Ječmínek komentáře u knih

Král Alfonso a židovka Raquel, on křesťan, ona židovka, on král, ona obyčejná (i když dcera bohatého otce), on popudlivý, ona mírná, on bojechtivý a netrpělivý, ona mírumilovná a klidná. I když byli tak rozdílní, on miloval ji a ona jeho. Tak takovýhle krásný romantický příběh se táhne celou knihou jako zlatá niť. Ale pozor, hlavně je kniha utkaná z šedých nití politických debat a černých nití náboženských sporů. Jo, ještě je tam trochu rudé, použité na válku.

13 04.05.2015

Svět je takový, že jedinou pravdu má vlk. Jen reflex vlka je reflexem dokonalé zkušenosti, vrcholným spojením lhostejnosti a vzteku .... Nevážím si tě ty lidská raso, jenž jsi tak důmyslná a tak beze všeho půvabu. Nemám rád tvé potměšilé hry .... Já bych moc rád žil až do velikonoc, abych viděl, jak stoupá míza v mých malých stromečkách. Ale s tím ty bohužel memůžeš nic dělat .... Zůstanu tam do noci, sám, tisíc let, v náručí držím váhu svého syna, těžkou, přetěžkou .... To byly nepatrné ukázky z knihy. Proč má tak málo čtenářů? Proč má Řbitov zviřátek nebo Stmívání čtenářů mnohonásobně víc? Svět je takový!

13 24.09.2013

Ve všech žebříčcích by tahle kniha měla být hodně nahoře. Ale ona je téměř neviditelná. Nepochopitelné!

13 20.04.2012

Na řeckém polozapomenutém ostrově Kefalonia žije doktor Janis, který léčí lidi, píše kroniku a vychovává dceru Pelagii. Je válka a Italové ostrov obsadí. Je mezi nimi i voják Corelli. To je tak na úvod. Děj se teprve rozjíždí. Nejdřív pomalu a snad i zdlouhavě, ale postupně se zvyšují otáčky. Četba nám přivodí horkost ve tváři, mrazení na zádech a zvýšenou tvorbu slz. Ke konci knihy je válka na konci a naše nadšení na vrcholu. Tady měl autor skončit. Ale né, on psal ještě chvíli dál! Ten úplný konec knihy, ten ocásek, mu teda vyčítám. Ale celkově je to moc dobré, od Berniérese druhé nejlepší hned za Válkou o zadnici.... A ještě jedna rada: nejdřív si přečtěte knihu a až potom se podívejte na film, abyste nebyli ovlivněni těmi zářivými sličnými americko-španělsko-italskými herci.

11 07.04.2014

Kniha zvláštní, nezapomenutelná, vzrušující. Kniha o citlivých dětských dušičkách, o puberťácích, o děsivé civilizaci tam venku, o svobodě. Taky o betonu.

9 12.12.2012

Tohle dílo jako by vzniklo zkřížením detektivky Arthura Conana Doyla (a nebo Agáthy Christie) s nějakou odbornou filosoficko-teologicko-historickou knihou. Milovník detektivek se u ní bude často ukrutně nudit, milovníka té druhé roviny bude zase rušit zašmodrchaný a poněkud naivní detektivní příběh. Ale určitě se najde dost čtenářů, kteří mají rádi obojí, a ti Ecův příběh ocení nejvíce.

8 28.06.2016

Všechno už bylo tady v komentářích řečeno. Přidávám se na stranu těch, kteří si tuhle skvělou knihu zamilovali. A Sophii jsem si taky zamiloval. Byla tak skutečná, se všemi svými chybami, chtěla jen žít, užívat si, ale život s ní smýkal a ona nebyla tak silná, aby dokázala vzdorovat.

8 04.06.2016

No, tak nevím. Všichni to tu vychvalujete. Čím to je, že se mi tahle kniha nelíbila? Je chyba ve mně? Vždyť jsem romantik a mám rád dramatické zvláštní příběhy. Možná by se mi to víc líbilo, když mi bylo třináct? Nevím. Chudák Darell, furt sešněrovaný v kazajce, až mu kosti praštěly. A snil a snil. A ti nádherní chlapíci, do nichž se jakoby převtěloval. Abych to teda shrnul: dobrodružná kniha křížená s pohádkou a nic mi to neřeklo. Tady patří do první stovky, ale já znám 500 lepších.

8 28.06.2013

Je to přitažené za vlasy. Vlastně ne přitažené, ale docela silně tažené. Je to chytlavé, čtivé, ale naivní až béčkové. Dokonce i ta totalita je (nerad to říkám) přehnaná. Pro mě velké zklamání a ztráta času. Jedna z nejpřeceňovanějších knih.

7 12.12.2012

O záhadných smrtících virech bylo již napsáno mnoho knih. Je to pro mnohé autory lákavé téma, které mají čtenáři rádi. Bohužel většinou se jedná o béčková díla, jejichž hlavním cílem je vydělat peníze. Kniha Kmen Andromeda se mezi těmito díly neztrácí, ba dokonce je výrazně nápadná - asi jako diamant mezi střípky skla.

7 22.12.2011

Úžasná kniha. Bylo těžké prokousávat se průvodcovou hroznou angličtinou (u nás tedy češtinou), také nebylo lehké pochopit nečekané posuny v čase i v ději, ale nakonec ani tahle dvě břemena nevadila a celkově tuto knihu obohatila a pomohla mi udržovat se v napětí a v pozoru. No a ty drsné příběhy z minulosti mnou docela otřásly. S touhle knihou si Jonathan Safran Foer opravdu pohrál a mě si získal na věčné časy.

7 21.08.2011

Prchají a luští a prchají a luští a pořád dokola, až se z toho čtenáři točí hlava. A když doluští a doprchají, tak se čtenář vše dozví a ... už nic!

6 02.05.2016

Sci-fi. Dobrodružství. Nápad. Příběh. Pointa. Výborné. Nekecám. Čtěte.

To, co dokázala Rachel a její kolegové přežít, je neuvěřitelné a ta speciální jednotka, která je chtěla zabít, je směšná. Kniha je příliš americká, tím myslím ty senátory, prezidenty, Delta Force, agenty, statečné krasavice, silné chlapíky, vtipné vědce atd. No a to, jak se dostala senátorova sekretářka do jeho pracovny, bylo úchvatné. Několik zvratů jsem předvídal předem. A ten meteor ... no dobře, už nebudu kritizovat. Bylo to i přes tu přitaženost za vlasy docela čtivé a napínavé. Ani nelituju, že jsem těch 530 stran přečetl. Někdy se pustím do další jeho knihy. Možná.

6 11.02.2015

Kdyby tuhle knihu napsal Cormac McCarthy, měla by tak 200 stránek. Jak Aomame přelézá plot by možná popsal jednou větou, nebo jak si Tengo něco vaří, by mu možná ani nestálo za zmínku. Ne tak Murakami. Ten čtenáři předkládá všechno hezky podrobně a do puntíku. Ale přesto mě to docela bavilo, protože autor hned na úvod ve mně vyvolal zvědavost a napětí. Jak to bude dál? Kdo jsou to ti Little People? Odkud se vzala Fukaeri? A další záhady. Dlouho jsem plno věcí nechápal. Ale naštěstí je nechápaly ani hlavní postavy, i ony se divily třeba dvěma měsícům na obloze, takže mě to uklidňovalo a s chutí jsem četl dál. Autor pouštěl informace jen po kouskách a velmi pozvolna. Pomalu jsem skládal mozaiku. No, dočetl jsem, ale mozaiku jsem ještě nesložil. Pořád jí ještě skládám. A všechno ostatní je v komentáři od Pavo.Klima.

6 11.09.2014

Všichni lidé na hradě jsou čirou náhodou tak čestní a nikdy se nerozhádají, Emanuel je tak chytrý a poctivý vůdce, Miette je tak hezká a přítulná! Řeknu vám, že bych tam docela chtěl být taky. Teď ale vážně: je to podle mě takový dobrodružný román pro mládež, ale zároveň je vlastně pro mládež nevhodný, je čtivý a jsou v něm dobré věci, ale celkově mě velmi zklamal.

6 31.05.2012

První polovina knihy je zajímavá a docela nadějná, ale závěr je překombinovaný, naivní, přitažený za vlasy. Snad kdyby autor děj zasadil do středověku, nepůsobilo by to až tak nevěrohodně a možná bych zamhouřil oči.

6 21.03.2012

Pro mě je Michael Crichton novodobý Jules Verne. Co znamená pro milovníky Verneovek například Tajuplný ostrov nebo Dva roky prázdnin, to pro Crichtonovi čtenáře znamená Koule, Kmen Andromeda nebo Jurský park. A Koule je z Crichtonovek nejlepší. Nevěříte? Čtěte!

6 22.12.2011

Když čtu Lustigovu knihu, musím se pořád soustředit. Je to dřina. Nechtěl bych číst jeho několik knih za sebou. Ale čas od času si nějakou dám a rozhodně to stojí za to. Mám rád Arnošta Lustiga, mám rád knihu Modlitba pro KH a mám rád něžnou, statečnou a tisíckrát krásnou Kateřinu Horovitzovou.

6 21.11.2011

Croninovy knihy jsou čtivé, milé a lidské. Příhody z černého kufříku jsou také čtivé, milé a lidské a jako bonbónek navrch přidal autor skvělý humor.

6 21.08.2011