invocation11 komentáře u knih

Překvapení, opravdu. Knihu jsem si půjčila jen tak a vlastně od ní neměla ani žádná očekávání. Nejde o příběh v pravém slova smyslu, spíše atmosféru doby a pocity hlavní hrdinky, oboje však autorka zvládá naprosto bravurdně. Sedl mi styl i vyprávění ve druhé osobě, vedlejší linie s bratrem mě moc nebavila, ale chápu, že mělo jít spíš o paralelu nějakého toho přerodu (a bílá-černá labuť už tu přeci jen byla). K četbě doporučuji sledovat Tiny Pretty Things nebo remake Suspiria pro navození atmosféry ;)

4 08.03.2021

(SPOILER) Mno... sleduju Batese od začátku, baví mě jeho zaměření, výběr míst, umí navodit atmosféru, vcelku i vykreslit postavy (typický buranský Amíci), ale vždycky má tendenci trapně sklouznout k béčkovým (déčkovým, zetkovým) hororům. Proč?! Popravdě jsem vůbec nečekala, že by se mohl zaměřit na jednu z mých nejoblíbenějších záhad.

SPOILER:
Plus: na rozdíl od předchozích knih trochu změněný styl, paralelně odehrávající se příběhy dobře udržují tempo, Bates zjevně vycházel z deníků Djatlovců a rozhovory i děj jsou podle mě docela dobře sestavené, oceňuju i fotky (jasně, je jich plný net, ale k příběhu se přeci jen hodí a dodají mu atmosféru).

Mínus: čekala jsem, že si Bates vybere tuto teorii. Pokud však chtěl dodat na autentičnosti, chybí fotografie postavy v lese (možná proto, že by to celý koncept knihy schodilo?) Djatlovci zemřeli v jiném pořadí, chybí vysvětlení chybějícího Ljudmilina jazyka (když už se hlavní postavy baví o tom, že jí byl vytržen zaživa). Fakt, že se Corey na místo vydá prvně a hned narazí na almase je fakt k popukání (dokonce o tom sám přemejšlí: „Měl pravdu. Potkat se s tajemnou bytostí, jako je tahle, je vyjímečná událost, která se přihodí jednou za život. Při další výpravě bychom už nemuseli mít takové štěstí.“)

Závěr: číst se to dalo, místy mě to bavilo, ale jen do chvíle, než se dostaneme do jeskyní (a světa jak z knih J. Verna nebo J. Rollinse). A aby toho ještě nebylo málo, graduje to samcem/samicí a nezapomenutelným nápadem kryptozooložky Olivie... Prostě konec zas totální maglajs, jen aby byl co nejvíc krvavej. Budu hodná, předchozí knihy byly koko...y, tohle se (alespoň) do určité části nějak dalo – hodně, hodně slabá 3.

Za mě nejlepší hláška, shnující celou knihu: „Neznámý zvíře se plíží zapadlou Sibiří? Ďábelský vědci šlechtící příšery, aby je pak mohli střelit za nejvyšší cenu? To zní jako příběh z nějakýho béčkovýho hororu.“ :D

5 08.03.2021

Jestliže Žena v písku je autorovým nejznámějším dílem, tak Tvář toho druhého musí být jeho životním dílem. Ano, čtenář od samého začátku ví, o čem bude kniha pojednávat (přeci jen si ji na základě nějaké té krátké recenze půjčil), ale ani to ho nemůže připravit na její obsah. Abe nejenže pracuje s existencionalismem a otázkou, za jakých podmínek člověk vlastně skutečně JE (nebo NENÍ), ale řeší i hlavní otázky týkající se estetiky nebo filosofie. Kniha rozhodně nebude pro každého (ostatně jako japonská literatura vůbec), ale věřím, že toho, kdo ji potřebuje, si tato kniha najde sama.

8 08.03.2021

Tři roky zpátky jsem viděla film, který nebyl špatný, alespoň do poloviny. O knize jsem se dozvěděla někdy v prosinci a stačila ji ještě před další vlnou korony ukořistit v knihovně. Předpokládala jsem totiž, že (jak to tak většinou bývá) bude kniha daleko lepší než film. Jenže... i tady je všechno do půlky fajn (les, tajemno, budování napětí, bloudění i beznaděj, vyhrocené vztahy, gradování jednotlivých charakterů a tichá hrůza obcházející vražedně kolem), ale když se na scéně objevili Blood Frenzy, šlo to všechno do kopru. Podobně jako J. Bates i Nevill zbytečně přidává víc a víc a víc, aby to bylo co nejvíc šokující, ale nakonec se to míjí účinkem. Za mě plus, že ten šílený teror počíná kapitolou 12, težko říct, jestli záměr nebo náhoda. Potenciál velký, ale využitý tak z poloviny. Popravdě mi byla bližší filmová verze... 2,5*

3 08.03.2021

Půjčeno na základě reklamy o strhujícím příběhu popisujícím celé století boje dvou mužů o otcův starý mlýn. Zaprvé – zase se mi potvrdilo, že reklamy kvalitu nezaručí. Zadruhé – celé to století boje zní sice skvěle, ale taky by se mělo dodat, že z (téměř) každého roku je tu jen jedna, dvě krátké kapitolky o tom, co se zrovna událo. No jo, to se pak celé jedno století shrne celkem snadno...
Nevím, jestli mám v poslední době na českou literaturu smůlu, ale stejně jako u Sametových iluzí i tady mi vadil úděsně popisný styl (ten řekl toto a pak myslel tamto, aby udělal hento...), dobové novinové články jsou sice fajn, ale knihu jako celek nezachrání. Téma je úžasné, silné a motivující, ale psané takovým tím oblíbeným, moderně lehkým stylem, aby oslovilo co největší základnu čtenářů. Bohužel tím ale ztrácí na své vážnosti (bratři občas vystupují skutečně jako tuctový venkovský balíci), což je u takového tématu skutečně velká škoda.

9 08.03.2021

Co dodat? Závěrečná kniha shrnující životní osudy Lenú a Liny, dvou přítelkyň, jejichž vztah se celý život pohyboval na pomezí vzájemné lásky a nenávisti. Ferrante mě přesvědčila, že je právem uznávanou autorkou. Byť pro mnohé může být závěr zklamáním, pro mě se jevil jako jediný možný. Vskutku krásná tečka za celou tetralogií!

4 08.03.2021

Na tenhle příběh jsem se dlouho těšila. Inspirace Murakamim (všechno to mizení, bloudění a znovunalézání) je tu znát. Hlavní hrdinka (i autorka) je sympatická, baví mě její zapálení pro věc, pro japonskou kulturu jako takovou, dva paralelně se protínající příběhy... Postupem času však příběh své kouzlo trochu ztrácí, zbytečně se natahuje, překlady Kawašitových povídek mě moc nebraly, možná kdyby více souvisely s aktuálním dějem? Plus za ilustrace a povedenou obálku. Kniha rozhodně nebude pro každého, ale minimálně nás, milovníky Japonska, potěší. Vzhledem k tomu, že jde o prvotinu, dávám průměr a přeju Anne Cimě spoustu další inspirace.

5 08.03.2021

Dobrá, budu první. Mně se kniha bohužel nelíbila. Nikoli námětem, ten byl dobrý, ale stylem a zpracováním. To máme jako s českými filmy – chci natočit drama, ale diváci se i rádi zasmějí, takže trochu tý komedie by vlastně neuškodilo... a nakonec je z toho akorát paskvil.
Kniha je jedním velkým popisem toho, kdo co zrovna dělal, komu co říkal, nebo co se mu stalo. Rádoby vtipné hlášky a propletenec postav a´la tvoje máma, moje úča, jeho zpropadená nadřízená a její nejlepší kámoška byly tak okaté, že to místy připomínalo oblíbené Bábovky od Třeštíkové nebo Hartla...
Námět sám o sobě byl super (přeci jen do polistopadové éry se nikdo moc pouštět nechce), měl obrovský potenciál, dalo by se z toho skutečně vyždímat drama jako vyšité, ale možná v podání jiného autora... Na mě holt příběh působí jen na "takové to domácí žvýkání".

4 08.03.2021

Němcovy Dějiny světla byly úžasné, proto jsem se těšila i na jeho nový román, ale... nakonec jsem měla problém ho vůbec dočíst. Některé myšlenky vskutku zajímavé, krásné a filozofické, ale jinak nuda – alespoň pro mě. Kniha mi přišla jako obyčejná zpověď konce jednoho vztahu, kterou však většina normálních lidí řeší psychologem nebo deníkem, ne hned knihou. Googlíka s virtuální prohlídkou Římem atd. jsem doslova protrpěla, stejně tak bratislavské pasáže, vůbec všechno bylo zbytečně zdlouhavé, protahované a bohužel nudné... Němec psát opravdu umí, Dějiny světla toho budiž důkazem, ale tohle se podle mého nepovedlo.

5 08.03.2021

Za mě chaotické po všech směrech, s Orwellem, Huxleym nebo Zamjatinem bych rozhodně nesrovnávala... Oceňuji překlad, byť název knihy je Člověk nula, zatímco na stránkách knihy je všude Zero, nechápu ani vztah Kleo/Zero (bylo přeci psané, že je mu 13?!), konec zrychlený, páté přes deváté, jako by sama autorka chtěla knihu prostě už jen dokončit... Nezaujalo, nebavilo, bohužel.

1 13.09.2020

Stejně jako většina čtenářů jsem nejprve viděla film a až poté (po letech) se dostala ke knize. Ano, spousta věcí je mi teď jasnějších (třeba proč tam Bradley Cooper furt pobíhá v tý děsný bundě), ale to asi tak vše. Popravdě ani nevím, komu přesně má být kniha určená, pro chlapy je moc sladká a ufňukaná, na ženský je tam zase až moc americkýho fotbalu a zvedání činek...

Hlavní postava nesympatická, takové chování bych čekala u někoho ve dvaceti, ne v pětatřiceti letech, fakt jsem začala být alergická na „stříbrné lemování“ a jestli přede mnou ještě někdo někdy vykřikne Aaaaaaa! E! A! G! L! E! S! Eagles!, tak ho asi zkopu do kuličky dřív, než stačí rukama nohama vytvořit všechny písmena! To hlavní, na čem stojí film, se tu odehrává na stránkách č.180-189 a vpodstatě to až tak důležité není. Podobně jako někomu níže mi vadilo i spoilerování klasické americké literatury – jako fajn, hlavní hrdina na to může mít svůj názor, ale přece čtenáři nemusí popisovat děj všech těch knih?!?

Pro mě to asi byla spíš terapie trpělivosti a jsem ráda, že už ji mám úspěšně za sebou. Za mě tato kniha bohužel ne-e.

2 05.08.2020

Já nevím, přijde mi, že po Sběrateli motýlů jde každý díl strmě z kopce, a tak je možná dobře, že je celá trilogie u konce. Víc než vyšetřováním mi přišlo, že se kniha zabývá jen tím, jak jsou všichni na oddělení skvělá partička, co si ráda tropí vtípky a přespává u sebe navzájem... sem tam se samozřejmě objeví nějaký to zakrvácený děcko, ale my to všechno hravě zvládnem. Postavy z prvního a druhého dílu jsou tu vyloženě nacpané jen proto, aby to tvořilo rádoby ucelenou trilogii. Navíc by asi bývalé oběti se svými strážci zákona takové přátelské vztahy mít neměli, co si budeme povídat... Bohužel ne, paní Hutchinsonová, Sběratel motýlů byl pecka (alespoň za mě), ale tohle už je jen hodně slabý odvar...

3 05.08.2020

Mám pro tohle téma slabost, takže jsem byla nadšená, protože v CZ mnoho knih nevyšlo (kromě Nikdy o tom nemluv). Jenže Dívky od svaté Magdalény jsou až moc „zromantizované“. Porovnám-li se skutečností a tím, co se tam OPRAVDU dělo, je kniha slabý odvar a prakticky toho moc nenabízí. Úplně stejný příběh si dovedu představit i o nějaké to století dříve v nějakém ženském klášteře, vyzněl by asi stejně ploše… Postavy až na Teagan nic moc a ta nečekaná zápletka u konce mi naopak přišla přitažená za vlasy. Pokud někdo chce skutečně nahlédnout za brány Magdaleniných prádelen, ať si raději pustí film Padlé ženy nebo Hříšnice, tam je emocí rozhodně daleko daleko více.

1 25.06.2020

TAK moc se mi do ní nechtělo, až jsem se pak nemohla odtrhnout... Mé první setkání s Rollinsem a rozhodně ne poslední (už mám půjčenou Podzemní říši). Originální zápletka, prostředí tropického deštného pralesa, sympatické postavy, domorodé kmeny a zvyky... já jsem spokojená. PS: Nedejte na béčkovou obálku, příběh za to rozhodně stojí.

5 10.06.2020

Také nechápu tak nízké hodnocení. Pro mě bylo čtení jako návrat ke klasikám 90. let (Věc, Propast, Koule). Zrovna nedávno jsem překládala kapitolu věnující se bentické zóně a nedovedu si představit nic děsivějšího, než absolutní tmu a ticho podmořského dna. Ano, kdo nespatřil byť aspoň obrázek takové zubatky, těžko to pochopí, ale já ji vidět v reálu, jsem podě..ná strachy.

Kniha násobí naši tíseň, útočí na samotu, strach z neznáma i hmotu v tom nejzákladnějším slova smyslu. Původně jsem od knihy příliš nečekala, ale dostala jsem parádní atmosférický horor. Za mě rozhodně spokojenost.

3 10.06.2020

Pecka! Nechápu, že má kniha tak málo čtenářů, zasloužila by si daleko víc! Být to zahraniční titul, je už dávno na seznamu bestsellerů... Skutečně kvalitní thriller plný zvratů, tajných služeb i nám dobře známých míst, sympatické postavy, napětí, které si standardně drží svou laťku po celou dobu... Ten konec, ano, pro mě možná trochu patetický, ale proč ne? Na české poměry skutečně dobře napsaná kniha, kterou je radost číst. Já jsem spokojená a Bergovi fandím! 4,5*

2 10.06.2020

Ach jo, chudák ten náš budějovickej Bor… a přitom má takovej potenciál! Na knížku jsem se těšila, ale jsem vážně DOST zklamaná. Napínavé…? To tedy nevím, trochu mám pocit, že na rozdíl od dalších čtenářů jsem četla úplně jinou knihu.

Vadilo mi neustálé opakování jmen (vlastně příjmení) osob, na které se zrovna děj soustředil – zeptala se Koutná a Koutný na to řekl a tak pořád dokola... pokud se ve scéně nacházejí pouze tihle dva, je přeci jasné, o kom se mluví, čtenář nepotřebuje pořád dokola číst, že Koutná se zvedla, zatímco Koutný zůstal sedět a zamyšleně se na Kutnou zahleděl, když Koutná kráčela pokojem… Je to zkrátka rušivé, pomalu to ze čtenáře dělá blbce a kdyby se to prostě nahradilo obyčejnými zájmeny, znělo by to daleko lépe a uhlazeněji. Stejně tak mi vadily překlepy, chybné používání sloves (zatímco vylézat z postele) nebo skloňování (projel Březnice - Březnicí! Je to TA Březnice, nikoli TY Březnice), před vydáním by to vážně chtělo trochu lepší korekturu...

Dějově: klasická rádoby tajemná vražda, milenecká zápletka, jednoduchý motiv, nesympatické postavy a náš tajemný les Bor, o které se to celé opírá. A to zcela záměrně. Páč kdyby Boru nebylo, nebyla podle mě ani tahle kniha. On je ten název totiž tak hezky lákavý, ale co si budeme povídat, o ten Bor zas až tak nejde a jeho tajemná aura se vytrácí s každou další stránkou...

Po pravdě, nechápu tak vysoké hodnocení. Když jen porovnám s Chamtivostí od Berga, kterou jsem po Boru začala číst a kterou VÁŽNĚ doporučuji, je to úplně jiný level. Jako určitě lepší než hovadina Oni, která si také bere náš Bor na paškál, ale i tak mě to nijak neoslovilo, ani nebavilo – 1,5.

4 10.06.2020

No, co říct? Je vidět, že autor je velkým fanouškem starých filmů, má přehled, ví, kdo a co všechno je/bylo ve filmografii třeba (střihač, negativ, film, projektor atd.), a nejraději by možná, aby se doba černobílého filmu vrátila. Jako nápad to nebylo špatné, ale… Nevím, co ostatní, ale mě to prostě nebavilo. Nebýt pár rádoby sexuálních scén, byla to zkrátka taková fantasy pohádka. Celá ta myšlenka skleněného města mi přišla dost chabá, dědičné nervy drásající hledání pravdy jakbysmet a ani postavy mě nijak nebraly. Při čtení mi to místy připomínalo Gaimanův Podlondýn (Nikdykde), stejně jako Dům o tisíci patrech od Weisse a pokud by někdo chtěl tu magii, tak třeba Noční cirkus (Morgensternová), ten je však daleko promyšlenější a kouzelnější.

19.03.2020

Ach jo, všechny knihy, na které se poslední dobou těším, jsou pro mě zklamáním… Zpočátku bylo celkem náročné se v tom vyznat, x osob najednou, spletenec vztahů a kdo k sobě teda nakonec vlastně patří a jak? Podobně jako jiným, i mně vadilo skákání z minulosti do přítomnosti, a to na místech, kde to vážně nebylo třeba a ani se to nehodilo. Čekala jsem příběh O zmizelých studentech, ale dostala něco, co se jen O zmizelé studenty opírá. Viděla jsem s autorem rozhovor, kde sám uvádí, že si pouze MYSLÍ, že se jim něco takového stalo, a na tom vlastně stojí celá kniha. Jediné, co na mě zapůsobilo, jsou závěrečné doslovy příbuzných všech tří pohřešovaných.

SPOILER: Všechno mi přišlo takové prvoplánové – sestra alkáč, co se v pohodě vydá někam do hor, aniž by pocítila absťák a na chlast si vzpomene jen, když se to zrovna nabízí a hodí, náhodou zrovna chodí s týpkem pracujícím ve firmě, co hledá a pomáhá lidem v nouzi. Chování postav? Co k tomu říct? Ti dva se honí nejdřív rychle tam, pak zas rychle zpátky jako by varování zkrátka nestačila a musim všechno vidět na vlastní bulvy. Nedej bože ty jejich myšlenkový pochody – jé, starý ohniště! Bude tu už pěkných pár let (a to´s jako zjistil jak, hochu? Podle vrstev kolem rostoucích lišejníků?!), Možná tu tábořila moje sestra a tohle je její láhev! (Jasně, páč tu od tý doby nebyla ani noha... wtf?)

Doporučuji knihu Krvavý březen, kde je aspoň popsáno fungování krevní msty i význam oné věže, o kterých si v této knize člověk nic nedozví (prostě krevní msta a věž, no a co?). Ohledně černého trhu s orgány doporučuji spíš filmy Brazilský masakr (zas takový masakr to není, nebojte) nebo Nádech. Tady je to prostě jen snůška autorových teorií a úvah, jak to asi může fungovat.

Ono by to možná šlo, kdyby autor strčil příběh do šuplíku a s odstupem času se k němu vrátil, trochu ho poupravil a vyšperkoval. Takhle to ale působí, jako by knížku prostě chtěl jen za každou cenu TEĎ HNED vypustit do světa. Pro mě prostě zklamání, co dodat…

5 19.03.2020

Komisař Durman je sympatický prasák vyšetřující sérii bizarních vražd... Ano, páč "sympatický" prasák Durman si vedle hledání vraha vždy neopomene najít čas i na nějakou tu říznou desítku či dvanáctku, ať už jde o zlatavý mok nebo pučící dívenky. Vůbec se zdá být tak šarmantní a neodolatelný, že mu veškeré ženské osazenstvo v Praze i mimo ni, ba dokonce i v zahraničí, s ochotou a radostí vykasává sukně. Takže namísto toho, aby náš "sympatický" prasák cokoli prošetřoval, spíše se dějem tak nějak postupně proš....á k závěru.

Kniha možná zpočátku působí zábavně, ale přeci jen má 400 stran a každé to Durmanovo vyhození z kopýtka na každé druhé straně začíná být bohužel směšně nudné (no, možná si tu autor jen promítá své vlastní tajné fantazie). Kdekdo tu odkazoval na Hrabala, mně při čtení naskočil automaticky Švejk. Jazykově docela dobré, ač na mnoha místech je vidno, že jde jen o rádoby jazykovou vzletnost a hraní si na něco, co kniha prostě není. Jak jsem byla na knihu natěšená, vracela jsem ji do knihovny se zklamáním a nic s tím neudělal ani pečený netopýr připravený přesně podle Durmanova receptu.

11 19.03.2020