invocation11 komentáře u knih

No, měl to být takový pokus o Jméno růže s ženským osazením, který ale nevyšel. Střídání vypravěčů (vševědoucí vypravěč, X různých sester, dokonce i zavražděná tu má své vlastní proslovy) bylo dost zmatečné, dialogy k uzívání a popisy prostředí až biedermeierovsky nudné. Překvapivé odhalení je vše jiné, než PŘEKVAPIVÉ a „řešení případu“ mi trochu připomínalo čínskou televizní pohádku Svědectví čarovného zvonu. Dostalo mě, že knihu vydalo Argo, o kterém mám celkem dost vysoké mínění, ale holt i mistr tesař se někdy utne. Kniha prý v rodném Španělsku posbírala několik cen, ale popravdě netuším, za co...

3 04.05.2019

Mám ráda ty školské/internátní příběhy, ať už filmové (Trhliny, Like minds, Pod hladinou) nebo knižní (Hráči), jsou něčím vnitřně děsivé, až zvrácené... To uzavřené prostředí přímo láká k nějakému tajemství, zakázanému spolku, paktování či zločinu...

Bavilo mě, jak Tarttová vykreslila Bunnyho. V kontextu celého příběhu měl čtenář až chuť sám něco udělat, nějak ostatním pomoci... záměrně tak čtenáře stylizovala do pozice, kdy až „ospravedlňoval“ jednání a činy zbytku skupiny. Ovšem na to, jak je kniha detailní a popisná (Camilla a její téměř neviditelné mateřské znaméno pod okem), místy až zdlouhavá, postrádá spád a detaily na tam, kde by je čtenář uvítal, ba přímo po nich prahne (bakchanálie, rokle). Alespoň já jsem se pořád těšila a doufala, že se k nim vypravěč jednou vrátí, poví nám víc... Tyto dva celkem stěžejní okamžiky se „jakoby“ zrychleně přeskočily a po nich se děj opět vrátil k normálu, tj. k popisnosti a detailům, líně se plazícímu ději. Cítila jsem se proto trochu „podvedená“, že se tak nestalo.

3 20.01.2019

Tímhle jsem si alespoň spravila chuť po Murakamiho nepříliš povedené povídkové sbírce Po otřesech. Hon na ovci má přesně ten existenciální, mysticko-jinotajný i absurdní nádech, atmosféru Norského dřeva či Na jih od hranic... Ovce jako symbol - vědění, poznání, osvícení i prokletí... zkrátka Murakami ve skvělé formě na začátku své kariéry. 3,5*

3 26.06.2018

Na začátku se mi dostalo varování: „Jestli se ti nelíbil Erotikon, tak tohle ani nečti." Ok. Ale nechtěla jsem autora zavrhnout jen proto, že mi nesedla jedna jeho kniha. Takže za mě:

Dobře zvolená forma, možnost čtení příběhu z obou stran bylo osvěžující, ač také nic nového (srbský Pavić přišel s podobnou formou již před lety). Já osobně začala Veronikou a asi bych neměnila, dějové zvraty mi takto připadaly "logičtější" a lépe srozumitelné.

Co do obsahu - už vím, jak na mě "hartlovky" působí - tak nějak nereálně; jako lifestylový časopis nebo upravený obrázek ve Photoshopu, má to zkrátka takový ten nádech "amerického snu". Studujeme renomované High Schools a Universities, vaříme podle předních šéfkuchařů, vztahy pěstujeme jak v BH90210 a s celebritama chodíme běžně večer na dvě... nebo tři, ó - my se máme. Linie Veronika-Ondřej mi hodně připomínala Třeštíkové To prší moře (Hanka&Hubert), vůbec oba tito autoři mi přijdou tematicky hodně podobní. A bohužel asi opravdu nic pro mě...

3 02.04.2018

Nizozemská literatura je svým způsobem specifická. Všimla jsem si toho už před lety při čtení "Po Valentýnu" - na nic si nehraje, nic pro ni není tabu, nesnaží se o nic uměleckého... Zkrátka si s ničím nedělá servítky - a v tom je její síla.

Večeře mě nadchla. Souhlasím s tím, že každé téma/problém jsou v knize "nakousnuté" jako nechtěný předkrm (ehm, no dobře..., ale jen proto, abych neurazil) a pak odsunuté na okraj stolu. Ale v tom tkví Kochova genialita - jako by společnosti zkrátka jen nastavil zrcadlo - téma imigrantů, bezdomovectví, dětského násilí, homosexuality - nakousnout, rychle požvýkat (zkritizovat či vychválit) a... dá si někdo něco k pití? (rychle od toho pryč). Podle mě vystihl Koch lidské pokrytectví a egoismus naprosto bravurně. Večeře o všech chodech a se vším všudy. Absurdní, zvrácené, nechutné? Beze sporu, stejně jako náš svět sám.

3 02.04.2018

Takže tu máme 2. díl s Louisou Clarkovou, protože jí prostě přejeme nějaký ten lepší závěr. Líbila se mi původní myšlenka - neužívám života tak, jak jsem (v jedničce) slíbila, že budu; ale pak to bohužel sklouzlo do původních kolejí. Vlastně se až tak moc nezměnilo, místo Willa tu máme jeho dceru (všechny vás nesnášim, ale proč mě nikdo nemá rád?!), kterou jsem nemohla vystát a kolikrát se Lou a jejím záchranným akcím až divila.

Přiznám se, že jsem v mnohém souhlasila s Louisinou sestrou Trinou - jen samé výmluvy na to, že nemám čas žít svůj život, protože přeci pomáhám druhým... Psáno sice opět poutavě, ale víceméně se opakují tatáž témata (pomoc v nouzi, city, překonat sám sebe, umění žít), která však v prvním díle fungovala daleko lépe. Kvalit jedničky to prostě nedosahuje, takže...

3 07.02.2018

Taková moderní verze "Kdo chytá v žitě" (sám Charlie ji četl) pro dnešní mládež, ale funguje dobře.

3 07.02.2018

Zajímavě zvolená forma - prolínání jednotlivých příběhů v první, druhé i třetí osobě bylo fajn, osvěžující a zároveň dynamické. Nicméně tím, jak do původního tria ke konci vstupovaly další a další vypravěči, začalo být vše mírně chaotické.

První dva příběhy mě celkem bavily (za vším hledej jednoduchý motiv) a možná i vzdáleně připomínaly Hájíčkovo Selský baroko. Příběh ze současnosti však bohužel hodnotím jako nejslabší. Jazykově se autor snažil přiblížit dnešní mládeži, což se mu vcelku i povedlo, ale jinak na mě příběh působil jaksi naivně. Xnáctiletá dívka, mstící se jak česká Lisbeth Salanderová všem dosud žijícím komančům a všechno jí navíc tak skvěle vychází (i ty vzorky DNA má téměř na počkání jak Horatio Caine). Konec knihy je tak nějak očekávaný spíše než "nečekaný" a závěrečná pointa proto bohužel příliš nevyzní, škoda.

3 02.12.2017

Po letech jsem zase dostala hroznou chuť na Gaimana - Koralina byla super, tajemné uličky Podlondýna jem si užívala, a tak jsem si na základě hodnocení půjčila Knihu hřbitova. Jenže ač jsem knihu přečetla vskutku rychle, nic moc to ve mně nezanechalo - zkrátka jeden takový příběh o chlapci, co místo doma, vyrůstal na hřbitově... Pro mě tedy bohužel hodně slabý Gaiman.

3 14.10.2017

Bábovky se mi nelíbily, přesto jsem ale chtěla dát autorce šanci a tato kniha se obsahově zdála více než slibná. Ale bohužel... Chápu, že je Třeštíková v oblibě jakožto autorka populárních knih, vybírá si aktuální, dobrá témata, má svůj styl, ale pohybuje se jen na povrchu - zlehka, opatrně po něm klouže, sem tam něco nakousne, ale hned zase rychle pryč, abychom se náhodou nedostali někam hlouběji... A to mi vadí, její příběhy pak na mě působí jaksi "ploše". Úvod s Radimem mě nebavil, u Hančina příběhu jsem si říkala - ty jo, super, ona to snad Třeštíková dá, ale v momentě, kdy se na scéně objevil Hubert, vše nabralo přesně ten "bábovkoidní" nádech a šlo to do kytek.

3 09.09.2017

Opravdu jsem strašně moc chtěla, aby se mi kniha líbila! Super námět, moc pěkná obálka, první kapitola plná těžkých myšlenek... a pak strmý pád. Místy to působilo, jako by knihu psali dva různí lidé - snad je to vinou přepisování původního scénáře, který však nakonec mohl být daleko lepší. Navíc jsem měla pocit, že autor sám nevěděl, jak celek pojmout - na začátku drama, pak to trochu odlehčit komedií a tak pořád dokola. Mnohé situace tak díky tomu vyzněly prvoplánově, až lacině (děcka ve škole, rejpavá matka, pletky s tělocvikářem), zkrátka přehnaná snaha vykreslit, že když se jedna věc podělá, podělá se totál všechno, ale hlavně si na konci všichni společně zatleskat... Od čtvrtiny jsem četla už jen proto, abych dočetla a místy si přála, aby mě spolkla některá z černých děr...

3 09.09.2017

Jeffery Deaver je zkrátka mistr v odvádění pozornosti. Máte pocit, že je příběh obyčejný, předvídatelný... a ejhle! Stačí jediný zvrat a všechno je rázem jinak. Tak si řeknete - i ty, Jeffery, znovu už mě nenachytáš! A ejhle... znovu si z vás vystřelil! Ne, že by čtenáři neposkytnul nějaká ta vodítka, ale v rámci příběhu nad nimi mávnete rukou (což se pak projeví jako velká chyba). Od půlky to má, pravda, trochu sestupnou tendenci, ale i tak - skvěle vypointované příběhy a jedna z nejlepších detektivních povídkových knížek, co jsem četla. Bez Jonathana, Trojúhelník, Obětní beránek, Nádherná a Vánoční dárek the best.

3 29.04.2017

Začátek v Borosu kolem jezera plného tajemství a pověr super. Jakmile se ale Nami přesunul do města, trochu to pro mě ztratilo původní atmosféru. Konec u jezera pak opět hodně silný. Je to vlastně takové podobenství, uzavírající se životní kruh, který nutně nemusí znamenat štěstí nebo zodpovězení všech otázek. Zajímavé seznámení s autorkou.

3 29.04.2017

Jahody v podání Kupky a paní Sosnarové nejsou sladké, jsou syrové, zmrzlé a krvavé... nenechávají nikoho chladným, děti nevyjímaje (o čemž svědčí sice krátká, ale o to drsnější scéna z vlaku). Tematicky podobná kniha "V šedých tónech" mi v porovnání s tímhle přijde "uhlazenější", taková více románová. A že Věra v knize nemá nějaký výraznější emoční vnitřní svět? Já se jí popravdě ani nedivím: "Byla připojena k neviditelné síti, která určuje tok myšlenek. Žila starostmi, které jsou pro člověka na svobodě nicotné, ale v lágru mají váhu zdraví a života. Nezmeškám kvůli průjmu nástup? Vyjde na mě patka chleba, která je o 10 gramů těžší? Dostanu dnes ostrou pilku?" Myslím, že ukázka hovoří za vše. Rozhodně doporučuji a stejně jako mnozí bych zavedla jako povinnou četbu.

3 29.04.2017

Jedním slovem - ÚŽASNÉ. Dialog o lásce i nenávisti, smutku i veselí, o muži a ženě. A jednom manželství. Absurdní i hluboké, humorné i smutné. Pro mě opravdu silný zážitek, který se mi ani nechce více rozepisovat. Plný počet a už rezervuji lístky do divadla.

3 29.04.2017

Ach, to naše (ne)sebevědomí! Jeden se v příbězích najde, jiný nad nimi kroutí hlavou (což také o lecčems vypovídá). Tři různé ženy, tři různé zpovědi, pointy, pravda, mohly být trochu výraznější, ale i tak byla pro mě kniha velikým překvapením. V rámci české literatury, kterou jsem měla v poslední době možnost číst, se tato kniha řadí mezi ty lepší (obsahem, námětem, formou), i proto hodnotím podstatně výše. A tak, jak jsou poslední (téměř) rok propagovány Bábovky, já bych propagovala Sítě.

3 05.03.2017

Mělo to téma, spád, atmosféru, i prolínání jednotlivých vyšetřování bylo celkem promyšlené, ale ten konec...? Po tak dlouhém napínání mi závěrečné rozuzlení přišlo trochu odfláknuté (a jak vidím, nejsem sama). Jinak souhlas s bh69, při větě: "Jsou to snímky Leniho Riefenstahla o olympijských hrách v roce 1936 v Berlíně," jsem zůstala koukat a pro jistotu si přečetla větu ještě 3×. Ano, Leni opravdu NEBYL muž.

3 20.09.2016

Říkala jsem si, jestli už nejsem na podobnou romantiku trochu stará, ale byl to opravdu pěkný příběh. A člověk holt někdy chce věřit tomu, že existují čestní lidé, prostá láska, nezištnost a zlo se ztrestá samo...

3 20.08.2016

Stejně jako většina čtenářů jsem nejprve viděla film a až poté (po letech) se dostala ke knize. Ano, spousta věcí je mi teď jasnějších (třeba proč tam Bradley Cooper furt pobíhá v tý děsný bundě), ale to asi tak vše. Popravdě ani nevím, komu přesně má být kniha určená, pro chlapy je moc sladká a ufňukaná, na ženský je tam zase až moc americkýho fotbalu a zvedání činek...

Hlavní postava nesympatická, takové chování bych čekala u někoho ve dvaceti, ne v pětatřiceti letech, fakt jsem začala být alergická na „stříbrné lemování“ a jestli přede mnou ještě někdo někdy vykřikne Aaaaaaa! E! A! G! L! E! S! Eagles!, tak ho asi zkopu do kuličky dřív, než stačí rukama nohama vytvořit všechny písmena! To hlavní, na čem stojí film, se tu odehrává na stránkách č.180-189 a vpodstatě to až tak důležité není. Podobně jako někomu níže mi vadilo i spoilerování klasické americké literatury – jako fajn, hlavní hrdina na to může mít svůj názor, ale přece čtenáři nemusí popisovat děj všech těch knih?!?

Pro mě to asi byla spíš terapie trpělivosti a jsem ráda, že už ji mám úspěšně za sebou. Za mě tato kniha bohužel ne-e.

2 05.08.2020

Pecka! Nechápu, že má kniha tak málo čtenářů, zasloužila by si daleko víc! Být to zahraniční titul, je už dávno na seznamu bestsellerů... Skutečně kvalitní thriller plný zvratů, tajných služeb i nám dobře známých míst, sympatické postavy, napětí, které si standardně drží svou laťku po celou dobu... Ten konec, ano, pro mě možná trochu patetický, ale proč ne? Na české poměry skutečně dobře napsaná kniha, kterou je radost číst. Já jsem spokojená a Bergovi fandím! 4,5*

2 10.06.2020