hrdlickova_61 komentáře u knih

Nejsem závistivá povaha, ale nad touhle knížkou mě už kolikrát zamrzelo, že naše starší generace ji nemohla číst ve školních letech. Moc by se líbila i nám. Dala by nám rámec, do kterého se ostatní historické vědomosti pak už celý život pěkně zasazují jako kamínky do mozaiky. A ještě by nás to ohromně bavilo a četli bychom ji pořád dokola. Měli bychom chuť vídat ty milé obrázky a připomínat si vtipné texty co nejčastěji. Takhle přesně posloužila mým dětem a jejich vrstevníkům a jsem ráda, že je k sehnání ještě i teď.

Knížku jsem poznala až jako dospělá, ale prohlížela ji pořád dokola, jako kdybych byla jedním z těch malých čtenářů, pro které je určena. Je milá, vkusná, vtipná, zábavná, a kdykoliv mi přijde do ruky, mám z ní hezký pocit.

2 01.04.2019

Robota Emila jsem vídala jako malá v televizi, a když vyšla knížka (a ještě k tomu s obrázky mého oblíbeného Jiřího Kalouska), hned jsem po ní skočila. A nezklamala jsem se ani v ní, ať už tenkrát, ve školním věku, tak později, kdy jsem ji četla svým dětem a půjčovala ji v knihovně.

1 01.04.2019

Chytré a milé slovní hříčky, neméně pěkné obrázky a vůbec celá úprava knížky, to se to chválí, když co stránka, to nová radost a překvapení! Tedy, pokud jde o to překvapení, tak pro ty, kdo čtou poprvé. Pro mě už ne, já to znám za ta léta už všechno zpaměti : o)

7 01.04.2019

Tyhle verše patří k takovým, jaké by měl člověk chuť nosit neustále u sebe a přemlouvat lidi, aby si je taky přečetli. Píšu "člověk", a ne "já", protože si myslím, že tenhle pocit z nich musí mít skoro každý, kdo si je přečte. Aby taky ne, když je něco tak nápadité, vtipné, neotřelé, milé, a ještě to oplývá dokonalým rytmem a rýmuje se to. Říkáte si, jak to vůbec mohl někdo takhle vymyslet, a jestli to není spíš zjevení než knížka : o)

4 01.04.2019

Mám ráda nejrůznější vzpomínky a přečetla jsem takových knížek opravdu hodně. Tahle asi není příliš známá - a to je škoda, protože je výborná. Obsažná, čtivá, vtipná...

6 01.04.2019

Přiznám se, že jsem původně Sváťu Karáska jako osobnost nijak moc neznala. Ke čtení knížky mě nalákal zajímavý název. Ze zvědavosti jsem zalistovala - a přečetla pár odstavců - a knížku okamžitě koupila - a pak ji takřka nedala z ruky, dokud jsem nebyla na konci. Dá se nad ní slzet smíchy i dojetím, dozvíte se z ní spoustu věcí, které by vás asi nenapadlo někde hledat, a i kdyby, hledaly by se těžko. Myslím, že něco si v ní najde snad úplně každý.

6 01.04.2019

Už jsem si vzpomněla na tolikero knížek, jimž musím teď hned dát pět hvězdiček (a u většiny si říkám, jak to, že mě nenapadla hned mezi prvními) - a najednou se mi vybavil Korektor! Jak to, že mě nenapadl hned mezi prvními? Hledí na mě z obálky knížky... Tak už jsem tam zaklikla těch pět hvězdiček... Korektor hledí dál... Za vteřinku se odhlásím z Databáze a budu pokračovat v tom všem, co jsem dneska už rozdělala (náhodou ne žádné korektury, ale taky je někdy pro někoho dělávám) a říkám si, jak se asi tak bude v tu chvíli tvářit korektor...

4 01.04.2019

Knížku mi doporučila kamarádka. Okouzlilo mě hlavně to, že jednotlivé čakry mají barvy duhy. A také to, že moje tehdy osmiletá dcerka, která neměla o knížce ani tušení, začala přesně v té době malovat množství obrázků v duhových barvách. Nemyslím si, že by to byla jen náhoda. Jak se říká, něco je mezi nebem a zemí. Tahle knížka je jednou z těch, díky kterým jsem se o tom dověděla něco více.

5 01.04.2019

Dobrodružná "omáčka" mě v téhle knížce moc nezajímala, ale její filozoficky laděné části ano.

2 01.04.2019

První polovina knížky se mi vůbec nelíbila, ale doporučení mojí kamarádky mě u ní udrželo. Druhá polovina pro mě byla zajímavá. Viděla jsem i film a je velmi blízký předloze.

3 01.04.2019

Knihu jsem v dětství slyšela předčítat v rozhlase, velmi se mi to (jako většina takových čtení) líbilo, a tak jsem se k ní ráda vrátila a sehnala jsem si i jiné autorovy knihy.

01.04.2019

Nejdříve jsem knížku četla hlavně proto, že mám ráda koně a že tam byli skoro na všech obrázcích, posléze jsem si oblíbila všechny ty statečné a obětavé dívčiny s krásnými dlouhými vlasy, oblečené v zajímavých šatech - a tak to převládlo nad morbidními motivy, jimiž se knížka jen hemží. Nakonec, tohle platí asi na všechny lidové pohádky, že jejich silné kouzlo všechno přemáhá...

21 01.04.2019

V mém dětství mě knížka minula, ale když jsem našim dětem koupila kazety, kde ji neodolatelným způsobem předčítá Marek Eben, zalíbila se nám všem.

7 01.04.2019

Knížku mám spojenou s hlasem pana Zdeňka Štěpánka, který ji předčítal v rozhlase. Z jeho přednesu je poznat, že ji měl rád - a je to silně nakažlivé : o)

1 01.04.2019

Knížku jsem četla asi tak v 7. třídě slovensky a zanechalo to ve mně hluboký dojem - jak obsah, tak způsob vyprávění, tak sama slovenština.

4 01.04.2019

Knížku jsem četla sama od sebe, ještě dříve, než byla ve škole povinná. Možná i díky ní jsem měla k povinné četbě dobrý vztah, brala jsem ty tituly jako zaslouženě doporučené a stejně tak knížky z čítanek. Ve většině jsem našla něco, co mě hodně zaujalo, takže to dalekosáhle předčilo tendenční charakter některých z nich a dodnes jsem ráda, že jsem mohla s autory sdílet jejich vzpomínky a úvahy. Nedělalo mi potíže rozumět i těm, které už i nám byly víceméně vzdálené, protože v nich šlo hlavně o přátelství, dobrodružství, soucit, různé obyčejné radosti... A také starosti, které byly někdy podobné mým, někdy hodně odlišné... O to více jsem se o ně zajímala. Koho by nedojala smrt malého bratříčka nebo těžký úraz tatínka? Kdo by se neradoval ze záchrany málem utopeného děvčátka, nebo i "jen" nadmuté stračeny? A to, že dnes je ke čtení takových knih potřebný komentář rodičů, je jejich další předností, protože takové chvíle jsou vzácné a čím je důvodů k nim víc, tím líp.
A ještě musím zmínit, že mám moc ráda ilustrace Jana Provazníka, a to jak v téhle knížce, tak například v Gabře a Málince. Škoda, že už je teď skoro zapomenutý

14 01.04.2019

Autor napsal o lidech, s kterými se osobně znal, jejichž dobrou a pracovitou povahu obdivoval a jejichž osobitý svět zažil v době, kdy už začal být na ústupu. Stejně jako jeho krajan a přítel Jindřich Šimon Baar měl J. F. Hruška snahu ještě na poslední chvíli zaznamenat to, co oba pokládali za velmi cenné a z čeho dodnes čerpáme i my, aniž by si to většina z nás uvědomovala. Knížky obou autorů vřele doporučuji každému, kdo má snahu hledat naše kořeny a nacházet v nich inspiraci pro naše dnešní životy.

31.03.2019

Velká škoda, že tahle knížka už je spolu se svým dvojím pokračováním už dávno vyřazená z většiny knihoven. Očetla se, rozsalátovala, dala na odpis. Měla by pořád ještě co říci - je nadčasová a podle mého soudu velmi užitečná. Týká se pravidel férového soužití mezi partnery a uvedené tipy a rady se dají využít v životě obecně, třeba i ve vztahu k rodičům, na pracovišti, atd.

Nejvíc se mi při čtení líbilo, že je napsáno formou dialogu a že něco, na co bych se v té které části textu ráda sama zeptala, jsem pravidelně v dalším odstavci našla napsané a probrané. Oba autoři se vyznačovali i v jiných svých knihách svěžím a srozumitelným stylem, což právě v této "trilogii" vyniká a věřím, že ji mnoho mých vrstevníků četlo jedním dechem, stejně jako já.

31.03.2019

Knížku jsem četla na nadšené doporučení mé kamarádky. Mám navíc moc ráda příběhy psané z více pohledů - a právě v tomhle směru jsem si přišla na své, protože některé kapitoly vypráví Jana, jiné (často o těch samých událostech) Jan. Vojenskou propagandu jsem brala jako obvyklý přívažek, tak jak to v těch letech často bývalo a bralo se to s nadhledem, a stejně jako asi pro většinu ostatních pro mě byl podstatný vztah těch dvou, jejich smutek při loučení, jejich dobré úmysly a občasná selhání... to vše nám bylo blízké a je to v knížce hezky vykresleno. Jako důkaz můžu použít to, že si hodně podrobností pamatuju dodnes, i když jsem tu knížku neměla nějakých 40 let v ruce.

7 31.03.2019