hrdlickova_61
komentáře u knih
13. komnata: I slavní mohou být zranitelní
Zuzana Burešová
Když se tenhle pořad objevil v TV, lekla jsem se, že to zase budou nějaké další senzace ve stylu časopisu Blesk. Ale ukázalo se, že je pěkný a stálo by za to jej sledovat, mít na to dost času. Je myslím dobře, že vyšly i knížky, a tak si člověk může doplnit, co neviděl.
Sága pušek, seker a las
Frederik Hetmann
Nejvíc se mi líbila kapitola, jejímž hrdinou je Johnny Appleseed (Jonatan Chapman), misionář, který před dvěma sty lety procházel krajinou v povodí Ohia, sázel jabloně, přespával u lidí a četl jim z Bible, byl všem milý a mohl se pohybovat ve válečných letech mezi oběma nepřátelskými stranami, aniž by mu někdo ublížil. Jde o skutečný příběh, jeden z nejhezčích, jaké znám : o)
Kniha lesní moudrosti
Ernest Thompson Seton
Pan Seton tu knížku napsal v roce 1929 v Americe - a tak nějak v letech 1969-1975 v Čechách nad ní často sedávala školačka z paneláku, těšila se z jejího textu a obrázků, věděla do všech podrobností, jak vyrobit čelenku z orlích per nebo tee-pee, měla to všechno na paměti při potulkách po lesích... co by tomu autor asi řekl? A ještě musím dodat, že mám doteď schovanou knížečku s deskami z březové kůry, obšitými režným plátnem, kterou jsem si vyrobila a do které jsem zatím pořád ještě nic nenapsala, protože nic nebylo dostatečně sváteční, aby se to tam hodilo. To mě ještě čeká...
Zlatovláska
Josef Kainar
Tyhle verše jsme nejdříve poslouchali s dětmi z magnetofonu, znali jsme je skoro nazpaměť a často se k nim všichni vraceli. Když se nám dostala do ruky i knížka, výborný dojem z nich byl ještě patřičně umocněn milými obrázky Aleny Ladové : o)
Náš život pod pěti kruhy
Emil Zátopek
Je toho tolik, za co je možno tuhle knížku vychválit do nebe, že ani nevím, kudy do toho. Dozvíte se o životě manželů Zátopkových a o tom, co všechno za jejich úspěchy stálo, zároveň jde o mimořádný doklad doby, vše je podáno plasticky, čtivě, živě, mile... Co se mi také moc zamlouvalo, je pohled na totéž z více stran... No, zkrátka, můžu doporučit na všechny strany a věřím, že ohlas by byl dobrý od kohokoliv : o)
Balada o námořníku
Jiří Wolker
Tahle báseň není myslím moc známá, a přitom je nádherná. Je to až neuvěřitelné, jakými slovy se dá vykreslit příběh, který by klidně mohl být kýčovitý jak z Červené knihovny, zatímco Jiří Wolker, ať psal na jakékoliv téma, zhostil se ho, přes své mládí, jako velký básník.
Pomóc! Ta rodina je šílená aneb Vypráskaná famílie
Lenka Hornová
Už si vůbec nepamatuju, jak jsem se ke čtení dostala, protože Lenku Hornovou z TV apod. vůbec neznám, obálka knížky pro mě nijak přitažlivá není a název také ne... Zato ale jak jsem se do čtení dala, hned se mi zalíbilo a určitě se k těm bezvadným příhodám někdy ještě vrátím, abych si je po letech oživila. A některé si pamatuju. Souhlasím s Karavelou, že například zajíček S. je nezapomenutelný : o)
Babička drsňačka
David Walliams
Knížku jsem si přečetla jakožto knihovnice, abych se s ní seznámila. Myslím, že je napsaná dobře a svoje místo ve výstavce, kam ji od té doby často dávám, si rozhodně zaslouží : o)
Malá dramata
Jiří Marek (p)
Dvě z malých dramat jsme měli kdysi v čítance. O balónku a o dvou zahradnících. Obě jsem četla pořád dokola a pak jsem si sehnala i celou knížku. Dnes už by asi připadala lidem zastaralá, ale mně se líbí pořád a hlavně právě ty dvě kapitolky z čítanky, jedna o střídmosti a fantazii, druhá o tom, že až když člověk v něčem objeví krásu, uvědomí si i to ostatní, co je potřeba, jako je pochopení pro tu věc a péče o ni.
Povídky z jedné kapsy / Povídky z druhé kapsy
Karel Čapek
To se čte, jen se to pije. A film režiséra Martina Friče z roku 1947 Čapkovy povídky je kapitola sama pro sebe. Někomu se může zdát kýčovitý, hlavně v závěru, ale podle mě by s ním byl Karel Čapek spokojený, jak jeho předlohu vystihuje.
Bílá nemoc
Karel Čapek
Film jsem znala dříve a pokaždé, když vidím nějaký úryvek, žasnu, jak je dokonalý. A předloha také.
Vesele o lidech
Karel Čapek
Karel Čapek si prý přál psát tak, aby to zaujalo i pacienta se zánětem okostice. Vyzkoušet bych si to nechtěla, ale s touhle milou knížkou si to představit dovedu. A snad ještě radši mám na ní obrázky.
Měl jsem psa a kočku
Karel Čapek
Přesně tenhle styl povídání a humor mám ráda a přesně takové obrázky. Spolu s výborem Vesele o lidech jsou to asi moje nejmilejší knížky z díla bratří Čapků, i když ty ostatní mě (a hodně) zaujaly také.
Pohádky z pekelce
František Nepil
Četla jsem vydání z roku 1967 s obrázky Jaromíra Jágra. A sice: v první třídě, ve druhé, ve třetí, ve čtvrté, beztak ještě i v dalších, a pak ještě znova s našimi dětmi a mohla bych si je přečíst klidně teď hned zase znova a pořád by mě jejich nápaditost a vtip okouzlovaly stejně.
Lipová alej
František Nepil
Tahle knížka má trochu smůlu v tom, že bývá pokládána za literaturu pro děti, a tak ji dospělí spíše vynechávají, než aby po ní sáhli tak často jako po ostatních nepilovkách. A děti ji bohužel také příliš nečtou. Přitom je nádherná, včetně obrázků, a její velká písmena jsou také výhodou, když už jsou oči večer unavené a moc dobře nekoukají. Vřele doporučuju úplně komukoliv : o)
Divný kořeny
Hana Frejková
Paní Frejkovou jsem původně vůbec neznala, ale viděla jsem dva její výborné koncerty v rámci Židovských dnů a pak ještě asi po roce besedu. Bohužel jsem na všech těchto akcích byla takřka jedinou veřejností, jinak se hrálo jen pro organizátory, a byla to škoda. Stejně tak knížka Divný kořeny není asi moc známá, i když by si to rozhodně zasloužila.
Tobiáš Lolness. II. Elíšiny oči
Timothée de Fombelle
Četla jsem oba díly hned krátce po vydání. Zaujaly mě obrázky, pochvalná slova Václava Cílka a námět - život na stromě, který je živý a nelze jej donekonečna vykořisťovat, tak jak je to i s naší Zemí. Děj i způsob vyprávění, obojí mě rychle strhlo tak, že jsem hledala každou volnou chvilku ke čtení. Ono je to i potřeba, číst pokud možno souvisle, protože jinak by se člověk asi snadno ztratil při střídání časových rovin a listoval by zpátky, aby se ujistil, co a jak.
Říkám si, jak důležité jsou dnes pro propagaci knih filmy. Kdyby byl natočen podle Tobiáše, okamžitě by jeho popularita raketově stoupla, zatímco bez filmu nemá tu publicitu, jakou by si zasloužil. Na druhou stranu jsem ráda, že film zatím není. Zdůraznil by zřejmě akční stránky příběhu, a pro mě je na něm nejhezčí to méně nápadné - hezké vztahy mezi hlavními postavami, jejich vytrvalost, trpělivost, snášenlivost, úcta i ke starší generaci, vynalézavost, obětavost.
Jednotlivé povahy jsou velmi jemně vykreslené, jen záporné postavy působí šablonovitě, ale to je tak asi schválně, jak to v literatuře pro děti často bývá. Boje a krutosti je zde na můj vkus až příliš, ale i to je dnes obvyklé. Je to bohatě vyváženo, a tak se příběh myslím dobře hodí i pro poměrně malé děti, a ještě více pro odrostlejší a stejně tak pro dospělé.
Jak jsem bránil přírodu
Josef Velek
Už sama obálka s obrázkem Vladimíra Jiránka je tak hezká, že na čtení téhle knížky rozhodně naladí. A pro ty, kdo znali Josefa Velka už z dřívějška z Mladého světa, to byla jasná volba. Pro mě také, a aby toho nebylo málo, ještě jsem měla štěstí a zažila jsem s oběma autory i besedu ve studentském klubu. Kdybych si chtěla nalhávat, že s přírodou je všechno v pořádku a její ochraně se věnují jen pomatenci se spasitelským komplexem, reportáže pana Velka by mě z toho určitě vyvedly. V mém případě ani nemusely - hodně jsem chodila za město a všechno jsem to viděla, co se děje a že je nutné proti tomu něco podniknout. Chodili jsme s mým budoucím manželem a s bratrem na ochranářské brigády (a to potom už celý život, ne jenom tehdy, za dob mladistvého elánu), kamarádili se s podobně naladěnými vrstevníky i staršími zkušenými vedoucími, a tak se nám to všechno skládalo dohromady.
Velká škoda Josefa Velka a Josefa Vavrouška, že oba zemřeli tak mladí. Radost by ze současné doby ale neměli. Hodně se toho ve vztahu k životnímu prostředí zlepšilo, mimo jiné i jejich přičiněním, ale hodně, ne-li víc, se zhoršilo. Podobné je o i s médii. Ta oficiální to tenkrát zastírala a ta dnešní se také tváří, že stačí tak trochu vytřídit odpadky, a jinak je všechno v pořádku. Často si říkám, o čem by pan Velek psal dnes, a jestli by se mu vůbec dařilo vyvolávat takový zájem, jako tehdy.
Hledání ultra
Rich Roll
Kdo hledá v knížce hlavně tipy, jak si vylepšit sportovní výkony, může být při čtení netrpělivý a bude možná něco i přeskakovat. Nebo někoho může dráždit typicky americký styl podání (pokud jde o mě, spíš jsem se zrovna tímhle při čtení bavila). Ale asi nikdo nebude ve výsledku litovat toho, že po knížce sáhnul, natolik je zajímavá a je v ní i leccos objevného. Mně osobně se líbilo například to, jak autor vysvětlil mechanismus naší chuti k jídlu, souvislost s tím, na co "mají chuť" bakterie našeho zažívacího traktu. Říká-li si někdo, že by si nikdy nemohl zvyknout na doporučovanou rostlinnou stravu, může ho to povzbudit, ta představa, že zkrátka člověk začne "krmit" příznivé bakterie a šidit ty, které nám ubírají sílu. Za poměrně krátkou dobu se to všechno pěkně přenastaví, nová jídla se najednou jeví jako chutná, nový příliv energie je velice příjemný, tak proč u toho vlastně nezůstat? Věřím tomu, že to Rich Roll takto opravdu zažil a že předává užitečnou zkušenost.
Nakonec, znám výkonné sportovce živené vegansky i osobně a sama také jím dost podobně (ne pro sportovní výkony, ale protože je to šetrnější vůči prostředí a zvířatům). Sympatické je mi také to, že se Rich Roll ve svém ultra sportovním úsilí připojil ke kamarádovi, aby jej podpořil. Moc jsem nikdy o sportu nečetla, nepočítám-li vynikající povídky Oty Pavla, a tak byla tahle četba pro mě i nahlédnutím "někam jinam".
Obrazy z Rus
Karel Havlíček Borovský
Velmi se mi na této knížce líbí, že její autor podává své
postřehy trefně a nemilosrdně, pokud si nějaký jev koleduje o kritiku, ale zároveň s velkou úctou, jakmile jde o něco, co může potěšit a inspirovat.
Příklady:
... když se totiž kmotr Šebestián se strýcem Tadyášem každodenně v hospodě sejdou, přátelsky se v tabáčném dýmu dusí a v pivě topí; v 8 hodin řekne pak Šebestián rozčilen Tadyášovi: "To pivo je dobré," načež mu Tadyáš po hlubokém přemýšlení v 1/2 12., když se po té veselosti domů vracejí, poeticky rozpálen odpoví: "Máš pravdu, příteli Šebestiáne, to pivo je dobré." A takové sladké jho veselosti nesou tak dlouho, až každý naznačených Odinem 600 sudů piva skrze své tělo prožene a 30 centy tabáku stěny okoptí, načež k svým otcům na walhallské pivo a tabák shromážděni bývají. A to je ta pravá německá veselost, netrhá city, nedře fantasii, ouhlavní hubitelkyně piva a tabáku, na kterou bych si, kdybych k ní povinností zavázán byl, raději koně držel, aby ji za mne vykonával...
"... Svaté velebné ticho, kteréž Rusové (zrovna naopak našemu štěbetání v kostele) ve svých chrámích zachovávají, nerušilo nic než čistý, harmonický, srdci milý zpěv..."
nebo třeba:
"... Sprostý, necvičený kupec ruský obětuje bez velkého přemýšlení několikrát sto tisíc na zvelebení zemské; u nás se musí polovice takových dobročinných dárků obětovati na oznámení jich v novinách..."
Přes všechny sympatie k ruskému národu, které autor v jednotlivostech měl, viděl jej i kriticky a původně zamýšlenou spolupráci vyhodnotil jako nereálnou. Své úvahy zapsal věcně, střízlivě, výstižně a tak nějak starostlivě, nebo jak to říci - a to byl přitom tehdy ještě velmi mladý (o málo víc než dvacetiletý).