Na hrudi obra obláček zlatý přehled
V roce 1987 vychází nejslavnější kniha Na hrudi obra obláček zlatý. Je v ní popisován osud dvou chlapců, kteří se jako chovanci dětského domova ocitnou v roce 1944 na Kavkaze, odkud těsně před tím Stalin deportoval původní čečenské obyvatelstvo do stepí Kazachstánu. Příběh je částečně autobiografický. Kniha byla paradoxně oceněna i Státní cenou SSSR, přestože tvrdě kritizovala sovětskou politiku.... celý text
Štítky knihy:
druhá světová válka (1939–1945) stalinismus ruská literatura dvojčata kluci dětské domovy Kavkaz Čečensko hladovění bratři + 5 dalších Vydáno: 1989 , Lidové nakladatelstvíOriginální název: Ночевала тучка золотая (Nočevala tučka zolotaja), 1985
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Na hrudi obra obláček zlatý. Přidejte ho zde. Přihlašte se a napište ho.
Nový komentář
všech 15 komentářůSouvisející novinky - Na hrudi obra obláček zlatý (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Na hrudi obra obláček zlatý v seznamech
(aktualizováno 1x za hodinu)
| v Právě čtených | 1x |
| v Přečtených | 75x |
| ve Čtenářské výzvě | 3x |
| v Doporučených | 14x |
| v Mé knihovně | 34x |
| v Chystám se číst | 82x |
| v Chci si koupit | 16x |
| v dalších seznamech | 3x |
Čtenáři před vámi navštívili ještě tyto knihy:
92 %
74 %
Vypněte si reklamy na Databázi
Za 99 Kč vám vypneme všechny reklamní bannery na CELÝ ROK:
Nebo se staňte členem DK Premium a využijte Databázi naplno - více o DK Premium
Anatolij Ignaťjevič Pristavkin také napsal(a)
| 1989 |  Na hrudi obra obláček zlatý |
| 1963 | Generace |
| 1961 |  Domov pro mé mládí |
| 1987 | Městečko za pět prstů |
| 1992 | Kukúčatá |
Zpočátku pro mě spíše obtížné čtení, neuměl jsem si ty Kuzmiňáky pořádně představit...
Postupně nabralo tohle dílko grády, a když byli tihle zoufalí bezprizorníci přesunuti ke Kavkazu, začínal si měl pan Pristavkin získávat.
Některé situace jsou tak bezútěšné a některé rány osudu tak kruté, až srdce usedá. Dostala mě scéna, kdy něco podstatné zmizí (nechci spoilerovat) a hlavně to, jak se s tím nešťastná dětská duše snaží vyrovnávat...
A pak se objeví další chlapeček, komolící ruštinu a rázem je tady symbolická spojnice mezi Rusy, Čečeny, Inguši atd.
Působivé je také loučení s krásnou a zlomenou vychovatelkou...
Závěr knihy je její nejsilnější pasáž.