala bych příběh přímo do žánru krimi, celé šlo spíš o to jak Jasper vnímá svět než o to aby se dopadl vrah.

3 15.10.2021

Jste fanouškem kingovek obzvlášť když se jedná o Řbitov zviřátek? Tak to se vám budou líbit i Zimní lidé.
Je to Řbitovu zviřátek dost podobný, mně osobně se ale Zimní lidé líbili více, a přišli mi víc strašidelnější.
Jako v každých knihách od McMahon se propojuje minulost s přítomností. Díky pohledům z obou dějových linek pomalu odkrýváme děsivá tajemství.
Bylo to velice čtivé, mrazivé a napínavé!

8 15.10.2021

Jojo Moyes je snad jediná autorka od které snesu číst romantické knížky, které jinak už vůbec nemusím. Četla jsem od ní Zakázané ovoce, a ta mě nalákala i na další její knihu - Poslední dopis od tvé lásky. A nešlápla jsem vedle!

Ze čtení mě až bolelo u srdce :( Těším se až si přečtu její další knihy :)

5 15.10.2021

Těšila jsem se na nějakou supr čupr romantickou linku s atmosférou Islandu.
Toho prvního jsem se nedočkala a toho druhého jen trochu. Ale vezmu to od začátku.

Postavy se chovali stereotypně - věděli jste kdy přesně bude postava hysterická, uražená, kdy se pousměje, zkrátka postavy neměli vůbec vlastní charaktery a vždy bylo jasný, co od nich čekat.

Dále, některé chvilky byli velice ... debilní? Ano debilní... myslím že i lidi co tuto knihu chválí mi dají za pravdu.

Romantická linka - dřív než jsme se, my čtenáři, rozkoukali a začetli do knihy, a než se vůbec hlavní postavy pořádně seznámili, tak už byli spolu. (Snad to není spoiler) takže jsem neměla prostor na to si postavy oblíbit a začít si přát aby se dali dohromady.
Vlastně oblíbení si postav vůbec nepřišlo, postavy mi byli všechny nesympatické.
Romantika v tom žádná ani nebyla, to že dvě postavy furt na sobě visí a říkají jak toho druhýho hrozně chtěj neznamená že je to romantický, chybělo v tom něco osobního a nějaký to kouzlo.

Někteří lidi říkají že kniha byla dokonce vtipná?! Tak to VŮBEC. Jelikož teď čtu Sedmilhářky, tak mám knihu s čím porovnávat, u Sedmilhářek jsem teď někde pod 100 stran, a už vidím že postavy nejsou suché, mají vlastní charakter a také mě kniha párkrát rozesmála. Hotýlek mě rozesmál pouze jednou (tímto zdravím Dolly)

Co se týče té atmosféry, nebyla tam postupem knihy už tolik výrazná tak jak bych chtěla, ale dalo se to. Vlastně to zachránilo knihu v mém hodnocení, jinak bych dala hvězd ještě méně.

5 15.10.2021

Knížka se čte z obou stran, z jedné strany je pohled Lyry a z té druhé pohled Gemmy.
Nápad je to skvělý, ale po dočtení knížky jsem tak nějak nechápala pointu toho. Bylo by lepší kdyby se pohledy jen střídaly podle potřeby. Takhle jsem několikrát četla to samé, bez toho aniž bych se dozvěděla něco nového.
Tenhle nápad bych pochopila možná u nějaké složitější knihy, kde bychom nemohli poznat záměry a emoce druhé postavy, takže číst pohledy obou postav by bylo příhodné.
Tady to bylo ale zbytečné, protože tyhle věci se dali snadno vycítit i po přečtení jen jednoho pohledu.

Některé části byli až jednoduché v tom, že postavám hrálo všechno do karet. Je mi jasné že autorka musela ten příběh nějak sepsat, a v každém filmu/knize tak nějak "hrajou věci do karet" ale tady to bylo přímo do očí bijící.

Když jsem zjistila že v knize budou i romantické linky, začala jsem se bát.
Ne vždy jsou totiž romantické linky v knihách dobrý krok, většinou jsou špatně načasované/nemístné nebo přepísklé.
Moje obavy byly ale zbytečné. Romantika nepřekážela a byla v normálním měřítku. Navíc to nebyla klasická romantika, kde po sobě postavy jen lezou. Romantika z pohledu Lyry v sobě měla i myšlenku, takže nepůsobila tak stereotypně hloupě.

Lauren Oliver(ová) do knihy vnesla i několik krásných slovních obratů a roztomilých ideí. Čtení bylo o to více příjemnější a donutilo mě to v hodnocení přimhouřit oči.

15.10.2021

Kraťoučký příběh, za jeden den přečtený.
Františka chodí do divadelního kroužku, kde vedoucí Mirek sexuálně zneužívá velice mladé dívky, rád jim říká poupátka.

Ačkoliv to zní nechutně, tak žádný srdcervoucí emoce to ve mně nevyvolalo.
Nejspíš protože ty holky byly zmanipulovány natolik, že jim to přišlo normální a žádná se s tím závažně netrápila. Tím nechci říct, že to co dělal nebylo trestuhodné, jen by neuškodilo kdyby autorka zatlačila na pilu, aby to se čtenáři aspoň trochu hnulo. Takhle jsem nehla ani brvou.

Ale za to jsem měla hroznej vztek na Františčiny ignorantský rodiče. A ještě větší vztek na to, že se tohle běžně děje. Běžně se děti ignorujou.

Jo, a taky to místy bylo vtipný! Když zrovna Mirek nerval Františce jazyk do pusy...

9 15.10.2021

,,Když vám vykládají, proč by člověk neměl brát drogy, na jedno se vždy zapomíná. Nikdo vám neřekne: ,Když budete brát drogy, začnete spát se všelijakýma debilama.' Tohle by se lidem mělo říct."

Chápu proč tahle knížka byla cca před rokem jedno velký BUM. Je to něco novýho, podobnou věc jsem ještě nikdy nečetla. Kniha je psána ve formě rozhovoru se členy kapely, zvukaři, s manažery,... Skvěle popisuje sedmdesátá léta plná sexu a drog. Také se v ní dozvídáme jaké je to za zákulisím rockové kapely, na jejím největším vzestupu.

Takhle si představuju oddechovou knihu, bylo to kraťoučké, chtěla bych říct i jednoduché - ale - Kniha vypráví o několika vážných tématech, ať je to závislost na drogách, láska k nesprávnému člověku, nebo neplánované těhotenství. I přesto bych ji zařadila do kategorie "oddechové". Člověka příběh nachvilku pošle o padesát let zpátky, kde si může užívat život rokenrolové hvězdy a zapomenout tak na vlastní problémy.

Na obálce stojí: ,,Všichni tam byli. Každý si to pamatuje jinak." Evokovalo to ve mně že se jedná aspoň trochu o detektivní příběh, ale o ničem takovém to není. Vyprávění hlavních postav z jejich pohledů se od sebe tolik nelišilo, šlo spíše o úsměvné krátké momenty než nějaká dramata zamávající celým příběhem, takže ,,Každý si to pamatuje jinak" je klasický lákadlo v anotacích, který v nás vyvolá velký naděje a potom skoro nic z toho.
Nebo to bylo myšleno, že se každý v té době potýkal s jinými problémy? To spíš

Od konce jsem si toho tolik neslibovala a proto mě mile překvapil. Hezky se to zakončilo. Člověk zažil na vlastní kůži význam "třešnička na dortu"

5 15.10.2021