Jidu
komentáře u knih
Ghúl
Brian Keene
Já to miluju! Skvělý, úžasný, dokonalý. Říkala jsem si: "hm, banda dětí, nějaká příšera, to bude nuda." Ano, já vím, nemám mít předsudky, ale co si budeme máme je všichni Takže jsem se bála, že to bude jako třeba Klaun v kukuřičném poli, který měl kliku, že jsem ho četla jako první horor, protože to by teď nedopadlo dobře.
Ale! Tady jde autor hodně do hloubky. Máme tu Ghúla, samozřejmě, ale i když je to krvelačná bestie, tak pro mě byla na stejné úrovni, jako lidské postavy v tomto hororu.
Autor si skvěle pohrál s ukázkou toho, že monstra jsou zejména mezi lidmi a Ghúl byl, pro mě, dost postranní. Co musely některé děti prožívat, to mi drásalo nervy.
Další super věc bylo to, že autor ukázal, že ne vždy si vezmeme ze špatných rodičů ponaučení, ale kolikrát se chováme stejně. Ač podvědomě. Opět - tohle pro mě byl horor.
Za zmínku stojí určitě i to, že příběh je opravdu drsný. Někde jsem si říkala, že už to stačí, že už dost a myslela jsem, že se to třeba nějak v dobré obrátí. Hm, ne.
Já jsem jedním slovem nadšená. Čtenář dostane skvělé skloubení nadpřirozené bestie s těmi lidskými a dumá, kdo je sakra horší. Za mě ty lidské, jsou daleko reálnější.
Knihu doporučuji na 100%. Tohle je skvost.
Vodník
Tereza Bartošová
Tak tohle byla skvělá detektivka! Zmizení kamarádky, mrtvola, divné vztahy ve všech směrech, tajemno, tohle já můžu.
Moc jsem si oblíbila detektivy. To byli opravdu sympaťáci a bylo super, že autorka mi je nepředstavila jen jako detektivy, ale také jako obyčejné lidi s rodinou, svými problémy atd. Moc jsem oběma fandila.
Co stojí za zmínku, tak je výběr jmen, které autorka pro postavy zvolila. Minimálně jedno mi zůstala v hlavě Nebudu říkat jaké, protože to když budete číst, tak fakt vyprsknete smíchy.
Samotný případ byl zajímavý, hodně neobvyklý, neodhalila jsem, co a kdo za tím přesně je. Také se mi líbí, že autorka nevymýšlela žádné překombinované bláznoviny a ten vrah byl vlastně dost logický, i když byl příběh originální. Já tyhle reálnější příběhy zkrátka můžu.
Tajemno, které je citelné už z anotace, prostupuje celou knihu. Pořád jsem si říkala, jestli tam teda nějaké nadpřirozeného bude nebo ne. A v jednu chvíli jsem fakt čekala pravého vodníka.
Malá výtka - postav bylo až moc. Těžce se v nich orientovalo a pořád přibývaly další a další. Zvažovala jsem, že si je už vypíšu a to nemám moc v lásce.
Jinak jsem spokojená a moc tuto českou detektivku doporučuji.
Zpovědi
Kanae Minato
Když jsem začala číst, tak jsem si říkala: "Ehm, cože? Mlíko? Co to do prkýnka bude za hrůzu??" No tak jako hrůza to byla, ale v extrémně dobrém slova smyslu.
Proč mlíko jsem pochopila velmi rychle a ty jo, to je hodně creepy!! Nepovím přesně o co go, ale je to mazec. Úplně mi běhal mráz po zádech.
Já mám ráda thrillery, kde nemám v lásce ani jednu z postav. Tady tomu tak bylo. Všichni psychoušové. Kdybych si musela vybrat, tak jsem fandila Júko. Přeci jen přišla o dceru, ta měla na bláznovství právo.
Příběh je vyprávěn odosobněně, takže to opravdu dodává na té šílenosti postav. V klidu si čtete, pomalu se nic neděje a najednou takový zvrat, že nestačíte zírat. Nebo aspoň já to tak měla.
Konec byl smutný, překvapivý a hodně děsivý. Když si uvědomíme, co jedna chorá mysl vše dokáže...uf!
Knihu doporučuji pro milovníky thrilleru, co už mají dost načteno a chtějí ve svém oblíbeném žánru zažít něco jiného. Já jsem moc spokojená. Jedna hvězdička dolů za pár nudných míst, ale bylo by to tak max 10 stran, nic hrozného.
Balada o ptácích a hadech
Suzanne Collins
Prvně k tomu vzhledu (mám nové filmové vydání). Já na téhle knížce ujíždím. Krásná obálka, ale hlavně ta ořízka! Aaaa! Těžce konkuruje Čtvrtému křídlu. Upřímně mně osobně se líbí i víc.
A teď už k příběhu. Autorka si pro čtenáře připravila knihu plnou akce, smrti, ale i lásky, naděje a víry.
Příběh Snowa, který je, jak všichni víme, mimo prequel pěkný prevít ve mně vyvolávala dost rozporuplné pocity. Na jednu stranu jsem ho nesnášela a na druhou měla ráda. Tady totiž většinu knihy prostě prevít není. Je to mladý a obětavý kluk....no, jak říkám, většinou...
Za mě jsou nejlepší 2/3 knihy, pak se stane něco, co začalo být maličko zdlouhavé a místy dost nudné, takže proto ubírám půl hvězdičky. Ale samotné hry a to před nimi je luxus. Nešlo knihu odložit a byla jsem napnutá jako struna.
Ještě si dovolím zmínit, že filmova adaptace je opravdu hodně hodně věrná knize. Za což jsem ráda. Vím, že to není samozřejmé (viz třeba Slzotvůrce). Zároveň ale nedoporučuji před čtením koukat. Ideálně až pak.
Celkově knihu rozhodně doporučuji, jsem moc spokojená!
Černá a purpurová
Wojciech Dutka
Tak tohle byla hodně zajímavá kniha na tuto tématiku. Běžně máme v knihách postavy obětí, ale tady je ten zlý, nacista. A je tu jeho úhel pohledu a jeho vyprávění. Hodně neobvyklé.
Příběh začíná v době před válkou, kdy jednotlivé postavy řeší své problémy, ale i zamilovanost, první lásky atd. Je to dost kontrast k tomu, co je brzy čeká. Spousty jídla, rodinné sešlosti atd.
Autor knihu píše jakoby odosobněným stylem, takže jsem měla maličko problém se začíst. Zejména prvních cca 150 stran, kdy se vlastně "nic neděje". Ale pak to přišlo a já naopak jeho styl psaní uvítala.
Kapitoly, kde dostává slovo Franz, jsou hodně rozporuplné. Čtenář ho totiž nezná jen jak nacistu, ale i jako člena vesnice a rodiny, který prostě...naletěl? Nebudu spoilerovat, ale zkrátka se to ve mně strašně pralo, protože sice to bylo hovado, ale stále tam bylo to ALE, protože jsem znala jeho příběh.
Milena, která mi prvních 150 stran pila krev, protože byla umanutá až hrůza, najednou začala dávat smysl a její umanutost ji udržela naživu.
Autor zkrátka umí vzbudit morální dilema a celou knihu se to ve mně pralo.
Celkově je kniha plná emocí, krutých pasáží, ale i naděje, zakázané lásky a ukázky lidské síly. Moc doporučuji.
Padesát odstínů ostudy
Andrew Shaffer
Napsat dobrou parodii není žádná legrace. Aby autor udržel tu hranici humoru, která je sice stupidní, ale není to už moc otravný, to je fakt bruslení na dost tenkém ledě.
Tato parodie je rozhodně nejlepší, jakou jsem kdy četla. Ze začátku je to fakt sranda. Earl Gray, Anna Stylová, vrtulník na nějakých 50m cesty, to se fakt pobavíte.
Ale klasika no, prostě pak to začalo být opakující a docela nudný. Asi kdyby autorka víc přidala na erotických scénách, kterých tady bylo docela málo, tak by to bylo lepší. Na ty jsem se těšila nejvíc, protože byly absurdní už v originále. Ale ejhle, ono tu šlo zejména fakt o absurdní situace v běžném životě. To je za mě škoda.
Celkově ale oceňuji, že se do toho někdo pustil a sepsal to. Já jsem zjistila, že parodie asi vyhledávat nebudu. Přeci jen u knihy strávíte několik hodin, čtete to několik dní, takže to je prostě moc. Teda na mě.
Každopádně i tak hodnotím jako nadprůměr a hvězdičky beru za ty er. scény, vše ostatní je jen můj problém. Milovníci tohoto žánru budou podle mě nadšení.
Železná vdova
Xiran Jay Zhao
Pane jo! Kde začít? Asi tím, že odteď koukám na štítky na KD a ne na DK. Tam je totiž uvedeno pouze fantasy, což je prostě chyba. Moc nestuduji anotace, protože to je kolikrát spoiler jako blázen, takže jsem si myslela, že jdu do zajímavé čínské fantasy. Ale omyl, tohle je sci-fi s prvky fantasy. A ty prvky jsou tam spíše až ke konci.
Takže jsem se ocitla ve světe podobnému Transformers, kde se lidé "měnili" v roboty a bojovali za lidstvo. Bylo to jako nějaká počítačová hra. Nevím, jestli toho bylo moc, že to ztratilo na dynamičnosti, nemám porovnání, ale tady to bylo: "Zabiju toho, toho taky, jejda, ten málem zabil mě, ale dobrý zabil jsem ho" a takhle pořád dokola .
Příběh mimo boje byl fajn, ale za mě až přehnaně feministický. Podporuji samostatnost žen apod., ale názor, že jsme víc než muži a že je nepotřebujeme, to já nesdílím. Nicméně chápu, proč to autorka se svoji národností napsala.
Další problém byl milostný trojúhelník, který tady za mě byl nadbytečný. LGBTQ+ jsem věděla, že tam bude, ale tohle jsem teda nečekala. Asi jsem prostě konzerva no, i ve svých 23. letech .
Co mě nadchlo, tak bylo posledních cca 40 stran, ale pěkně mě štve, že pokračování není a nevím, kdy bude, protože si myslím, že druhý díl, který vypadá právě více zaměřený na fantasy, by mě bavil o moc víc. No a samozřejmě to skončí strašně otevřeně! A co teď, že?
Knihu doporučuji milovníkům sci-fi, robotů atd. To budete nadšeni. Já jsem čekala maličko něco jiného, nebo přesněji i něco jiného, že to nebude jen o tom.
Americký predátor
Maureen Callahan
Musím říct, že z téhle knihy jsem pěkně zmatená. Ano, o Israeli Keyesovi jsem nikdy neslyšela a "těšila" jsem se na to, že se o něm něco dozvím. Jenže to provedení knihy je tak zvláštní, že toho o něm po dočtení vím asi tolik, jako kdybych zapnula google a 5 minut něco četla. Prostě jsem čekala víc.
Hodně jsem bojovala se stylem, jaký je kniha psaná. Ano, je to true crime, takže chápu, že to nebude příběh plný extrémních zvratů, ale sled pravdivých událostí, ale safra, když už to bylo fakt stylem dokumentu, tak to nemohlo být méně chaoticky? Občas jsem byla fakt mimo a musela jsem přemýšlet, o koho jde.
Plusem jsou určitě výpovědi samotného predátora, kterých je tu zejména v druhé polovině opravdu hodně a popisy pocitů obětí. Hodně mi to přiblížilo jejich emoce a uf..fakt doufám, že tohle nikdy nezažiju.
Vyšetřovatelé mi nijak k srdci nepřirostli, to třeba v Zátahu na ďábla byli popsání daleko lépe. Tady mě spíš pěkně štvali svoji neschopností a takovými chybami, že jsem si ťukala na čelo. Kdyby nebyla lidská blbost, politické machinace a nevím co vše, tak by rozhodně neřádil tak dlouho. Smutné!
Celkově knihu hodnotím jako průměr. Nemám pocit, že bych se něco extra dozvěděla, od knihy čekám, že mi poskytne nějaké větší podrobnosti, ale to tady teda moc nebylo a mně to tam prostě chybělo. Zkrátka nerazilo, ale nenadchlo.
Tenkrát v Texasu
Jan Hlubek
Tak tohle bylo hodně zajímavé počteníčko. Texas, minulost, rangeři, to je fakt originální a hodně mě to zaujalo.
Příběh začíná jako obyčejná detektivka, prostě vražda a její vyšetřování. Jenže poté se autor začne hodně věnovat Travisovi.
Ze začátku mi to dost vadilo, protože by se mi líbila spíš právě originální detektivka ze zajímavého prostředí, než vyšinutý pošuk, ale to se po pár stránkách změnilo.
A už to jelo! Travis…bože! Nebo teda takhle, vše, jen ne bože, to bylo čiré zlo. Totálně mi pil krev a při jeho „braní spravedlnosti do svých rukou“ jsem myslela, že s knihou mrsknu.
A to je super! Takové emoce u mě vzbudí málokterá kniha a já jsem ráda, že jsem se mohla pěkně narozčilovat.
Snesla bych méně vulgarit. Upřímně, někdy to bylo tak na sílu, že jsem se tomu musela už spíše pousmát, než aby to dodalo na efekt. Ale to má asi každý jinak.
Konec číslo jedna super, konec číslo dva taky, pokud bude pokračování. Jinak tam byl maličko nadbytečný.
Celkově jsem spokojená a i tato nová tvorba autora mě zaujala. Travis je rozhodně skvělá postava, ač pro mě záporák, ale třeba ho vy uvidíte jinak. Doporučuji.
Pod Ďáblovým mostem
Loreth Anne White
Panečku, tohle byl thriller jako vyšitý! Fakt super. Od začátku akce, žádná hluchá místa, velká spokojenost.
Příběh je vyprávěn z úhlu pohledu Trinity, která natáčí podcasty a je to taková prapodivná senzachtivá osůbka, co mi často pila krev, a z pohledu Rachel, hlavní vyšetřovatelky případu.
Autorka mě postavila před morální dilema, kdy jsem nevěděla, jestli Claytona nenávidím, nebo mi ho je líto. Fakt jsem nevěděla. Ostatně jsem ani nevěděla, jestli mám ráda některou z postav. Každá měla nějaký škraloup, každá něco pohnojila, ale zároveň to byli jen lidé, takže prostě chybovali.
Jak to bylo jsem maličko tušila, ale doufala jsem, že se pletu, ale bohužel. Úplný konec byl pro mě teda nepatrným zklamáním, ale jinak super.
Někdy si nevšímáme obyčejných lidí, vidíme jen ty hezké, populární, a k čemu to může vést. Fakt, doporučuji všemi deseti. Top thriller tohohle roku.
Modré tóny
Anne Cathrine Bomann
Pane jo! Tohle teda bylo hodně zajímavé čtení. Kdy je zármutku příliš, kdy přestane být normální a zdravé truchlit? A kam je člověk schopný zajít, aby se těmto pocitům vyhnul?
Kniha je vyprávěna ze čtyř úhlů pohledů, takže se to ze začátku trošku plete, kdo s kým atd. Ale zase já prostě ty jiné názory na jednu situaci mám v knihách ráda.
Každá hlavní postava má své trápení, takže by se zdála být vhodným adeptem pro užívání zkoumaného léku. To bylo zajímavé a čekala jsem, kdo po tom sáhne.
Samotný výzkum byl trochu strašidelný a k zamyšlení. Co vše se dokáže přelstít a obejít, aby se uvedl na trh lék s neověřeným složením a účinky. Já jen doufám, že tohle platí pouze ve fikci, protože jinak potěš.
Co mi v knize dost vadilo, tak byla předvídatelnost, za kterou beru 30%. Vše, co se stalo, jsem prostě odhadla X stránek předem, takže se žádné wow nedostavilo.
Celkově ale zajímavé a originální čtení. Doporučuji.
Anatomie: Příběh lásky
Dana Schwartz
Když jsem knihu otevírala, tak jsem si opravdu myslela, že půjde o romantiku, jak říká název. Ale omyl, to je zde okrajově. Za mě jedině plus, trochu jsem se toho bála.
Dovedete si představit, že byste nemohli studovat a dělat to, v čem jste nejlepší, jenom proto, že jste se narodili "bez čudlika" a ve špatné době? Tak to zažívá hlavní postava románu. Jenže! Holka jedna šikovná se nevzdá.
Kniha je plná nechutností, jelikož se Hazel učí medicínu, jak jinak, než pitvou, jenže těla dostává opravdu neobvyklým způsobem. I když na tu dobu dost obvyklým - vykrádáním hrobů. Takže si to asi dovedete představit, v jakém stavu se jí dostali pod ruce. Fuj.
Romantika je, jak jsem již řekla, opravdu decentní. Je nám jasný, kdo s kým, ale není tady ani jedna erotická scéna, takže kdo by knihu vynechal kvůli obavám z přehnané erotiky, nemusíte. Opravdu je zde na prvním místě Hazel a její cesta k vysněnému..zaměstnání? Asi spíše poslání.
Příběh je popsán tak bravurně, že jsem si nemoc, na kterou tamní umírali, hledala. No, neexistuje, ale sežrala jsem to i s navijákem, takže skvěle napsané.
Jedna hvězdička dolů za pár nudnějších míst, ale jinak doporučuji. Jsem spokojená a neskutečně překvapená. Název je zavádějící.
Severoamerické jezerní příšery
Nathan Ballingrud
Tak kde začít! Asi tím, co mi na knize opravdu vadilo - ukousnuté konce. Měla jsem pocit, že některá z příšer snad půlku příběhů snědla, protože to nebylo možný. Jasný, trochu něco nechat na představivosti čtenáře, je úplně v pořádku, ale tady u všech chyběla snad půlka.
Takže i když byl námět dobrý a mohlo by to být fakt úplně top, tak bohužel, nedozvěděla jsem se vůbec nic. A i když se se snažila si to nějak domyslet, tak jsme ve většině případů byla bezradná.
Je možné, že jsem nebyla naladěná na autorův styl, ale s další štafetářkou jsme se na tom shodli, takže těžko říct.
Nejvíce stojí za vypíchnutí povídky SS a Puklina. Puklina mě oslovila mrazivým prostředím, kde figurovali psovodi, zima až praští, no zkrátka já tohle prostředí můžu a příběh mi přišel taky super. A SS byla zase zajímává z psychologického hlediska, co je někdo schopný udělat pro popularitu atd., nebudu spoilerovat. Jenže! Opět...konec nikde.
Jiné povídky buď za nic nestály, nebo neurazily, ale ani nenadchly. Ty dvě výše zmíněné to potáhly na 50%, ale bohužel, jsem zklamaná.
Celkově knihu hodnotím jako průměr a doporučuji ji těm, co rádi dostanou originální námět, ale příběh si vytvoří víceméně celý sami. Já k těmto lidem nepatřím.
Orgie v chomoutu
Carlton Mellick III
Jejda mane, tohle byla pecka . Mellick prostě umí. Kniha začíná poměrně těžkým a zajímavým tématem. Pojednává o potratech, o privilegiích pro rodiny s dětmi (lepší peníze, možnost volit atd). A pak pokračuje bláznivinou.
Týpek, co se účastní takových těch akcí, kde se mají všichni moooc rádi, jednu z těch milovnic zbouchne. Jenže jaksi nesleduje politiku (taky bych byla v háji) a zjistí, že si ji musí vzít. Tak to říká nový zákon.
Matně vzpomíná, kdo to byl, ale lepší svatba, než jít do lochu...Nebo? Jako čtenář jsem se ocitla v totální magořině Zvyklosti tohoto mimozemského druhu, to byl mazec. No ostatně na obálce vidíte nevěstu.
Nasmála jsem se, až mě bolelo břicho, někdy jsme si říkala, že to snad už stačí, ale hlavně jsem si opět říkala, že chci sakra vidět na pár minut do autorovi hlavy. Ono by to asi na víc bylo maličko nebezpečné, protože buď je totální blázen, nebo génius...nebo oboje.
Celkově knihu hodnotím opravdu jako hodně povedenou, jsem nadšená. Líbilo se mi to ještě víc, než Zbouchnul jsem satanovu dceru, kde na mě ten lego dům a lego vše bylo někdy maličko moc. Tohle je super kravina, která si zaslouží medaili, fakt, že jo.
Vyvrhel
Anthony Ryan
Čekala jsem, že prvních cca 100-150 stran se budu seznamovat se světem, akce tu moc nebude a budu se jen snažit zorientovat v postavách. Omyl, začínáme pěkně zostra a svět je představován za pochodu.
Kdo by čekal nějaké obr fantasy plné čarodějnic, upírů atd., tak by byl poměrně zklamaný, jelikož prvků fantasy je zde dost pomálu. Mně to ale nevadilo.
Ráda jsem se vžila do života drsných zbojníků, do života v lese, a upřímně mě to bavilo víc, než nějaké víly atd. Přišla jsem si jako v nějakém..asi historickém románu s prvky fantasy. A to, jak jsem zjistila, mám ráda.
Co se mi také líbilo, tak je to, že autor jede ve stylu Martina. Máte oblíbenou postavu? Myslíte si, že bude pro děj důležitá? Šupito -hlavička pryč. GENIÁLNÍ! Plné zvratů.
Co knize maličko uškodilo, tak je přeci jen rozsah. Teda alespoň za mě. Alwyn tam nemusel mít tolik niterních úvah a bylo by to super. Upřímně mě někdy štvaly tak, že bych knihu hodnotila na 75%, ale 3 a 3/4..to jsme zase v jiné knize takže hodnotím na 4*.
Konec také překvapil, se strachem jsem otáčela stránky, že to skončí otevřeně, ale ne. Pokračování si přečtu ráda, ale teď mám klid na duši, jelikož je to dost uzavřené.
Celkově spokojenost a milé překvapení.
Ďáblův deník
Adrian Bednarek
Úvodem chci říct, že námět knihy je opravdu povedený. Kdyby se něco maličko upravilo, tak by to byla pecka. Přeci jen...kolikrát za život jsme na ulici potkali vraha? Vážně si myslíme, že bychom ho poznali? Co když je to od pohledu úplně normální kluk..? A o tom kniha pojednává.
Kuba má opravdu všechno, dobré vzdělání, královnu krásy, peníze, je krásný, na kterou si ukáže, tu může mít. Ale má temné tajemství. A zde přichází problém.
To temné tajemství je totiž docela "odfláknuté". Dozvíme se, co má kde kdo na sobě, jak mu to co obepíná, co by s tím člověkem dělal (v rámci zákona), ale když dojde na popis toho zla, tak je to šup lup, zabil jsem ji.
Čekala bych, že když je tady tak detailně popsáno oblečení atd, tak si autor dá práci i s detaily u vražd. Přeci jen to mi tam fakt chybělo. Přes 100 stran se po prologu čeká a nakonec je to otázka pár stránek.
Další věc, co knize moc nepomohla, tak je dost otřesný překlad. Standardně si toho nevšímám, ale tady to bylo opravdu do očí bijící a hl. postava se kvůli tomu někdy vyjadřovala dost divně.
Také bych určitě ubrala na erotických scénách. Ze začátku jsem si myslela, že si někdo popletl žánr. "TO" sem sice patří, ale ne tolik. Pak už to bylo otravné.
Suma sumárum, zajímavá kniha námětem, ale provedení nic moc. Hodnotím jako průměr a jsem zvědavá na další díly.
Etiketa domácí
Daniel Šmíd
Dneska to bude spíše takový osobní zpovědníček Každý máme nějaké chyby, každý máme nějakou povahu, která nám dominuje, a každý se s ní musíme naučit pracovat. Jak tichý člověk kupříkladu v průbojnosti, tak výbušný člověk v umírněnosti. No, a já jsem ta výbušnina. Než abych si to nechala v klidu projít hlavou A PAK to řešila, tak vylítnu jako čertík z krabičky a ono...co si budeme...je to někdy spíš pro smích. Proto mě zaujala tato kniha a zejména její kapitola Etiketa komunikace v rodinách.
A víte co? Ta mě pěkně štvala. Jak říká jedna recenze, tohle nechcete číst, protože pravděpodobně zjistíte, že toho děláte hodně špatně. Jo, bingo! Nicméně nic není psáno útočně, navádí to k touze a potřebě se zlepšit a kniha vás provází a vede k zdárnému cíli.
Upřímně, tohle budu číst vícekrát, budu se k tomu v určitých situacích vracet a opravdu knihu doporučuji. "Proč je důležité dbát na tom co a jak říkáte. Ujistěte se, odkud berou děti inspiraci pro svůj způsob vyjadřování." Tohle byla hodně dobrá nakopávka! Protože ono to je extrémní pravda! Vyzkoušeno na sobě.
Dále kniha pojednává o všech možných situacích, ať už jsou obvyklé nebo ne. Jak se chovat v supermarketu, jak na svatbě, jak při různých diskuzích, jak debatovat, a taky o tom, že někdy mlčeti zlato.
Já jsem nadšená. Jak jsem se knihy trochu bála, protože seberozvoj mi ne vždy sedl, tak tohle je pecka. Fakt doporučuji.
Padlý vládce nebes
Denisa Janštová
Pane jo, tohle mě teda HODNĚ bavilo! Na DK jsem viděla hodnocení, kde bylo napsané, že to je "přesně to romantasy, které já můžu". Tak jsem se na začátku trochu bála, že tam zase bude jasný pár, ale bude trvat 200 stran, než si dají aspoň pusu a fantasy půjde do ústraní. Omyl!
Tohle není romatasy. Tohle je krásné YA fantasy plné magie, všemožných tvorů a odvážných postav. A i když je Erin trošku naivka a někdy zbrklá trubka, tak většinou pro to má odůvodnění a neštvalo mě to.¨
Svět je vykreslen opravdu bravurně, zápletka jakbysmet. Princezna, co si má vzít krutého krále, tak se vzepře a uteče do divokých lesů hledat žijícího draka. Pecka.
Střídání kapitol Nathana a Erin také oceňuji. Já ty různé úhly pohledu mám ráda. Nikdy není nuda, čtenáře to udržuje v napětí.
Celkově je kniha fakt super. Má jedinou chybu, nemá pokračování. Já už ho chci!! Kdo to má vydržet. Bez debat doporučuji.
Podívej se podruhé...
Dagmar Digma Čechová
(SPOILER) Tohle byla další pecka, kterou jsme měla možnost si v poslední době přečíst. Upřímně knihy na podobné téma jsem četla. A četla jsem jich hodně. Ale že by byl týraným muž? To se mi pod ruce dostalo poprvé.
A musím říct, že to bylo hodně zajímavé čtení. Kdo knihy na toto téma čte, nebo někdy četl, tak ví, že na těch ženách to dost často někdo pozná a snaží se pomoct a ony bohužel dost často nechtějí. Ale co když je to obráceně?
Co když to nikdo nevidí, protože to nikoho nenapadne? To je pěkný průser. A tahle madam hrála svou hru tak bravurně, že mi málem rupla cévka, když jsem věděla, kde je pravda.
Také mě hodně bavil Xaver, postava z jeho románů, takové alter ego, které mělo vždy větší nadhled a snažilo se Oldovi ze svízelné situace pomoct.
Konec, na který si někteří stěžují, mi přišel úplně v pohodě. Neměla jsem pocit, že by to bylo nějak useknuté. Za mě spokojenost a neskutečně ráda si přečtu další autorčiny knihy.
MOŽNÝ SPOILER - přeci jen o psychickém i fyzickém týrání ze strany žen se mluví méně, i když se také děje. To samé znásilnění v manželství. Nikdo nemá právo si tohle vynucovat na sílu. Já moc děkuji autorce, že toto téma otevřela a napsala o něm knihu.
Blízko obzoru
Jessica Koch
Uf! Jen si na to vzpomenu a už mám zase slzy v očích. Že jsem u pár knih slzela, to je pravda, ale tady jsem vyloženě brečela a nešlo to zastavit. Tak strašně moc emotivní příběh autorka napsala.
Co zvládne jeden člověk unést? Kdy je toho už prostě moc? Ukázka toho, že spravedlnost ve stylu "Už jsem toho v životě zažil/a hodně, teď se musím mít jenom dobře" je úplný nesmysl.
Své o tom ví hlavní postava Danny, který po absolutně otřesném startu do života před sebou nemá ani zářnou budoucnost. Bohužel mu není přáno.
V pekle, které si nedovedu ani představit, potkává své světlé místo v životě, svoji přítelkyni. A spolu jdou vstříc všem zítřkům, ať už dobrým, nebo těm špatným. A těch špatných je rozhodně více.
Také tu máme Dannyho kamarádku, která prochází rovněž otřesnou situací. Je zajímavé pozorovat, jak Danny, který je opravdu v háji, pomáhá, jak může. Neskutečně jsem to na něm v příběhu obdivovala. Prožíval největší peklo, jaké si dovedu představit, ale přesto dokázal být oporou.
Co mě úplně dostalo, tak byl samotný konec, kde máme pár slov od autorky. To jsem brečela nanovo. Nevím, co víc říct. Přečtěte si tento silný příběh několika lidských životů. Stojí to za to. Ale kapesníky po ruce! Doporučuji na 100%