Jidu
komentáře u knih
Anatomie: Příběh lásky
Dana Schwartz
Když jsem knihu otevírala, tak jsem si opravdu myslela, že půjde o romantiku, jak říká název. Ale omyl, to je zde okrajově. Za mě jedině plus, trochu jsem se toho bála.
Dovedete si představit, že byste nemohli studovat a dělat to, v čem jste nejlepší, jenom proto, že jste se narodili "bez čudlika" a ve špatné době? Tak to zažívá hlavní postava románu. Jenže! Holka jedna šikovná se nevzdá.
Kniha je plná nechutností, jelikož se Hazel učí medicínu, jak jinak, než pitvou, jenže těla dostává opravdu neobvyklým způsobem. I když na tu dobu dost obvyklým - vykrádáním hrobů. Takže si to asi dovedete představit, v jakém stavu se jí dostali pod ruce. Fuj.
Romantika je, jak jsem již řekla, opravdu decentní. Je nám jasný, kdo s kým, ale není tady ani jedna erotická scéna, takže kdo by knihu vynechal kvůli obavám z přehnané erotiky, nemusíte. Opravdu je zde na prvním místě Hazel a její cesta k vysněnému..zaměstnání? Asi spíše poslání.
Příběh je popsán tak bravurně, že jsem si nemoc, na kterou tamní umírali, hledala. No, neexistuje, ale sežrala jsem to i s navijákem, takže skvěle napsané.
Jedna hvězdička dolů za pár nudnějších míst, ale jinak doporučuji. Jsem spokojená a neskutečně překvapená. Název je zavádějící.
Severoamerické jezerní příšery
Nathan Ballingrud
Tak kde začít! Asi tím, co mi na knize opravdu vadilo - ukousnuté konce. Měla jsem pocit, že některá z příšer snad půlku příběhů snědla, protože to nebylo možný. Jasný, trochu něco nechat na představivosti čtenáře, je úplně v pořádku, ale tady u všech chyběla snad půlka.
Takže i když byl námět dobrý a mohlo by to být fakt úplně top, tak bohužel, nedozvěděla jsem se vůbec nic. A i když se se snažila si to nějak domyslet, tak jsme ve většině případů byla bezradná.
Je možné, že jsem nebyla naladěná na autorův styl, ale s další štafetářkou jsme se na tom shodli, takže těžko říct.
Nejvíce stojí za vypíchnutí povídky SS a Puklina. Puklina mě oslovila mrazivým prostředím, kde figurovali psovodi, zima až praští, no zkrátka já tohle prostředí můžu a příběh mi přišel taky super. A SS byla zase zajímává z psychologického hlediska, co je někdo schopný udělat pro popularitu atd., nebudu spoilerovat. Jenže! Opět...konec nikde.
Jiné povídky buď za nic nestály, nebo neurazily, ale ani nenadchly. Ty dvě výše zmíněné to potáhly na 50%, ale bohužel, jsem zklamaná.
Celkově knihu hodnotím jako průměr a doporučuji ji těm, co rádi dostanou originální námět, ale příběh si vytvoří víceméně celý sami. Já k těmto lidem nepatřím.
Orgie v chomoutu
Carlton Mellick III
Jejda mane, tohle byla pecka . Mellick prostě umí. Kniha začíná poměrně těžkým a zajímavým tématem. Pojednává o potratech, o privilegiích pro rodiny s dětmi (lepší peníze, možnost volit atd). A pak pokračuje bláznivinou.
Týpek, co se účastní takových těch akcí, kde se mají všichni moooc rádi, jednu z těch milovnic zbouchne. Jenže jaksi nesleduje politiku (taky bych byla v háji) a zjistí, že si ji musí vzít. Tak to říká nový zákon.
Matně vzpomíná, kdo to byl, ale lepší svatba, než jít do lochu...Nebo? Jako čtenář jsem se ocitla v totální magořině Zvyklosti tohoto mimozemského druhu, to byl mazec. No ostatně na obálce vidíte nevěstu.
Nasmála jsem se, až mě bolelo břicho, někdy jsme si říkala, že to snad už stačí, ale hlavně jsem si opět říkala, že chci sakra vidět na pár minut do autorovi hlavy. Ono by to asi na víc bylo maličko nebezpečné, protože buď je totální blázen, nebo génius...nebo oboje.
Celkově knihu hodnotím opravdu jako hodně povedenou, jsem nadšená. Líbilo se mi to ještě víc, než Zbouchnul jsem satanovu dceru, kde na mě ten lego dům a lego vše bylo někdy maličko moc. Tohle je super kravina, která si zaslouží medaili, fakt, že jo.
Vyvrhel
Anthony Ryan
Čekala jsem, že prvních cca 100-150 stran se budu seznamovat se světem, akce tu moc nebude a budu se jen snažit zorientovat v postavách. Omyl, začínáme pěkně zostra a svět je představován za pochodu.
Kdo by čekal nějaké obr fantasy plné čarodějnic, upírů atd., tak by byl poměrně zklamaný, jelikož prvků fantasy je zde dost pomálu. Mně to ale nevadilo.
Ráda jsem se vžila do života drsných zbojníků, do života v lese, a upřímně mě to bavilo víc, než nějaké víly atd. Přišla jsem si jako v nějakém..asi historickém románu s prvky fantasy. A to, jak jsem zjistila, mám ráda.
Co se mi také líbilo, tak je to, že autor jede ve stylu Martina. Máte oblíbenou postavu? Myslíte si, že bude pro děj důležitá? Šupito -hlavička pryč. GENIÁLNÍ! Plné zvratů.
Co knize maličko uškodilo, tak je přeci jen rozsah. Teda alespoň za mě. Alwyn tam nemusel mít tolik niterních úvah a bylo by to super. Upřímně mě někdy štvaly tak, že bych knihu hodnotila na 75%, ale 3 a 3/4..to jsme zase v jiné knize takže hodnotím na 4*.
Konec také překvapil, se strachem jsem otáčela stránky, že to skončí otevřeně, ale ne. Pokračování si přečtu ráda, ale teď mám klid na duši, jelikož je to dost uzavřené.
Celkově spokojenost a milé překvapení.
Ďáblův deník
Adrian Bednarek
Úvodem chci říct, že námět knihy je opravdu povedený. Kdyby se něco maličko upravilo, tak by to byla pecka. Přeci jen...kolikrát za život jsme na ulici potkali vraha? Vážně si myslíme, že bychom ho poznali? Co když je to od pohledu úplně normální kluk..? A o tom kniha pojednává.
Kuba má opravdu všechno, dobré vzdělání, královnu krásy, peníze, je krásný, na kterou si ukáže, tu může mít. Ale má temné tajemství. A zde přichází problém.
To temné tajemství je totiž docela "odfláknuté". Dozvíme se, co má kde kdo na sobě, jak mu to co obepíná, co by s tím člověkem dělal (v rámci zákona), ale když dojde na popis toho zla, tak je to šup lup, zabil jsem ji.
Čekala bych, že když je tady tak detailně popsáno oblečení atd, tak si autor dá práci i s detaily u vražd. Přeci jen to mi tam fakt chybělo. Přes 100 stran se po prologu čeká a nakonec je to otázka pár stránek.
Další věc, co knize moc nepomohla, tak je dost otřesný překlad. Standardně si toho nevšímám, ale tady to bylo opravdu do očí bijící a hl. postava se kvůli tomu někdy vyjadřovala dost divně.
Také bych určitě ubrala na erotických scénách. Ze začátku jsem si myslela, že si někdo popletl žánr. "TO" sem sice patří, ale ne tolik. Pak už to bylo otravné.
Suma sumárum, zajímavá kniha námětem, ale provedení nic moc. Hodnotím jako průměr a jsem zvědavá na další díly.
Etiketa domácí
Daniel Šmíd
Dneska to bude spíše takový osobní zpovědníček Každý máme nějaké chyby, každý máme nějakou povahu, která nám dominuje, a každý se s ní musíme naučit pracovat. Jak tichý člověk kupříkladu v průbojnosti, tak výbušný člověk v umírněnosti. No, a já jsem ta výbušnina. Než abych si to nechala v klidu projít hlavou A PAK to řešila, tak vylítnu jako čertík z krabičky a ono...co si budeme...je to někdy spíš pro smích. Proto mě zaujala tato kniha a zejména její kapitola Etiketa komunikace v rodinách.
A víte co? Ta mě pěkně štvala. Jak říká jedna recenze, tohle nechcete číst, protože pravděpodobně zjistíte, že toho děláte hodně špatně. Jo, bingo! Nicméně nic není psáno útočně, navádí to k touze a potřebě se zlepšit a kniha vás provází a vede k zdárnému cíli.
Upřímně, tohle budu číst vícekrát, budu se k tomu v určitých situacích vracet a opravdu knihu doporučuji. "Proč je důležité dbát na tom co a jak říkáte. Ujistěte se, odkud berou děti inspiraci pro svůj způsob vyjadřování." Tohle byla hodně dobrá nakopávka! Protože ono to je extrémní pravda! Vyzkoušeno na sobě.
Dále kniha pojednává o všech možných situacích, ať už jsou obvyklé nebo ne. Jak se chovat v supermarketu, jak na svatbě, jak při různých diskuzích, jak debatovat, a taky o tom, že někdy mlčeti zlato.
Já jsem nadšená. Jak jsem se knihy trochu bála, protože seberozvoj mi ne vždy sedl, tak tohle je pecka. Fakt doporučuji.
Padlý vládce nebes
Denisa Janštová
Pane jo, tohle mě teda HODNĚ bavilo! Na DK jsem viděla hodnocení, kde bylo napsané, že to je "přesně to romantasy, které já můžu". Tak jsem se na začátku trochu bála, že tam zase bude jasný pár, ale bude trvat 200 stran, než si dají aspoň pusu a fantasy půjde do ústraní. Omyl!
Tohle není romatasy. Tohle je krásné YA fantasy plné magie, všemožných tvorů a odvážných postav. A i když je Erin trošku naivka a někdy zbrklá trubka, tak většinou pro to má odůvodnění a neštvalo mě to.¨
Svět je vykreslen opravdu bravurně, zápletka jakbysmet. Princezna, co si má vzít krutého krále, tak se vzepře a uteče do divokých lesů hledat žijícího draka. Pecka.
Střídání kapitol Nathana a Erin také oceňuji. Já ty různé úhly pohledu mám ráda. Nikdy není nuda, čtenáře to udržuje v napětí.
Celkově je kniha fakt super. Má jedinou chybu, nemá pokračování. Já už ho chci!! Kdo to má vydržet. Bez debat doporučuji.
Podívej se podruhé...
Dagmar Digma Čechová
(SPOILER) Tohle byla další pecka, kterou jsme měla možnost si v poslední době přečíst. Upřímně knihy na podobné téma jsem četla. A četla jsem jich hodně. Ale že by byl týraným muž? To se mi pod ruce dostalo poprvé.
A musím říct, že to bylo hodně zajímavé čtení. Kdo knihy na toto téma čte, nebo někdy četl, tak ví, že na těch ženách to dost často někdo pozná a snaží se pomoct a ony bohužel dost často nechtějí. Ale co když je to obráceně?
Co když to nikdo nevidí, protože to nikoho nenapadne? To je pěkný průser. A tahle madam hrála svou hru tak bravurně, že mi málem rupla cévka, když jsem věděla, kde je pravda.
Také mě hodně bavil Xaver, postava z jeho románů, takové alter ego, které mělo vždy větší nadhled a snažilo se Oldovi ze svízelné situace pomoct.
Konec, na který si někteří stěžují, mi přišel úplně v pohodě. Neměla jsem pocit, že by to bylo nějak useknuté. Za mě spokojenost a neskutečně ráda si přečtu další autorčiny knihy.
MOŽNÝ SPOILER - přeci jen o psychickém i fyzickém týrání ze strany žen se mluví méně, i když se také děje. To samé znásilnění v manželství. Nikdo nemá právo si tohle vynucovat na sílu. Já moc děkuji autorce, že toto téma otevřela a napsala o něm knihu.
Blízko obzoru
Jessica Koch
Uf! Jen si na to vzpomenu a už mám zase slzy v očích. Že jsem u pár knih slzela, to je pravda, ale tady jsem vyloženě brečela a nešlo to zastavit. Tak strašně moc emotivní příběh autorka napsala.
Co zvládne jeden člověk unést? Kdy je toho už prostě moc? Ukázka toho, že spravedlnost ve stylu "Už jsem toho v životě zažil/a hodně, teď se musím mít jenom dobře" je úplný nesmysl.
Své o tom ví hlavní postava Danny, který po absolutně otřesném startu do života před sebou nemá ani zářnou budoucnost. Bohužel mu není přáno.
V pekle, které si nedovedu ani představit, potkává své světlé místo v životě, svoji přítelkyni. A spolu jdou vstříc všem zítřkům, ať už dobrým, nebo těm špatným. A těch špatných je rozhodně více.
Také tu máme Dannyho kamarádku, která prochází rovněž otřesnou situací. Je zajímavé pozorovat, jak Danny, který je opravdu v háji, pomáhá, jak může. Neskutečně jsem to na něm v příběhu obdivovala. Prožíval největší peklo, jaké si dovedu představit, ale přesto dokázal být oporou.
Co mě úplně dostalo, tak byl samotný konec, kde máme pár slov od autorky. To jsem brečela nanovo. Nevím, co víc říct. Přečtěte si tento silný příběh několika lidských životů. Stojí to za to. Ale kapesníky po ruce! Doporučuji na 100%
Dárek
Sebastian Fitzek
Dovedete si představit, že byste neuměli psát, číst, zkrátka že byste byli analfabet? Hrozná představa, která mi při čtení knihy proběhla hlavou nesčetněkrát.
Moje první seznámení s autorem proběhlo velmi dobře. Jsou zde krátké kapitoly a plno napětí. Ale byla jsem zmatená až hrůza! Když si myslíte, že něco víte, tak vám autor ukáže, že víte leda prdlajs.
Ze začátku mi to přišlo super! Konečně neprůhledný thriller, ale když jsem ani 300. straně nedocházela k nějakému rozuzlení, tak mě to začalo krapet štvát.
Myslím, že zde nastal klasický problém, který u thrillerů zažívám často - autor neodhadl, kdy vše odhalit, takže konec byl poměrně dost uspěchaný.
Nicméně i tak řadím tuto knihu do hodně povedených. Bylo zde plno krutostí, takže milovníci Cartera - toto je rozhodně adekvátní alternativa. Oceňuji nápad s analfabetem a celkově s velmi originálním únosem, ale konec byl přitažený za vlasy. Mně to nevadí, ale kdo chce reálný závěr, nedočká se ho.
Celkově knihu doporučuji těm, kteří čtou thriller běžně a chtějí si trochu polámat hlavičku nad zápletkou a odhalením. Opravdu, mám načteno hodně, ale tohle jsem nečekala ani omylem.
Hra na pavoučka
Zuzana S.
Úvodem chci říct, že vůbec nebagatelizuji tento příběh a nechci ho zlehčovat a hl. postavy je mi neskutečně líto. Nicméně krutý příběh neznamená automaticky dobré hodnocení.
Ocitáme se v Zuzanině pekle, v něčem, co nemá prožít žádný dospělý, natož dítě. Otčím je hovado, pardon, nejde to říct jinak, matka taky hotový "poklad", prostě absolutně toxická a dysfunkční rodina, myslím, že to je nám všem jasné.
Bohužel musím říct, že číst tuhle knihu bylo holé utrpení. A ne příběhem, ale provedením. Autorka skáče v časech tak často, že se v tom absolutně nedá orientovat. Jednou jí je pět, pak čtrnáct, pak devět, pak zase pět, prostě příběh nemá absolutně žádnou chronologickou posloupnost.
Na začátku je napsáno, že je kniha vydaná s minimem úprav, a to je podle mě chyba. Autorka je traumatizována. Psát o tomhle není zajisté lehké, takže to dle toho vypadá. Zásah někoho dalšího, kdo by to trochu seřadil a učesal, to bylo potřeba.
Další má výtka je, že autorka kolikrát sama neví, co je pravda a co ne, kdy ji šálila mysl. No, a co pak má dělat čtenář? Čemu se má věřit a čemu teda ne?
Mohla bych psát ještě dlouho, ale zkrátka kniha je pro mě velkým zklamáním.
Nicméně chápu, proč vznikla. A pokud autorce byť jen trošku pomohla v psychickém hledisku, tak jsem nadšená za ni. Ale zásah redaktora měl proběhnout. Hodnotím na 5%
Květy z půdy
Virginia Cleo Andrews
Uf, to byla zase síla! Poslední dobou se ke mně dostávají knihy s dost těžkým tématem. A tahle byla teda hodně hodně náročná.
Zemřel otec, nešťastná nehoda, a matka, dosti finančně negramotná, zůstává sama s dětmi...Ve zkratce to absolutně nedává a rozhodne se vrátit ke svým rodičům, i když její dětství bylo vše, jen ne hezké. Nemá na výběr...Nebo má, ale nechce?
A tady začala moje nenávist k ní. Jak to mohla svým dětem udělat. Nebudu říkat co, ale to, co se tam dělo a ona to věděla a stejně je tam nechala! To nebyla máma, ale hyena. Hlavně, aby ona byla ok. Zase ve mně něco vzbudilo obrovské emoce.
Jenže se dostáváme ke zpracování knihy a k tomu, co mě dost štvalo. Kniha je prezentována jako vyprávění na základě pravdivé události, ale když člověk pátrá, tak to vypadá spíš jako MK tah, a to já nemám ráda. Nicméně ve výsledku jsem ráda, že je varianta, že se to nestalo, protože tohle nepřeji nikomu, ale chápete, co chci říct.
Dalším problémem byla čtivost. Nevím, jestli je to tím, že kniha je krapet starší, ale ty dětské dialogy byly tak zvláštní, strašně spisovné apod., že se to četlo ztěžka.
Ve výsledku jde o hodně zajímavý a pobuřující příběh, ale za výše zmíněně věci hodnotím na 60%. Film je prý lepší, tak ještě zkusím ten.
Buď rád, že nic nemáš
Igor Indruch
Myslím, že mám nového oblíbeného autora, protože co jsem zatím měla čest číst, tak byla pecka vedle pecky.
Příběh kluka z ubytovny, komplikovaných vztahů, touhy po tom, co děti a celkově každý chceme, a zoufalství, že to nemáme. Ale kdo nic nemá, nic neztratí, že?
Knížka se i přes těžké téma čte poměrně lehce a slupla jsem ji za dva dny.
Opravdu mě bavilo, jak autor dokázal vykreslit vztahy mezi postavami, popsat myšlenkové pochody Mojmíra a vystavit příběh.
Tohle se poměrně těžce hodnotí bez spoileru, ale kdo si chce přečíst knížku, která poukazuje na složitost vztahů, nespravedlnost života, ale i naděje - tohle je pro vás.
Já jsem Mojmírovi moc fandila a rozhodně se ke knize vrátím. Protože to, že se narodíme do něčeho, za co nemůžeme, to je svatá pravda, ale vždy si z toho můžeme něco vzít a vyjít silnější.
Knihu bez debat doporučuji. Tohle se povedlo.
Balada pro Emily
Jarmila Stráníková
Fuha! Tohle byla jízda. Čekala jsem vše, ale upřímně, toto ne. Mazec! Top kniha tohohle roku!
Kniha je prezentována jako psychothriller, což opravdu nechápu proč. Ocitáme se totiž v hotové noční můře, která je horor jako poleno.
Tři dějové linky, každá svým způsobem strašná, každá odhalující něco jiného. V jedné jsme v době po druhé světové válce, při odsunu Němců. V druhé v roce 2003, kde hlavní postava prožívá útlé dětství v domě spolu s matkou. A v třetí, současnosti, kdy Kamila přijíždí dům zrenovovat a prodat.
V každé knize je nějaká linka maličko nudnější a nějaká zábavnější. Tady ne, hltala jsem každou stranu.
Já si knižní horory zakážu vidět, prostě si to něco nevizualizuji, ale to nám tady autorka nedovolí, jelikož příběh doplňují hrůzostrašné, ale i jiné (a z těch mě mrazilo ještě víc) ilustrace.
Myslela jsem, že už nemůže přijít nic horšího... a pak přišla strana 339...nebudu vám říkat, co se stalo, ale tohle mě rozsekalo a myslela jsem, že příběh nedočtu.
O knize bych upřímně mohla mluvit hodiny, ale řeknu to ve zkratce - tohle chcete. Jen čekejte horor a ne thriller. A čekejte fakt hrůzu. Myslím, že tohle otřese každým. Doporučuji na 100%!!
Miloval prostitútku
Ružena Scherhauferová
Tak si to povíme narovinu, jo? Laco je debil. To jen tak z úvodu. A proto se chová tak, jak se chová. Má vše. Úspěšný kariérní život, tlupu vlčáků, která ho bezmezně miluje a manželku, která je nejen krásná, ale i šikovná a oddaná. No, ale Laco si řekne, že to je docela nuda.
Adrenalin je potřeba! Proto když vidí mladou vyzáblou prostitutku, neodolá. Joo, člověk by ještě pochopil nějaký otcovský sklony, že ji chce pomoct, ale to ne! Laco s ní začne spát. A nejen to, začne ji pomáhat úplně se vším. Ke všemu se stará i o její matku. Je to velmi svědomitý hoch, takže obě ženy zaopatří se vším všudy, doslova.
Já nevím, já za prostitutkami nechodím, ale fakt je normální, když přijdete k takové osobě domů, si říct, že ty dveře potřebují promazat? Jak říkám, svědomitý muž.
Měla jsem škodolibou radost, když se mu to vše začalo bořit jako domeček z karet, takový chlap si nezaslouží nic moc lepšího, ale samotný konec jsem teda nečekala.
Myslela jsem si, že kniha bude maličko větší bizár, ale on je to spíše román, který se často zaměřuje na jiné postavy a jejich vztahy, také hodně na psy apod, což bylo překvapení, ale ne nemilé.
Ve výsledku mě kniha ale moc bavila. Je čtivá, je prdlá, ale je reálná. Druhá míza je potvora! Za mě doporučuji, jsem fakt spokojená.
Pan primář v praxi
neznámý - neuveden
Jelikož jsme častý návštěvník lékařských zařízení a sama si z toho všeho dělám ráda srandu, protože pak už mnohdy zbývá pouze brečet, tak tuhle knížku jsem zkrátka musela mít.
Břitký, drzý, černý a hodně ironický humor, to je přesně můj šálek kávy.
Na každé dvojstránce je vícero vtípků, které se týkají lékařství. Ať je to o pacientech, různých (ne)vtipných situacích v nemocnici, co lékaři zažívají, nebo přímo sarkastické poznámky na systém a celkově zdravotnictví. U každého jsem se ale opravdu nasmála.
Knížka je samozřejmě slupnutá za pár chvilek, přeci jen jde o komiks, ale rezonuje ve mně už od začátku března a i jsem se k ní stihla vrátit. Humorné knihy nemám a tohle je fakt povedené.
Na závěr si dáme pár ukázek, ať vás trochu nalákám.
"V rozhovoru o workoholismu jsem četl, že být hrdý na to, když pracujete osmnáct hodin denně, je jako chlubit se, že vypijete flašku vodky každý den. Já vám nevím. Minulý týden jsem zkusil oboje a po té práci mi bylo rozhodně hůř."
"Některé překlepy v dokumentaci není potřeba opravovat. Nemění totiž význam sdělení. Třeba chirurg může konzervativní terapii indikovat slovem neřešte i neřežte."
Celkově knihu rozhodně doporučuji, obzvláště personálu ve zdravotnictví .
Mozkodlab: Fifíkovská variace
Igor Indruch
Tak tohle byla jízda. Přiznávám se, že jsem se bála, že bude nějak zásadně vadit, že jsem nečetla právě Výchovu dívek v Čechách, ale za mě to nijak na škodu nebylo.
Tahle kniha je lehce multižánrová. Máme zde hodně úvah, plno sexu, humoru, no z každého rožku trošku.
Líbilo se mi, jak se s tím autor nemazal. Prostě to řekl vše tak, jak chtěl. Žádné servítky.
Co mě hodně pobavilo a musím to zmínit, tak je text na obálce knihy. Jak je tam představení autora a hodnocení čtenářů/dalších autorů/časopisu apod, tak autor to pojal unikátně. Dozvíme se o něm třeba přibližnou váhu. No a víte, kdo všchno mu příběh hodnotil? Fuuha! Třeba Václav Havel, Jidáš Iškariotský a spousta dalších.
Myslím, že dle výše zmíněného je jasné, jak autor knihu pojal a jaká to byla velmi často vtipná jízda. Já tohle můžu a jsem moc spokojená. Určitě knihu vřele doporučuji.
Vlk
Jindřich Píša
Ano, tahle kniha je opravdu nádherná. Jak příběhem, tak ilustracemi. Pozorujeme cestu vlka, který hledá svou spřízněnou duši a objevuje i sám sebe a svou ideální životní cestu.
Kniha je velmi poetická a metaforická. Každý si ji může vysvětlit po svém a každý v ní uvidí něco jiného. Je to hodně těžce uchopitelné dílko na popsání dojmů ze čtení, protože knížka je drobeček na dvě hodinky, ale rezonuje ve mně doteď.
Když jsem si knihu vybrala, tak jsem čekala něco úplně jiného upřímně, a dost jsem se bála, jaké to ve výsledku bude, jelikož toto je hodně mimo můj žánr, ale obrovská spokojenost, jen se na to člověk musí naladit a pořádně tu atmosféru "nasát".
Vlk se krásně vyvíjel, chyboval, byl zhrzený, byl namyšlený, prostě to byl úžasný průřez životem a etapami v něm, které zažíváme všichni. Bylo hodně zajímavé to pozorovat.
Celkově je kniha opravdu krásná, vřele doporučuji.
Na dušičky zomrieš
Mark E. Pocha (p)
Jojoo, tohle já můžu. Zkrátka Markova odporná klasika. Prostě masakr hadr.
Upřímně ani nevím, co víc napsat, dneska to bude asi dosti krátké. Kdo Markovi knihy čte, tak ví, co čekat. Totálně zvrácená hlavní postava, která začne řádit. A to pořádně.
Líbilo se mi, že tady dost dlouho figurovalo dítě. Co si budeme, to je hodně hodně strašidelný. Od roztomilého chlapečka byste ledacos faakt nečekali.¨
Další zápletka je tady krásně popsána, Lou jsem si moc oblíbila. Maličko mi připomínala mě. Vždy "ta jiná" zakřiknutá holka, co si drží věci v sobě. Jo, ta mi fakt sedla. Její kamarádka teda vůbec, tu bych pro změnu propleskla, ale i to sem patří, a že mi dokázala tak lézt na nervy je známka toho, že byla popsána dobře.
Knížka je opravdu malinká, slupla jsem ji za jedno odpoledne, takže i rozsahem super. Já se v tomto žánru zase déle držet nechci. Je to fajn proložení, ale číst to déle, tak mi asi začne kapat na maják.
Uznávám, že tady je velká podoba s jedním filmem, úplně to v tom vidím, na název si nevzpomenu, ale nijak mi to zásadně nevadilo. Každý se někde inspiruje.
Mark má za mě lepší knihy, ale určitě i horší, tohle si v oblíbenosti řadím někam do zlatého středu a musím říct, že jsem spokojená a vřele doporučuji.
Krik nevinných
Roman Kulich
(SPOILER) Začíná dost originálně, exorcismem hodným Vymítače ďábla. A z koho je zase na jednu stranu dost vtipný. (SPOILER!! Koho by zajímalo - z 90. leté babči).
Poté začnou mizet zvířata. Tady musím zmínit, že autor se s tím nepáře a násilí na nich je opravdu hrozné a hodně hodně emotivní. Jo, málem jsem to oblulela. Děti a zvířata prostě nedávám.
Příběh působí jako z doby třeba 19. - 20. století, takže mi dojem dost pokazilo to, že to bylo víceméně v přítomnosti. Podle mě to nebylo vhodné. Byly zde totiž třeba mobily, které ale hlavní postavy prostě nepožívaly a pobíhaly po celé vesnici, jako právě v dřívější době. Také si něco snažily zapamatovat do detailu, místo toho, aby to vyfotily. To mi maličko vadilo. S tím souvisí i dialogy. Na dřívější dobu ok, na nynější ne.
Konec byl celkem překvapivý, něco jsem čekala, něco vůbec a za mě spokojenost. Fajn mystery thriller a rozhodně nesouhlasím s tak nízkým hodnocením.