JaniMa
komentáře u knih
Není cesty zpět
Tim Weaver
(SPOILER) Po přečtení předešlého dílu jsem byla velmi zvědavá, jak se autorovy podaří na jeho konec navázat. Oproti předchozím dílům mě tento trochu zklamal, přestože byl v porovnání dějově realističtější. Trvalo mi, než jsem se začetla, v jednu chvíli jsem se ztratila ve jménech a příliš mě neohromilo ani rozuzlení případu a závěr, ve kterém se David setká s nově nalezenou dcerou. Pro tohle asi nemám ty správné romantické buňky. Potěšilo mě, že v sérii je i nadále místo pro Healyho, i když jsem čekala, že zde bude mít významnější roli. Zmizení rodiny je jistě zajímavý námět, ale myslím, že právě Tim Weaver z něho, soudě podle předchozích dvou knih, mohl dostat víc. Přesto je to v rámci žánrově příbuzných titulů nadprůměrné dílo.
Andělé a démoni
Dan Brown
Obvykle se ke knihám nevracím. Udělat v tomto případě výjimku nebyla chyba. Skvělé napínavé čtení, i když už člověk ví, kam ho příběh vede a jak to celé dopadne.
Ztracený
Tim Weaver
V úvodu příběhu bylo pár věcí, které mi nedávaly příliš smysl (např. finanční situace ztraceného Sama a jeho manželky, která má dost peněz na zaplacení detektiva Rakera přitom i s manželovým platem sotva vyšli), ale poslední kapitoly byly prostě skvělé. Dokonce se to obešlo i bez velké závěrečné honičky, za což má u mě tato kniha body navíc. Místy mi trochu chyběl náhled do myšlenek hlavního hrdiny. Hlavně v první polovině knihy jsem měla místy problém chápat motivy jeho jednání. Jsem velmi zvědavá, co mě čeká v dalších dílech.
Zero - Oni to vědí
Marc Elsberg (p)
(SPOILER) Kniha mi neobvykle sedla. Děj mě celkem rychle pohltil a Cynthia mi byla od začátku sympatická. Jen je škoda, že se z ní v jednu chvíli stala až přespřílišná superhrdinka. Možná, že to k takovým knihám patří, ale v tomto případě to trochu pokazilo navozenou atmosféru.
Z trojice Blackout-Zero-Helix je to moje první čtení a soudě podle příspěvků ostatních, mám ještě na co se těšit.
Hon na mrtvého
Tim Weaver
Jsem ráda, že jsem četla dříve Údolí mrtvých (2.díl série), protože tato kniha by mě nepřesvědčila sáhnout po pokračování série.
Líbil se mi námět. Vlastně celý začátek příběhu se zdál slibný. Kniha zklamala hlavně v druhé, akčnější, polovině a neodložila jsem ji jen proto, že jsem už měla přečtený druhý díl. Přišlo mi, že některé věci do sebe nezapadají, nejsou logické. Postavy předvídají vývoj událostí, aniž by k tomu měly důvod (informace), a někdy je jejich chování dost nepravděpodobné. Je těžké nechat se vtáhnout do dění. Závěr se mi líbil, ale můj dojem z knihy jako celku už napravit nedokázal. Škoda. Teď nevím, jestli má cenu otevírat třetí knihu.
Nemesis
Jo Nesbø
Byla trochu chyba začít 4.knihou série. Občas mi poněkud chyběla znalost některých drobností. Také jsem se trochu ztratila v závěru knihy. Možná za to mohla únava, protože bylo těžké se od knihy v závěru odtrhnout. Příběh byl čtivý a hledání spojitostí mezi aktéry napínavé. Chystám rozečíst si sérii od začátku a moc se na to těším!
Krev na sněhu
Jo Nesbø
Fajnová kniha, jen konec mě trochu zklamal. Nevím, co přesně jsem od něj očekávala, ale něco tomu chybělo.
Po knize od Nesba jsem sáhla poprvé, ale myslím, že ne naposled. Styl s jakým je příběh prezentován není tuctový.
Údolí mrtvých
Tim Weaver
Stejně jako v řadě podobných knih, najdete i v této řadu "logických mezer“. Nicméně, příběh je tak čtivý, že není těžké většinu z nich přejít bez mrknutí oka.
Zlodějka knih
Markus Zusak
Originální knížka, co stojí za přečtení, ale zázrak literatury to dle mého není. Líbila se mi autorova hra s jazykem a unikátní styl podání příběhu, i když místy trochu zmatený. Bylo zajímavé sledovat bilancování mezi úsměvnými s smutnými okamžiky, ale ke konci knihy mi přišlo, že je až moc násilně tlačeno na citovou stránku čtenáře. Souhlasím s těmi, kteří uvedli, že děj byl místy vleklý, i s tím, že nejsilnější částí knihy byl prolog. Ke 4* jsem se přiklonila, protože ač jsem se tématiky 2. světové války bála, tato kniha mi ukázala, že ani toto téma nemusí být v mé četbě pasé.
Jak nevyloupit banku
Donald E. Westlake
Zajímavá kniha se spoustou humorných a napínavých chvilek. Bála jsem se, že na mě vyleze děj posypaný povrchními hláškami a stupidními naschvály, proto mě dynamický příběh a promyšlené vtipy mile překvapily. Ideální oddechové čtení.
Vysoké okno
Raymond Chandler
Tohle čtení mělo atmosféru, pointu a obešlo se bez zběsilého kličkování mezi kulkami. Navíc, přestože jsem byla zprvu zaražena způsobem, jakým autor vykresluje postavy a prostředí, po čase jsem zjistila, že je to vlastně fascinující. Potěšilo mě, že se v knize člověk dozví i něco o mincích a šachách. Je fajn, že v ní je vedle příběhu i něco navíc. Jen ty postavy mi trochu dělaly starosti. Nemám moc dobrou paměť na jména, zvláště, když jsou cizí a nemám si je s čím spojit.
Veronika se rozhodla zemřít
Paulo Coelho
Tato knížka mě tak dlouho pronásledovala, až mi to nedalo a ukrojila jsem pro ni ze svého času. Teď jsem na rozpacích.
Byly tam zajímavé úseky. Autor nabídl netradiční pohled na svět. Přesto si po přečtení nepřipadám o nic bohatší. Žádné WOW, motivace ani inspirace do života, kterou bych od takové knihy čekala.
Není to špatné dílo, jen je asi určené pro někoho jiného.
Pět malých prasátek
Agatha Christie
Nebyla to taková jízda jako Deset malých černoušků, přesto nelze věhlasné autorce za toto dílo ubrat ani jednu hvězdu. Její um prozradit skutečného vraha až na posledních stránkách knihy je nevídaný a zůstává po dlouhé roky nepřekonán.
O život princezny
Jan Bauer
Začátek - slibný
Konec - ucházející
... ale to, co jsem se mnohdy musela nutit přečíst mezi tím mě přesvědčilo, že další knihy z této série otevírat nechci.
V knize není nouze o svižné dění a nepředvídané zvraty. Sled událostí a chování postav jsou však mnohdy tak okatě nepravděpodobné, že ač se člověk snaží přijmout autorem navrženou dějovou linku, nemůže se nad nimi nepozastavit. A když už se mu tohle podaří, narazí na některou z rádoby oživujících poznámek o poprsí senkýřky Magdalény či něco obdobného a je po iluzích...
Zkrátka: Číst tohle je (podle mého názoru) mrhání časem!
Karanténa
Peter May
Na knize mě upoutal v první řadě název. Líbilo se mi umístění děje do prostředí Londýna a zaujaly mě i povahy jednotlivých aktérů. (I když netvrdím, že mi byly právě sympatičtí.) Bohužel s postupujícím dějem přibývalo věcí, které šly tak nějak proti logice a v jednom okamžiku jsem měla chuť knihu zanechat nedočtenou. Příliš mě neoslnil ani závěr a vysoké hodnocení dávám spíš pod vlivem skutečnosti, že se právě tato kniha stala zajímavým zpestřením mezi ostatními tituly, které se mi dostaly v poslední době do ruky.
Klášterem obchází ďábel
Jan Bauer
(SPOILER) V porovnání s předchozí knihou (Mrtvola v brnění) mi tato přišla zdařilejší. Snad proto, že už jsem od ní ani milé překvapení nečekala.
K řešení případu vede souhra náhod, v příběhu je až přespříliš narážek na sex a bez popíjení alkoholu jako by to ve středověkém příběhu ani stránku nešlo.
Otevřený konec by mi nevadil, ale přístup hlavních hrdinů ke spravedlnosti mi přijde podivný. Božetěch zabije vraha a hurá, máme konec.
Vlastně myslím, že jsem druhou knihu přečetla jen proto, že čtení ubývá skutečně rychle a není třeba nad ním příliš přemýšlet. Ostatně, když se nad dějem pozastavíte, nejspíš shledáte, že je dost plytký.
Mrtvola v brnění
Jan Bauer
Po přečtení prvních stránek jsem knihu viděla jako velmi nadějnou. Zaujal mě námět a líbilo se mi i členění příběhu do krátkých kapitol. Po té, o jsem jich několik přečetla, mi ale přišlo, že se celý děj až přespříliš točí okolo vymetání hospod a je jaksi uměle vyplněn narážkami na sexuální život hlavních aktérů. V příběhu mi navíc chybělo napínavé rozplétání vyšetřovaného případu. Knihu bych proto hodnotila jako jakýsi průměr - neurazí, nenadchne.
Katova schovanka
Sabine Martin (p)
Po přečtení prvních 50 stran jsem knihu málem odložila. Dlouho mi trvalo chytit nit a vžít se do příběhu, jehož hlavní hrdinka je chvíli odvážnou bojovnicí připravenou pomstít svou rodinu a chvíli na to ustrašenou holčičkou. Ostatně určitý charakter podle mého názoru postrádaly vedle Melisandy i další postavy.
Na druhou stranu se mi velmi líbilo prostředí, do kterého byl příběh zasazen a potěšila mě drobná exkurze do života středověkého kata. Možná i proto jsem příběh nakonec dočetla a času stráveného nad ním nelituji.
Vražda v Orient-expresu
Agatha Christie
Skvělé a napínavé čtení. Ještě v polovině knihy jsem si sice myslela, že tento příběh nemůže v mém pomyslném řebříčku překonat knížku Deset malých černoušků, ale nakonec se obě knihy dělí o jednu příčku. Rozuzlení jsem sice tak nějak předvídala, ale jistá jsme si jím rozhodně být nemohla, a tak jsem pátrala po dalších indiciích v každé další větě.
Deset malých černoušků
Agatha Christie
Perfektní čtení bez zbytečné omáčky. Přesto, že je od začátku celkem jasné, jak se celý příběh bude vyvíjet, je těžké se od napínavého čtení odtrhnout.