Odpusťte mi, váš Leonard

od:

Odpusťte mi, váš Leonard

Právě dnes má Leonard Peacock narozeniny. Dnes si do batohu k učebnicím přibalí P-38, pistoli nacistického důstojníka, kterou zdědil po svém otci, a zastřelí svého bývalého nejlepšího kamaráda a potom i sebe. Už se nemůže dočkat. Ještě předtím se však musí rozloučit se čtyřmi lidmi, na nichž mu záleží: sousedem Waltem, posedl... celý text

Právě dnes má Leonard Peacock narozeniny. Dnes si do batohu k učebnicím přibalí P-38, pistoli nacistického důstojníka, kterou zdědil po svém otci, a zastřelí svého bývalého nejlepšího kamaráda a potom i sebe. Už se nemůže dočkat. Ještě předtím se však musí rozloučit se čtyřmi lidmi, na nichž mu záleží: sousedem Waltem, posedlém Humphreym Bogartem, houslovým virtuózem a spolužákem Babakem, Lauren, jež miluje Ježíše (a do níž byl trochu zamilovaný zase Leonard), a herr Silvermanem, který ho na střední učí o holokaustu... méně textu

https://www.databazeknih.cz/images_books/22_/229925/odpustte-mi-vas-leonard-gRi-229925.jpg 4354
Originální název:

Forgive Me, Leonard Peacock (2013)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Knižní klub
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (87)

Přidat komentář
Helimadoe
včera

Zajímavé. Z počátku čtení jsem uvažoval o dvou hvězdách (navíc mě rozčilovaly ty poznámky pod čarou, jakoby se nedaly zapracovat rovnou do hlavního textu), pak jsem se přehoupl do tří, a když jsme se dostali s autorem k Laurine, tak už byl zařazen čtvrtý rychlostní stupeň, na tohle já rozhodně slyším. Bohužel ke konci mi tam chybělo zase trochu lákavé chuti. Nakonec tedy za tři, což v mém žebříčku hodnocení znamená určitě dobrou knihu.

Sunday
10. srpna

Přečteno po dvou letech znovu a potvrdilo se mi (po kolikáté už?), že je dobré tzv. druhé čtení (jako ve sněmovně). I za dva roky prožije člověk tolik a tolik se poučí (snad), že v knize už jednou přečtené najde něco nového, něco, co předtím nepochopil, nezaregistroval, i když to tam bylo. Závěr : je dobré dávat knihám "druhou šanci". Mně to tak funguje, většinu knih čtu opakovaně (ne jen 2x) a stále nacházím něco nového a většinou i "zásadního" pro svůj život.

Andy0892
25. června

Zda byla pro mě kniha nějak přínosná? Asi ne, až na některá životní moudra, ale rozhodně je dobře, že se tématu sebevražd, sebepoškozování a týrání (různými způsoby) někdo zaobírá a je schopen o nich psát. Tyto knihy nemají za úkol způsobit wau efekt, ale mají informovat. Kéž by se to dostávalo k lidem, kteří informace potřebují.

Příběh ničím neohromí, není v něm zakletý princ, očarovaná princezna, sexy kluk od sousedů, ani neohrožená bojovnice zastupující feministky. Přesto se můžete vžít do postavy utrápeného chlapce, který se cítí sám - a přiznejme si, kdo z nás se někdy necítil sám? Když k tomu přičteme svět dospívajících, všechny jeho problémy a jeho "MATKU", pak se ptám: Jak bych se asi zachovala já na jeho místě?

misssicccka
23. června

Mne tato kniha nijak neuchvatila, ani nezasahla, misty jsem upadala do mikrospanku. Byly tam krasne pasaze a krasne myslenky, skvely napad byly dopisy, ale co me silene rozcilovalo, byly poznamky pod carou, kterych bylo pomalu stejne jako textu a nevidim duvod, proc nebyly jeho soucasti. A cele to na mne pusobilo tak nejak zacatecnicky. Skoda.

AndyK
18. června

Dlouho jsem se nedokázala do knížky začíst, ale pak jsem Leonardovi rozuměla víc a víc. Ne každý z nás má na růžích ustláno, ale člověk to proto přece nesmí vzdát. Naopak. Musí bojovat a o to víc si všeho pak vážit. Zvítězí tím, že se nenechá zlomit...

Gracian1964
15. června

Aj mne kniha pripomínala Kto chytá v žite...podobný štýl písania, ale nič proti tomu....Jednoducho a dobre napísané. Skvele sa to číta a dáva podnet k premýšľaniu. A proti koncu nemám vôbec žiadne výhrady. Dúfal som, že sa to tak skončí a ono sa to tak fakt skončilo, hm... Aká náhoda...

Petula19
30. května

Líbil se mi Leonardův pohled na svět. To, jak se nebojí ptát na otázky, kterým se jiní vyhýbají, aby nevyčnívali z davu. To, že nevidí důvod dospět, protože dospělí evidentně nejsou šťastní. To se autorovi podařilo vystihnout dokonale.
Knihu určitě stojí za to přečíst a trochu se zamyslet nad způsobem našich životů, nicméně mě ale lehce zklamal závěr, který mi přišel dost podobný knize Kdo chytá v žitě.

hanča34
13. dubna

Kniha se mi moc líbila a dopadla tak, jak jsem doufala, že dopadne. Svět dospívajících není vůbec jednoduchý, zvláště když máte takovou rodinu jako Leonardo.

sofmysl
09. dubna

Kniha jako taková sice nebyla tak špatná - moc pěkně napsáno, ale ten závěr a rozzuzlení? To mě naprosto zklamalo a pro mě se tak z příběhu vyklubala až téměř naprostá nesmyslnost. - je to škoda, závěrem to prostě autor dost pokazil.

Nicol13
21. března

Nevím, co si mám o téhle knize myslet. Je určitě lepší než Terapie.. to jo.
Titulky pod čarou mě tak neuvěřitelně štvaly a rozptylovaly.. Totálně zbytečná věc. Jako proč?
To rozdělování vět a divné smrskávání (nebo jak to mám napsat) v jakože napínavých částech a tak.. to taky nebylo nic moc a u mě se to minulo účinkem.
Nechápu, co má tahle kniha předat dál... když většina mamin a otců si to stejně nikdy nepřečte.. a mladýmu to nic nedá.. žádnou naději.. 1 nebo 2 lidi toho fakt moc nezachráněj.
Něco si z toho vzít, by mohli učitelé. Přesně takoví máte být. Trávíte s námi velkou část života, něco nám předáváte, tak byste občas nemuseli být toliko upnutí.
No.. když to všechno sečtu, tak mi z toho vyjde zase nic moc.. Jenže v téhle knize mi alespoň ten hlavní hrdina sedl a i ten učitel. Pro mě Leonard nebyl vůbec divnej a působil na mě jako trochu modernější Holden z knihy Kdo chytá v žitě. A toho já mám ráda. Takže jo. Za mě asi dobrý (až na některý ty zbytečnosti).

Lucik87
11. března

Krásný a citlivý příběh. O jednom klukovi, který to nemá jednoduché. I když si zdánlivě třeba řekneme, že zas tak nic strašného se mu neděje. Jenže dospívání je někdy hrozně komplikované a křehké období. A i když se tváříme, že je nám všechno jedno, mámu a tátu prostě hrozně potřebujeme. I jen proto, aby ti jeden z nich občas seknul pohlavek - nebo si prostě jeden z nich s tebou dal ty blbý lívance. Každý rodič by si alespoň kousek této knížky měl přečíst, aby věděl, JAK SE TO NEDĚLÁ. Osamělost a nechuť žít je hrozná věc.

Klára2216
23. února

Do knihy tohoto autora se mi moc nechtělo z předchozího zklamání z jeho knihy Terapie láskou, která byla přímo příšerná. Nicméně Leonard mi vězel v knihovně a já nemám ráda když tam mám nepřečtené knihy. Takže ke knize: horší než první kniga rozhodně není, ale už na začátku byl konec jasný. Poznámky pod čarou byly zbytečné - lepší by byly zkrátka v textu. Styl psaní příliš jednoduchý. Dvě hvězdy dávám za námět a za svižné čtení.

niknikita
11. února

Zavřela jsem dočtenou knihu a nemohla ji odložit z rukou. Jenom jsem tak seděla a zírala a po tváři mi tekly slzy, a nechala jsem vyplavit ten smutek, že kolem nás je spousta Leonardů, kterým neumíme porozumět.
Silný příběh a Matthew Quick má můj obdiv.

Anickahor
09. února

Nejdřív mě Leonard hrozně rozčiloval. Přišel mi jako sebestředný spratek, který vyžaduje pozornost. A když ji nemá, zajde tak daleko, že chce zabít svého spolužáka a pak i sebe. Protože potom se o něm samozřejmě mluvit bude.
No musím uznat, že postupným čtením knížky se můj pohled na něj postupně lepšil, protože mi začalo docházet, o co v této knize jde. Nicméně jak už tu někdo psal, toto téma bylo zpracované za poslední dobu mnohokrát, takže až takové překvapení to nebylo: dopadne to přesně, jak předpokládáte.
Co mě ale nutilo číst dál a dál? Bylo to tajemství pana Silvermana. Byla jsem stejně zvědavá jako Leonard na to, co pan učitel skrývá. A po přečtení musím říct, že mě Silverman zaujal víc než hlavní hrdina. Promiň, Leonarde.
Kniha takový průměr. Rychle přečtená, rozčilovaly mě ale poznámky pod čarou, které byly dlouhé a přesahovaly i na víc stránek. Za mě 3*.

hellena1523
05. února

V porovnání s Terapií láskou, která byla vážně špatná, se mi Leonard moc líbil. Kniha byla velmi čtivá a příběh mě opravdu bavil. Vtáhl do děje a až do konce nepustil.
Co bych tedy určitě oželela bylo množství poznámek pod čarou. Kdyby jich bylo méně, bylo by to bezva, ale tady už byly většinou spíš rušivé.
Souhlasím, že vhledem k tématu, může působit až lehce banálně...ale nakonec to není na škodu. Nenechte se odradit zdánlivou bagatelizací, a určitě jí dejte šanci. Stojí za to.

OneBas
27. ledna

Knihu jsem plánovala číst snad už před třemi měsíci a až teď jsem ji konečně přečetla! Kniha se četla sama a nedovolila mi se od ní odtrhnout. Seznamování s postavami, které jakkoliv ovlivnili Leonardův život, jsem si užívala. Čím víc byl hlavní hrdina v depresích, tím víc jsem si připadala smutnější. Na konci knihy jsem byla zlomena a nad knihou jsem ještě dlouho přemýšlela. Podle mě se tato kniha dá číst jenom párkrát za život, kdy to opravdu potřebujete.

Lenka1386
13. ledna

Knihu hodnotím pozitivně. Nemám pocit, že mě nějak výrazněji obohatila nebo otevřela oči, protože podobné téma bylo ztvárněné mnohokrát a možná i o něco líp. Leonard si v tom svém nepochopení dost libuje, „plácá“ se v něm, a když už to vypadá, že by mohlo být líp, honem řekne nebo udělá něco nepřiměřeného, aby zase někoho poštval proti sobě. Natahování závěrečných rozhovorů s profesorem mi lezlo na nervy – ale! Bavily mě poznámky pod čarou, dopisy z budoucnosti mi taky přišly jako fajn nápad a už jen pro to, co řekl houslistovi Babakovi, jak mu poděkoval a vysvětlil, co pro něj znamená hudba a taky poděkování a rozloučení s Herr Silvermanem bylo tak silné, že už jen proto stojí knihu přečíst.

Amalberga
30.11.2016

Prvních třicet stran se četlo samo. Leonard mi připadal zajímavý a rozuměla jsem mu. Pak se objevil první dopis z budoucnosti a celá kniha, která mi mimochodem přijde zbytečně zdlouhavá a rozcajdaná jako rozlejete inkoust. Z Leonarda se vyklubal obyčejný "ubožáček" outsider, který se pokouší o vraždu a sebevraždu (stejně na to nemá koule), aby upozornil svoje okolí na svoje zoufalství a konečně se mu dostalo potřebné lásky a přátelství, kterou každý normální člověk potřebuje. Občas se stylizuje do výjimečného jedince, vyděděnce společnosti, je přeci lepší než ostatní a proto ho nikdo nemá rád. Kecy. Nikdo ho nemá rád, protože se odmítá jakkoliv začlenit do kolektivu, špehuje cizí lidi, nedokáže normálně komunikovat a často se chová arogantně, drze a iracionálně. Jistě, nachází se v nejtěžším období života, dospívání. Podle knihy by mu mělo být devatenáct, ale přijde mi mentálně na šestnáct. Kniha mě příliš nebavila, i když obsahuje "důležité poselství", které se dalo zpracovat a bylo zpracováno milionkrát lépe, například ve filmu Oddělen, který velmi doporučuji.
P. S. Dost mě pobavilo, jak autor pracoval s tématem židovského holokaustu. V dnešní době musí Němci neustále pykat za své staré prohřešky, přitom Američané, jsou ti poslední, kteří by měli po někom házet kamenem. Vyvraždili původní obyvatele Ameriky, utlačovali Afroameričany segregací (a diskriminace je tam doteď), stále můžete v některých státech v USA skončit v léčebně pro homosexuály a takto bych mohla ještě chvíli pokračovat. Autor si klidně mohl místo Herr Silvermanna zvolit potomka Indiánů nebo Afroameričanů a nechat ho vyprávět o historii, o které se v Americe téměř vůbec nemluví. (Jenže to by pak knížku možná ani nevydali.)

Mirime13
25.11.2016

Leonard se mi hrozně líbil. Jeho způsob uvažování byl velmi zajímavý a na jeho věk neobvyklí. Byla to jedna z těch knížek, která vás donutí zamyslet se nad způsobem vašeho života a to se mi na ní líbí. Rozhodně doporučuji si přečíst.

Nickky
02.08.2016

„Dělej celý den něco, co máš rád. Jdi na kolotoče. Zaplavej si nahý v oceánu. Jeď na letiště a kup si letenku na první volný let - je fuk, kam to bude. Nebo zastav prstem roztočený glóbus a pak si naplánuj výlet na místo, na které jsi ukázal; když to bude uprostřed oceánu, vždycky tam můžeš dojet lodí. Dej si nějaké exotické jídlo, o kterém jsi nikdy neslyšel. Zastav někoho, koho neznáš, a požádej ho, ať ti řekne, čeho se v hloubi duše nejvíc bojí, a ať ti dopodrobna popíše svoje skryté touhy, a pak mu řekni, že ti na něm záleží, protože je to člověk jako ty. Posaď se na chodník a namaluj něco barevnou křídou. Zavři oči a snaž se vnímat svět nosem - dovol pachům a vůním, ať nahradí tvůj zrak. Dožeň spánkový deficit. Zavolej starému příteli, se kterým ses léta neviděl. Vyhrň si nohavice a broď se mořem. Jdi do kina na cizojazyčný film. Nakrm veverky. Je jedno, co si vybereš, ale něco udělej. Protože revoluci můžeš začít jedním rozhodnutím, jedním nádechem.”

Leonard je člověk nesmírně citlivý a vnímavý, pochybuje a tápe ve svém životě. A vy můžete v této knize nahlédnout do jeho duše. Možná s ním nebudete vždycky souhlasit, ale možná ho budete chápat.
Tento chlapec to neměl vždycky lehké. Rodiče se mu nevěnovali, ale on se mezitím spřátelil se stařičkým sousedem Waltem, který ho měl rád takového, jaký byl. A potom je tu Herr Silverman, Leonardův učitel, který mu dokázal, že být jiný nutně neznamená být horší.
” Jsi jiný Leonarde. Já jsem taky jiný. Být jiný je dobrá věc. I když je to těžké. Já to vím, věř mi.”
Samozřejmě jsou v knize i další důležité postavy, o kterých se toho více dozvíte až při samotném čtení. Doporučuji. Už jen kvůli tomu, že na knihu, jako je tato, nenarazíte každý den.

Anna 13
18.06.2016

Co mám dodat???
Tahle kniha byla prostě napsána pro mne, to jinak není možné, jak strašně jsme s Leonardem souzněli, jak strašně jsme si rozuměli.
Tohle je zatím nejlepší kniha mého života a se jí klaním. Brzy si jí koupím a přečtu ji ještě mnohokrát. Leonarde, ty jsi můj hrdina!

Má recenze o tom, jak je to všechno neuvěřitelné: http://knihy-jsou-duvodem-k-ziti.blog.cz/1606/odpustte-mi-vas-leonard-matthew-quick

LiLinka
17.06.2016

Od knihy jsem podvědomě očekávala více, takže jsem obsahem byla malinko zklamaná. Myšlenka pěkná, ale s postavou jsem se nedokázala nějak sžít a tím pádem jsem řádky tolik nehltala. Závěr je předvídatelný, ale i tak pěkný.

Etule
26.05.2016

Kniha, která dokazuje to, jak je v dnešní době opravdu těžké být originální či jedinečný. Pokud nejsi ovce, je to špatně. Proto se lidi bojí svou jedinečnost ukázat. Myslí si, že oni jsou kvůli tomu ti špatní a nenormální. Přitom je to právě naopak, alespoň dle mého názoru. ;) Jenže lidi se odjakživa bojí toho, co neznají nebo nemohou zaškatulkovat.
Chtělo by to více lidí jako je Herr Silverman, protože ten na mě z knihy zapůsobil nejvíce.
Dopisy z budoucnosti mi při přečtení prvního, vůbec nesedly. Ale pak mi přišlo, že tam prostě patří. Snad se přece jen Leonard dočkal svého potápění se s delfínem a dcerou S. ;)

anibeni
25.05.2016

No, nevím, knihu jsem málem odložila a nedočetla... začátek nepatří mezi to nejpovedenější... Potom ty poznámky pod čarou - nemusely by tam být, nic by se nestalo... Ale pak se to najednou rozjede a vy si říkáte, no konečně... a pak je najednou konec... Takový konec nekonec... Sice jsem si pobrečela, ale asi jsem chtěla něco víc...

timelady
15.05.2016

Možná bych ocenila, kdyby kniha byla psána trochu náročnějším stylem, přeci jen se zabývá vážným tématem, přijde mi, že ho tato "čtivější" forma lehce zastírá.

Elle272
10.05.2016

Je to pravda, opravdu takovéhle knihy potřebujeme!
Díky Leonardovi jsem se vážně zamyslela. Nad sebou, nad vámi, nad námi. Jak rychle bychom asi takového člověka odsoudili, kdyby své "dílo" dotáhl do konce a nikdo by ani nemohl poznat jeho příběh? Kdo by se na ten příběh vůbec ptal?
Bojím se, že moc rychle.
A děkuju Leonardovi za to, že mi zas trochu víc otevřel oči.

Rizek75
16.04.2016

Otravovalo mě to množství poznámek pod čarou - jsem si místy připadal, že čtu skripta do školy:) Určitě by ten tok myšlenek šel nějak zakomponovat do textu. No ale asi v tom je to "nóvum" a možná i jeden z důvodů, že je to bestseller... Ale jinak celkem fajn příběh, postupně to spělo k napětí. A myslím si, že spousta lidí má v současnosti podobné myšlenky jako Leo. Takže tahle kniha je alespoň může navést k uvažování jiným směrem.

Davina
16.04.2016

NEJDŘÍV TĚ BUDOU IGNOROVAT, PAK SE TI BUDOU SMÁT,
PAK PROTI TOBĚ BUDOU BOJOVAT, NAKONEC ZVÍTĚZÍŠ.

Opravdu jedinečná kniha, která ve mně zanechala opravdu velkou změť emocí. Je to až neuvěřitelné, že někdo dokáže něco takového vůbec napsat. Působilo to na mě velmi realisticky, až mě to děsilo. Rozhodně si tu knihu pořídím domů a panu M. Quickovi skládám velkou poklonu za tak velký skvost, který dokázal vytvořit, a kterým se mi dokázal nepopsatelně zarýt do srdce. Kniha mě přiměla se nad sebou a mým životem zamyslet. Za mě jedna z nejlepších knih, kterou jsem četla.

denda2001
15.04.2016

Po přečtení této knihy jsem musela den přemýšlet nad obsahem a hlavně nad příběhem Leonarda. Kdybych nebyla školou a životem polovina, tak bych knihu přečetla v průběhu pár hodin. Ale jelikož reálný svět se ozýval více než jednou, musela jsem knihu i přes velké zklamání odložit.

Už začátkem kniha upoutá, protože první slova knížky jsou P-38. Nacistická pistole vedle misky s ovesnou kaší.
Docela mi vadil fakt, že se až ve tři čtvrtině knihy dozvím, proč nenávidí svého minulého nej kámoše. Ale kdo si počká, ten se dočká. A v tomto případě i velkého překvapení, se kterým jsem se musela podělit s kamarádkami.

Leonard, jakožto hlavní postava, byl perfektní. Já si většinou oblíbím nějaké vedlejší postavy, ale Leonard mi sedl. Jeho chování se ani trochu nepodobalo chování jiných hlavních hrdinů z všelijakých knih, které jsem četla. Ani jednou mi nelezl na nervy svým chováním (a to mi leze většina hrdinů), a dokonce pořád přemýšlím, kam šel, když práskl těmi dveřmi.

Knihu Odpusťte mi, váš Leonard by si měli přečíst hlavně ty osoby, které se poškozují kvůli jedné neshodě s kamarádkou, aby si uvědomily, že řeší pouze titěrnosti a po přečtení se i zamyslet. Ale pro mě to bylo zajímavé přečteníčko, které mi otevřelo pohled na mě jako na jednoho z überdementů.

stupidsocute
19.03.2016

Kniha, která mě donutila zastavit se. Donutila probdít několik nocí a neustále si opakovat slova z knihy.
ČAS SE ZA-STA-VÍ... ve chvíli kdy jsem zaklapla knihu, kterou jsem přečetla na jeden nádech. Všechno bylo zmatené a nevysvětlené.
Leonarde? Doufám, že dýcháš a už nikdy jsi nepřiložil zbraň ke své hlavě.
Mám pocit, že jsem obyčejný smrtelník, po kterém se slehne zem hned po smrti, a však věřím, že o tobě se číst bude ještě dlouhou dobu.