ikul komentáře u knih
Když jsem začala číst příběh o lovci draků, měla jsem pocit, že Tisíce planoucích srdcí byla lepší kniha. Nemohla jsem se srovnat s tím ryze mužským příběhem, který mě neustále utvrzoval o mocném patriarchátu v Afghánistánu. Nečekala jsem, že Amír v sobě najde tu obrovskou sílu vzepřít se zlu. Bylo to všechno takové beznadějné. Ale jak už tu někdo napsal přede mnou, nebyl to sice happy end, ale naděje svitla.
Moc jsem se těšila na vydání dalšího dílu a opět mě nezklamal. Miluji tuhle sérii a až vyjde poslední díl, tak si to znovu přečtu, abych tu nit neměla zpřetrhanou jako dosud. Jeden díl- jeden rok. A kdo si to má pamatovat:-)
Líbilo se mi propojení deníku Lily a jejího současného života. Řekla bych, že deník byl velmi realistický, neboť se v něm zřejmě odrážela vlastní zkušenost z dětství autorky. Kolik dětí tohle už zažilo. Současnost Lily byla romantičtější a násilník Ryle k politování. Dávám pět hvězd, ale jednou to stačilo.
Pěkný medicínský román ze čtyřicátých let devatenáctého století. Ženy, zajímající se o medicínu, měly v Anglii smůlu. Nemohly studovat a ani praktikovat znalosti. Nora, její poručník a mladý doktor Gibson se společně snaží vyzkoumat účinky éteru a posléze obhájit jeho anestetické účinky, které se pak praktikovaly ještě téměř 100 let.
Zajímavé na románu je i to, že autorkou Audrey Blake jsou vlastně dvě spolupracující spisovatelky, vzdálené od sebe stovky kilometrů. Zkuste zjistit, jak se jim to podařilo.
Tak upřímnou zpověď už jsem dlouho nečetla. Bohužel upřímní lidé nejsou v kolektivu oblíbení, zvláště ne v ženském. Ale jak to u nás už bývá, úspěch se mnohdy neodpouští.
Pasáže ze závodů mě příliš nenadchly, ale chápu, že pro autorku je důležité popsat své pocity. Díky Gábině (jak jí říkáme doma) jsme začali sledovat biatlon, který byl na okraji zájmu. Líbila se nám její houževnatost a makeup, který se stal nezbytnou součástí její osobnosti. Moc si Gábiny vážíme. A líbí se nám, že má své makeup pokračovatelky (Italky). Biatlon sledujeme dále, ale to je v současnosti bohužel jiná liga. JINÁ.
Bezpochyby dobře napsaná kniha s nastudováním a popsáním chmurných dějinných událostí Karvinska začátkem dvacátého století. Všechna čest autorce.
Ke konci knihy mě ale příběh nutil rychle obracet stránky. Jako bych to už chtěla mít dočtené. Příběh jednotlivých aktérů zanikl v té neutěšené politické situaci. V doslovu autorka vyzývá k dialogu, který by vedl k porozumění a smíření mezi národy. V dnešní době hodně aktuální výzva, ale nejsem si jistá, zda na mne její kniha tak zapůsobila.
Řekla bych, že je to jedna z nejlepších knih, které jsem od Sandry Brown četla. Děj měl spád a sexuální napětí mezi Rye a Brynn bylo dávkováno po kapkách. Za mne výborné.
Těm, kteří zažili velkou lásku, Spřízněná duše připomene ten nezapomenutelný euforický stav mysli. Těm, kteří na svou lásku stále čekají, Spřízněná duše dodá naději, že nikdy není pozdě.
Dlouho jsem nečetla povídky a tyhle jsem si užila. Bylo to milé čtení před spaním, takové typicky ženské povídání.
Čtivý romantický román z viktoriánské doby napsaný jazykem současnosti. Návod k tomu, jak zbláznit chlapa a při tom si zachovat hrdost a vlastně splnit úkol.
Nejsem cílová skupina této spisovatelky, ale kniha se mi líbila. Pěkný erotický děj, byť tu někdo napsal, že erotiky bylo příliš. Zvláště se mi líbil styl Milesových výpovědí. Opravdu působivé. Čtivé a nutkavé zjistit, co je vlastně ta odvrácená tvář lásky, co se vlastně událo, že se Miles bojí lásky. Tate nebyla schopna dodržet pravidla hry. Když se zamiluje žena, je všechno jinak.
Lehký, předvídatelný romantický příběh popsaný očima autorky profesorky a vědkyně. To slovo vědkyně je důležité, protože se tato romantika liší od naprosté většiny svým pojetím. Jednu hvězdu jsem ubrala za ta hanlivá slova, byť jsou dnes součást českého slovníku. A možná právě proto:-)
Vážka je jméno skupiny pěti mladých Američanů, kteří se rozhodli v roce 1942 vstoupit do americké výzvědné služby. Byli vybráni pro špionáž v okupované Paříži. Seznámili se bez hlubšího poznání při výcviku a znali jen své přezdívky. Čím méně toho o sobě věděli, tím větší byla šance, že neskončí v rukách gestapa. Přesto jim osud připravil spoustu překvapení. Několikrát už byli vystaveni reálnému nebezpečí prozrazení. Navíc se jejich životy se střetly s dvěma vlivnými německými důstojníky generálmajorem Abwehru v Paříži a plukovníkem SS.
Začátek knihy mě trochu zaskočil přemírou silně rozvitých vět, nevím, zda to nebylo překladem. Ale pak jsem si buď zvykla a nebo mě pohltil děj. Příběh má své napětí, je velmi čtivý a chvílemi mi bylo líto, že už musím jít spát. A jak tu už někdo napsal, je to trochu pohádka. Určitě doporučuji k přečtení.
Opět skvělý a neuvěřitelný příběh, kde mi snad poprvé v románu od Sandry Brown nebyl nikdo sympatický až na kandidáta na senátora Tateho. Ani Avery, která se rozhodla pro nelehký úděl kandidátovy manželky. Bylo to prostě hustý:-)
Je to fiktivní příběh jedné německé rodiny postavený na faktických protokolech a hlasových záznamech výpovědí svědků a soudců v Osvětimském procesu.
Příběh ukazuje na to, jak bylo a nebo možná ještě je pro Němce těžké vyrovnat se s minulostí. Hlavní hrdinka Eva je konfrontována se skutečnostmi, které jako malá holčička zažila a zjišťuje, jak vůbec nezná svou rodinu. Její problematický vztah s přítelem ještě umocňuje dramatičnost vyprávění. Autorka skládá hold přeživším svědkům, kteří byli ochotni přes veškerá osobní traumata, vystoupit proti svým trýznitelům. A mám husí kůži, když si uvědomím,že se dnes znovu objevují hlasy popírající holocaust.
Barbara Woodová mě nezklamala. Kniha se dobře čte, děj plyne jako voda a i tak rychle uplynulo čtení. Je to příběh pro ženy, které něco podobného za jiných podmínek zažívají ještě dnes. Je to o statečnosti a vytrvalosti ženy.
Je to vtipná, čtivá knížka. Už druhá strana mě utvrdila v tom, že knihu celou přečtu. Autor měl víc štěstí jak rozumu a proto se mu to dobře psalo a nám čtenářům dobře četlo. Druhá půlka knihy byla trochu opakující se, ale fandím dobrodruhům, jen tak houšť.
Kdo má rád Agátu, určitě ho ani tentokrát nezklame. Samozřejmě, že mi můj typ na vraha opět nevyšel.
Příběh mnou prošel a téměř nic nezanechal. Nic srdcervoucího (jak se píše na obalu knihy) ani nic dechberoucího, jen dobré vylíčení pocitů dvou zamilovaných lidí, kteří si lásku k sobě nepřipouští a tím se trápí. Asi si pokračování nechám ujít. I když zvědavost ve mně hlodá:-)
Druhý díl Zvěrolékařky je stejně poutavý jako první. Osudy Nellie a Marii se na Novém Zélandu zdánlivě rozdělí, ale stále zůstávají přítelkyněmi. Kniha se zabývá spíš osudem Grit, dcery Nellie a událostmi druhé světové války. Grit se ocitne ve válečném stavu na Krétě a pozná válku na vlastní kůži. Vztah k řeckým partyzánům na ní zanechává stopy. Vůbec není jednoduché srovnat se s tím co prožila a hlavně srovnat se sama se sebou. Kniha se také zabývá drezůrou zvířat mnohdy končící týráním. V tomto případě končí kniha "velkou nadějí", že všichni lidé nejsou stejní.