icewind
komentáře u knih
A hořel snad i kámen
Miroslav Ivanov
Tenhle příběh mě nikdy neomrzí....četl jsem 2. vydání z r. 1982, vzhledem k tomuto roku kniha obsahuje pouze naprosté minimum potřebného ideologického dopingu a vzhledem k tomu jak totalitní režim nahlížel na západní odboj musela podle mě tato kniha působit trochu jako zjevení, atmosféra té doby vám doslova vleze pod kůži. Pokaždé mě to nutí zamýšlet se nad tím, jak by se člověk zachoval, co by udělal, mezi hrdinstvím, zbabělostí a prostým pudem zachránit život sobě a své rodině je někdy tak tenká hranice, že to až bere dech..... před četbou jsem si udělal výlet do Ležáků, i přesto, že tématu heydrichiády jsem propadnul už dávno, pokaždé se mi těžko hledají slova jak vyjádřit svoje pocity. Když jsem se dival na místo kde stál Švandův mlýn a kousek od něj na jámu starého lomu kam byli při razii nahnáni obyvatelé Ležáků před odvozem na smrt...... zajeďte si tam a vzpomeňte si na ně.
Odpusťte mi, váš Leonard
Matthew Quick
Nu, nebylo to vůbec špatné Leonarde Peacocku, trochu mi to místy dokonce evokovalo Tajný deník Adriana Molea, nicméně působilo to na mě dojmem, že všechny Vaše problémy, Leonarde Peacocku, jaksi zůstaly viset ve vzduchu, jestli mi dobře rozumíte Leonarde. Tak jen doufám, že při dalším pokusu jste nezaměnil P-38 za spolehlivějšího Glocka případně si nedal jedno Magnum, Leonarde Peacocku......
Kronika konce světa
Shigor Birdman (p)
Je to taková postapo rychlovka, propracování charakterů a detailní vykreslení jejich vnitřního boje nad úpadkem civilizace a vlastních morálních hodnot hlavního hrdinu tak nějak jen zběžně štrejchlo. Z četby plyne poznání - pokud si připravíte manuál přežití s připravenými checkpointy a seznamem toho, co je potřeba zrekvírovat, máte šanci to přežít....nebo aspoň zkuste potkat někoho kdo takový manuál vlastní. Znalosti aviatiky, airsoftu a zkušenosti se strategiemi na PC výhodou....jo...a nebojte se ochočit zdivočelou zombie. Suma sumárum, přečtete rychle, neurazí a na konci možná zbyde pocit, že to chtělo trochu víc propracovat.
Konec léta
Anders de la Motte
Anders mě dostal už v trilogii Game, Buzz, Bubble, takže tohle byla věc, na kterou jsem se hodně těšil. Jak se příběh odvíjel, připadal jsem si občas jako při hraní nějaké docela tuhé adventury, kde se dějové linky celkem slušně zamotávají až vám nakonec s rozřešením hádanky pomůže kamarád a vy si jen řeknete "vždyť jsem to měl celou dobu před očima....". Bavilo mě to, bavilo mě to hodně, podle mě se povedlo vykreslit rozpoložení a pohnutky postav tak až se z toho občas dělalo úzko a tomu kdo má děti tak možná ještě víc.....pár bodíků bych ubral za ne úplně originální zápletku, zejména v poslední době kdy jak by řekl klasik "rozmohl se nám tady takový nešvar" a místo třídních knih se jaksi začaly ztrácet děti, ovšem o to víc si užijete cestu po švédském venkově k jejímu rozuzlení. Fakt to stojí za to.
Lehké fantastično
Terry Pratchett
Příběhy Zeměplochy jsem kdysi začal číst na přeskáčku tak jak se mi jednotlivé knihy dostaly zrovna pod ruku. Po letech i vzhledem k tomu, že Mistr Terry už sám někde putuje želvím mnohovesmírem jsem se rozhodl vzít to pěkně po pořádku. Už to není taková zběsilá jízda jako první díl, tempo se lehce zvolnilo ovšem množství hlášek a narážek na všechno možné je stále více než nabobtnalé. Uvědomil jsem si ale, že mám moc rád ten styl kdy mi nad nějakou větou začne vrtat hlavou - sakra to už jsem někde četl a stačí nalistovat 10 stránek zpátky a opravdu. Drobná narážka vás později ve větším stylu doslova praští do očí až Vám spadnou ty ...no...proti-téže. Musím upravit hodnocení prvního dílu a předpokládám, že se mi to během dlouhé cesty po Zeměploše stane ještě několikrát....Ooook!
Silver A
Pavel Šmejkal
Obdivuji statečnost všech lidí, kteří parašutistům jakýmkoliv způsobem pomohli......
Počátek
Dan Brown
Moje hodnocení nebude asi úplně objektivní, protože Browna mám rád, ale.....tohle už mi zkrátka připomínalo určitou šablonu kam zase pošleme Langdona, který ve spolupráci s lepou děvou vyřeší jakoukoliv záhadu. Vybereme historické lokace, přidáme přesah do náboženství a konspirativna a špetku rádoby kontroverze. Přestože mě tenhle styl stále nějakým způsobem oslovuje, tentokrát jsem se občas nudil......nebyla to taková zběsilá akce , svoje jsem si tam našel, ale celkově nemůžu dát jinak než průměr, sice lepší, ale průměr. A pokud bych pominul svůj kladný vztah k Brownovi, tak by to dopadlo ještě hůř..... nicméně i přesto si další díl s chutí přečtu.
Marťanská kronika
Ray Bradbury (p)
Nechce se věřit, že tohle bylo napsáno před 70 lety..... vizionářské scifi s depresivním pohledem na to, že ať už lidstvo expanduje kamkoliv, vždy si znovu vytvoří instituce na dohlížení na cokoliv se snahou zničit to co se nehodí a s koncem v sebedestruktivním finále.....a i přesto s kapkou naděje na konci. Fascinující čtení.
Hana
Alena Mornštajnová
Je pro mě paradoxní, že přestože se tématu holokaustu poměrně intenzivně snažím věnovat, o téhle knize jsem vůbec netušil jak intenzivní příběh s touto tématikou mě čeká....Věděl jsem pouze anotaci děje a o to víc je to pro mě naprosto neuvěřitelná, nečekaná záležitost, stavba příběhu, propletené osudy kde kolikrát maličkost rozhodne jak se bude život odvíjet dál a nebo zda přijde smrt..... tohle si prostě musíte přečíst, pro mě obrovský čtenářský zážitek.
Barva kouzel
Terry Pratchett
Barvu kouzel jsem poprvé četl asi před...no....prostě hodně dávno a stále je to knížka, která rozhodně nikomu nic nedaruje zadarmo, některé pasáže jsem si musel i tentokrát dát několikrát po sobě, ale jinak mě tahla zběsilá jízda prostě baví. I když pravda někdy to opravdu připomíná výbuchy syrové magie v koncentrované podobě někde na úplném počátku ....ted pardon....na úplném Okraji :-)
Týden blázna
Jaroslava Černá
Koncept příběhu mi dost připomínal např. Chatrč od W. P. Younga (tragédie v rodině, hledání smyslu všeho, prozření, naděje, smíření, duchovno, nic se nestane jen tak....), ovšem takhle přímočaře to na mě prostě nefunguje. Z minuty na minutu se z bezďáka o kterém devět let nikdo nic neví, stane hrdina dne s full memory flashback restore a s velkou pomocí jakéhosi pseudoindiánského terapeuta upgraduje svoji povahu Big Bastard na Big Altruist. Pro mě další kniha kde jsem si asi do poloviny celkem lebedil než se to ve finále doslova utopilo v srdceryvném lepidle narovnaných vztahů. Za mě promarněná šance s přepáleným startem, kde na konci nějak došly síly. Škoda.
Na střeše je Mendelssohn
Jiří Weil
Odkaz na tuto knihu jsem objevil v knížce HHhH Laurenta Bineta a přiznám se, že do té doby jsem o Jiřím Weilovi v žádné souvislosti nečetl a moc mě těšilo, že jsem tuto mezeru ve svém čtenářském životě vyplnil. Popis atmosféry protektorátu, strachu, chvilkové naděje a v druhé chvíli brutální beznaděje, touhy žít a zároveň vědomí, že život nejspíš vezme rychlý konec.....to je zde podáno mistrovským způsobem. Jedinou výtku bych asi měl k tomu, že přesto že jedním z témat je v knize atentát na Heydricha, tak západní odboj a západní spojenci obecně v podstatně neexistují....veškeré naděje na ukončení války a porážku Německa se upínají pouze na východ. Což je ovšem vzhledem k datu původního vydání knihy nejspíš pochopitelné.....
Za zavřenými dveřmi
B. A. Paris (p)
Možná by příběhu tentokrát více slušelo kdyby se ve finále ukázalo, že hlavní hrdinka bylo opravdu duševně vyšinutá s pokřiveným vnímáním reality :-) Takhle vše spělo k celkem odhadnutelnému konci ovšem i přesto mě kniha dokázala vtáhnout do děje což v dnešní záplavě podobných titulů považuji za úspěch. Odpověď na otázku jak je možné aby se nechala inteligentní, samostatná a v práci úspěšná bytost takhle lehce zmanipulovat nemusí hledat všichni ti, kteří aspoň částečně něco podobného zažili buď na sobě nebo ve svém okolí......bohužel stává se to.
Miloš Zeman: Příběh talentovaného pragmatika
Lubomír Kopeček
Vzhledem k tomu, že hradní pán bude ještě nějaký čas ovlivňovat dění je tahle knížka skvělým studijním materiálem pro ty co chtějí pochopit kde jsou pravděpodobné kořeny toho co se děje na Hradě a nejen tam. Miloše Zemana můžete nenávidět, můžete ho nekriticky obdivovat a nebo s pomocí této knihy aspoň změnit "zarámování" obrazu s příběhem, který rozhodně nelze považovat za tuctový.
Slušná jízda
Irvine Welsh
Si tak ček řekne si něco přečtu jo, určo přečtu, určo jo, něco vo lasičkách, určo, to jo, vo lasičkách a von tam laskavej Terry, jo určo jo, laskavej, to von určo je laskavej, Terry, takový nóbl čtení to je, to jo, to je, určo, určo je, vo lasičkách a vo vztazích, to ček potřebuje, určo, určo jo a to je dobrý, to je, to určo je....jako rolka s hranatým párkem, jo určo, určo jo, s hranatým, jo jo jo jo, určo jo....
Beze stopy
Mary Torjussen
Občas jsem bojoval s tím uvěřit postavám, že by takhle někdo mohl v reálu mluvit, myslet, jednat...... na přesdržku byla jak hlavní hrdinka tak zejména i její kokoko kamarádka :-) Děj neurazil, ale název celkem sedí, kniha mým životem prolétla opravdu tak nějak beze stopy....
Hygge - Prostě šťastný způsob života
Meik Wiking
V Dánsku jsem byl jako neturista v r. 1992 při výměnném školním pobytu v rodinách, tehdy mi nejvíc hygge přišlo přivítání na radnici a hostesky co nám 16 letým smradům roznášeli na tácech cigarety Prince a doutníky i se štípačkou na špičky, neuběhla chvíle a přes vznášející se dým nebylo vidět jak náš učitelský doprovod jde pomalu a jistě do kolen.... Aktuálně jsem pochopil, že je nejvíc hygge se cpát masem, dortama a vůbec sladkostma čím hutnější tím lepší ...a hlavně si na to posvítit dyzajnovou lampou vedle vázy s měděnýma proužkama (pokud ji teda seženete) za nehorázné nehygge peníze a pálit svíčky jak na zádušní mši......Nu, tohle byl tak trochu můj čtenářský omyl....
Manželé odvedle
Shari Lapena
Pane jo, asi začnu preventivně vyřazovat cokoliv s nálepkou "světový bestseller", protože tohle byla max. tak "světová slátanina". Ale abych jen nehaněl - rozjezd byl celkem v pohodě, ovšem od chvíle kdy zádumčivý herr komisár alles klár začne mít podezření, že ne vše bude tak jak to vypadá a možná ještě jinak, se věci začaly lehce zamotávat až vůči ději byl dort od pejska s kočičkou pouze laciná jednohubka. Tohle fakt ne, postavy chvíli působily jak po lobotomii a jejich duševní úvahy byly tak na úrovní soap opery, která vznikla po šíleném večírku jaderných fyziků kde se vesele drtilo jádro. Nemá telefon...má telefon...kde ho mohl vzít...jak se to dozvěděl...ty kreaturo tys to na mě zosnoval! Zavolejme policii! To rozhodně ne! Šmarja.....upřímně řečeno název další knihy paní autorky "Někdo cizí v domě" mě docela děsí a pokud se bude děj odehrávat v městě s větším počtem obyvatel, bude na zápletky jistě zaděláno. Dvě hvězdy s přivřenýma očima dávám za slibný rozjezd, který mě bavil a za vykreslení situace se zmizením dítěte, kterou bych rozhodně nikdy zažit nechtěl. Zbytek je tak trochu nechtěná tragikomedie, film snad podle toho nevznikne.....
