icewind komentáře u knih

No to byla teda....šílenost, zvrácenost, vykreslení čehosi co rozum tak nějak odmítá pobrat, asi bych měl docela problém zajít s autorkou na romantickou večeři, potažmo zajít s ní na jakoukoliv večeři eventuálně jakékoliv místo kde by hrozilo cokoliv konzumovat :) Říkal jsem si jakým hnutím mysli se člověk dobere k takovému tématu, přišlo mi, že ani tak nešlo o popis jakési dystopické společnosti, ale o něco jako ..ehm...mechanismus zpracování lidského masa spojený s procesem jeho odlidštění, protože není kus jako člověk a člověk jako kus případně 5 "samyc" že....
Další věc, která mě překvapila až po dočtení knížky – celou dobu jsem si říkal, že tady jsou jasné odkazy na covidové období, virus, který se objevil z ničeho nic, regulace apod. tak si říkám ta inspirace je naprosto jasná a pak koukám, že originál vyšel už v r. 2017, tomu říkám wow efekt….
Jinak by mě zajímalo, jak mohlo dojít k tomu, aby najednou jedna skupina lidí začala požírat tu druhou aniž by došlo k něčemu co bych nazval občanskou válkou, potravinářský průmysl se evidentně bleskově přeorientoval na jiný druh masa a to je jako všechno? Ta část lidí určená ke konzumaci si jako řekla, tak dobrý no, co nám zbývá, lepší se nechat sežrat než zabít a ta spotřebitelská část prostě jen změnila chuťové preference nebo jak…. Přišlo mi to celé tak nějak mimózní, stejné jako téma.
No nic, jdu zkontrolovat samici a příště si musím vybrat nějaké lehčí téma konečně, tohle mi přišlo nějaké takové nestravitelné :)

Vůbec nevím co k tomu pořádně napsat, četl jsem Šepot i Vítr, ale tohle mi místy opravdu bralo dech....znám Chlum, Úvoz mrtvých, Svíb... ten les má těžko popsatelnou atmosféru, tak hutnou, že se na ni skoro dá sáhnout, ale jen skoro, možná lepší se moc nedotýkat...znám i labyrint v kukuřici, shodou okolností jsem tam před dvěma lety potkal něco jako svého démona z dětství, někoho s kým mě spojuje poměrně dost nepěkná vzpomínka, dlouhé roky jsem ho neviděl a tam se najednou objevil přede mnou v jedné z těch chodeb, nepoznal mě, ale já jeho naprosto bezpečně.....
V kontextu tohoto příběhu mi to teď přijde jako hodně zvláštní souhra náhod, odkazy nejen na tahle místa, ale mihne se tam i město kde jsem se narodil a nejen to....pro mě to čtení včetně toho konce byla spíš snad nějaká forma katarze, něčeho, co jsem ze sebe potřeboval už strašně dlouho dostat a nevěděl jsem jak. Smekám klobouček a zároveň obdivuju jakým způsobem si autorka hraje se slovy a místy vyšperkuje větu takovým slovním obratem, o kterém jsem snad ani neměl tušení, že existuje :)

Lehce rozpačité dojmy, podle vykreslení postavy kapitána Janáčka bych tipoval, že Brown začal na knize pracovat snad v hlubokých devadesátkách nebo měl stejně zdatného poradce. Kulisy Prahy mi přišly vcelku zbytečné, příběh se mohl odehrávat v podstatě kdekoliv a místy popisné pasáže konkrétních míst působí spíše jako výcuc z hodně stručného turistického průvodce. Největší drámo asi bylo zda Klementinum lehne popelem.....
Děj se odehrává tak nějak klasicky jak už se to tak Langdonovi shodou okolností vždy přihodí. Musím ovšem přiznat, že o existenci noetiky jsem v podstatě neměl skoro žádné nebo naprosto minimální tušení, takže ve finále můžu tohle snad považovat i za populárně naučnou záležitost, ke které se bohužel nejspíš už vracet nebudu.

Opráski mám strašně rád, ale tady mi přijde, že ke konci je to už výškrab všeho co se kde našlo aby to splnilo nějakou stránkovou normu a číst to na jeden zá-tach jie pomjerňie záp-řach :) Ciwe, topyruchčiě 6 z 5 kikoti, idejáňli na fýleti v Koztnitz.

Četl jsem jako doplněk k románu Vlasta, byť v této knize se přímo o Burianovi píše spíš okrajově. Snažil jsem se hlavně pochopit nebo si aspoň trochu představit ty okolnosti kolem této rozhlasové propagandy, o které si myslím, že se v nějakém rozšířeném povědomí přeci jen tolik neví....aspoň za mě jsem měl tyhle věci spojené dosud hlavně s Burianem ačkoliv ten se toho zúčastnil pouze jednou a i to bylo bohužel až dost na to aby ho události po válce naprosto semlely.
Např. osud Čeňka Šlégla na mě vykouknul teprve v této knize, když si vzpomenu na všechny ty filmy pro pamětníky když se na ně dívala kdysi babička a vůbec jsem netušil co všechno se tehdy odehrávalo nejen na plátně, ale hlavně za ním... je mi z toho všeho spíš tak nějak smutno a čím dál víc si uvědomuju, že si vůbec netroufám hodnotit motivaci nebo důvody proč se tehdy tihle lidi museli nebo snad někteří i chtěli chovat jak se chovali. Ať už za války nebo po ní. Zrovna tak nehodnotím strukturu knížky nebo někdy trochu rozporuplné autorovy názory právě na chování a činnost jednotlivých aktérů této doby, že někdo byl nucen a někdo zase ne, někdy skoro jako by autor chtěl čtenáře přesvědčit, že u někoho ta samá věc kolaborace byla a u někoho zase ne..... o to mi ani nešlo, ale přiblížení toho jak rozhlas fungoval a působil během protektorátu a jak dovedl ovlivnit osudy lidí na dlouhou dobu dopředu, tak to jsem si myslím našel.

Autorovo historické nakouknutí do válečné a protektorátní historie jsem měl rád už z dřívějších knížek, tohle mě jen utvrdilo v tom, že jsem opět nesáhnul vedle. Vlastu Buriana jsem měl poměrně dlouho zaškatulkovaného zkrátka jako takového zvláštního tajdrlíka co se kolikrát až nepřirozeně pitvořil a šklebil a přiznám se, že jeho filmy mi úplně sympatické nebyly..... možná to přišlo až postupem času kdy člověk začne zjišťovat, že byť černobílý film, nebylo všechno jen černé a bílé, stejně jako v životě. Řekl bych, že i tady aspoň na mě působil zpočátku silný dojem, že tenhle člověk byl až nesnesitelný v tom strhávat pozornost na sebe a proč jdou vlastně lidi do kolen když někdy jen sotva pohne rukou a zdvihne obočí..... no nejspíš protože Vlasta.
Pojednání o tom, jak drtivý může být kontext doby a síla, která člověka semele totálně na padrť, pojednání o tom, jakými až nepěknými odstíny barev se může vybarvit na první pohled černobílý a romantický svět tehdejšího filmu i života, pojednání o tom, co se dá najít v situaci kdy vám všechno seberou a nejen, že nemůžete brát, ale nesmíte ani dávat.....

Zvláštní, rozporuplné, někdy až ubíjející neustálým nimráním se v dokola stejných pocitech, nicméně času stráveným u knihy nelituji. Pravděpodobně asi úplně nechápu některé aspekty života a hlavně výchovy dětí ve Švédsku, z toho jak autorka měla neustále potřebu obskakovat a vycházet ve všem vstříc svému dítěti mi přišlo, že s něj vyroste akorát tak pořádně rozmazlený spratek.
Ovšem jako nějaký náhled do života někoho kdo ze dne na den přijde o takhle blízkého člověka si myslím, že je to zajímavá četba, asi o to zajímavější, že jsem na druhou stranu moc nedokázal pochopit jak s touhle paní mohl vydržet jak předchozí tak ten poslední partner......

Takové hemžení rukopisů, šifer a všemožných postav - proto rejstřík všech těchto elementů na konci knihy přijde celkem vhod :) Zhruba asi od poloviny příběhu moje čtenářské tempo lehce uvadalo, tím netvrdím, že by mě to přestávalo bavit, to rozhodně ne, ale možná jsem se v tom všem začínal lehce ztrácet včetně toho jakou motivaci měly všechny zúčastněné strany k tomu se dopátrat kýženého výsledku.....Na Egelandových knihách mě baví to, že narazím na historické záležitosti o kterých toho vím buď hodně málo nebo skoro vůbec nic, to se mi povedlo i tady. No a potom Bjornovy meditace o vztahu k nedostupným ženám, to je kapitola sama pro sebe :)

Rychlovka na oddych, takže vlastně celkem v pořádku, nevím proč zahrnuto pod horory, to mi nějak uniklo. Bavilo mě postupné rozplétání děje, jako když se loupou vrstvy cibule, která je uvnitř tak nějak ne úplně v pořádku..... Krátké kapitoly svádí k tomu dát si ještě jednu a ještě jednu až to tak nějak uteče a zůstane jak už to čím dál více bývá - jen poměrné otevřený konec.

Jestli tohle je prvotina, tak klobouk dolů.....tohle jsem si vždycky chtěl přečíst aniž bych o tom vlastně věděl, že to chci. Jak se cítil někdo kdo se vrátil z toho pekla, co se v něm odehrávalo, jaké to je čekat na návrat ostatních když je skoro jisté, že.... a bez vlastního domova kde už bydlí někdo jiný, co si s tím vším počít? Ta Praha těsně po osvobození, všechny ty události, vlastně pak už denní rutina podaná kolikrát hodně syrovou formou, mezitím návrat k událostem v lágru, z nekonečného pochodu....tohle mě naprosto pohltilo. Pravda, že pak část na lodi už byla taková rozvláčná, nicméně jak jinak než tímhle tempem se ta cesta asi ubírala? Vlastně to do sebe všechno zapadá...jako obličej opět zapadne do známé vůně černých vlasů. Nevím co dodat..... síla tohle.

Jak by se dnes řeklo, mohl by to být takový malý sequel Barvy kouzel, no zkrátka takové lehce odseklé nepřímé pokračování, víceméně jednohubka nebo chlebíček se zelným salátem a vajíčkem beze stopy majonézy chcete-li.... dozvíme se nejenom cosi o okraji plochy, ale i o okraji celého Vesmíru včetně toho jak to tehdy celé bylo, a že peklo může fungovat v podstatě jako celkem fádní korporátní společnost nebo nadnárodní instituce :) Doporučuje deset z devíti démonologů.

Jak už bylo zmíněno v komentářích níže - pokud jste se dle mého nepropracovali aspoň k půlmaratonu a běh nepředstavuje něco víc než občasné pročištění hlavy, tohle vás nejspíš moc nezaujme..... byť sám sebe považuju za hodně amatérského běžce tak kolikrát řeším přesně ty věci co autor popisuje - jak tu hlavu překecat aby si myslela, že není nic lepšího než kupříkladu tříhodinový běžecký blok v době kdy se venku povaluje rozbředlý sníh :) Některé pasáže mi sice přišly až moc nasáklé vědou, ale na druhou stranu mě i překvapilo jaké pokusy se v tomto směru odehrávaly a ještě určitě odehrávat budou...... nám hobíkům nicméně nezbyde asi nic jiného než ta vnitřní debata a motivační samomluva :)

Nějak úplně nevím co k tomu napsat, jako průzkum žánru asi stačilo :))

Kniha obsahuje více či méně nápadné příznaky budování kultu osobnosti, ale to mě asi ani tak nepřekvapilo. Zajímal jsem se spíše o práci s dechem jako takovým, nakládat se do ledu určitě v plánu nemám a producírovat se v kraťasech po Everestu rozhodně taky ne. Ale ten dech....to má rozhodně něco do sebe, už jen to, že tenhle nástroj nosíme pořád u sebe a některá dechová cvičení co jsem vyzkoušel měla pro mě až nečekané výsledky resp. poměrně okamžitý efekt. Pokud je podobným věcem člověk otevřený, rozhodně tohle za přečtení stojí.

U podobné literatury vždycky záleží jak k tomu kdo konkrétně přistupuje a co vlastně hledá. Nad dechem a jeho možnostmi jsem dosud takhle komplexně moc nepřemýšlel, takže mi to ukázalo cesty kde všude se dá s tímhle nástrojem, který je neustále k dispozici, pracovat. Možná bych nejdřív doporučil i nějakou přednášku R. Václavka než začít rovnou s četbou, jednak jeho projev je opravdu hodně originální a jako vstupní seznámení s tím o čem se pak píše mi to prostě přijde přirozenější. Obsah hodnotit nechci, to ať si přebere každý dám, ale jak už bylo i v některých komentářích uvedeno - tak vložené příběhy působily spíš jako rušivá samochvála, která jak víme zrovna úplně nevoní.....

No jsou to opravdu zápisky, kdo už nějakou dobu běhá a táhne ho to k nějakým delším distancím tak si tam to svoje najde, ale opravdu se nejedná o nějakou ucelenou záležitost. Jak jsme byli na akci tady a támhle, kdo nás vezl, kdo zakufroval a všem díky a možná snad ten rozhovor na konci měl být spíš na začátku..... těžko to vlastně hodnotit, asi opravdu jako běh, někdy těžkopádný, někdy zlehka, spoustu toho asi dovede ocenit opravdu jen autor jak se ty situace odehrály a kdo kde co prohlásil..... za mě respekt k těm kilometrážím, ale co se týče nějaké knižní úrovně...no prostě zápisky :)

Tak tohle bylo velkolepé, famózní, naprosto uchvacující..... hned by jeden chtěl aby za něj druhý napsal nějaké to doporučení a mohl se stát členem Noční hlídky :) Tak jak mi Pyramidy nesedly, tak tohle mě naprosto usadilo, pravda s přibývajícími díly je dost těžké srovnávat lepší x horší, což možná ani nemá smysl, protože jedno z kouzel Zeměplochy je podle mě v tom, že si každý najde svou oblíbenou dějovou větev či nějakého toho Odnože a všechny díly se i proto tak pěkně doplňujou....sedlo nesedlo je pak skoro jedno.
"Třeba to kouzlo vydrží. Třeba také ne. Ale řekněte, co je věčné?"

Naprostá paráda, stejně jako publikace o Via Czechia, skoro nekonečná inspirace pro výlety, výšlapy, putování nebo ať už tomu říkáte jakkoliv....několik pro mě méně známých tras jsem už vyzkoušel a musím říct, že to byl skoro až dechberoucí zážitek když chytnete počasí tak akorát a otevřou se vám někdy až neskutečné výhledy. Tak ať to šlape :)

Já nevím, to je jak na houpačce, co se zápletky týče přišlo mi to z mého pohledu zase o fous lepší než předchozí knížky, ale když se nad tím zamyslím.... velká část děje je zaměřena na přemítání postav o sobě samých, takže samozřejmě tu zásadní niterní myšlenku dostaneme k dispozici až ke konci byť je jasné, že se to musí té postavě honit v hlavě celou dobu. Přerody v jednání některých postav mi přišly až příliš nasilné, lusknutím prstu se začne najednou chovat a jednat zásadně jinak....co je moc to je moc. A ten konec zase jako kdyby se vyčerpal povolený počet stránek. Něco je tam úplně mimo - viz. komunikace s bankou nebo když si jedna z aktérek v parku pověsí na krk "fotoaparát" aby si mohla někoho fotit....v r. 2018, tak klika, že to nebyla taková ta roztahovací harmonika na třínožce s kouřícím bleskem. Čtení na dovolenou a na průplach hlavy úplně v pohodě, jen nevidím důvod proč se k tomu příp. vracet ještě jednou....

Pořád se nemůžu ubránit dojmu, že činnost odboje za 2. sv. války se pro velkou část populace smrskla do podoby atentát, následně Lidice, Ležáky a pak povstání v květnu 45. Chci věřit, že tahle úžasná kniha pomůže překlopit tu většinu na druhou stranu, přitom tenhle příběh si v podstatě s ničím nezadá s některými profláklými smyšlenými špionážními romány, filmy a nebál bych se tvrdit, že strčí do kapsy Bonda i s jeho armádou bondgirls..... a hlavně, tohle byla sakra reálná postava a nejen ona. Ten tv seriál Tři králové jak psal kolega v předchozím příspěvku mi tam naskočil taky....
Oceňuji foto přílohu kde jsou příspěvky, které jsem dosud neviděl a zároveň i tak bohatý poznámkový aparát s mnoha detaily, které pro mě rovněž dosud nebyly úplně známé nebo jen z části. Zkrátka...velká poklona před tím jak bylo tohle téma zpracováno. Jediná drobná výtka - těch chyb v korektuře tam bylo přece jen docela dost, stejná slova za sebou, přehozený slovosled, někde i trochu pomotaná data v hlavním textu a v poznámkách, kde si to jaksi protiřečilo.....ale tohle bývá v poslední době tak nějak nedobrým zvykem u ne zrovna malé části knížek.