IvetaZ komentáře u knih
Má první od Fabera. Oba příběhy jsou skvěle napsané. Sto devětadevadesát schodů má skvělý rozjezd, ale konec mě nějak neutěšil. Kvintet Courage byl zajímavý soubor různých osobností a jejich životních trablů - když je zavřete na jeden prostor, něco se zákonitě musí stát, ale zápletka mě neoslovila. Průměr. Ale nenechám se odradit, určitě si přečtu další autorovy romány, protože píše velmi poutavě.
Nápad s alternativní historií byl dobrý, ale na 300 stranách zřejmě prostě nešlo jít do hloubky a promyslet do detailu i reálnost politických a technologických věcí. Charakteristický styl psaní je zřejmý od prvních stránek, autorce šlo spíš o vykreslení rodinného dramatu ovlivněného politickým režimem, a tak hodnotím pouze popis rozkladu jedné rodiny, a to bylo jen dobré, takže za 3*. Převýchova ukradených dětí a jejich pohled na režim mě bavil, zasloužilo by to třeba i hlubší rozpracování jako povídka.
Bizarnost a napětí se dá krájet při tomhle čtení. Příběhy jsou odlišné jak jen to jde a rozhodně vám neodpustí nesoustředěné čtení, sem tam jsem se musela vrátit, ale i tak mi nějak unikla pointa některých povídek. Nebo to byl právě jejich účel? Nejlepší byly Zavařeniny, Pravdivý příběh, Švy, Srdce, vůbec jsem nepochopila Transfugium a Návštěvu. Taky mi příběhy silně vyvolávaly vzpomínky na perfektní seriál BLACK MIRROR, ten můžu jen doporučit.
Skvěle napsané rodinné drama o americkém snu vs. lidi, co si musí své štěstí v životě vybojovat. Bylo to napínavé, i když kniha začíná od konce. Určitě si časem přečtu něco dalšího od autorky.
Příručka o důchodovém systému a spoření na důchod. Před spaním si to nejspíš nebudete otvírat kvůli těžkým snům z budoucnosti, ale k seminární práci je to užitečné :-)
Souhlasím, že má příběh své mouchy, ale na to, že je to bestseller, mi to překvapivě sedlo. Celkový nápad o ..šmírování" cizích lidí mě chytil a stránky ubíhaly fakt extra rychle.
Jak víra v lásku a spravedlnost ovlivní životy i po sto letech díky tomu, že existuje důkaz lásky dvou (ne)obyčejných lidí. Kapitoly této knihy obsahují moc příjemnou romantiku s nádechem války, doporučuji.
Velmi zajímavá kniha plná vysvětlení odborných pojmů z psychologie, neurologie a celkového vývoje dítěte. Hodně jsem z ní čerpala do diplomky o výchově dítěte a rodičovství.
Jodi umí dobře psát. Tenhle příběh bych nedoporučovala číst v depresi, rozseká vás to. No a v dobré náladě vlastně taky ne, navodí vám to depku jako blázen. Ale pokud to čtení přežijete, budete šíleně vděční za to, co máte. Alespoň nějakej měsíc :-)
Postavy pitomé, zápletku jsem nepostřehla, přitom to téma by se dalo ždímat, si myslím. Čtení Padesáti odstínů alespoň ubíhalo. Všichni to srovnávají, bodejť, když se tu někdo hodně inspiroval. Té nálepky už se tohle dílo nezbaví a vždycky bude horší.
Nenáročná oddechovka, když máte chuť se ponořit do problémů cizího člověka. Příběh se čte dobře, jsou tam klišé, je tam romantika i krize, ale nic převratného mezi ostatními.
Aljašku jsem nemohla vystát. Utěšovala jsem se tím, že je to krátké a nejsem cílová skupina, v pubertě by mě to zřejmě zaujalo víc.
Na Dánskou dívku jsem byla moc zvědavá, příběh bylo snadné číst a o to víc má člověk prostor na přemýšlení. Je pravda, že by si kniha zasloužila hlubší vykreslení pocitů Einara i jeho ženy. Taky mě překvapovalo, jak snadno okolí přijalo Lily a že se Einarovo sebevnímání projevilo až jedním nevinným převlečením do dámských šatů, no tak asi jo...
Tady podle mě vůbec nejde o to, jestli Vánoce milujete nebo jsou vám lhostejné. Vánoční koleda vás určitě nenechá chladnými, protože je popsána krásnými slovy pro útěchu rozcuchané a unavené duše. Každý si s sebou táhneme nějaký ten řetěz, ať jsme si toho vědomi či ne, ať je r. 1843 nebo 2021, a to je, myslím, na tom to utěšující - uklidňuje nás, že bez ohledu na čas, lidské duše se trápí stále tím stejným. Co chci, co potřebuji, co je dobré, co mi nesvědčí, to každý zjistí pouze a jen svou vlastní zkušeností, přestože zvídavé duše čtenářské jsou hlavy otevřené a nasávají podobné příběhy jako houby vodu.
Po pár měsících od přečtení měním ze 3 na 4*. Příběh měl totiž velmi zajímavé zápletky, místa děje i povahy postav, všechny mi byly sympatické a jejich myšlenkové pohnutky působily reálně. Ale jo, je to dobře napsané!
Mám z toho rozporuplné pocity... Propojení příběhu s astrologií bylo originální, vtipné a vyprávění je proloženo mnoha skvělými myšlenkami. Většinou jsem slepá na indicie o vrahovi, tady už jsem tušila od poloviny, ale je to takové vláčné, od půlky jsem se nutila k dočtení a konec mi přijde prostě absurdní... Jsem zvědavá na to filmové zpracování.
Četlo se to dobře, děj utíká, ale příběh mě prostě nezaujal, a to nebyla má první kniha od Mornštajnové. Třeba Slepá mapa mě bavila víc.
Krátce převyprávěné bajky psané jednoduchým jazykem pro pochopení určitě i pro ty nejmenší děti, určitě si z toho dokáží vzít poučení o lidském chování a lidských vlastnostech.
Skvěle napsaný román! Všechny postavy skvěle vykreslené a s Malkou i Inou jsem dokázala soucítit a chápat je. U části z kojeňáku a natahování ručiček z postýlek jsem regulérně bulela. Snad se něco změní s novou legislativou kolem kojeneckých ústavů... Určitě si udělám čas na pokračování.
Propracované vydání komentářů k jednotlivým paragrafům zákona. Něco jako Bible pro živnostenské úřady.