jaroiva komentáře u knih
na knížce se mi nejvíc líbil geniální překlad Antonína Přidala, před kterým smekám.
Jinak to ale není můj šálek humoru. Jako divadelní hru jsme na to omylem šli s mužem a bylo to asi jediné představení, odkud bychom i odešli o přestávce, ale tuším to nějak nešlo, asi tam nebyla přestávka nebo tak něco...
pro mě je to moc pěkně napsané, po třetím, čtvrtém přečtení některých pasáží jsem kousky i pochopila :)
Řekla bych, že autorovi se povedlo do mě dostat maximum toho, co jsem schopná pochopit z teorie.
Nejvýstižnější výrok z celé knížky, který ji celou - podle mého názoru - charakterizuje, je citace výroku Chaima Weizmanna, který po námořní plavbě s Einsteinem prohlásil: "Einstein mi svou teorii vysvěloval každý den a na konci cesty jsem už věřil tomu, že jí doopravdy rozumí!"
Četla jsem už dávno na doporučení kamarádky, ale knížka se mi nelíbila, nedokázala mě vtáhnout, nedočetla jsem. Věřím, že dnes Pán prstenů patří k všeobecnému vzdělání, tak jsem se rozhodla podívat aspoň na filmové zpracování, ale ani u filmu Pán prstenů-Společenstvo prstenu se můj názor moc nevylepšil, i když to bylo trochu stravitelnější než psaná forma Hobita. Ani tak jsem ale nevydržela dodívat se do konce. Co ovšem musím uznat, je, že autorovy knihy už tak dlouho dokážou bavit tolik čtenářů (ačkoli k nim nepatřím). Mám prostě asi raději styl Pratchetta, i když i k tomu jsem se musela trochu prokousat (za pomoci audioknih), než jsem si ho zamilovala.
Není to jen sbírka povídek. Je to logicky propojená sbírka povídek s výjimkou pár povídek, které jakoby nezapadaly úplně do dějové linie, ale přesto jsou hodně zajímavé. Čtení mi trvalo déle než obvykle, protože o každé povídce jsem musela ještě dlouho přemýšlet. Můj obdiv k autorovi je o to větší, když si uvědomím, kdy byla která povídka publikována.
Tuto knihu jsem četla jakou druhou od R.A.Heinleina po Dveřích do léta a rozhodně budu ještě číst nějaké další jeho knížky.
Z těchto povídek si z mně neznámých důvodů opakovaně vybavuji "Jestli to takhle půjde dál", nikdy si nemůžu vzpomenout, ve které knize to bylo, protože je povídka trochu jiná, než zbytek. Romantika na pozadí teroru Proroka.
Nejvíc se mi ale asi líbila povídka Linie života. Popřemýšlela jsem, co bych chtěla udělat, kdybych věděla dne i hodiny...
Kdysi se mi líbila, nevím, jestli by se mi líbila v dnešní době, ale v době, kdy jsem ji četla, mi připadala úžasná. Podruhé bych ji ale nečetla, nebylo by to už pro mě tak tajuplně zajímavé.
ještě jsem to nedočetla, ale královsky se bavím, přesně můj šálek humoru. Skvěle sarkasticky psané, absurdně pravdivé jako koncentrát ze všech nesmyslností dnešního světa
vám opravdu nikomu nevadí ty trapné reklamní vsuvky? mně to vždycky vyhodí z plynulosti čtení a opravdu mi to kazí čtenářský zážitek, takže za mě tentokrát 3*
výborný popis fungování bankovního systému :) jako bývalý bankovní zaměstnanec jsem byla z knihy nadšená a musela jsem pak přečíst i Zaslanou poštu
Zaslaná pošta a Nadělat prachy, to musí člověk přečíst obojí! četla jsem nejdřív Nadělat prachy, takže jsem to četla obráceně, ale i tak super! Vlahoše jsem si zamilovala
bavila mě správně poťouchlá zastírací akce s převážením pokladu... asi víc než kriminální zápletka... ale fajn oddychovka
i tato třetí knížka se mi moc líbila, doporučuji, i když první dvě (Jak drahé je zdarma a Jak drahá je intuice), se mi líbily ještě o kousek víc.
První polovina mě moc nebavila, připadala mi jako jeden dlouhý nudný výslech. Pak to ale dostalo spád a líbilo se mi, jak je zkonstruované postupné odhalování pravdy. Thriller mi to tedy ale nepřipomíná, spíš taková oddychovka.
Můj pocit,že kniha je psána hlavně pro komerční úspěch a na efekt se potvrdil v dovětku, kde autor žádá o návrhy, co by se čtenáři líbilo příště. Product placement typu, že někdo jí "čokoládovou tyčinku Mars" nebo má na sobě "boty značky Crocs"...kdo by to takhle blbě kdy řekl? Na reklamy na iphone a ostatní i-vyrobky jsem si už zvykla. Ty aspoň byly trochu líp zapasované do děje. Ikea byla taky trochu mimo.
Měla jsem po přečtení kladných hodnocení asi velká očekávání. Celkem slušná detektivka, ale wow efekt se u mě nekonal. Erika, která údajně neumí mluvit s normálními lidmi, ale umí mluvit se zločinci, se při každé příležitosti rozčílí, tak že nemůže v rozhovoru pokračovat..., není schopná si nabít mobil... no, nevím...
Než budu číst další jeho dílo, dám si mezitím nějakou kvalitnější literaturu.
Podle mě jedna ze zásadních knížek osobního růstu. Kdyby se něco podobného učilo ve škole, bylo by jistě míň exekucí apod. Finanční gramotnost zábavnou formou.
Moje první setkání s Cadfaelem, určitě ne poslední. Příjemná oddychovka.
Mám ráda časovou sci-fi a tahle mi přišla k chuti. Je milá a příjemná na čtení. Když si uvědomím, že je víc než 60 let stará, tak smekám. Navíc jsem náhodou až po přečtení zjistila, že se hodí do letošní výzvy.
Moc pěkně se podařilo navázat na neopakovatelnou "první část". Autor tento nelehký úkol zvládl bravurně. Trochu mi vadilo, že je to teď v Americe, jako by prostě všechno důležité muselo projít přes USA. Ovšem děj má podobný spád i "drive",přečetla jsem zase jedním dechem.
Četla jsem to už dávno, ale pořád si pamatuju. Je to jedna z knih, která hodně ovlivnila můj náhled na svět. Otázka "co byste dělali, kdybyste měli jen, řekněme, půl roku života", mě čas od času napadne a vždy si vzpomenu na tuto knížku.
Přečetla jsem to nakonec celé, ale po krátké chvíli jsem to už četla jen pro procvičení angličtiny. (Četla jsem totiž anglicky, což má aspoň míň textu). Nevim, co vlastně na těch x stránkách autor popisuje... neviděla jsem v tom pro sebe nic objevneho. To bych si zrovna mohla přečíst heslo "Don't worry, be happy" a mělo by to asi tak stejný efekt. Četla jsem elektronickou verzi, v knihkupectví jsem se dívala, že se mi líbí aspoň grafická stránka