Pokoj
kniha od: Emma Donoghue
Pro pětiletého Jacka je Pokoj celým světem. Je to místo, kde se narodil, kde vyrůstá, kde žije v bezpečí se svou Mami. Celý den si hrají, učí se, cvičí nebo si čtou. V noci ho Mami ukládá do bezpečí Skříně. To proto, aby ho neviděl Čert, který za ní občas v noci přichází... Jack má z Čerta strach. Pro Jackovu mladou matku je Pokoj vězením. Díky odhodlání, vynalézavosti a nekonečné mateřské lásce se jí podařilo vytvořit pro Jacka život, v kterém si neuvědomuje jeho hranice. Pro ni se však staly nesnesitelnými. Vymyslí proto odvážný plán útěku, ve kterém se spolehne na statečnost svého syna a velkou dávku štěstí. Ani ona sama si neuvědomuje, jak moc je nepřipravená na to, že by plán skutečně fungoval. Když se však jejich izolovaný svět otevře a Jack pozná, jaké je to Venku, začne klást otázky. Mnoho otázek... Jazykově vytříbený a tematicky ojedinělý román citlivě prozkoumává dětskou duši vystavenou extrémním podmínkám a klade otázky, které inspirují i děsí. Pokoj Emmy Donoghue byl v roce 2010 nominován v užším výběru na prestižní literární cenu Man Booker Prize.... celý text
Literatura světová , Romány , Thrillery
Vydáno: 2011 , Knižní klub
Originální název:
Room , 2010
více info...
Komentáře (233)
Komentáře 233 Recenze 11
Já to přiznám hned na začátku. Vážně jsem si myslela, že Pokoj jsem už četla. Byla jsem o tom vážně zarytě přesvědčená. Abych po pár stránkách zjistila, že ne, knihu jsem nečetla. Viděla jsem filmovou adpataci. Protože ten styl vyprávění bych rozhodně nezapomněla. Asi mě prostě zmátlo, že mám knihu tak dlouho doma. Raději ani nebudu psát kolik let! Tak jo, jde se na Pokoj...
Ta myšlenka sama o sobě je dost děsivá. Jenom on a Mami. Jenom pár metrů, jejich svět. Občas přijde Čert. Skříň, když přijde Čert. Čert nosí i věci. A Mami jako kdyby občas úplně Vypla. Co když v té době přijde Čert?
Vyprávění je o to horší, protože jde za malým dítětem, které za celý život nepoznalo nic jiného, než tenhle svět jednoho pokoje. Ano, mají televizi, ale stále je tam i mamka, od které všechno ví a právě ona musí občas trochu upravovat během vysvětlování, co tam vidí. Protože prostě nedopustí, aby její dítě trpělo. Když už od začátku víme, že se tam Jack narodil, je jasné, kdo je jeho otec, a jak se tam ona dostala, je snadno domyslitelné. A jak je tedy těžké v tomhle stavu vést život, když v té pokřivené optice je tohle jejich "normálno". Protože i přes to všechno špatné, mají alespoň jeden druhého. A když se naskytne příležitost na útěk, přijde ta horší část. Jako to u podobných případů bývá časté. Bude normálno lepší než naše normálno? A kdo určuje, co normální vlastně je, když nic jiného neznáme?
A možná právě proto, jak je kniha psaná, tím je to psychicky mnohem drsnější to, že zde nejsou žádné explicitní popisy násilí. Všechno si to musíme domyslet. Stejně jako to dělá Jack. Jenom s tím rozdílem, že my víme, že to není normální. Jenže on to neví. On v tom žije. Je to, jak to je. A možná proto je to potom ve světě tak těžké...
Náročná a emotivní kniha.
Těžké a kruté téma. Kniha perfektní, ale víckrát ji rozhodně číst nebudu.
Doporučuji, jen ne slabším povaham.
Opravdu zajímavý román který prozkoumává dětskou duši vystavěnou extrémním podmínkám a vyzývá k zamyšlení. Styl psaní byl zajímavý.80%.
Ze začátku se mi kniha četla velice špatně, prvních několik stran jsem musela doslova "přeletět", protože mi nevyhovoval způsob, jakým Jack vypravuje.
Ale chápu, byl to autorčin záměr; je jasné, že dítě nemůže mluvit jako dospělý, zvlášť dítě s Jackovou zkušeností.
V dalších částech knihy, poté, co se stane jistá změna (nechci napovídat), už jsem si zvykla.
Kniha přečtena za půl dne. Nebyla špatná , přesto to nebyl to úplně můj "šálek kávy".
Zajímavá kniha, dobře se četla, přečtená za tři dny.
Jediné, co mi trochu vadilo, byly občasné nejasnosti v tom, o čem se zrovna píše. Nevím, zda to bylo způsobeno překladem, omylem autorky nebo jejím záměrem.
Např. několikero popisování toho, jak si chlapec "dá", než bylo objasněno, že se jedná o kojení. Toto se dalo třeba i odhadnout, ale jindy nedávaly stylisticky smysl spojení ve větě (nejednalo se v tomto případě o řeč dítěte). Jsou to ale drobnosti, které se dají přehlédnout.
Nejdřív jsem viděla film.Ten se mi moc nelíbil.Knihu jsem přečetla rychle.Neoriginální námět a kontroverzní téma.Kniha i film rozhodně zanechají stopy.
Trvá to asi sto hodin, nebo možná víc....
Je to naprosto strhující a nezapomenutelná kniha.
DOPORUČUJI .
Tak to byla hodně zajímavá kniha. Styl vyprávění očima 5 letého chlapce, jeho slovní sendviče a potom vnímání Venku..
Nemyslím, že bych knihu znovu vzala do ruky, ale opět musím poděkovat Čtenářské výzvě, protože bez ní bych se ke knize nedostala.
(SPOILER) Drsný příběh o ženě, která strávila sedm let v zajetí a jejím synovi, který se v tom zajetí narodil. Uvědomila jsem si, co všechno se jako děti učíme od svého okolí. A co nedokážeme pochopit, pokud nemáme patřičnou zkušenost. Četla jsem to s pusou otevřenou, protože jsem si pořád s údivem říkala, to snad není možné. Ale všichni víme, že je. U útěku mě teda překvapilo, jak se s tím Jack právě bez té zkušenosti popasoval. Že jen neztuhnul na místě a nezíral na všechno kolem. To mi připadalo trochu nepravděpodobné. Dost mě ale zaujala část, která přichází až po tom šokujícím. Jak pocity z takové zkušenosti vysvětlíte ostatním? A jak mají ostatní pochopit vás, když si to sami neumí ani představit? Jak se vyrovnáte s tím, že "normální" život je teď vlastně ten "nenormální"? Dopad tragédií a zločinů prostě nekončí tím, že je oběť zachráněna. No, jen tak asi na knihu nezapomenu.
Ide tu o psychologický thriller, ktorý dokáže v čitateľovi prebudiť obrovskú škálu pocitov: napätie, vzburu, úľavu... a v niektorých momentoch aj nudu zo stereotypu a trochu aj sklamanie.
Autorke sa celkom podarilo sprostredkovať prvý pohľad na svet očami dieťaťa, ale pri čítaní mi naskakovali aj rôzne otázniky, na ktoré som nedostala odpoveď. Možno by ich dokázala vysvetliť práve matka, aspoň čo sa týka vzťahu k synovi...
Určite má kniha svoju originalitu, či už námetom alebo spracovaním.
(SPOILER)
Knihu Pokoj od Emmy Donoghue jsem četla asi před deseti lety. Jako středoškolačka. Nyní jsem si na knihu vzpomněla a rozhodla jsem se, že si ji přečtu znovu, už však jako maminka. A v tom vidím zásadní rozdíl. Když už máte osobní zkušenost s tím, sledovat děťátko a jeho myšlení, dotkne se Vás příběh Jacka o to více, protože už tu jeho "logiku" chápete.
---MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY---
Kniha je vyprávěna Jackem, malým pětiletým chlapcem, který žije se svou Mami v Pokoji, nic víc nezná. Maminka byla v 19 letech unesena a vězněna mužem, který ji skoro každou noc navštěvoval. A čekala na to, až se jednou dostane i se svým synem zpět do světa, který znala a opustila již před více než sedmi lety.
Kniha je skvělá. Jack je skvělý. Vyprávění dítětem je neotřelé a geniální. Jack musel projevit neuvěřitelnou statečnost a sílu, ale i velké pochopení. Ne jen v plánu útěku, ale i ve velkém světě.
Musím říct, že všechny postavy v knize to měly rozhodně těžké, ale při tomto druhém čtení mě lehce iritoval vztah babičky k Jackovi. Přišlo mi, že na něj mnohdy spěchá a nenechá ho být "dítětem", že nebere úplně ohled na jeho pocity a emoce. Ale je to možná jen můj dojem :).
Doporučuji, pokud chcete číst něco, kde se ukáže, jací lidé jsou a jací musejí být, aby přežili. Ale že i když přežijí a dostanou se ven, není to to, co očekávali a musí čelit mnoha překážkám.
Vůbec nechápu, kde se ve mně vzala odvaha přečíst tuhle knížku. Díky výzvě jsem to zkusila a uznávám, že to byl velmi netradiční zážitek. Nemohu říct, že příjemný, ale zaručeně skutečně intenzivní.
Hodně zajímavá kniha. Nejen námět, ale především zpracování. Celý příběh je vyprávěn pohledem malého pětiletého kluka, navíc ne tak úplně obyčejného a s běžným pohledem na svět. Překvapivě mnohem zajímavější je druhá část, odehrávající se po Velkém útěku, která konfrontuje jednotlivé postavy s novou realitou a do popředí se dostává problematika posttraumatického syndromu.
Zloba, popření, odmítání, neschopnost smířit se s tím, co se stalo, obtížné přijetí nové reality, fyzické problémy, pochybnosti, hledání smyslu života – tomu všemu musí malý Jack a jeho Mami čelit prakticky ze dne na den. A nezanedbatelnou roli hraje i přístup ostatních, ať už jsou to lékaři, rodina, média nebo senzacechtivá veřejnost.
To vše je vnímáno optikou „malého prince“, který právě vstoupil na neznámou planetu, a ne vždy se tu potkává s pochopením a vstřícností. Škoda jen, že to, co se odehrává v hlavě Mami zůstává až příliš v pozadí. Celkový pohled tak mohl být mnohem komplexnější.
Nejhorší je, že se něco takového skutečně děje.
Ne v knize, ve filmu, ale i ve skutečnosti. Mnohé případy známe, ale o kolika zmizelých nemáme ani potuchy, kde a jak skončili.
Nebudu tu hodnotit, jestli jsou věrohodné všechny úvahy pětiletého dítěte, styl jeho vyjadřování nebo jestli se to mohlo takto všechno odehrát.
O tom to není.
Pro mě to byl opravdu silný zážitek.
P.S. Jen tak pro zajímavost - 65 her (slovy šedesát pět , všechny jsem si je vypsala) vymyslela Mami pro Jacka jen tak z nábytku, papírových krabic, těstovin, mouky, vyfouklých skořápek, ruliček od toaleťáků a toho, co bylo k dispozici.
Bez mobilu nebo počítače.
Tak matně si vzpomínám na ponorkové nemoci rodičů se svými dětmi za doby covidu...
Zajímavě psaná kniha, očima a jazykem malého chlapce, který neví, že za zdmi pokoje je opravdový život. Kniha mě pohltila, jen ke konci vystupování a chování babičky bylo dost zarážející. Možná tím autorka chtěla poukázat na fakt, že většinou si babičky dělají s vnoučaty vše po svém? Tímto se omlouvám všem vnímavým babičkám, věřím, že jich je většina. :-)
Nádherný příběh, nádherně napsaný s vynikajícím překladem. Kdyby člověk znal i ty britské televizní seriály, byl by zážitek ještě větší. To, že jsem k této knize dostal je zásluha čtenářské výzvy. Bez ní bych se určitě do knih této autorky nepustil. A byla by to hrozná škoda. Tohle se nesmí moc číst hlavou, ale hlavně srdcem. Asi bych přivítal i 2. díl. Je mi strašně líto, že jsem musel Jacka opustit.
Tuhle knihu jsem si koupila před několika lety v Levných knihách na doporučení @klariny.knihy. Začala jsem ji hned číst a vzpomínám si, že mě velice nadchl styl vyprávění, kterým je příběh podán. Vypravěčem je malý chlapec a vy sledujete svět jeho očima. Všechny věci a předměty jsou psané s velkým začátečním písmenem, což mi přišlo jako krásný a roztomilý detail. Jenže jsem kdysi knihu brzy odložila a vrátila se k ní až letos, v audio podobě.
.
S příběhy, kde je dotyčný proti své vůli držen v místnosti, jsem se už několikrát setkala. Originálním prvkem tohoto příběhu je jeho vypravěč, kterým je - jak už jsem zmínila - pětiletý chlapec. Netuší, že se za zdmi Pokoje nachází úplně jiný svět. Že to, co vídá v televizi, je skutečné. Že existuje spousta a spousta věcí, o kterých nemá ani potuchy.
.
To, co jsem poslouchala, bylo strašné a děsivé. Nedokážu si představit, že bych něco takového zažila. Ale nějak to na mě nezapůsobilo. Nevyvolalo to ve mně ty správné emoce. Když jsem audioknihu na Scribdu doposlouchala, pustila jsem si film. Hned v první scéně, v níž jsem viděla Pokoj, jsem si říkala, že takhle jsem si ho nepředstavovala. Viděla jsem ho mnohem hezčí a čistší. Zadržovala jsem dech, i když jsem věděla, jak příběh skončí. Brečela jsem a nemohla přestat. Ve většině případů říkám, že je kniha lepší než film, ale v tomhle je to opačně.
(SPOILER)
Toto bolo náročné čítanie. Bohužiaľ nie kvôli téme, ale kvôli prevedeniu. Vôbec mi nevyhovovalo, že rozprávačom bolo 5 ročné dieťa. Občas som nechápala, čo ten chlapec hovorí, musela som si vety čítať viac krát a znervózňovalo ma to natoľko, že som začala preskakovať strany, niektoré som len preletela očami.
ZAČIATOK SPOILERU
Ako tak to začalo byť záživné, keď plánovali útek, keď Jack utiekol a keď sa dostali na kliniku. Potom to šlo zase z kopca. Nad niektorými postavami mi rozum stál. Jackova babka mi pila krv tým, ako neohľaduplne zachádzala s Jackom, pre ktorého bolo všetko nové. Jeho strýko s tetou museli ísť nakupovať rovno s Jackom, atď.
KONIEC SPOILERU
Bohužiaľ, mňa kniha až tak nebavila, tretinu by som zoškrtala. 2,5/5*
První čtvrtina se mi velmi špatně a pomalu četla. Nemohla jsem si přivyknout řeči pětiletého Jacka. Později jsem si buď přivykla, a nebo se snad i Jackova řeč trochu zlepšila. To, že je kniha psaná z pohledu tak malého chlapce mě však celou knihu nepřestalo fascinovat.
Líbila se mi část, která se odehrávala v Pokoji, sympatizovala jsem s Mami, která se pro Jacka v rámci jedné místnosti snažila zajistit plnohodnotný vývoj. Část odehrávající se ve Venku byla zpočátku zajímavá, avšak po pár stranách příliš utahaná běz nějakého zvláštního děje. Ten dospěl do ztracena.
Číst o takových věcech z pohledu malého chlapce bylo z části opravdu nepříjemné, z části fascinující. Bohužel je toto příběh, který (ač nepravděpodobně) může být pro některé osoby na světě realitou. Nedoporučovala bych ji pouze slabším jedincům.
(SPOILER)
Ako prvé som, ešte pred rokmi, videla filmové spracovanie, z ktorého som bola úplne odpálená. Teraz som sa dostala aj ku knihe, ktorá ma, pravdupovediac, trochu sklamala.
V prvom rade, slovenský preklad je fakt zlý. Už dlho som nečítala knihu s takým umelým jazykom. Naozaj máme uveriť, že niekto takto rozpráva? A z "pár dúškov" ma až zdvíhalo, brr.
Obsahovo som mala veľký problém s niektorými postavami, pri ktorých konaní mi až rozum zastával. Akože jasné, poďme zobrať Jacka, ktorý je vo svete asi že deň a pol, do múzea. Najlepšie bez mamy. Ale ešte predtým sa nezabudnime zastaviť v obchoďáku, pretože súrne, ale naozaj súrne potrebujeme kúpiť darček a skvelo sme si to naplánovali práve na túto príležitosť, lebo inokedy sa proste nedalo. A potom sa čudujme, že to neprebehne úplne najhladšie...
Detto stará mama, ktorá mala ohľaduplnosti a empatie asi toľko, čo sa jej za nechet zmestilo. O starom otcovi, ktorý sa zastavil na otočku z Austrálie radšej pomlčím.
Príbeh to bol ale nevšedný, páčilo sa mi, že celé rozprávanie bolo z Jackovho pohľadu. Ale za mňa je to ďalšia z (mála) kníh, pri ktorých sa mi filmová adaptácia zdala oveľa vydarenejšia.
Kniha psaná z pohledu 5leteho chlapce který nezná nic jiného než život v pokoji se svojí úžasnou maminkou a jak se život může během chvíle otočit a vytrhnout ho z toho jediného co zná a svým dětským způsobem miluje. Dala jsem jen 3hvezdy protože mi kniha přišla místy velmi zdlouhavá, předvídatelná a za půlkou už jsem se musela do čtení trochu nutit.
tedy... kniha byla velmi emotivní... nedovedu si představit, že by někdo něco takového mohl vydržet...
Doporučuju.
Jackovi už je pět let a svět zná pouze z televize. Žije se svoji maminkou v Pokoji. Maminku má moc rád a Pokoj taky, je to přeci jen jediné místo které zná. To, co ale nemá rád, je Čert. Čert je pán, který přichází vždycky večer, když už Jack spí ve své skříní. Donese jemu i mamince jídlo a pak rozvrže maminky postel. Krom těchto chvil je Jackův život fajn, dokud maminka nepřijde s plánem na útěk. Proč by ale měli utíkat?
Promyšlený děj popisující vnímání dítěte, který aniž by si to uvědomoval, byl společně se svou matkou vězněn v zvukotěsné nedobytné místnosti. Z anotace se dovídáme, že tedy z tohoto vězení uteče, ač nerad.
Svět je pro něj strašidelný a fascinující zároveň. Samozřejmě hodně věcí zná z televize, ale v ní neměl možnost dotknout se trávy, pohladit psa, mluvit s někým jiným než se svou matkou.
Jeho vychovávání je těžké, protože je teď z něj takový ... podivín. A všechno nám to Jack vypráví ze svého pohledu.
Jakožto milovník psychologických thrillerů můžu říct že tohle pro mě byla originální pecka
Ačkoliv jsem Pokoj četla již před deseti lety, ihned po vydání, do dneška si vybavuji všechny pocity, které jsem při čtení tohoto příběhu prožívala.
(SPOILER) Hmm..do polovice super, do 3/4 fajn, koniec nič moc. Rozprávanie z pohľadu dieťaťa bolo iné, ale zaujímavé, vôbec mi to nevadilo, naopak, prinieslo to príbehu iný rozmer. Kniha bola zo začiatku veľmi pútavá, až mrazivá...Neskôr, po oslobodení sa hlavných hrdinov a po pokuse o samovraždu, nasledovalo na môj vkus veľmi zdĺhavé čítanie. Jack strávil veľa času u svojich starých rodičov a to bolo pre mňa najúmornejšie, niekoľko stránok som musela aj preskočiť..pretože ma to tak veľmi nudilo. Musím však podotknúť, že tá časť knihy, kde ,,mama" robila rozhovor s médiami bola dosť citovo náročná...Viem si predstaviť tú strašnú frustráciu z otázok, ktoré viedli k spomenutému pokusu o samovraždu.
Dovolím si knihu nehodnotit klasickými hvězdičkami. Popravdě bych ji nikomu nedoporučila. Nebyla špatná, ale bylo strašné číst o takových věcech z pohledu malého dítěte. Bylo mi z toho smutno a je mi z toho smutno pořád.
Štítky knihy
zfilmováno irská literatura izolace únosy vypráví dítě
Pokoj
Kniha Pokoj je v
| Právě čtených | 13x |
| Přečtených | 1 190x |
| Čtenářské výzvě | 263x |
| Doporučených | 116x |
| Knihotéce | 384x |
| Chystám se číst | 611x |
| Chci si koupit | 106x |
| dalších seznamech | 5x |